Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1711/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Zrušují se rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec z 27.4.1999, sp.zn. , i rozsudek Okresního soudu v Liberci z 24.8.1998, čj. -63.

II. Věc se vrací k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Liberci.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou, podanou u soudu 21.9.1994 / původně žalujícím J. M. /, byl uplatněn nárok na zaplacení 60.000 Kč jako finanční náhrady podle ustanovení V žalobě bylo uvedeno, že J. M. byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Liberci z 8.9.1953, sp.zn. , k trestu odnětí svobody na 23 roky / z nichž pak byl ve výkonu trestu 9 roků / a byl také odsouzen k trestu propadnutí majetku ; k rehabilitaci J. M. podle , o soudní rehabilitaci, došlo rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 31.8.1992, sp.zn. Rt 346/91. Nárok na finanční náhradu za celý majetek propadlý státu byl žalujícím uplatněn u Ministerstva financí ČR dne 27.3.1992, ale bezvýsledně.

Žalovaný stát - Ministerstvo financí ČR navrhl zamítnutí žaloby s tím, že v daném případě šlo o propadlý majetek, jehož součástí byla nemovitost, takže náhrada podle ustanovení tu nepřichází v úvahu ; kromě toho byl nárok na finanční náhradu uplatněn žalujícím po uplynutí propadené zákonné lhůty.

Soud prvního stupně v průběhu řízení zjistil, že původní žalobce J. M. zemřel 17.6.1996, seznámil se s obsahem spisu Okresního soudu v České Lípě sp.zn. / o projednání dědictví po uvedeném zůstaviteli / a jednal pak v řízení dále se žalobkyní J. P., dcerou původního žalobce, která byla jeho jedinou dědičkou ; v řízení byla pak vyslechnuta žalobkyně jako účastnice řízení a byl konstatován obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci z 24.8.1998, čj. -63 / ve znění opravného usnesení z 15.10.1998, čj. -67 /, bylo žalované České republice - Ministerstvu financí ČR uloženo zaplatit žalobkyni 60. 000 Kč se 16% úrokem od 19.9.1994 do zaplacení , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku ; žalobkyni byla také přiznána náhrada nákladů řízení částkou 8.409 Kč, kterou bylo žalovanému uloženo zaplatit do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně uvedl, že celý majetek otce žalobkyně J. M. propadl státu na základě rozhodnutí, vydaného v trestním řízení soudním v roce 1953. Nemovitý majetek J. M. nevlastnil a byl pouze národním správcem mlýna na čp. 358 v J.; do tohoto mlýna si zakoupil výrobní zařízení, které také propadlo státu. J. M. uplatnil za svého života nárok na finanční náhradu za svůj majetek a podal také žalobu o zaplacení této finanční náhrady. Soud prvního stupně byl toho názoru, že J. M. uplatnil za svého života žádost o finanční náhradu dne 30.8.1992 včas, a byl také toho názoru, že součástí jeho majetku nebyla nemovitost, takže žalobci náleží náhrada podle ustanovení částkou 60.000 Kč. Výrok o nákladech řízení byl soudem právního stupně odůvodněn ustanoveními .

O odvolání žalovaného rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci rozsudkem z 27.4.1999, sp.zn. . Rozsudek soud prvního stupně byl změněn tak, že žaloba žalobkyně byla zamítnuta. Bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V odůvodnění svého rozsudku odvolací soud uvedl, že na rozdíl od soudu prvního stupně má za to, že v daném případě nejsou dány zákonné předpoklady k přiznání finanční náhrady podle ustanovení Součástí majetku původního žalobce J. M. nebyla nemovitost, avšak nedošlo tu ke zrušení rozhodnutí soudu o propadnutí majetku podle , o soudní rehabilitaci. Rozsudek soudu o propadnutí majetku J. M. byl totiž zrušen už v roce 1969, a to podle ; již tehdy došlo ke vzniku nároku podle ustanovení Výjimku podle ustanovení tu nebylo možné použít, protože tu nešlo o nemovité věci, jež by nebyly vráceny. Změnil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení tak, že se žaloba žalobkyně zamítá. Výrok o nákladech řízení byl odvolacím soudem odůvodněn ustanoveními a .

Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 2.6. 1999 a dovolání ze strany žalobkyně bylo podáno u dovolacího soudu 7.6.1999, tedy ve lhůtě uvedené v ustanovení .

Dovolatelka ve svém dovolání navrhovala, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka vytýkala rozsudku odvolacího soudu nesprávné právní posouzení věci.

Podle názoru dovolatelky byla splněna podmínka uvedena v ustanovení v daném případě, protože rozsudek Krajského soudu v Liberci z 8.9.1953, sp.zn. , jímž bylo vysloveno propadnutí majetku J. M., byl skutečně zrušen výrokem rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 31.8.1992, sp.zn. Rt 346/91, podle , o soudní rehabilitaci. Podle názoru dovolatelky není v ustanovení vyloučena možnost poskytnutí finanční náhrady i pokud by dříve došlo ke zrušení rozsudku trestního soudu také už rozhodnutím soudu vydaným podle Dovolatelka byla také toho názoru, že ustanovení se týká jen případů, v nichž rozhodnutí podle nepřicházelo vůbec v úvahu, tj. došlo -li k rozhodnutí o rehabilitaci pouze podle , ovšem jen za předpokladu, že šlo o finanční náhradu za nemovité věci.

Ve vyjádření k dovolání dovolatelky uvádělo Ministerstvo financí ČR, že rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustanoveními V daném případě je rozhodující skutečnost, že trestní rozsudek, kterým byl původní žalobce J. M. odsouzen v roce 1953 i k trestu propadnutí majetku, byl zrušen včetně rozhodnutí na něj navazujícího rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 13.6.1969, sp.zn. . Tato skutečnost je v daném případě pro posouzení celé věci velmi důležitá, neboť je zřejmé, že rehabilitace podle byla tu zcela formální, protože ve skutečnosti byl otec žalobkyně rehabilitován již podle

Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení článku II. odst. 1 , podle něhož ustanovení tohoto zákona, jímž byl změněn a doplněn / /, platí i na řízení, která byla zahájena před účinností / tj. před 1.1.1996 ; viz článek V. /.

Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení , protože směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Dovolateka vytýkala, že rozsudek odvolacího soudu nesprávné posoudil věc po právní stránce, když " skutkové okolnosti případu byly zjištěny řádně a nejsou k nim výhrady".

Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použil na projednávanou právní věci nesprávný právní předpis anebo že si použitý právní předpis nesprávně vyložil / viz k tomu z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 (45) /.

V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc podle ustanovení , které se nepochybně na tuto právní věc vztahovalo a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V řízení o dovolání bylo třeba se ještě zabývat tím, zda si odvolací sodu toto ustanovení správně vyložil.

Podle ustanovení v případě, že celý majetek občana, jehož součástí nebyla nemovitost, přešel na stát na základě soudního rozhodnutí, které bylo nebo bude zrušeno podle o soudní rehabilitaci, ve znění , popřípadě na základě rozhodnutí, které se zrušuje podle , přísluší oprávněné osobě náhrady ve výši 60.000 Kč.

Podle ustanovení mají nároky uvedené v téhož zákona / tehdy nároky oprávněných osob, splňují -li podmínky uvedené v , popřípadě v / i osoby, kterým vznikl nárok na odškodnění podle , o soudní rehabilitaci, pokud jde o nemovité věci, které nebyly vráceny.

V ustanovení jde o soudní rozhodnutí, na jehož základě převzal stát celý majetek fyzické osoby / občana /, tedy o rozhodnutí o propadnutí majetku, propadnutí věci nebo zabrání věci / srov. k tomu ./, pokud se jich týká / co do jejich zrušení / ve znění

, o soudní rehabilitaci, upravuje zrušení rozhodnutí / které má na zřeteli ustanovení tohoto zákona / jednak v oddíle druhém / " Zrušení rozhodnutí ze zákon "/ a jednak v oddíle třetím / Zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení "/.

Pokud jde o zrušení rozhodnutí ze zákona, je uvedeno v , že se rozhodnutí zrušuje k datu, kdy bylo vydáno nejen pravomocné odsuzující rozhodnutí vyhlášené v době od 25.2.1948 do 1.1.1990, týkající se skutků spáchaných po 5.5.1945, jež jsou uvedeny pod a/ až f/, ale také všechna další rozhodnutí v téže trestní věci na ně obsahově navazující. Protože výraz "další rozhodnutí "nelze chápat jen časově jako rozhodnutí později následující, jde tu nepochybně i o rozhodnutí o propadnutí majetku,vyslovená v pravomocném odsuzujícím rozhodnutí o spáchání trestního činu.

V ustanovení jsou kromě jiných pravomocných odsuzujících rozhodnutí uvedena také pravomocná odsuzující rozhodnutí podle / dříve platného trestného zákona / pro trestný čin velezrady podle , c/ d/ a e/ tohoto zákona .

Jestliže tedy v daném případě původní žalobce J. M., narozený 24.4.1913, byl odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Liberci z 8.9.1953 / pod sp.zn. pro trestný čin velezrady podle ustanovení a odst. 1 písm. c/ a odst. 3 písm. d/ , potom tedy je nutno pravomocné odsuzující soudní rozhodnutí pokládat za zrušené ze zákona podle ustanovení , a to podle závěrečného textu ustanovení / " jakož i všechna další rozhodnutí v téže věci na ně obsahově navazující" / i včetně rozhodnutí o propadnutí majetku. Ve smyslu ustanovení bylo tedy citované odsuzující rozhodnutí Krajského soudu v Liberci z 8.9.1953, sp.zn. , rozhodnutím zrušeným ze zákona ve smyslu ustanovení ; ustanovení žádné výjimky z pojmu "soudní rozhodnutí, které bylo zrušeno podle Sb" neuvádí a nelze dovozovat, že tu bylo míněno jen rozhodnutí zrušené rozhodnutí v přezkumném řízení / srov. oddíl třetí Sb ./ a nikoli rozhodnutí zrušené ze zákona / viz oddíl druhý /.

Pokud jde o výklad ustanovení , vyplývá z jeho slovního znění, obsahu, smyslu a účelu, že tu jde o osoby, které byly rehabilitovány jen podle dříve platného , ale nikoli o osoby, které byly rehabilitovány podle

Odvolací soud ovšem v daném případě vycházel z jiného výkladu ustanovení a Proto nemohl dovolací soud pokládat jeho rozhodnutí za správné / a to z hlediska právního posouzení věci ve smyslu ustanovení /, jak to má na zřeteli ustanovení . Proto odvolací soud přikročil ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení .

Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí zčásti i na rozsudek soudu prvního stupně / který se nezabýval otázkami vztahu ustanovení a v souvislosti s ustanoveními i ustanoveními /, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil k dalšímu řízení.

V dalším řízení rozhodne soud prvního stupně i o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího / , věta druhá, /.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud prvního stupně / a případně i pro soud odvolací / závazný podle ustanovení , odst. 1, věta třetí, .

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 6. června 2000

JUDr. Milan P o k o r n ý CSc., v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení : Ivana Svobodová