Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 50/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19.5.1997, č.j. , 143/94-293, ve výrocích o povinnosti žalované zaplatit žalobci A. 100.000,- Kč a žalobci B. 200.000,- Kč a změnil jej ve výroku, kterým soud rozhodl o povinnosti zaplatit úrok z prodlení tak, že uložil žalované namísto povinnosti zaplatit úrok z prodlení od 17.3.1993 do zaplacení, povinnost zaplatit jej až od 17.11.1993. Ve výroku rozsudku připustil odvolací soud dovolání pro otázku splatnosti pohledávek na náhradu škody a nároků z nekalosoutěžního jednání a možnosti jejich započtení jednostranným úkonem žalované.

Odvolací soud vycházel především z toho, že v projednávané věci není mezi účastníky sporné, že každému žalobci vznikl nárok na zaplacení ceny za převedený obchodní podíl a že žalovaná tuto cenu nezaplatila. Sporná není ani výše pohledávek z tohoto titulu. Jediná obrana žalované spočívá v námitce započtení.

Započtení pohledávek upravuje ustanovení § 580 a 581 obč. zák. a § 358 až 364 obch. zák. Obecně platí, že proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která dosud splatná není (§ 581 odst. 2 věta druhá obč. zák.). Pro obchodní vztahy platí odchylka od tohoto pravidla pro případ, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky (§ 359 obch. zák.). V projednávané věci žalovaná ani netvrdila splnění uvedené podmínky, proto je třeba vycházet z obecného pravidla, že nesplatnou pohledávku započíst nelze.

K zániku závazku započtením nedochází automaticky, když se pohledávky setkaly, ale na základě projevu vůle. Kompenzační projev lze učinit až poté, co se obě pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy se stala splatnou pohledávka s pozdější splatností. Žalovaná započetla své pohledávky vůči žalobcům jednostrannými úkony učiněnými postupně v průběhu řízení. Neprokázala a ani netvrdila, že by před tímto úkonem vyzvala žalobce k plnění. Nelze ji přitom přisvědčit, že se pohledávky na náhradu škody a na plnění z porušení práv nekalosoutěžním jednáním staly splatnými okamžikem vzniku škody či okamžikem porušení práv. Nelze zaměňovat vznik práva samotného a splatnost pohledávky. Povinné osobě musí být dána možnost, aby dobrovolně splnila pohledávky oprávněného. Přitom zadostiučinění poskytnuté v penězích je splatné až na základě rozhodnutí soudu. Z obecné úpravy doby plnění (§ 340 odst. 2 obch. zák.) vyplývá, že ji stanoví výzvou věřitel. Povinný proto musí být ke splnění vyzván a teprve tím se stává pohledávka splatnou.

Žalobci tvrdí, a žalovaná neprokázala opak, že se o pohledávkách žalované dozvěděli až z jejích písemných podání učiněných v průběhu řízení, jimiž jednostranně započetla své pohledávky. V okamžiku započtení tedy nemohly být pohledávky žalované za žalobci splatné. I kdyby soud připustil, že úkon směřující k započtení je výzvou k plnění, nastává splatnost až následujícího dne po doručení této výzvy. Dále odvolací soud dovodil že vzhledem k tomu, že pohledávky žalované nemohly být v okamžiku započtení splatné, je bezpředmětné zabývat se otázkou vzniku těchto pohledávek a jejich postoupení. Protože pohledávky žalobců nezanikly započtením, odvolací soud potvrdil v tom směru rozsudek soudu prvního stupně.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná při splnění podmínek stanovených zákonem, v otevřené lhůtě dovolání. Co do přípustnosti dovolání odkázala na ustanovení , co do důvodu na ustanovení

Dovolatelka označila za nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že pohledávky na náhradu škody a na plnění z porušení práv nekalosoutěžním jednáním jsou splatné až poté, co poškozený vyzve povinného k zaplacení. Odkazuje přitom na rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 29/91, v němž dospěl soud k závěru, že kompenzační projev vůle způsobuje zánik práva již v okamžiku, kdy se obě pohledávky setkaly. Nad rámec připuštěného dovolání dovolatelka napadá i závěr odvolacího soudu o tom, že vzhledem k tomu, že její pohledávky nemohly být v okamžiku započtení splatné, je bezpředmětné zabývat se otázkou vzniku těchto pohledávek a jejich postoupení a vytýká soudu, že neprovedl navržené důkazy v tom směru.

Dovolání je přípustné podle ustanovení

Závěr odvolacího soudu o tom, že pohledávka na náhradu škody se stává splatnou až k výzvě věřitele na splnění dluhu je správný. Tento závěr zcela nepochybně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 obch. zák. a § 563 obč. zák., ze kterých ke dovodit (když obchodní zákoník neupravuje dobu plnění pro závazky z porušení práva), že není-li doba plnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního dne poté, co byl o plnění věřitelem požádán (viz též rozsudky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R III/1967 a R 23/1993). Teprve výzvou k plnění se dluh stává splatným. Vzhledem k tomu, že úkon směřující k započtení lze učinit až poté, co se staly splatnými obě započítávané pohledávky, byl úkon žalovaného směřující k započtení předčasný, neboť nebyly splněny podmínky pro započtení a nemohl proto mít účinky započtení. Správný je rovněž závěr, že zadostiučinění přiznané v penězích je splatné až na základě rozhodnutí soudu.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení zamítl.

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle ustanovení , a , neboť ze spisu se nepodává, že by žalobcům, kteří měli ve věci plný úspěch, vznikly náklady řízení, o jejichž úhradě by musel soud rozhodnout.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. června 2000

JUDr. Ivana Š t e n g l o v á, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková