Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 293/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Tachově rozsudkem ze dne 18. 12. 1997 č.j. -83 zamítl žalobu s návrhem, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 4.768.270,- Kč, a žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení. Rozhodl tak o uplatněném nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím podle , kdy škoda měla být žalobci způsobena rozhodnutím Celního úřadu Rozvadov č.j. 726/93 ze dne 4. 4. 1993 o zajištění zboží (kamionu a chladírenského návěsu) žalobce, které bylo rozhodnutím Oblastního celního úřadu Rozvadov č.j. 1878/93 ze dne 10. 5. 1993 změněno tak, že na kamion a návěs bylo uvaleno celní zástavní právo. Na základě mimořádného opravného prostředku Ministerstvo financí ČR, Generální ředitelství cel, rozhodnutím ze dne 20. 8. 1993 č.j. rozhodnutí Oblastního celního úřadu Rozvadov zrušilo. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť za škodu podle odpovídá stát - Česká republika (která může být zastoupena příslušným pracovníkem státního orgánu, kterého se věc týká). Navíc žalobce v řízení ani dostatečně neprokázal vznik škody.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 9. 1998 č.j. -96 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného, neboť subjektem odpovědným za škodu podle je pouze stát, za který jeho jménem v řízení jedná příslušný ústřední orgán, resp. jeho pověřený pracovník. Stát a jeho ústřední orgán jsou dva různé právní subjekty, které nelze zaměňovat. Ani jeden ze subjektů, které žalobce v žalobě označil (Ministerstvo financí ČR a jeho složku - Generální ředitelství cel), nemůže být proto ve sporu pasivně legitimován, a nebylo povinností soudu prvního stupně podle ust. poučit žalobce o tom, kdo je podle příslušného hmotněprávního předpisu ve věci odpovědným subjektem. Odvolací soud poukázal i na to, že žalobce řádně neoznačil v žalobě ani sám sebe, a protože nereagoval na upozornění odvolacího soudu, že jeho označení v žalobě nekoresponduje s jeho obchodním jménem v obchodním rejstříku, odvolací soud tuto administrativní vadu, která nemá vliv na subjektivitu účastníků, odstranil tím, že použil správné označení žalobce.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání z důvodu podle Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že její nesprávné označení v žalobě je pouze administrativní chybou. Dovozuje, že jde o podstatnou právní vadu, která má za následek vyloučení právní subjektivity žalobkyně, a pozastavuje se nad tím, že žalovaný ani soud po dobu 4 let soudního řízení nenamítli nedostatek jeho aktivní legitimace. Dále namítá, že postupoval v souladu s ustanovením a 2 , když žalobu podal proti Ministerstvu financí ČR, neboť se jedná o ústřední orgán uvedený v tohoto zákona. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a/ až g/.

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ), nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ).

Podle ustanovení , 2 je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalobkyně napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž byla vyslovena přípustnost dovolání ve smyslu a aniž by žalobkyně vůbec návrh na vyslovení přípustnosti dovolání před vyhlášením rozsudku odvolacího soudu učinila ( ). Nejde ani o případ, že by v této věci bylo soudem prvního stupně rozhodováno poté, co by jeho předchozí rozhodnutí bylo zrušeno ( ).

Z hlediska ust. a není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání v dané věci by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení , neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Přípustnost dovolání z hlediska tohoto ustanovení přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu je postiženo některou z vad uvedených v ustanovení , nýbrž nastává tehdy, jestliže rozhodnutí odvolacího soudu vadou uvedenou v tomto ustanovení skutečně trpí.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení.

Podle ustanovení způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

Způsobilostí být účastníkem řízení se rozumí způsobilost mít procesní práva a povinnosti, které zákon přiznává účastníkům. Tuto způsobilost má zásadně ten, kdo má podle hmotného práva způsobilost mít práva a povinnosti; ten, kdo nemá tuto způsobilost (tzv. právní subjektivitu), může být účastníkem řízení jen tehdy, jestliže mu tuto způsobilost přizná zákon.

Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, pro který je třeba řízení zastavit ( ). Nedostatek podmínek řízení však nelze zaměňovat s vadami návrhu na zahájení řízení, neboť neúplné či nesprávné označení účastníků v žalobě je odstranitelným nedostatkem žaloby ( , ).

Náležitosti žaloby jsou stanoveny v ust. a Z těchto ustanovení vyplývá, že v žalobě musí být účastníci označeni tak, aby bylo nepochybné, kdo je účastníkem řízení, aby s ním soud mohl jednat. Právnická osoba se označuje obchodním jménem nebo názvem a sídlem právnické osoby. Nedostatek v označení účastníka, kdy některý z uvedených identifikačních znaků chybí nebo je zkomolen, je vadou podání z hlediska ust. , kterou je třeba odstranit postupem podle ustanovení

V dané věci žalobu podala společnost Q- P., s.r.o. P. K. Podle výpisu z obchodního rejstříku Okresního soudu v Banské Bystrici je obchodním jménem žalobce „Q-P., spol. s r.o. - o. d. s. Z nepřesnosti, s jakou se žalobkyně označila v žalobě, nelze dovozovat, že žalobu podal někdo, kdo nemá způsobilost být účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že právnické osoby zapsané do obchodního rejstříku mají způsobilost být účastníkem řízení, je zřejmé, že u žalující společnosti s ručením omezeným se nejedná o nedostatek této způsobilosti. Samotná okolnost, že žalobkyně, o jejíž totožnosti v průběhu řízení nevznikla pochybnost, ani na upozornění soudu neupřesnila své označení tak, aby bylo v souladu s údajem v obchodním rejstříku, a odvolací soud tento nedostatek napravil, neznamená, že by v řízení vystupoval jako žalobce někdo, kdo neměl způsobilost podle

Otázku aktivní legitimace pak nelze ztotožňovat s podmínkou řízení, jak to činí dovolatelka. Aktivní legitimace je hmotněprávní institut, tj. věcná legitimace z hlediska, zda žalobci přísluší uplatněný nárok, tedy zda ten, kdo žaluje, je podle hmotného práva nositelem tvrzeného nároku či oprávnění. Nedostatek aktivní (či pasivní) věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby po projednání věci, zatímco nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v době jeho zahájení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení a důvodem pro jeho zastavení.

Ze shora uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle není dán. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozhodnutí odvolacího soudu trpělo některou z jiných vad taxativně uvedených v ust. Dovolání v dané věci směřuje tedy proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle věty první, a , aniž se mohl věcí zabývat z hlediska dalších námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 13. července 2000

JUDr. Marta Š k á r o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková