Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1168/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 1999, č. j. -53, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 1. prosince 1999, č. j. -53, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (soudu prvního stupně) ze dne 25. února 1999, č. j. -34, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 1.070,- Kč s příslušenstvím a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Soudy obou stupňů posoudily žalovanou částku jako nedoplatek zjištěný při vyúčtování plateb poskytovaných s užíváním bytu za rok 1995. Stejně jako soud prvního stupně rovněž odvolací soud mimo jiné dovodil, že - z důvodů podrobně rozvedených v napadeném rozsudku - dosud nenastala podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen “obč. zák.”), splatnost požadované částky a že navíc je vyúčtování žalované částky jako jednostranný právní úkon žalobkyně z důvodů neurčitosti a nesrozumitelnosti ve smyslu obč. zák. a pro rozpor se zákonem podle obč. zák. neplatným právním úkonem.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost výslovně opřela o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen “”). S přihlédnutím k jeho obsahu v něm uplatnila dovolací důvod podle Prostřednictvím užitého dovolacího důvodu tvrdí, že řízení je postiženo vadou uvedenou v ustanovení , neboť odvolací soud jí odňal možnost jednat před soudem tím, že “přes písemnou omluvu ze dne 1.12.1999 zástupce žalobce pro náhlé horečnaté onemocnění ... nevyhověl žádosti o odročení jednání” a “v rozporu su práv a svobod - s právem na spravedlivý soudní proces” nevyslechl svědkyni V. V. “k prokázání oprávněnosti nároku žalobce”. Navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud se nejdříve zabýval otázkou přípustnosti dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu.

Podle ustanovení dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Jestliže odvolací soud svým rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (jako je tomu v projednávaném případě), připouští dovolání v první řadě tehdy, jestliže jeho rozhodnutí je v důsledku postižení vadami uvedenými v zmatečné, a dále jen za podmínek upravených v ustanoveních , odst. 2 písm. a/ a , 2 a 3

Jelikož dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v daném případě v jiné než obchodní věci částku 20.000,- Kč, je z důvodů uvedených v a ve spojení s vyloučena úvaha o přípustnosti dovolání podle a a 2 , byť jde o potvrzující rozsudek.

Zbývá proto posoudit přípustnost dovolání z pohledu ustanovení

Jak již bylo výše zmíněno, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu - tedy i proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím v jiné než obchodní věci částku 20.000,- Kč - jestliže řízení a rozhodnutí trpí vadami taxativně vyjmenovanými v ustanovení Přípustnost (a tím současně důvodnost) dovolání, která není založena již tím, že dovolatel existenci vad v dovolání tvrdí, ale teprve tehdy, je-li řízení takovými vadami skutečně postiženo, dovolací soud ve smyslu věty druhé zkoumá - pokud je dovolání podáno včas a osobami k tomu legitimovanými - z úřední povinnosti bez zřetele na to, zda se jich účastník výslovně dovolává. Protože vady řízení vyjmenované v , b/, c/, d/, e/ a g/ žalobkyně nenamítá a jejich existence nevyplývá ani z obsahu spisu, jeví se v projednávané věci podstatným posoudit, zda tím, že odvolací soud nevyhověl žádosti žalobkyně o odročení odvolacího jednání (z důvodu horečnatého onemocnění její zástupkyně) a nevyslechl svědkyni V. V., došlo k odnětí možnosti žalobkyně jednat před odvolacím soudem ( ), jak tvrdí v dovolání.

Odnětím možnosti jednat před soudem ( ) se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu přiznává (kupříkladu právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.), přičemž není rozhodné, zda byla účastníku řízení odňata možnost jednat před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím. O vadu ve smyslu ustanovení jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Naproti tomu nelze považovat za odnětí možnosti jednat před soudem takový postup soudu, který odpovídá . Přitom k vadě podle ustanovení přihlíží dovolací soud jen tehdy, byla - li v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem dovolateli. Řízení je postiženo vadou ve smyslu mimo jiných případů rovněž tehdy, jestliže soud projednal věc v rozporu s ustanovením (ve spojení s platí uvedené ustanovení rovněž pro odvolací řízení) v nepřítomnosti účastníka řízení.

V okolnosti, že odvolací soud nevyslechl k důkazu žalobcem navrženou svědkyni V. V., však naplnění vady řízení podle spatřovat nelze, neboť - na rozdíl od práva vyjádřit se k věci a práva (i procesní povinnosti) navrhovat důkazy k prokázání rozhodných skutečností - neposkytuje účastníkům řízení procesní nárok na provedení jimi navržených důkazů. O tom, které z navrhovaných důkazů budou v řízení provedeny, totiž rozhoduje ve smyslu věty druhé , použitelného rovněž v odvolacím řízení (srov. ), soud a ten nemá zákonem uloženu povinnost provést v řízení všechny důkazy navržené procesními stranami. Případné pochybení soudu v tomto směru lze vytýkat prostřednictvím dovolacích důvodů podle nebo c/ , jejichž naplnění však přípustnost dovolání nezakládá.

Mezi procesní práva přiznaná účastníku řízení náleží i právo účastníka být předvolán způsobem uvedeným v ustanovení k jednání, jak to vyplývá z , 2 (to ve spojení s ustanovením platí i pro odvolací řízení). Procesním právem přiznaným účastníku řízení je i právo účastníka dát se v řízení zastoupit zástupcem, jehož si zvolí ( a násl. ), mající svůj základ v článku 37 odst. 2d, která je součástí ústavního pořádku České republiky (srovnej usnesení předsednictva bývalé České národní rady ze dne 16. prosince 1992 publikované pod č. ) - dále jen “Listina”. Zástupce, kterému účastník řízení udělil procesní plnou moc, je pak oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení učinit účastník (srov. větu druhou ). O odnětí možnosti jednat před soudem jde v případě zastoupeného účastníka tehdy, jestliže takový účastník v důsledku postupu soudu nemůže realizovat svá procesní práva prostřednictvím svého zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10. dubna 1996 sp. zn. , uveřejněné pod č. 111 v sešitě č. 14 z roku 1997 časopisu Soudní judikatura); naopak o odnětí možnosti jednat před soudem nepůjde v případě, kdy k jednání nebyl předvolán samotný zastoupený účastník. Nemá-li totiž zastoupený účastník osobně v řízení něco vykonat, postačí, aby k jednání byl předvolán pouze jeho zástupce ( ), který je oprávněn ke všem úkonům, jež může v řízení učinit účastník (srov. ).

Ve smyslu věty druhé ve spojení s ustanovením může odvolací soud věc projednat v nepřítomnosti řádně předvolaného účastníka řízení (jeho zástupce, je - li v řízení zastoupen na základě procesní plné moci) tehdy, jestliže tento účastník nepožádal z důležitého důvodu o odročení odvolacího jednání.

V dané věci z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně dne 13. března 1996 udělila procesní plnou moc tehdy komerční právničce, od 1. července 1996 advokátce (srov. ve spojení s , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů). V pořadí první odvolací jednání, nařízené na den 27. října 1999, bylo na základě žádosti JUDr. S., odůvodněné kolizí s výslechem ve vazební věznici R., odročeno na den 1. prosince 1999. O termínu druhého odvolacího jednání byla - stejně jako v případě předchozího odvolacího jednání - vyrozuměna za žalobkyni v souladu s ustanovením ve spojení s pouze JUDr. S., která v den odvolacího jednání prostřednictvím Mgr. M. K. doručila odvolacímu soudu písemnou žádost o odročení odvolacího jednání, odůvodněnou “náhlým horečnatým onemocněním právní zástupkyně žalobce, které bude soudu doloženo potvrzením lékaře”. Odvolací soud uvedené žádosti nevyhověl, dne 1. prosince 1999 věc projednal v nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně a téhož dne rozhodl napadeným rozsudkem.

Neprověřoval - li odvolací soud pravdivost důvodu uvedeného v žádosti o odročení odvolacího jednání (to vzhledem k časovým souvislostem ani nepřipadalo v úvahu), nelze než dovodit, že o existenci tohoto důvodu (náhlého horečnatého onemocnění zástupkyně žalobkyně) nepochyboval. Jestliže přesto v dané věci dne 1. prosince 1999 v nepřítomnosti zástupkyně žalobkyně jednal, nelze uvedený postup posoudit jinak, než že takto učinil proto, že důvod uvedený v žádosti o odročení odvolacího jednání nepovažoval ve smyslu věty druhé ve spojení s za důležitý.

Nejvyšší soud České republiky již v rozsudku ze dne 27. února 1996, sp. zn. , uveřejněném pod č. 62 v sešitě č. 8 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura dovodil, že soud odejme účastníku možnost jednat před soudem ve smyslu , ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 1996 , i tehdy, jestliže bez výslovného návrhu účastníka projedná věc v nepřítomnosti jeho zástupce, který z důležitého důvodu (týkajícího se jeho osoby) požádal o odročení jednání. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20. října 1999, sp. zn. , brání-li účastníku řízení v realizaci jeho práva, vyplývacího z y, onemocnění, žádá-li z tohoto důvodu o odročení jednání soudu a důvodnost žádosti náležitě doloží, lze v postupu soudu, který takové žádosti nevyhověl (ať již se jejím obsahem vůbec nezabýval nebo ji posuzoval jen jako pouhou omluvu účastníkovy nepřítomnosti), spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem ve smyslu ustanovení , neboť tímto postupem soud nesplnil povinnost poskytnout účastníkovi možnost, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti, a zasáhl tím do jeho práva zakotveného ve zmíněném článkuy. V takovém případě řízení trpí vadou uvedenou v Stejným způsobem byla uvedená otázka judikována už v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. . Ani v této věci nemá dovolací soud důvodu se od uvedené judikatury odchýlit.

Jelikož ve světle zmíněné judikatury lze náhlé horečnaté onemocnění zástupkyně žalobkyně považovat za důležitý důvod ve smyslu věty druhé , neměl odvolací soud věc dne 1. prosince 1999 projednat v nepřítomnosti žalobkyně (její zástupkyně s procesní plnou mocí), neboť nebyly naplněny předpoklady normované ustanovením věty druhé ve spojení s ustanovením Pokud tak učinil, byla žalobkyni v průběhu řízení nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před tímto soudem ve smyslu

Zjištěná vada řízení podle je zároveň způsobilým dovolacím důvodem podle

Dovolací soud proto podle ustanovení věty za středníkem rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu ve smyslu věty první vrátil k dalšímu řízení.

V novém rozhodnutí rozhodne odvolací soud nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího ( ).

V Brně 13. června 2000

JUDr. Miroslav F e r á k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Navrátilová