Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 1690/2000

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. dubna 2000, č.j. -413, potvrdil usnesení ze dne 8. února 2000, č.j. -390, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl návrh, jímž žalobkyně požadovala připuštění přístupu České republiky - Obvodního úřadu M. č. P. 1 do řízení jako dalšího účastníka na straně žalující.

Žalobkyně - zastoupena advokátem - rozhodnutí odvolacího soudu napadla včasným dovoláním, opírajíc jeho přípustnost o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „\"), a namítajíc tak existenci dovolacího důvodu uvedeného v Odnětí možnosti jednat před soudem (jako důsledek právních závěrů odvolacího soudu vedoucích k potvrzujícímu rozhodnutí) spojuje dovolatelka pouze se subjektem, jehož přístup do řízení v pozici dalšího žalobce navrhla. Dovolacím návrhem vyslovila požadavek na zrušení usnesení odvolacího soudu.

Žalovaná ve vyjádření navrhla odmítnutí dovolání s poukazem na to, že subjektu, který se účastníkem řízení postupem podle nestal, nelze odejmout možnost před soudem jednat.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení , a

Podle ustanovení dovolání přípustné není proto, že usnesení odvolacího soudu nebylo usnesením měnícím, nýbrž potvrzujícím, a napadené rozhodnutí nelze podřadit ani případům vyjmenovaným v pod písmeny b/ až f/ Podmínky stanovené v ustanovení a 2 daná věc (bez zřetele k tomu, že odvolací soud přípustnost dovolání výrokem napadeného usnesení nevyslovil a žalobkyně návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesla) rovněž nesplňuje, neboť napadené rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně nepřipouštějící přístup dalšího účastníka do řízení ( ), není usnesením odvolacího soudu ve věci samé.

Zbývá posoudit podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení , jež spojuje přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkami zakotvenými v odstavci druhém) s takovými hrubými vadami řízení a rozhodnutí, které činí rozhodnutí odvolacího soudu zmatečným. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Protože jiné vady řízení podle tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, Nejvyšší soud zkoumal, zda řízení je postiženo vadou, na niž poukazuje žalobkyně v dovolání.

Podle ustanovení je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení (nikoli jinému subjektu, který ve sporu jako účastník nevystupuje a o jehož právech a povinnostech soud nerozhodl) realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. Za „postup soudu v průběhu řízení\" je ovšem možno považovat jen činnost, která vydání rozhodnutí předchází, nikoli vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení, popřípadě vyřešení určité procesní otázky zhodnotit (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Hodnotící úsudek soudu (zde závěr o tom, že předpoklady pro připuštění přístupu dalšího účastníka do řízení nejsou splněny) tedy nesprávným postupem soudu „v průběhu řízení\" být nemůže.

Přehlédnout nelze ani okolnost, že osoba, jejíž přístup do řízení dosavadní žalobce navrhl, se dalším účastníkem řízení stává vykonatelností usnesení, jímž soud její přístup do řízení připustil (, ). Protože v daném případě bylo o přístupu do řízení rozhodnuto negativně, nestal se stát účastníkem řízení, takže - vztahuje-li dovolatelka zmatečnost ve smyslu výslovně pouze k tomuto subjektu - je pojmově vyloučeno, aby napadené rozhodnutí tvrzenou vadou trpělo.

Jelikož dovolání proti usnesení odvolacího soudu není přípustné ani podle , Nejvyšší soud je, aniž nařizoval ve věci jednání (, věta první, ), odmítl (, ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. srpna 2000

JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á ,v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková