Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
19 C 258/2020
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Jägerem, Ph.D., jako samosoudcem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená JUDr. ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem, sídlem
obec a číslo – část obce, ulice a číslo, PSČ PSČ
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 9 210 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 4 770 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 9 635, 60 Kč s úrokem ve výši 23, 72 % p.a. z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 6 000 Kč od datum do datum a z částky 1 230 Kč od datum do zaplacení.
III. příjmení z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 770 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 4 770 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá, pokud se žalobkyně domáhala, aby bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni 9 635, 60 Kč s úrokem ve výši 23, 72 % p.a. z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky 6 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 230 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. [příjmení] z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení 9 210 Kč s příslušenstvím. V žalobních důvodech uvedla, že žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne datum s příjmení jméno příjmení, SE, sídlem adresa,
IČO, jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou příjmení jméno příjmení, SE, přenechala žalované 6 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit a zaplatit úrok ve výši 840 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za výběr splátek v hotovosti ve výši 2 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 180 Kč. Svůj dluh založený smlouvou
o zápůjčce žalovaná splnila jen zčásti do výše 1 230 Kč, a je proto povinna zaplatit 9 210 Kč, z toho 6 000 Kč na jistině pohledávky na vrácení předmětu zápůjčky, 1 099, 66 Kč na odměně za administrativní činnost a 2 110, 34 Kč na poplatku za výběr v hotovosti. Příslušenstvím těchto pohledávek je úrok ve výši 23, 72 % p.a. z částky 6 000 Kč za období od datum do datum, tj. 3 886, 13 Kč, a ve výši 23, 72 % p.a. z částky 6 000 Kč od datum
do zaplacení a úrok z prodlení v zákonné výši 8, 05 % p.a. z částky 6 000 Kč za období
od datum do datum, tj. 1 309, 47 Kč, a dále od datum do zaplacení. příjmení jméno příjmení, SE, zanikla dne datum výmazem z obchodního rejstříku v důsledku fúze sloučením s příjmení jméno, SE (po změně obchodní firmy příjmení jméno příjmení, SE), sídlem adresa, IČO, která se tak stala jejím všeobecným právním nástupcem. příjmení jméno, SE (po změně obchodní firmy příjmení jméno příjmení, SE), pohledávky za žalovanou založené uzavřenou smlouvou o zápůjčce postoupila žalobkyni. Ani přes výzvu žalobkyně ze dne 7. 5 2020 však žalovaná odpovídající dluhy nesplnila.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne datum s příjmení jméno příjmení, SE, jako zapůjčitelkou smlouvu o zápůjčce, kterou příjmení jméno příjmení, SE, přenechala žalované 6 000 Kč a žalovaná se zavázala je vrátit a zaplatit úrok ve výši 840 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za výběr splátek v hotovosti ve výši 2 400 Kč, celkem tedy 10 440 Kč, a to v 58 týdenních splátkách
po 180 Kč. Podpisem smlouvy o zápůjčce žalovaná potvrdila, že při jejím uzavření převzala předmět zápůjčky. příjmení jméno příjmení, SE, dne datum zanikla výmazem z obchodního rejstříku a její všeobecnou právní nástupkyní se stala příjmení jméno, SE (po změně obchodní firmy příjmení jméno příjmení, SE). Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum příjmení jméno, SE (po změně obchodní firmy příjmení jméno příjmení, SE), postoupila žalobkyni pohledávky založené podle smlouvy o zápůjčce uzavřené dne datum se žalovanou, a postoupení oznámila žalované dopisem ze dne datum. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, dopisem ze dne datum.
4. Bez zřetele k povinnosti žalované jako spotřebitele poskytnout právní předchůdkyni žalobkyně úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení její schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016) je součástí odborné péče poskytovatele úvěru i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod. (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , uveřejněný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, roč. 2011, svazek 6, s. 604, pod číslo).
5. Žalobkyně sice skutkově tvrdila, že její právní předchůdkyně prověřila údaje, které jí o svých příjmech a pravidelných výdajích sdělila žalovaná, na základě dokladů označených v nabídce žalované na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě), avšak nenavrhla jimi provést důkaz, a proto nebylo možné usoudit, zda jejich obsah vskutku odpovídá údajům, které
o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaná v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) uvedla. Bez zjištění jejich obsahu přitom nelze dobře hodnotit, zda na jejich základě právní předchůdkyně žalobkyně mohla s vynaložením odborné péče posoudit úvěruschopnost žalované a zda výsledek tohoto posouzení jejich obsahu odpovídá. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.
6. V řízení ani jinak nevyšlo najevo, že by se právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce nespoléhala jen na sdělení žalované obsažené v nabídce na uzavření smlouvy o zápůjčce (zákaznické kartě) a že listin y, které předložila, jejímu sdělení také odpovídaly. V rovině takto ustaveného skutkového děje proto právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost před uzavřením smlouvy
o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
7. Žalobkyni se tedy nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru.
8. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek (§ 588 o.z.). Žalovaná námitku neplatnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.
9. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008 číslo o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
10. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
11. Se zřetelem k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
12. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující,
a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci
C číslo).
13. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
14. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
15. Odtud vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
16. Smlouva o zápůjčce, kterou žalovaná jako vydlužitelka uzavřela dne datum s příjmení jméno příjmení, SE, jako zapůjčitelkou, je tedy neplatná, protože právní předchůdkyně žalobkyně porušila povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
17. Právní předchůdkyni žalobkyně proto ve skutečnosti náležela pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního jednání (§ 2991 a § 2293 o.z.) ve výši, která odpovídala peněžním prostředkům poskytnutým žalované podle smlouvy o zápůjčce
ze dne datum, tj. ve výši 6 000 Kč. Se zřetelem k tomu, že až do postoupení této pohledávky žalobkyni žalovaná zaplatila 1 230 Kč, jak skutkově tvrdila žalobkyně, nabyla žalobkyně na základě jejího postoupení (§ 1879 o.z.) pohledávku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 4 770 Kč na jistině (6 000 Kč – 1 230 Kč). Splatnost této pohledávky se pak pojí s výzvou zástupce žalobkyně žalované ke splnění pohledávek, které jsou předmětem řízení v projednávané věci, v níž žalobkyně určila žalované lhůtu do datum (§ 1958 odst. 2 o.z.). Naopak oznámení o postoupení této pohledávky žalobkyni ze dne datum její splatnost přivodit nemohlo, protože výzvu ke splnění, kterou toto oznámení obsahuje, učinila příjmení jméno, SE (po změně obchodní firmy příjmení jméno příjmení, SE), v době,
kdy již v důsledku postoupení pohledávky pozbyla právní postavení její věřitelky.
18. Příslušenstvím této pohledávky žalobkyně za žalovanou je úrok z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 4 770 Kč od datum do zaplacení (§ 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických
a fyzických osob). Žalobkyně se však domáhala po žalované úroku z prodlení jen ve výši
8, 05 % p.a. a soud potud nemohl překročit žalobní návrh (§ 153 odst. 2 o.s.ř. ).
19. Ze stejného důvodu právní předchůdkyni žalobkyně nemohlo se zřetelem k neplatnosti smlouvy o zápůjčce vzniknout právo na ujednaný úrok, odměnu„ administrativní činnost“.
20. Žalobkyně skutkově tvrdila, že příjmení jméno příjmení, SE, provedla inkasní úkony spočívající v přijetí plnění na ujednané splátky, avšak navrhla k prokázání tohoto skutkového tvrzení provést důkaz pouze nepodepsanou listino u, která obsahuje seznam ujednaných splátek a přehled částečných plnění žalované. Taková listin listina není způsobilá prokázat, že právní předchůdkyně žalobkyně vskutku provedla všechny ujednané inkasní úkony, tj. 58krát v místě bydliště žalované přijala plnění nebo alespoň byla připravena je přijmout. Ostatně se takový postup právní předchůdkyně žalobkyně i podle listin y, které se žalobkyně dovolává, jeví jako nepravděpodobný, i kdyby záznamy, které tato listin listina obsahuje, odpovídaly skutečnosti. Poté, co v důsledku prodlení žalované měly pohledávky právní předchůdkyně žalobkyně – kdyby byla uzavřená smlouva o zápůjčce platná – dospět jako celek, je totiž nepravděpodobné, že by právní předchůdkyně žalobkyně nadále každý týden prováděla v místě bydliště žalované inkasní úkony. Není tedy dobře možné z této listin y usoudit, zda a v jakém rozsahu právní předchůdkyně žalobkyně inkasní úkony provedla. Mimoto z ní ani nevyplývá, zda se dílčí plnění žalované stala v důsledku inkasního úkonu právní předchůdkyně žalobkyně, nebo
zda žalovaná plnila jinak. Se zřetelem k tomu, že se žalobkyně jednání konaného dne datum neúčastnila, nemohlo se jí potud dostat ani poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř.
21. Jestliže v řízení nevyšlo najevo, že by právní předchůdkyně žalobkyně provedla inkasní úkony, ohledně nichž se žalobkyně domáhala zaplacení odměny za jejich provedení, nemohla být žalobkyně v projednávané věci co do tohoto žalobního požadavku úspěšná ani z hlediska pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.
22. Soud proto žalobu zamítl, pokud se žalobkyně vůči žalované domáhala částky převyšující
4 770 Kč s příslušenstvím, tj. co do 9 635, 60 Kč s úrokem ve výši 23, 72 % p.a. z částky
6 000 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8, 05 % p.a. z částky
6 000 Kč od datum do datum a z částky 1 230 Kč od datum do zaplacení.
23. Lhůta k plnění vychází z § 160 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci soud neshledal důvody
pro stanovení delší lhůty ani ke stanovení splátek.
24. Se zřetelem k tomu, že žalobkyně měla v projednávané věci úspěch v rozsahu 33 %
a žalovaná v rozsahu 67 %, neboť soud žalobě vyhověl co do žalobního požadavku
na zaplacení 4 770 Kč s příslušenstvím, zatímco žalobu zamítl co do částky v celkové výši
9 635, 60 Kč s příslušenstvím, soud postupem podle § 142 odst. 2 o.s.ř. náhradu nákladů řízení poměrně rozdělil. Žalované by tak příslušelo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 34 %. Žalované však v řízení nevznikly žádné náklady, jejichž náhradu by mohla žádat, a proto soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř. ).
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.