Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 799/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30.9.1999, č.j. -95, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 11.2.1998, č.j. -72, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti dohody o užívání bytu II. kategorie o čtyřech pokojích, kuchyni a příslušenství, v I. patře domu č.p. 243, orientační číslo 28, na ulici M. v B., uzavřené dne 29.3.1991 mezi žalovanou a bývalým P. b. h. B. II. s.p., a na uložení povinnosti žalované a osob s ní bydlících, předmětný byt vyklidit do třiceti dnů od právní moci rozsudku. Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o nákladech řízení odvolacího. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaná užívá předmětný byt právem, neboť na ni přešlo právo osobního užívání předmětného bytu podle a ve znění účinném do 31.12.1991, a to opuštěním společné domácnosti J. H. (uživatelem tohoto bytu), které se podle obč.zák. změnilo na právo nájmu. Shledal věcně správným též výrok rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti dohody o užívání předmětného bytu ze dne 29.3.1991, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, když dovodil, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení

Proti tomuto rozsudku podal žalobce dovolání, v němž uplatněné dovolací důvody podřadil ustanovení a d/ Dovolatel vytýká soudům obou stupňů, že „nedostatečným způsobem zhodnotily důkazní i právní situaci v dané věci a proto dospěly k chybným závěrům". Namítá, že žalované nevzniklo na základě dohody ze dne 29.3.1991 právo osobního užívání předmětného bytu ve smyslu ustanovení v tehdy platném znění. Poukazuje na to, že jednání žalované, která se do předmětného bytu spolu s rodinou v roce 1990 nastěhovala, bylo spekulativní, a že žalovaná neprokázala splnění zákonných podmínek pro přechod práva osobního užívání. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení ( ), za splnění podmínky povinného zastoupení dovolatele při sepisu a podání dovolání (, odst. 2, věta první ); opírá se o způsobilé dovolací důvody upravené v , jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nemohl se ale zabývat přezkumem věcné správnosti napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů, neboť dovolání žalobce shledal nepřípustným.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ). V případě dovolání směřujícího proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu lze obecně přípustnost dovolání opřít o ustanovení , nebo o ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti (každému) rozhodnutí odvolacího soudu - s vyjímkami uvedenými v , jestliže trpí vadami uvedenými v až g/ , k nimž dovolací soud přihlíží, i když nebyly dovoláním uplatněny (, věta druhá, ). Vady tohoto druhu dovolatel nenamítá a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.

O případ podřaditelný ustanovení nejde, neboť potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci, nikoli tedy rozsudkem, jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.

Přípustnost dovolání v dané věci nevyplývá ani z ustanovení

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. O tento případ se v souzené věci nejedná, neboť odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, aniž ve výroku svého rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné. Přípustnost dovolání nevyplývá ani z ustanovení , neboť - jak se podává ze spisu - dovolatel návrh na vyslovení přípustnosti dovolání neučinil.

Za této procesní situace nezbylo dovolacímu soudu, než dovolání žalobce podle a jako nepřípustné odmítnout.

Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, žalované však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Tomu odpovídá ve smyslu ustanovení , a , věty prvé (per analogiam), výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. června 2000

Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.

předsedkyně senátu

Zasprávnost vyhotovení: Lucie Ševčíková