Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 170/2020
Okresní soud v Berouně rozhodl samosoudkyní Mgr. Veronikou Sekerovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 5 471,83 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení o zaplacení 430 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 430 Kč od datum do zaplacení, se zastavuje.
II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 2 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 604 Kč od datum do zaplacení.
III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 2 437,83 Kč spolu s
úrokem kapitalizovaným ve výši 499,90 Kč a nadále běžícím ve výši 26,28 % ročně z částky 3 539,18 Kč od datum do zaplacení,
úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 133,99 Kč za období od datum do datum anadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 2 437,83 Kč od datum do zaplacení,
se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení o zaplacení 430 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 10,50 Kč a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 430 Kč od [datum] do zaplacení, se zastavuje. II. Žalovaná je povinna do 3 dnů od právní moci rozhodnutí zaplatit žalobkyni 2 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 604 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni 2 437,83 Kč spolu s úrokem kapitalizovaným ve výši 499,90 Kč a nadále běžícím ve výši 26,28 % ročně z částky 3 539,18 Kč od [datum] do zaplacení, úrokem z prodlení kapitalizovaným ve výši 133,99 Kč za období od [datum] do [datum] anadále běžícím ve výši 10% ročně z částky 2 437,83 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum domáhala po žalované úhrady částky 5 471,83 Kč s příslušenstvím, jako nesplaceného revolvingového úvěru. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne datum Smlouvu o revolvingovém úvěru, kdy sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni částku vrátit v pravidelných měsíčních splátkách vždy k 20. dni kalendářního měsíce, kdy výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4% z aktuální dlužné částky. Žalovaná načerpala celkem částku 9 212 Kč, avšak uhradila pouze částku 6 608 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. “) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, soud věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (když tento svůj souhlas k dotazu soudu obsaženému v usnesení čj. 18 C 170/2020 -13 neodvolala), aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:
5. Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne datum Smlouvu o revolvingovém úvěru číslo s výší úvěrového rámce 25 000 Kč na období jednoho roku, a s dohodnutou výší měsíční splátky 4 % z dlužné částky, kdy celková splatná částka činila 29 267 Kč v případě vyčerpání celého rámce. V úvěrové smlouvě žalovaná uvedla, že její čistý měsíční příjem je 18 000 Kč a že příjem ostatních členů domácnosti činí celkem 27 000 Kč, kdy však tato tvrzení ničím žalobkyni nepodložila (viz. smlouva – Kreditní karta příjmení jméno ze dne datum).
6. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaná splácí hypoteční úvěr měsíčně částkou ve výši 4 275 Kč. Z úvěrové zprávy však nevyplývá, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaná hodnocena a s jakým výsledkem.
7. Z platební bilance vedené žalobkyní a z vyjádření žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že žalovaná čerpala z úvěrového rámce částku ve výši 9 212 Kč, a že uhradila částku 6 608 Kč.
8. Žalobkyně zaslala žalované dne datum výzvu k zaplacení celého úvěru a dne datum předžalobní výzvu (viz. Výzva k zaplacení celého úvěru a podací arch ze dne datum, Předžalobní výzva k plnění a podací arch ze dne datum).
9. Z uvedených listin má soud za prokázaný skutkový stav, na základě něhož žalobkyně poskytla žalované částku 9 212 Kč, a to na základě uzavřené smlouvy Kreditní karta příjmení jméno, a že žalovaná uhradila žalobkyni částku 6 608 Kč.
10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o.z. “). Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.
13. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
17. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákona (dále jen „o. z.“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. vyplývá, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
20. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , v platném znění.
21. Podle § 96 odst. 1 -4 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “) může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, rozhodne soud, že zpětvzetí návrhu je neúčinné, to neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání.
22. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v rozsahu 2 604 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě číslo uzavřené mezi účastníky.
23. Provedenými důkazy nebylo prokázáno, že by žalobkyně splnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. Z úvěrové smlouvy a z úvěrové zprávy má soud za prokázané, že žalovaná sdělila žalobkyně nějaké údaje, na základě nichž mohla žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalované, avšak z žádného ze soudu doložených důkazů nevyplynulo, jak s uvedenými údaji žalobkyně pracovala, ani v jakém rozsahu tyto údaje žalobkyně ověřila, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo její jiné závazky, či zda provedla šetření v evidencích klientských informací (příjmení apod.). Ověření údajů poskytnutých žalovanou byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jaké řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti. Například že žalovaná uvedla minimální měsíční výdaje domácnosti na bydlení pro nejméně dva dospělé v částce 1 542 Kč, což je částka objektivně nepostačující na pokrytí nákladů spojených s bydlením (náklady na energie, vodu, ohřev vody, odvoz odpadu, pojištění nemovitosti apod.).
24. Žalobkyně je povinna ve smyslu ustanovení § 75 ve spojení s § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péči přezkoumat příjmy i výdaje žalované a dbát přitom na její zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015 -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb. ). Pouhé doplnění čísel do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákon č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. Řádné splnění zákonné povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru však žalobkyně předloženými důkazy neprokázala.
25. Za této situace dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalované, a proto je Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne datum ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ustanovení § 588 občanského zákoníku neplatná.
26. K otázce, zda neplatnost smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele při uzavření úvěrové smlouvy způsobuje neplatnost absolutní, jíž soud zkoumá z úřední povinnosti nebo pouze neplatnost relativní, jíž soud zkoumá pouze k námitce žalovaného, soud výslovně odkazuje na rozhodnutí Soudního dvora Evropské unie ve věci OPR-Finance C číslo ze dne datum. Dle tohoto rozhodnutí musí být„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ Soudní dvůr tak jednoznačně vyložil, že aplikace směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 číslo musí být národními státy provedena tak, aby porušení článku 8 a 23 bylo sankcionováno vždy absolutní neplatností úvěrové smlouvy, tedy neplatností, k níž se přihlíží z úřední povinnosti.
27. Tedy zjistí-li soud při své rozhodovací činnosti, že vnitrostátní právní úprava je v rozporu se směrnicí Evropského společenství, má soud sám rozhodnout o nepoužití ustanovení vnitrostátního práva, jež by bylo v rozporu s právem Evropského společenství (tedy i o případném rozhodnutí contra legem), když tento postup soudu byl připuštěna již v usnesení pléna Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. Pl. ÚS 1/10 (srov. bod 34. a 35. uvedeného usnesení Ústavního soudu). Když citovaným usnesením byla řešena právě otázka relativní neplatnosti, a to v § 55 odst. 2 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění do datum.
28. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svoji žalobu částečně zpět, a to ještě před zahájením jednání ve věci, postupoval soud podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , a řízení v této části výrokem pod bodem I. tohoto rozhodnutí zastavil.
29. Za situace, kdy je úvěrová smlouva neplatná, může se žalobkyně po žalované domáhat úhrady finanční částky, kterou jí prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které na straně žalované vzniklo ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. . Soud má za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované částku 9 212 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni na její výzvu. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne žalobkyni uhradila pouze částku 6 608 Kč, je nárok žalobkyně v rozsahu částky 2 604 Kč oprávněný. Pokud jde o úrok z prodlení, přiznal ho soud ode dne požadovaného žalobkyní, neboť jde o pozdější datum, než od kdy běží prodlení žalované, tj. od datum do zaplacení, a to ve výši 10 % ročně, tj. ve výši stanovené v souladu s § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády číslo Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. (výrok II.).
30. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok III.).
31. Výrokem IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, a to podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , tj. podle poměru úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se domáhala v tomto řízení úhrady částky 5 471,83 Kč, avšak byla úspěšná pouze v rozsahu 2 604 Kč, tedy byla ve věci úspěšnější než žalovaná o 4,82 %, tedy pouze v nepatrné části. Soud proto náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Berouně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.