Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 C 202/2020

Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa

zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o zaplacení částky 12 773 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 200 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 200 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 29. 9. 2020 do

25. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od

26. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 11 573 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 773 Kč od 24. 11. 2017 do 30. 6. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši

8,05 % ročně z částky 5 573 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 573 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 573 Kč od 29. 9. 2020 do 25. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 573 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 200 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 200 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 29. 9. 2020 do 25. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 11 573 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 773 Kč od 24. 11. 2017 do 30. 6. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 573 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 573 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 573 Kč od 29. 9. 2020 do 25. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 573 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši 12 773 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdkyně právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 28. 8. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 11. 2017 a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši

5 573 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval.

2. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 29. 6. 2020 pod č.j. -5 elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas odpor. V odůvodnění uvedl, že jeho finanční situace mu neumožňuje uvedenou částku zaplatit najednou a je schopen jí hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. V současné době hradí za jiné platby částku 7 300 Kč měsíčně. Kvůli koronavirové krizi má jsou jeho finanční příjmy nižší. Dále při ústním jednání sdělil, že s žalobou nesouhlasí a nesouhlasí ani s tím, že uhradil pouze částku 1 800 Kč. Platby za měsíc srpen a září byly provedeny z jeho účtu. Platby byly provedeny ve výši 2 000 Kč a to ve dnech 2. 9. 2020, 29. 9. 2020 a 26. 11. 2020. S úhradou zbývající dlužné částky souhlasí.

3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela dne 28. 8. 2017 s žalovaným prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 11. 2017,

a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 573 Kč (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 28. 8. 2017 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku

9 000 Kč (z historie transakcí). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely dne 16. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámeno písemností ze dne 22. 1. 2020 (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky výzvou ze dne 22. 1. 2020 (z předžalobní výzvy k úhradě). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytnutý úvěr, či jeho část, do dne jeho splatnosti, ale ani později, vrátila, žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním dluhu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepřeložila žádné důkazy. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 2. 9. 2020 částku ve výši 2 000 Kč, dne 29. 9. 2020 částku ve výši 2 000 Kč a dne 26. 11. 2020 taktéž částku 2 000 Kč (z potvrzení o provedení transakce).

4. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení , (dále jen o.z.). Podle o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).

6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže

z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 28. 8. 2017 podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 a 87 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně

a s odbornou péčí zkoumala.

12. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již , o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. -75, dle něhož„ v  stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v  ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.

13. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 7 800 Kč, jak rovněž vyplynulo z obsahu spisu, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající částku ve výši 1 200 Kč, neboť v této výši se jedná na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které by měl věřiteli vydat. V této části proto shledal soud žalobu důvodnou, přičemž má za to, že den následující po doručení žaloby se žalovaný dostal do prodlení s plněním, a tudíž ho uznal povinným uhradit od 1. 7. 2020 i zákonný úrok z prodlení. Zbývající nárok uplatněný žalobou soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly a ani je nepožadoval.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.

Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle (exekučního řádu).