Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2086/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 4. 1999 č.j. -67 byl změněn rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 21. 1. 1999 č.j. -46 tak, že byla zamítnuta žaloba, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit každé žalobkyni 17.920,- Kč s 26 % úrokem z prodlení z této částky od 11. 9. 1997 do 26. 10. 1998 a s 20 % úrokem od 27. 10. 1998 do zaplacení a bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyň zaplatit žalovanému náklady, které tomuto vznikly v řízení před soudy obou stupňů. Podle odůvodnění rozsudku odvolacího soudu má žalobkyněmi uplatněný nárok základ ve smlouvě, jíž žalovaný jako kupující podle kupní smlouvy ze dne 31. 3. 1994, uzavřené mezi účastníky, v čl.4 smlouvy slíbil zaplatit žalobkyním jako prodávajícím veškeré poplatky spojené s kupní smlouvou. V textu označeného článku smlouvy není sice výslovně uvedeno, že bude placena i daň z nemovitosti, ve spojení s ústní dohodou účastníků soud dovodil, že i placení daně z převodu nemovitosti bylo předmětem ujednání účastníků a že žalovaný si této skutečnosti musel být vědom. Odvolací soud však usoudil na neplatnost tohoto ujednání z důvodu neurčitosti (§ 37 odst. 1 obč. zák.), neboť dohoda postrádá údaj o výši slíbeného plnění daně z nemovitosti.

Ve včasném dovolání proti výše označenému rozsudku odvolacího soudu žalobkyně vyslovily nesouhlas s právními závěry odvolacího soudu, když tvrdily, že mezi účastníky bylo od počátku dohodnuto, že žalovaný uhradí celou daň z převodu nemovitostí, tedy tak, jak určuje obecně závazný právní předpis, t.j. ve výši 5 % z hodnoty předmětu převodu. O zpětné úhradě pouze části daně mezi účastníky se nikdy nehovořilo. Proto navrhly, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání předně zpochybnil přípustnost dovolání ve věci s odkazem na výši částky, jejíhož zaplacení se každá z žalobkyň domáhá a jež nedosahuje částky 20.000,- Kč ( ). Ve věci samé se ztotožnil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby (pro případ přípustnosti dovolání) bylo dovolání zamítnuto.

Dovolací soud po té, kdy shledal, že včasné dovolání žalobkyň je po formální i obsahové stránce bezchybné z hlediska náležitostí stanovených , 2 , se předně zabýval posouzením přípustnosti dovolání ve věci.

Dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, je podle ustanovení přípustné; to však jen ve vztahu k věcem, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč ( ).

Podle obsahu spisu každá z žalobkyň uplatnila žalobou ze dne 26. 2. 1998 proti žalovanému požadavek na zaplacení částky 17.920,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 26 % ročně počínaje dnem 11. 9. 1997 do zaplacení, a náhrady nákladů řízení spočívajících v úhradě 1/2 soudního poplatku. V odůvodnění žaloby odkázaly na smlouvu ze dne 31. 3. 1994 ohledně koupě ideální části nemovitosti - domu čp. 164 se stav.parc. č. 259 s přísl., kat. úz. S. - žalovaným, jíž žalobkyně byly podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž i odvolací soud ve svém rozhodnutí vycházel, podílovými spoluvlastnicemi. Tomuto procesnímu společenství, v němž každá z žalobkyň měla samostatné procesní postavení ( ) odpovídal i petit návrhu.

Z uvedeného učinil dovolací soud ve vztahu k ust. především závěr, že každá z žalobkyň uplatnila návrh na zaplacení požadované částky, t.j. 17.920,- Kč (s příslušnými úroky z prodlení), jak odpovídalo postavení žalobkyň jako podílových spoluvlastnic prodávaných nemovitostí, a to sama za sebe, aniž procesní úkony žalobkyň, založené podanou žalobou, se v řízení navzájem ovlivňovaly. Předmětem žaloby byly tedy samostatné procesní nároky žalobkyň (t.j. zaplacení 17.920,- Kč), byť jejich procesním postupem uplatněné v jedné věci ( ).

Okolnost, že se každá ze žalobkyň domáhala i přisouzení úroků z prodlení z plnění částky 17.920,- Kč, je pro závěr o přípustnosti dovolání ve smyslu ust. , a to ve vztahu k výši nároku, právně nevýznamná.

Při posouzení, zda dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím částky uvedené v ust. se podle ustálené judikatury k příslušenství uplatněného peněžitého nároku nepřihlíží, ledaže by toto příslušenství tvořilo samostatně, t.j. bez současného uplatnění nároku samotného, předmět řízení (srovnej R 62/98). Tomu tak v posuzované věci však není.

V důsledku konečné právní úvahy, že předmětem dovolacího přezkumu je měnící výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, dovolací soud dovolání žalobkyň odmítl, neboť ust. dovolání pro takový případ ve věcech občanského práva nepřipouští a protože z obsahu spisu nevyplývá a dovolatelky ani netvrdí, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad uvedených v ustanovení ( věta první a ). Protože dovolání v posuzované věci není přípustné, dovolací soud se nezabýval důvodností podaného dovolání z hlediska vytýkaných nedostatků ve smyslu ust.

V dovolacím řízení úspěšný žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení ( , , ). Odměna advokátu za jeden úkon a režijní paušál ve smyslu zásad ust. , , , 3 vyhl. č. byla určena částkami 1.650,- Kč a 75,- Kč, celkem 1.725,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. července 2000

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Helena Lovíšková