Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2544/99

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobce se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že "byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání dnem 24.11.1956 z důvodů uvedených v , o mimosoudních rehabilitacích, a to z funkce I. kategorie". Žalobu odůvodnil tím, že z armády byl propuštěn poté, co byl vyloučen z KSČ a ze studia na Vojenské technické akademii, po předchozím dlouhodobém tlaku na jeho osobu z politického hlediska. Federální ministerstvo obrany mu vystavilo dne 22.7.1991 osvědčení, že byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání dnem 24.11.1956 z důvodů uvedených v ustanovení , avšak přípisy předsedy Centrální rehabilitační komise FMO ze dne 11.10.1991 a náčelníka Oddělení rehabilitačního a odvolacího FMO ze dne 9.12.1991 mu bylo sděleno, že "osvědčení je neplatné" a že mu bylo „zasláno omylem".

Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 31.3.1995 č.j. -44 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání na vlastní žádost a že tomuto propuštění nepředcházela "zjevná politická persekuce". Hlavními důvody jeho propuštění z armády a vyloučení z KSČ byly "četné morální přestupky a kázeňské prohřešky".

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6.11.1996 č.j. -80 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že proti rozsudku je přípustné dovolání. Konstatoval, že soud prvního stupně se správně zabýval otázkou splnění podmínek pro určení, zda služební poměr žalobce jako vojáka z povolání skončil z důvodů uvedených v ustanovení , i když o této otázce již dříve rozhodoval příslušný správní orgán. Ve věci samé se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně. K námitkám žalobce uvedl, že od jeho vyloučení z KSČ do jeho propuštění do zálohy uplynula doba téměř tří let, po kterou byly shledávány v jeho přístupu k plnění povinností různé závady, a proto nelze dovodit, že by jeho propuštění z armády, případně jeho žádost o propuštění, bylo „v přímé souvislosti s jeho demokraticky motivovaným politickým a společenským jednáním a občanskými postoji". Rozhodnutí o přípustnosti dovolání zdůvodnil tím, že otázka, zda "byl soud oprávněn přezkoumávat postup a rozhodnutí Centrální rehabilitační komise, která zrušila původně vydané osvědčení", má po právní stránce zásadní význam.

K dovolání žalobce Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne 2.7.1998 č.j. -111 rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31.3.1995 č.j. -44 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl k závěru, že řízení bylo postiženou vadou uvedenou v ustanovení , spočívající v nesprávném obsazení soudu, neboť přestože šlo o věc pracovní, byla v řízení před soudem prvního stupně projednávána předsedou senátu jako jediným soudcem (samosoudcem), a senát byl účasten pouze vyhlášení rozsudku při jednání odročeném k vyhlášení rozhodnutí, aniž předtím mohl získat o věci vlastní poznatky alespoň způsobem uvedeným v ustanovení

Obvodní soud pro Prahu 6 poté rozsudkem ze dne 11.9.1998 č.j. -117 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně setrval na závěru, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání na vlastní žádost a že tomuto propuštění nepředcházela "zjevná politická persekuce", neboť zásadními důvody jeho propuštění z armády a vyloučení z KSČ byly "četné morální přestupky a kázeňské prohřešky".

Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 21.12.1998 č.j. -130 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, a zamítl návrh žalobce na připuštění dovolání. Odvolací soud dovodil, že soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením , a shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že ustanovení nebylo „naplněno", neboť nebylo prokázáno, že by žalobce byl propuštěn z armády z důvodu politické perzekuce nebo postupu porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody. Návrh žalobce na připuštění dovolání zamítl s odůvodněním, že v tomto rozhodnutí není řešena otázka po právní stránce zásadního významu.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítal, že „řízení před soudem prvního stupně bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci", protože „nebylo provedeno dokazování výslechy svědků, nýbrž soud prvního stupně se pouze seznámil s důkazy provedenými v řízení, které bylo úspěšně napadeno dovoláním pro nesprávné obsazení soudu", přičemž odvolací soud pochybil, jestliže ve „vytknutém postupu soudu prvního stupně neshledal pochybení". Protože posouzení „způsobu dokazování" představuje podle názoru dovolatele otázku zásadního právního významu, žalobce navrhl, aby dovolací soud k posouzení této otázky připustil dovolání a poté aby rozsudek odvolacího soudu i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocném rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení , projednal věc bez jednání (, věta první ) a po přezkoumání ve smyslu ustanovení dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozsudků, kterými bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení Dovolání je též přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ). Dovolání je přípustné také proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil ( ). Dovolání je rovněž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu ( ).

Podle ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Právním posouzením je činnost, při níž soud aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy dovozuje ze skutkového zjištění (skutkové podstaty), jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Při aplikaci práva jde tedy o to, zda byl použit správný právní předpis a zda byl také správně vyložen.

Protože postupem podle ustanovení může být dovolání připuštěno jen pro řešení právních otázek, je dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu, nevyhověl-li odvolací soud jeho návrhu na vyslovení přípustnosti dovolání, jen z důvodu uvedeného v ustanovení Tímto dovolacím důvodem vymezené právní otázky současně musí mít - jak plyne ze shora uvedeného - zásadní význam, neboť jen taková právní otázka, která byla pro rozhodnutí věci určující, může vést k závěru o splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle ustanovení

Dovolací důvod podle ustanovení neslouží k řešení právních otázek, ale nápravě případného pochybení, spočívajícího v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; přípustnost dovolání k přezkoumání rozsudku odvolacího soudu z tohoto důvodu tedy nemůže být založena podle ustanovení

V posuzovaném případě žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrzen. V dovolání žalobce sice dovozuje, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, ve skutečnosti však podrobuje kritice postup odvolacího soudu, neboť mu vytýká, že i když bylo řízení před soudem prvního stupně postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, odvolací soud nezjednal ve věci nápravu. V takovém postupu odvolacího soudu (kdyby uvedená výtka byla důvodná) by mohla být spatřována jiná vada řízení ve smyslu ustanovení , ke které však může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li dovolání přípustné. Správnost rozsudku odvolacího soudu z hlediska tohoto dovolacího důvodu tedy nemohl dovolací soud přezkoumat, neboť sama skutečnost, že rozsudek odvolacího soudu (eventuálně) trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nezakládá - jak uvedeno výše - přípustnost dovolání podle ustanovení

Protože dovolání podle ustanovení není v této věci přípustné, a protože dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení , je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení , věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení , věty první, a , věty první , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly ( ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 20. června 2000

JUDr. Zdeněk N o v o t n ý, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková