Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Tz 109/2000

109/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. června 2000 v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného D. L., nar. 31. 5. 1977, proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. , a podle § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 271 odst. 1 tr. ř., za splnění podmínek § 272 tr. ř., rozhodl t a k t o :

Pravomocným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. , a v řízení, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve prospěch obviněného D. L.

Napadené usnesení se z r u š u j e.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. se obviněný D. L. p o d m í n ě n ě p r o p o u š t í z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 1999, sp. zn. , pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. jako souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a čtyř měsíců, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. .

Podle § 63 odst. 1 tr. zák. se obviněnému stanoví zkušební doba v trvání tří let.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Lounech rozhodl usnesením dne 5.1. 2000, sp. zn. tak, že podle § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. tehdy odsouzeného D. L. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. uložen v trvání dvou roků rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998, sp. zn. , ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 10. 1998, sp. zn. , (v originále usnesení vadně znovu citována sp. zn. rozhodnutí soudu I. stupně). Podle § 63 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání tří roků. Vzhledem k tomu, že proti tomuto usnesení nepodala žádná z oprávněných osob stížnost, nabylo právní moci dnem 5. 1. 2000

Proti tomuto usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky v lhůtě uvedené v ustanovení § 272 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného D. L. Napadenému usnesení vytýká, že okresní soud rozhodl na základě neúplných skutkových zjištění, neboť v době rozhodování nezjistil, že trest, uložený rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 3. 8. 1998, sp. zn. , byl zrušen výrokem o souhrnném trestu, který byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 10. 9. 1999, sp. zn. 167/99. Byť sice podmínky pro podmíněně propuštění obviněného L. z výkonu trestu byly dány, rozhodnutí je vadné v tom směru, že byl takto propuštěn z výkonu trestu, který v době rozhodování o podmíněném propuštění již neexistoval. Okresní soud v Lounech tak napadeným usnesením porušil zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a § 61 odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) toto porušení zákona vyslovil, napadené usnesení zrušil a sám ve věci nově rozhodl v souladu se zákonem.

Nejvyšší soud na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost všech výroků napadeného rozhodnutí, jakož i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že zákon porušen byl, a to z důvodů, které jsou uvedeny ve stížnosti pro porušení zákona. Nejvyšší soud mohl ve věci rozhodovat vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 272 tr. ř., tj. že stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného byla ministrem spravedlnosti České republiky podána do šesti měsíců od právní moci napadeného rozhodnutí a Nejvyšší soud o ní rozhodoval do tří měsíců ode jejího podání.

Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.

Podle § 61 odst. 1 tr. zák. může soud odsouzeného podmíněně propustit na svobodu po výkonu poloviny uloženého trestu odnětí svobody, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plněním svých povinností prokáže polepšení a ad a) soud může očekávat, že v budoucnu povede řádný život nebo ad b) když soud přijme záruku za dovršení nápravy odsouzeného.

Je třeba konstatovat, že těmito zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Lounech důsledně neřídil. Při rozhodování o žádosti tehdy odsouzeného D. L. si okresní soud opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí o podmíněném propuštění v podobě zprávy ředitele věznice o průběhu dosavadního výkonu trestu obviněného, o jeho chování a stanovisko ředitele věznice k případnému podmíněnému propuštění obviněného. Okresní soud si rovněž vyžádal opis rejstříku trestů, jímž u veřejného zasedání provedl důkaz, nicméně z data razítka podatelny Okresního soudu v Lounech je patrno, že uvedený opis byl tomuto soudu doručen dne 31. 5. 1999. V době rozhodování okresního soudu, tedy v lednu 2000, již údaje v něm uvedené nebyly úplné a okresní soud aktualizaci tohoto opisu neprovedl. Současně pochybil, pokud nedoplnil v rámci veřejného zasedání dokazování čtením spisu Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. , na základě jehož rozsudku obviněný vykonával trest odnětí svobody, byť si tento spis od Okresního soudu v Ostravě vyžádal, a spis měl fakticky k dispozici. Pokud by totiž provedl důkaz tímto spisem, mohl zjistit, že rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998 sp. zn. byl v rámci rozhodování o souhrnném trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen rozsudkem téhož soudu ze dne 10. 9. 1999, sp. zn. , jímž byl obviněný D. L. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků a 4 měsíců. Pro výkon trestu byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Opis tohoto rozsudku, který nabyl právní moci dne 5. 11. 1999, byl do spisu sp. zn. , založen (č. l. 171 a násl.) ještě před datem rozhodování Okresního soudu v Lounech. V důsledku tohoto vadného procesního postupu, kdy Okresní soud v Lounech neprovedl úplná skutková zjištění, o nichž nemohou být důvodné pochybnosti, došlo k pochybení, pokud obviněného propustil z výkonu trestu, který však již v době jeho rozhodování neexistoval. Z faktu, že obviněnému byl uložen souhrnný trest, vyplývá, že je třeba při aplikaci ustanovení § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. vycházet z jiných dat, která určují polovinu a konec uloženého trestu odnětí svobody, alespoň pokud jde o formální hledisko citovaného ustanovení. Uložení souhrnného trestu a vyhodnocení této okolnosti soudem, který rozhoduje o podmíněném propuštění obviněného z jeho výkonu, má také dopad na případná zjištění, zda nejde o trestný čin, který je uveden v ustanovení § 62 odst. 1 tr. zák. a z toho se odvíjející úvahy o jiných zákonných podmínkách, za kterých k podmíněnému propuštění osoby vykonávající trest odnětí svobody může dojít. Toto pochybení sebou nese další důsledky, které by mohly nastat v případě, že by bylo nutné rozhodovat o tom, že obviněný bude muset vykonat zbytek trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn, pokud by se ve zkušební době neosvědčil. Pro úplnost je však třeba dodat, že v posuzované věci jinak zákonné podmínky pro podmíněné propuštění byly splněny. Obviněný D. L. k datu 5. 1. 2000 vykonal více jak polovinu nejen z původně uloženého trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě dne 3. 8. 1998, sp. zn. , ale také i ze souhrnného trestu , který mu byl uložen rozsudkem téhož soudu, sp. zn. . Z obsahu zpráv ředitele věznice je zřejmé, že obviněný splnil předpoklady pro možné užití § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák., neboť svým chováním ve výkonu trestu a plněním povinností prokázal polepšení a lze ode něj očekávat, že v budoucnu povede řádný život.

Nejvyšší soud vzhledem k okolnostem uvedeným výše podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Okresního soudu v Lounech ze dne 5. 1. 2000, sp. zn. , a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. a § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného D. L. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. poté napadené usnesení zrušil, včetně všech dalších na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Vzhledem k okolnostem výše podrobně rozvedeným shledal Nejvyšší soud, že jsou splněny podmínky uvedené v ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř., a proto rozhodl ve věci sám tak, že obviněného D. L. podle § 61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propustil z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 1999, sp. zn. , pro trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 tr. zák. jako trest souhrnný v trvání dvou roků a čtyř měsíců, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 8. 1998 sp. zn. . Podle § 63 odst. 1 tr. zák. stanovil obviněnému zkušební dobu v trvání tří let. Do této zkušební doby se započítává podle citovaného ustanovení, věty druhé doba od 5. 1. 2000, kdy byl obviněný podmíněně propuštěn z výkonu trestu na základě usnesení, jež bylo stížností pro porušení zákona zrušeno.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není stížnost pro porušení zákona přípustná.

V Brně dne 13. června 2000

JUDr. František H r a b e c

předseda senátu

vypracovala:

JUDr. Danuše Novotná