Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tvo 64/2000

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením rozhodl Vrchní soud v Olomouci podle § 71 odst. 3 tr. ř. o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaného M. Č. do 2. září 2000.

Proti tomuto usnesení podal obžalovaný včas stížnost, kterou se domáhal zrušení napadeného usnesení a propuštění z vazby na svobodu. Předně podrobně rekapituloval dosavadní průběh řízení v posuzované věci s tím, že řízení je zatíženo celou řadou neodůvodněných průtahů, zejména na straně soudu. Dále namítal, že vazební důvod ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. není dán. V této souvislosti poukázal též na to, že pokud mu byl uložen nepravomocným rozsudkem trest odnětí svobody v trvání sedmi let, tak převážnou část z uloženého trestu již vykonal pobytem ve vazbě, takže nejsou namístě obavy z útěku na základě hrozby vysokým trestem.

Nejvyšší soud České republiky postupem podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo a shledal, že stížnost obžalovaného M. Č. není důvodná.

Znovu je třeba stručně připomenout, že obžalovaný M. Č. je stíhán pro trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., přičemž v řízení před soudem I. stupně byl dne 17. 11. 1999 vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým byl uznán vinným výše uvedeným trestným činem a byl mu za to mimo jiné uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let s výkonem ve věznici s ostrahou. Rozsudek dosud nenabyl právní moci, neboť obžalovaný proti němu podal odvolání a věc se od 29. 3. 2000 nachází v řízení u odvolacího soudu. K projednání odvolání obžalovaného M. Č., jakož i dalších tří spoluobžalovaných, bylo nařízeno veřejné zasedání odvolacího soudu na dny 20. až 22. června 2000.

Obžalovaný M. Č. se nachází ve vazbě s účinností od 5. 9. 1996 a v současné době se jeho setrvání ve vazbě nadále opírá o vazební důvod předpokládaný ustanovením § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. Doba dvou roků, na kterou je trvání vazby omezeno ustanovením § 71 odst. 3 tr. ř. již uplynula a vazba obžalovaného byla již postupem podle § 71 odst. 3, 4, 5, 6 tr. ř. opakovaně prodlužována. Naposledy usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 12. 1999, sp. zn. , ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 6. 1. 2000, sp. zn. , a to do dne 31. 5. 2000.

Protože věc se nachází v odvolacím řízení, podal předseda odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci ve lhůtě uvedené v § 71 odst. 6 tr. ř. jinému senátu téhož soudu návrh na další prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaného, a to do dne 5. 9. 2000. Návrh odůvodnil tím, že ani v prodloužené lhůtě dalšího trvání vazby nebude možno tuto trestní věc pravomocně ukončit, a to z důvodů objektivní povahy. U obžalovaného nadále trvá důvod vazby podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. a s ohledem na nutnost dokončení odvolacího řízení je třeba vazbu prodloužit, a to až na maximálně možnou čtyřletou hranici uvedenou v § 71 odst. 4 tr. ř.

Nejvyšší soud se především plně ztotožnil se závěry Vrchního soudu v Olomouci o důvodnosti dalšího trvání vazby obžalovaného M. Č. podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. V tomto směru Nejvyššímu soudu nezbývá, než znovu odkázat na podrobné a výstižné rozvedení konkrétních skutečností v napadeném usnesení, z nichž tento vazební důvod zcela spolehlivě a jednoznačně vyplývá. Přitom v době od posledního rozhodování o prodloužení lhůty trvání vazby obžalovaného nevyvstala žádná taková okolnost, která by mohla mít vliv na závěry o důvodnosti existence výše uvedeného vazebního důvodu.

Nejvyšší soud se ztotožnil s napadeným usnesením i v tom, že v posuzované věci jsou splněny všechny zákonem stanovené požadavky pro opakované prodloužení vazby nad dva roky ve smyslu § 71 odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud znovu konstatuje, že tento postup odůvodňují závažné okolnosti objektivního charakteru, jež jsou blíže popsané v napadeném usnesení. Vrchní soud nepochybně správně dovodil, že trestní stíhání obžalovaného M. Č. nemohlo být skončeno ani v prodloužené lhůtě trvání vazby, a to především pro výjimečnou obtížnost věci. Přitom nelze přisvědčit argumentaci stěžovatele o údajných průtazích zaviněných soudem. Naopak průběh řízení před soudem prvního stupně svědčí o úsilí věc co nejrychleji projednat a rozhodnout. Nelze tedy dovodit existenci nějakých průtahů zaviněných orgány činnými v trestním řízení. Jestliže věc byla s odvoláním předložena odvolacímu soudu dne 29. 3. 2000 a ve věci je již nařízeno veřejné zasedání odvolacího soudu na dny 20. - 22. června 2000, tak s ohledem na rozsah spisového materiálu a obtížnost věci nelze ani odvolacímu soudu vytýkat nějaké průtahy, liknavost či nečinnost.

S vrchním soudem lze souhlasit i v tom, že s ohledem na stávající důvod vazby a stav řízení reálně hrozí, že propuštěním obžalovaného na svobodu dojde přinejmenším k podstatnému ztížení dosažení účelu trestního řízení ve smyslu § 1 odst. 1 tr. ř.

Doba, na kterou byla vazba obžalovaného M. Č. prodloužena, byť se jedná o maximálně možnou zákonnou lhůtu trvání vazby, se jeví jako nezbytně nutná, jak vzhledem k povaze projednávané věci, tak i s ohledem na současný stav a dosavadní průběh trestního stíhání. Vrchní soud v tomto směru správně rozhodl o prodloužení lhůty trvání vazby jen do 2. září 2000, když vzal v úvahu předchozí třídenní omezení osobní svobody obžalovaného v této věci.

S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud stížnost obžalovaného M. Č. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení zákon stížnost nepřipouští.

V Brně dne 6. června 2000

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík