Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 43/96

Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu A. P., zastoupené JUDr. Jaroslavem Melzerem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Jungmannova 34, na prohlášení neplatnosti zákona č. 143/1947 Sb., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka podala, s odvoláním na porušení d a y ČR, ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. , ze dne 14. 5. 1996, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Ústí nad Labem, pozemkového úřadu, ze dne 4. 9. 1995, sp. zn. 3142/RPÚ/95/Fi/987, kterým uvedený pozemkový úřad rozhodl v řízení podle , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělského majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") tak, že navrhovatelka není vlastnicí nemovitostí v rozhodnutí označených. Věcně se jednalo o případ neúspěšného uplatnění požadavku na odstranění majetkové křivdy v režimu zákona o půdě. Oba ve věci doposud rozhodující orgány, jak plyne z odůvodnění jejich rozhodnutí, vycházely v podstatě ze závěru, že navrhovatelku není možno považovat za oprávněnou osobu ve smyslu ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě, když nárokovaný majetek, jehož původním vlastníkem byl A. S., přešel na stát na základě zákona č. 143/1947 Sb. ke dni 13. 8. 1947 a přechod vlastnictví na stát tedy nespadá do "rozhodného období". Použití zákona ČNR č. je pak vyloučeno proto, že tento zákon, ačkoliv se vztahuje na pozbytí majetku před 25. 2. 1948, netýká se jiného majetku než toho, který vlastník pozbyl podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb., a nelze jej proto rozlišovat na majetek odňatý podle zákona č. 143/1947 Sb.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatelka soudu jednak vytýká, že ve věci rozhodl aniž nařizoval jednání a dále pak – také s poukazem na judikaturu Ústavního soudu – polemizuje se závěry soudu, týkajícími se okamžiku ztráty vlastnictví předmětných nemovitostí původním vlastníkem. Současně s ústavní stížností podala navrhovatelka také návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona o půdě a dále také návrh na prohlášení neplatnosti zákona č. 143/1947 Sb.

S ohledem na tyto spojené návrhy bylo třeba se zabývat otázkou splnění podmínek ustanovení V tomto směru dospěl Ústavní soud v případě návrhu na zrušení části ustanovení zákona o půdě ke kladnému závěru a svým usnesením,

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 1996, řízení o ústavní stížnosti navrhovatelky přerušil podle a návrh na zrušení části ustanovení zákona o půdě byl postoupen plénu, když uvedené ustanovení v předcházejícím řízení bylo nepochybně uplatněno a právě jeho použití vedlo k zamítnutí návrhu stěžovatelky.

Zároveň bylo třeba zabývat se otázkou, zda podmínky ustanovení jsou splněny také v poměru k návrhu navrhovatelky na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., za který je třeba – posuzováno podle jeho obsahu – návrh považovat. Jak bylo již shora uvedeno, věcně se jednalo o případ neúspěšného uplatnění požadavku na odstranění majetkové křivdy v režimu zákona o půdě. Bylo tedy vedeno u pozemkového úřadu i u soudu řízení, které má svou oporu v zákoně o půdě, jehož cílem je při splnění zákonem stanovených podmínek rozhodnout o vlastnictví oprávněné osoby k majetku, na který tento zákon dopadá. Úkolem obou orgánů tedy bylo – uplatněním zákona o půdě, o který také stěžovatelka svůj nárok na odstranění majetkové křivdy opírala – zjistit, zda u ní došlo k majetkové křivdě, která je v režimu zákona o půdě řešitelná. Samotný zákon č. 143/1947 Sb. však žádným z uvedených orgánů přímo uplatněn nebyl, neboť v předcházejících řízeních, jak již bylo shora uvedeno, bylo především zkoumáno, zda jeho uplatnění v minulosti považuje platná právní úprava obsažená v zákoně o půdě za postup vykazující znaky, za nichž lze pozitivně o žádosti navrhovatelky v režimu zákona o půdě rozhodnout. Zákon č. 143/1947 Sb. je sice zákonem, na jehož podkladě v minulosti došlo ke ztrátě vlastnictví předmětných nemovitostí, jestliže však bylo vedeno restituční řízení (jehož výsledkem byla ústavní stížností napadená rozhodnutí) podle zákona o půdě, je to v daném případě, pokud jde o hmotné právo, pouze a jeho příslušná ustanovení, popřípadě zákon ČNR č. , jehož eventuálním použitím na daný případ se soud rovněž zabýval, které jsou tím předpisem, který má ustanovení na mysli. Podmínky ustanovení tedy v případě zákona č. 143/1947 Sb. splněny nejsou, navrhovatelku proto nelze ve smyslu ustanovení považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení uvedeného zákona, a proto byl tento její návrh podle odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 1997

JUDr. Eva Zarembová

soudce zpravodaj