Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1326/2000

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Semilech rozsudkem ze dne 19. 10. 1998, č.j. -18, výrokem označeným římskou číslicí I., zavázal žalovaného R. H. zaplatit žalobci K. C. s. r. o. jako nájemné za pronajaté pozemky částku 74.480,- Kč s příslušenstvím specifikovaným v tomto výroku. Výrokem označeným římskou číslicí II. zamítl žalobu ohledně “zbytku požadovaného úroku z prodlení” v částce 59,90 Kč a dále uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení částkou 11.748,- Kč (výrok označený římskou číslicí III.).

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 1. 2000, č.j. -57, potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně “ve výroku označeném I.”, změnil výrok o nákladech prvostupňového řízení co do výše přisouzené náhrady, vyslovil, že “rozsudek okresního soudu zůstává jinak nedotčen” a zavázal žalovaného nahradit žalobci i náklady odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný prostřednictvím Okresního soudu v Semilech dovolání, v němž se označil jako “Žalobce: A.-f.-R. H.”, a které adresoval Vrchnímu soudu v Praze. Přípustnost dovolání opřel o odkaz na ustanovení a uvedl, že je podáno “z důvodu ”. Vytkl odvolacímu soudu, že se - stejně jako soud prvního stupně - nevypořádal s “právní legitimací strany žalované”, a že také nesprávně posoudil okolnost, že “žalovaný” (správně žalobce) uplatňuje právo, které mu nepřísluší. V téže souvislosti dovolatel tvrdil, že s předmětem, z něhož má být plněno nájemné, nemůže žalobce disponovat a z něho “profilovat”, a že navíc onen předmět nájmu byl vytvořen dovolatelem a jeho rodinou. Vycházeje z názoru, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, navrhl dovolatel, aby “Vrchní soud v Praze” toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou ( ), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 2 ), a má v zásadě náležitosti uvedené v , i když je v něm jako soud funkčně příslušný pro dovolací řízení mylně označen Vrchní soud v Praze (od 1. 1. 1996 je podle dovolacím soudem pouze Nejvyšší soud), a i když nepřesně označuje zákonné ustanovení, pod které žalovaný podřadil uplatněný dovolací důvod (dovolací důvody jsou od 1. 1. 1996 obsaženy v až d/ , nikoli tedy v , jak se v dovolání uvádí).

Dovolací soud se především musel zabývat přípustností dovolání, neboť podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští, a toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Přípustnost dovolání proti rozsudku upravují především ustanovení a Dovolatel sám odkazuje na , aniž by ovšem blíže specifikoval, kterou část označeného ustanovení má na mysli. Přitom dovolání je přípustné jednak podle proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jednak podle proti rozsudku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým tento soud rozhodl jinak, než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Ve zkoumaném případě má rozsudek odvolacího soudu povahu měnícího rozhodnutí pouze ve vztahu k prvostupňovému výroku o nákladech řízení, nikoli tedy ve věci samé, takže přípustnost dovolání z ustanovení dovodit nelze. Aplikace ustanovení rovněž nepřichází v úvahu, neboť rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 10. 1998 byl jeho prvním rozsudkem v této věci.

Přípustnost dovolání neplyne ani z ustanovení , protože odvolací soud ji ve výroku svého potvrzujícího rozsudku nevyslovil, a rovněž nejsou naplněny podmínky přípustnosti dovolání podle , když schází základní předpoklad uvedený v označeném ustanovení - návrh účastníka (v daném případě žalovaného) na vyslovení přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku.

Zbývá tak posoudit přípustnost dovolání z hlediska ustanovení Vady vyjmenované formou taxativního výčtu v , k jejichž existenci dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, však dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu se jejich existence nepodává. Nezbývá tak, než uzavřít, že přípustnost dovolání v této věci nelze opřít o žádné z procesních ustanovení, která přicházejí v úvahu. Z tohoto důvodu musel Nejvyšší soud dovolání podle , odmítnout, aniž se mohl zabývat důvodností námitek vznesených dovolatelem proti právnímu posouzení věci, na němž napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá.

Dovolatel nese procesní zavinění na tom, že dovolání bylo odmítnuto, žalobci však žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení , a , věty prvé (per analogiam), výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 12. června 2000

JUDr. Hana Müllerová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Lucie Ševčíková