Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 66/2000

U S N E S E N Í

Stížnost se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 1. 1999, č. j. -113, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 4. 1999, č. j. -134, byla obviněná D. J. odsouzena pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

Proti tomuto pravomocnému rozsudku podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněné. Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 11. 2. 2000, č. j. -16, tomuto návrhu vyhověl, tj. podle § 284 odst. 1 tr. ř. povolil obnovu řízení v této věci, cit. rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze zrušil, a věc podle § 284 odst. 2 tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření.

Stížnost obviněné proti tomuto usnesení byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 5. 2000, č. j. -25, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Navazujícím usnesením Vrchního soudu v Praze z téhož dne, č. j. -28, bylo podle § 287 tr. ř. rozhodnuto, že obviněná D. J., na které se vykonával výše zmíněný trest odnětí svobody, se bere do vazby z důvodu § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

Obviněná D. J. podala proti tomuto usnesení včasnou stížnost. Uvedla, že pokud by byla propuštěna na svobodu, bude se zdržovat ve svém trvalém bydlišti, najde si neprodleně zaměstnání a nedopustí se žádné další trestné činnosti. Z obsahu podané stížnosti je tedy zřejmé, že obviněná se jí domáhá zrušení napadeného usnesení a propuštění na svobodu.

Podle ustanovení § 141 odst. 2 tr. ř. „usnesení soudu ... lze stížností napadnout jen v těch případech, kdy to zákon výslovně připouští a jestliže rozhoduje ve věci v prvním stupni". V řízení o podané stížnosti se proto Nejvyšší soud primárně zabýval otázkou její přípustnosti.

Usnesení o vzetí obviněného, v jehož věci byla povolena obnova řízení a na němž je do té doby vykonáván trest odnětí svobody, do vazby, je nepochybně rozhodnutím o vazbě, proti kterému je podle § 74 odst. 1 tr. ř. přípustná stížnost.

Složitější je však otázka, zda rozhodnutí vyššího soudu, který poté, co meritorně pravomocně rozhodl o stížnosti proti usnesení o povolení obnovy řízení, rozhodl podle § 287 tr. ř. o vzetí obviněného (na němž byl do té doby vykonáván trest odnětí svobody) do vazby, lze považovat z rozhodnutí soudu v prvním stupni, neboť jen proti takovému usnesení zákon připouští stížnost.

Podle přesvědčení Nejvyššího soudu by zásadně i v těchto případech měl být k rozhodnutí podle § 287 tr. ř. o vazbě příslušný soud, který je podle § 281 tr. ř. jako soud prvního stupně příslušný k rozhodnutí o obnově řízení, v daném případě tedy podle 3. odstavce cit. zákonného ustanovení, Městský soud v Praze. V ustanovení § 287 tr. ř. o vzetí obviněného, (na němž je vykonáván trest odnětí svobody) po právní moci usnesení o povolení obnovy řízení, do vazby, je však akcentována neprodlenost vydání takového rozhodnutí. Je tomu tak proto, že na jedné straně rozhodnutím o povolení obnovy řízení ztrácí výkon trestu odnětí svobody svůj zákonný podklad. Na druhé straně, pokud by obviněný nebyl - zejména v případech, kdy obnova řízení byla povolena v jeho neprospěch - vzat do vazby, hrozí, že by některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) - c) tr. ř. mohl mařit trestní řízení.

Lze proto připustit, aby v případech, kdy požadavku neprodlenosti vydání takového rozhodnutí o vazbě (srov. též v hodinách uvedené lhůty pro rozhodnutí o vazbě v , 4 d a , 5 tr. ř.) by nebylo možno dosáhnout při postoupení spisu soudu funkčně příslušnému k řízení o obnově v prvním stupni podle tr. ř., rozhodl podle tr. ř. o vazbě obviněného vyšší soud, který předtím ve stížnostním řízení meritorně rozhodl o povolení obnovy řízení. Toto rozhodnutí vyššího soudu, který je učinil namísto jinak funkčně příslušného nižšího soudu, je však třeba považovat za rozhodnutí v prvním stupni, neboť jinak by byl obviněný zbaven práva podat proti rozhodnutí o vazbě, které jej zvlášť citelně zasahuje, řádný opravný prostředek - stížnost (srov. též Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož „každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém by soud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení osobní svobody...").

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že předmětné usnesení Vrchního soudu v Praze o vzetí obviněné D. J. podle § 287 tr. ř. do vazby, které uvedené požadavky splňuje, je třeba považovat za rozhodnutí, kterým uvedený soud rozhodl o vazbě v prvním stupni, a proti němuž je podle již vzpomenutých ustanovení § 141 odst. 2 a § 74 odst. 1 tr. ř. přípustná stížnost.

Když však Nejvyšší soud v rozsahu revizního principu obsaženého v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku tohoto usnesení i řízení, jež mu předcházelo, dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Obviněná D. J. je po povolení obnovy řízení v její neprospěch stíhána pro ještě závažnější trestný čin, než pro jaký byla stíhána v původním řízení. Za tento trestný čin - nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. - jí hrozí uložení trestu odnětí svobody v trvání osmi až dvanácti let. S přihlédnutím ke konkrétním důvodům její vazby existujícím již v původním řízení (je cizí státní příslušnicí, v místě bydliště se nezdržovala a neměla stálý legální zdroj příjmů), existuje v současném stadiu řízení ještě naléhavější nebezpečí, že v případě propuštění na svobodu by uprchla, popř. se skrývala, aby se tak tomuto trestnímu stíhání a trestu vyhnula. Její vzetí do vazby z důvodu § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. je proto plně opodstatněné a jejím slibem nenahraditelné.

Nejvyšší soud proto podanou stížnost obviněné D. J. proti napadenému usnesení Vrchního soudu v Praze o jejím vzetí do vazby jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.

V Brně dne 4. července 2000

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Fastner