Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
6 C 202/2020
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa
o zaplacení částky 12 773 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 200 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 200 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 29. 9. 2020 do
25. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od
26. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 11 573 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 773 Kč od 24. 11. 2017 do 30. 6. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši
8,05 % ročně z částky 5 573 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 573 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 573 Kč od 29. 9. 2020 do 25. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 573 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 200 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 200 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 200 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 200 Kč od 29. 9. 2020 do 25. 11. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 200 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení částky 11 573 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 773 Kč od 24. 11. 2017 do 30. 6. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 573 Kč od 1. 7. 2020 do 1. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 573 Kč od 2. 9. 2020 do 28. 9. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 573 Kč od 29. 9. 2020 do 25. 11. 2020, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 573 Kč od 26. 11. 2020 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení pohledávky ve výši 12 773 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Uváděla, že její právní předchůdkyně právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne 28. 8. 2017 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 11. 2017 a žalovaný se zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši
5 573 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut a žalovaný úvěr čerpal, ale do dne splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu jak právním předchůdcem žalobkyně, tak i žalobkyní. Před podáním žaloby zaslala žalobkyně předžalobní výzvu, na kterou žalovaný nereagoval.
2. Okresní soud v Benešově ve věci vydal dne 29. 6. 2020 pod č.j. EPR 132488/2020-5 elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včas odpor. V odůvodnění uvedl, že jeho finanční situace mu neumožňuje uvedenou částku zaplatit najednou a je schopen jí hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč. V současné době hradí za jiné platby částku 7 300 Kč měsíčně. Kvůli koronavirové krizi má jsou jeho finanční příjmy nižší. Dále při ústním jednání sdělil, že s žalobou nesouhlasí a nesouhlasí ani s tím, že uhradil pouze částku 1 800 Kč. Platby za měsíc srpen a září byly provedeny z jeho účtu. Platby byly provedeny ve výši 2 000 Kč a to ve dnech 2. 9. 2020, 29. 9. 2020 a 26. 11. 2020. S úhradou zbývající dlužné částky souhlasí.
3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba, uzavřela dne 28. 8. 2017 s žalovaným prostřednictvím webové stránky www.ferratum.cz smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 23. 11. 2017,
a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 573 Kč (ze smlouvy o úvěru i formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala dne 28. 8. 2017 na účet žalovaného uvedený ve smlouvě o úvěru částku
9 000 Kč (z historie transakcí). Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně mezi sebou uzavřely dne 16. 12. 2019 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla pohledávka vůči žalovanému na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení pohledávky bylo právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému oznámeno písemností ze dne 22. 1. 2020 (z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě pohledávky výzvou ze dne 22. 1. 2020 (z předžalobní výzvy k úhradě). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný poskytnutý úvěr, či jeho část, do dne jeho splatnosti, ale ani později, vrátila, žalovaný se tak dostal do prodlení se splněním dluhu. Z žalobkyní předložených důkazů nevyplývá, že právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru s žalovaným s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného, jakožto spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. V žalobě žalobkyně pouze uvedla, že smlouva byla uzavřena po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, avšak k prokázání tohoto tvrzení nenavrhla a nepřeložila žádné důkazy. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 2. 9. 2020 částku ve výši 2 000 Kč, dne 29. 9. 2020 částku ve výši 2 000 Kč a dne 26. 11. 2020 taktéž částku 2 000 Kč (z potvrzení o provedení transakce).
4. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
5. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“).
6. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže
z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
11. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 28. 8. 2017 podepsaná mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 a 87 aplikovatelného ZoSÚ řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně neprokázala, že úvěruschopnost žalovaného řádně
a s odbornou péčí zkoumala.
12. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 ZoSÚ, by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídá, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2019, č.j. 27 Co 81/2019-75, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 ZoSÚ, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
13. Po provedeném dokazování s ohledem na výše uvedenou právní úpravu a judikaturu soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť právní předchůdce žalobkyně se řádně nezabýval otázkou schopnosti žalovaného daný úvěr splatit, resp. žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné důkazy. Jakým způsobem a na základě jakých podkladů úvěruschopnost právní předchůdce žalobkyně zkoumala a zda vůbec, není zřejmé. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k soudu nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení dle § 118a o.s.ř. v jakém směru má doplnit svá tvrzení a důkazy. Soud rovněž neměl možnost odročit jednání za účelem doplnění dokazování, neboť dle § 118b o.s.ř. mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, případě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru neplatnou a v řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, přičemž žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 7 800 Kč, jak rovněž vyplynulo z obsahu spisu, je žalovaný povinen žalobkyni uhradit zbývající částku ve výši 1 200 Kč, neboť v této výši se jedná na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení, které by měl věřiteli vydat. V této části proto shledal soud žalobu důvodnou, přičemž má za to, že den následující po doručení žaloby se žalovaný dostal do prodlení s plněním, a tudíž ho uznal povinným uhradit od 1. 7. 2020 i zákonný úrok z prodlení. Zbývající nárok uplatněný žalobou soud s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy zamítl.
14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, neboť procesně úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady v souvislosti s řízením nevznikly a ani je nepožadoval.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o.s.ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zák. č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).