Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
22 C 262/2020-19
Okresní soud v Hodoníně rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Krůpovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 34 080 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 800 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19 098,83 Kč od 15. 8. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 098,83 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 8. 2017 do 20. 1. 2020, se žaloba zamítá.
III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 280 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 146,61 Kč od 4. 3. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 146,61 Kč od 11. 3. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 800 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19 098,83 Kč od 15. 8. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 098,83 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč od 22. 8. 2017 do 20. 1. 2020, se žaloba zamítá. III. V části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 280 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 146,61 Kč od 4. 3. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 146,61 Kč od 11. 3. 2017 do zaplacení, se žaloba zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 24 800 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 20 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 20 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně v celkové výši 2 800 Kč a odměn za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělil žalovaný, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou obsahem karty zákazníka. Žalovaný pak výslovně stvrdil, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když uhradil pouze částku v celkové výši 10 000 Kč, která byla co do výše 901,17 Kč započtena na jistinu, co do výše 2 800 Kč byla započtena na úrok, co do výše 4 000 Kč byla započtena na poplatek za administrativní činnost a co do výše 2 298,83 Kč byla započtena na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný tak zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen 19 098,83 Kč na jistině a 5 701,17 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 22. 8. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 22. 8. 2017 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 3 574,58 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 23,72 % ročně za dobu od 15. 8. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 15. 8. 2017 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 10 620,90 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
2. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení 9 280 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdce žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova se žalovaným uzavřel dne datum smlouvu o půjčce číslo na základě této smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 17 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě současně zavázal kromě jistiny ve výši 17 000 Kč zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok za poskytnutí půjčky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně v celkové výši 2 380 Kč a odměn za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč, přičemž celkovou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobkyně splatit v 58 týdenních splátkách po 510 Kč. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, k tomuto žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z údajů, které mu sdělil žalovaný, přičemž tyto údaje byly dále ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, jež jsou obsahem karty zákazníka. Žalovaný pak výslovně stvrdil, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil jeho schopnost spotřebitelský úvěr splácet a prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení toho, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný však sjednané splátky řádně nehradil, když uhradil pouze částku v celkové výši 20 300 Kč, která byla co do výše 9 853,39 Kč započtena na jistinu, co do výše 2 380 Kč byla započtena na úrok, co do výše 3 400 Kč byla započtena na poplatek za administrativní činnost a co do výše 4 666,61 Kč byla započtena na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný tak zůstal právnímu předchůdci žalobkyně dlužen 7 146,61 Kč na jistině a 2 133,39 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek. Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni, kdy tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu od 11. 3. 2017, tedy od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 11. 3. 2017 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok z prodlení kapitalizovala, a to částkou 1 599,66 Kč) a dle smluvních podmínek rovněž úrok ve výši 23,72 % ročně za dobu od 4. 3. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do zaplacení (za období od 4. 3. 2017 do 6. 12. 2019 žalobkyně úrok kapitalizovala, a to částkou 4 746,49 Kč). Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 20 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 2 800 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč (celkem 34 800 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 58 týdenních splátkách po 600 Kč.
5. Žalobkyně dále doložila Kartu zákazníka podepsanou žalovaným. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí půjčky zaměstnán s čistou měsíční mzdou 15 000 Kč a k tomu měl ještě pobírat invalidní důchod ve výši 4 000 Kč měsíčně, což mělo být údajně ověřeno prostřednictvím pracovní smlouvy, výplatních pásek a výměru důchodu. Žalovaný měl bydlet v nájmu společně se spolubydlícím, přičemž jeho náklady spojené s bydlením měly činit 5 000 Kč měsíčně, kdy mezi ověřenými dokumenty nebylo uvedeno SIPO ani nájemní smlouva. Jako své další výdaje žalovaný uvedl výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč měsíčně, splátky úvěrů ve výši 2 000 Kč měsíčně a ostatní náklady ve výši 1 000 Kč měsíčně. Konečně měl žalovaný doložit právnímu předchůdci žalobkyně výpis z účtu.
6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud dále zjistil, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba anonymizována tři slova byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 17 000 Kč, která mu byla předána v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal tuto částku společně s úrokem ve výši 2 380 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 800 Kč (celkem 29 580 Kč) právnímu předchůdci žalobkyně vrátit v 58 týdenních splátkách po 510 Kč.
7. Žalobkyně dále doložila Kartu zákazníka podepsanou žalovaným. Dle zde uvedených údajů měl být žalovaný v době poskytnutí půjčky zaměstnán s čistou měsíční mzdou 14 700 Kč a k tomu měl ještě pobírat invalidní důchod ve výši 3 800 Kč měsíčně, což mělo být údajně ověřeno prostřednictvím výplatních pásek a výměru podpory. Žalovaný měl bydlet v nájmu, přičemž jeho náklady spojené s bydlením měly činit 6 000 Kč měsíčně, kdy mezi ověřenými dokumenty bylo uvedeno SIPO. Jako své další výdaje žalovaný uvedl výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč měsíčně, splátky spoření ve výši 500 Kč měsíčně, splátky dalších půjček ve výši 500 Kč měsíčně a výdaje na telefon ve výši 500 Kč měsíčně.
8. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byly pohledávky z titulu obou shora uvedených smluv postoupeny na žalobkyni, kdy žalovanému byla tato skutečnost oznámena dopisem z téhož dne. Tímto dopisem byl žalovaný zároveň vyzván k úhradě dlužných částek do deseti dnů od obdržení tohoto dopisu. Odeslání tohoto dopisu žalobkyně prokázala doloženým podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020, jejíž odeslání žalobkyně rovněž prokázala podacím lístkem ze dne 10. 5. 2020.
9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
10. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.
11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.
12. Podle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil.
13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku, je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.
15. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
16. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
17. Podle § 570 odst. 1 občanského zákoníku, právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.
18. Podle § 573 občanského zákoníku, má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
19. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
20. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
21. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční prostředky ve výši částka, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v dohodnutých měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
22. Po provedeném dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum finanční prostředky ve výši částka, které měl žalovaný v souladu se smlouvou splatit společně se sjednaným úrokem, administrativním poplatkem a poplatkem za hotovostní inkaso splátek v dohodnutých měsíčních splátkách. Pohledávka za žalovaným byla následně postoupena na žalobkyni a ta je tak aktivně legitimována k jejímu vymáhání.
23. Vzhledem k citovaným ustanovením zákona o spotřebitelském úvěru, se však soud musel dále zabývat tím, zda právní předchůdce žalobkyně řádně dostál své povinnosti posoudit před uzavřením obou předmětných smluv úvěruschopnost žalovaného. Problematikou posuzování úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval Nejvyšší správní soud České republiky v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, kde mimo jiné konstatoval, že věřitel je povinen náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Žalobkyně pak doložila k oběma smlouvám zákaznickou kartu obsahující žalovaným tvrzené informace o jeho příjmové a výdajové stránce. Co se týče příjmů žalovaného, tyto měly být v obou případech ověřovány prostřednictvím výplatních pásek a výměru důchodu a v prvním případě nadto ještě prostřednictvím pracovní smlouvy. Pokud jde o výdaje žalovaného spojené s bydlením, pak v prvním případě není vůbec zřejmé, zda tyto měly být ze strany právního předchůdce žalobkyně jakkoli ověřovány, když mezi ověřenými dokumenty není uvedeno SIPO ani nájemní smlouva a ve druhém případě měly být ověřovány prostřednictvím SIPO. Žalobkyně však předmětné dokumenty, jež měly být od žalovaného vyžádány za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti předloženy, nedoložila, tudíž není možno učinit závěr o tom, že právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného řádně prověřil, a to s ohledem na shora citované ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru. Toto ustanovení jednoznačně přenáší důkazní břemeno ohledně splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele na poskytovatele spotřebitelského úvěru a výslovně predikuje nesplnění této povinnosti, není-li jednoznačně prokázán opak. Bez toho, aby poskytovatel úvěru doložil veškeré doklady, jež měly být dle tvrzení uvedených v zákaznické kartě spotřebitelem předloženy, pak nelze mít za zcela jednoznačně prokázané, že tyto doklady byly skutečně prověřeny, a jde tak prakticky o pouhá tvrzení nepodložená relevantními důkazy. S ohledem na uvedené skutečnosti tedy soud musel dospět k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nedostál před uzavřením předmětných smluv své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného.
24. Shora citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., explicitně nestanoví, zda je následkem porušení povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele absolutní či relativní neplatnost uzavřené smlouvy, a je proto třeba vycházet z obecné úpravy neplatnosti v citovaných ustanoveních občanského zákoníku. Je zřejmé, že nový občanský zákoník již rozpor se zákonem nepovažuje automaticky za důvod absolutní neplatnosti. Pro posouzení toho, o jaký druh neplatnosti se v konkrétním případě jedná, je podstatné, zda je neplatnost stanovena v zájmu některého z účastníků, anebo zda právní jednání kromě zákona porušuje také veřejný pořádek. V daném případě by se mohlo zdát, že sankce neplatnosti je stanovena pouze v zájmu spotřebitele. Nicméně součástí veřejného pořádku je mimo jiné také ochrana skupin osob, které jsou určitým způsobem zranitelné, do této skupiny osob patří rovněž spotřebitelé, neboť jejich postavení je ve styku s profesionálním podnikatelem znevýhodněno tím, že do vztahu s podnikatelem vstupují jako neprofesionálové a jsou vůči podnikateli zpravidla hospodářsky a informačně slabší stranou s menší dostupností právních služeb, nedostatkem profesionálních zkušeností a nemožností stanovovat smluvní podmínky. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl (a tyto závěry jako správné převzal i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 5. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.
25. Obě předmětné smlouvy je tedy třeba považovat za absolutně neplatné z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného a právní předchůdce žalobkyně tak měl vůči žalovanému z první uzavřené smlouvy od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a z druhé uzavřené smlouvy měl od počátku právo pouze na zaplacení poskytnuté jistiny ve výši 17 000 Kč opět z titulu bezdůvodného obohacení.
26. Z titulu první předmětné smlouvy žalovaný uhradil částku 10 000 Kč a zbývá mu tak uhradit na poskytnutou jistinu částku 10 000 Kč. Co do této částky soud žalobě vyhověl včetně úroku z prodlení z této částky z důvodu prodlení žalovaného s úhradou. Pokud jde o den, od kterého náleží žalobkyni úrok z prodlení, nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009). Soud pak vázal počátek prodlení žalovaného na zaslané oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla rovněž výzva k úhradě dlužné částky, které bylo dle doloženého podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020. Dle shora citované zákonné domněnky se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 10. 1. 2020. Jelikož dle zaslaného oznámení byla žalovanému pro úhradu určena lhůta deseti dnů, byl povinen provést úhradu do 20. 1. 2020. Ode dne následujícího, tedy od dne 21. 1. 2020 byl tak žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení právě od tohoto data. Tento pak žalobkyně požadovala v zákonné výši ke dni 22. 8. 2017, tj. ve výši 8,05 % ročně, tedy ve výši nižší, než kolik činila jeho zákonná výše ke dni 21. 1. 2020. Ve zbývající části, tj. co do částky ve výši 14 800 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19 098,83 Kč od 15. 8. 2017 do zaplacení, co do úroku z prodlení z částky 9 098,83 Kč od 22. 8. 2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 22. 8. 2017 do 20. 1. 2020 soud žalobu zamítl.
27. Z titulu druhé uzavřené smlouvy žalovaný uhradil částku 20 300 Kč a přeplatil tak poskytnutou jistinu. Soud proto žalobu co do částky 9 280 Kč, co do úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 7 146,61 Kč od 4. 3. 2017 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 146,61 Kč od 11. 3. 2017 do zaplacení, zamítl.
28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož soud v případě, že účastník měl v řízení pouze částečný úspěch, náhradu nákladů poměrně rozdělí. Ve věci byl převážně úspěšný žalovaný a ten by tak měl vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovanému v řízení dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně (Velkomoravská 4, Hodonín). Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na nařízení výkonu rozhodnutí, popřípadě návrhem na nařízení exekuce.