Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Cdon 291/97

Usnesením O k r e s n í h o s o u d u v Českých Budějovicích ze dne 6. 1. 1995 byl pravomocně nařízen výkon rozhodnutí (rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 1992, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 11. 1992) vyklizením povinných z označeného bytu, s tím, že o provedení výkonu bude rozhodnuto dodatečně. Usnesením ze dne 20. srpna 1996 pak Okresní soud v Českých Budějovicích nařídil provedení výkonu rozhodnutí přestěhováním povinných do specifikovaného náhradního bytu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že oprávněný - ve shodě s - zajistil pro povinné odpovídající bytovou náhradu podle obč. zák.K odvolání povinných K r a j s k ý s o u d v Českých Budějovicích usnesením ze dne 8. 11. 1996 usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na provedení výkonu rozhodnutí zamítl. Odvolací soud dospěl po doplnění dokazování k závěru, že návrh na uzavření dohody o výměně bytů (mezi A. K., nájemkyní bytu, do nějž měli být povinní přestěhováni, a povinnými) k platnému uzavření dohody o výměně bytů nevede, neboť povinní k bytu nemají (a nikdy neměli) nájemní poměr. Další důvod neplatnosti takové dohody spočívá v tom, že se mění byt za část bytu. Oprávněný tedy náhradní byt povinným nezajistil, neboť uzavřená dohoda by byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem ( a obč. zák.). Nebylo možno ani přehlédnout námitky povinných - pokračoval odvolací soud - že ve dvou místnostech náhradního bytu není topení, že je z venku vidět rozbité okno a že je třeba vyměnit lino v předsíni. Způsobilost bytu sloužit ke svému účelu zahrnuje i hygienickou nezávadnost a vyhovující estetickou stránku. Byt by měl být vymalován alespoň základním nátěrem a vybaven základní nepoškozenou podlahovou krytinou. Musí být dále opatřen uzamykatelnými vstupními dveřmi a funkčními (otvíratelnými a zasklenými) okny; na odevzdání bytu v takovém stavu mají povinní právní nárok.Oprávněný (zastoupen advokátem) podal proti usnesení odvolacího soudu včasné dovolání, namítaje, že jsou dány dovolací důvody dle a d) , tedy, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Naplnění těchto dovolacích důvodů shledává dovolatel především v námitkách, jejichž prostřednictvím polemizuje se závěry stran způsobilosti bytu jako bytu náhradního. Neztotožňuje se ani s argumentem, že byt je kolaudován jako byt o velikosti 4+1 (že nejde o byt o velikosti 3+1), když uvádí, že je přece na vůli pronajímatele a nájemce, na jakém počtu pronajatých místností tvořících byt se dohodnou, neodporuje-li jejich dohoda zákonu. Dovolatel rovněž nesouhlasí s právním závěrem, že povinní nejsou oprávněni k výměně bytu. Obsah práva bydlení, jež povinní mají v době do zajištění bytové náhrady, je obdobný užívacímu právu, takže ustanovení o nájmu bytu lze aplikovat analogicky. Navíc je připravena nájemní smlouva k zajištěnému bytu mezi povinnými a majitelem domu. Oprávněný uzavírá, že povinní podle jeho přesvědčení záměrně vytvářejí překážky realizaci vyklizení, což odvolací soud při provádění důkazů správně nezhodnotil, a navrhuje, aby soud provedl místní šetření v bytě, do nějž se povinní měli nastěhovat a aby si vyžádal zprávu stavebního úřadu ohledně tohoto bytu. Z uvedených důvodů žádá, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.Povinní se k dovolání nevyjádřili.Dovolání je přípustné podle , avšak není důvodné. Proto N e j v y š š í s o u d dovolání usnesením zamítl.Z o d ů v o d n ě n í :Dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti pouze vady vyjmenované v a jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Uvedené vady řízení nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Jinak je dovolací soud oprávněn rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden, přičemž je vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil ( ). Nejvyšší soud se především zabýval správností právních závěrů odvolacího soudu co do (ne)způsobilosti návrhu dohody o výměně bytů doložit zajištění bytové náhrady. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Ustanovení obč. zák. umožňuje nájemcům se souhlasem pronajímatelů se dohodnout o výměně bytu. Souhlas i dohoda musí mít písemnou formu. Odepře-li pronajímatel bez závažných důvodů souhlas s výměnou bytu, může soud na návrh nájemce rozhodnutím nahradit projev vůle pronajímatele.Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném pod č. 15/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek formuloval závěr, že bytovou náhradu lze zajistit jiným způsobem než podle a , kterým se upravují některé otázky související s vydáním , kterým se mění, doplňuje a upravuje . Přisvědčil též úvaze, že příslušný náhradní byt lze mít za zajištěný jen tehdy, je-li právně a fakticky volný, s tím, že požadavku, aby náhradní byt byl právně volný, lze dosáhnout i mimo postupy ve smyslu citovaných ustanovení Dohoda o výměně bytů, jejímiž smluvními stranami jsou (podle návrhu dohody mají být) povinní a nájemkyně bytu, do kterého se povinní měli nastěhovat, ovšem k zajištění bytové náhrady (bez zřetele k vlastní kvalitě nabízeného bytu) ve smyslu výše řečeného nevede.Dovolatel se mýlí, usuzuje-li, že osoba, které svědčí právo bydlet v bytě až do zajištění bytové náhrady, má právo uzavřít dohodu o výměně bytu (lhostejno, zda se souhlasem pronajímatelů). Podle ustanovení obč. zák. mají v období mezi skončením nájemního poměru a posledním dnem lhůty k vyklizení bytu pronajímatel a osoba, jejíž nájemní poměr skončil, práva a povinnosti v rozsahu odpovídajícím ustanovením až a přiměřeně až . Uvedené ustanovení tím, že výslovně vymezuje použitelnost některých ustanovení o nájmu bytu (z těch, jež se nacházejí v hlavě sedmé, oddílu čtvrtém, ) ve vztahu k osobám, jejichž nájemní poměr skončil, aniž jim dosud uplynula lhůta k vyklizení, současně vylučuje úvahy o analogickém použití jiných (v tomto ustanovení nezmíněných) ustanovení oddílu. Za použití argumentu a maiori ad minus lze uzavřít, že je-li použití příslušných ustanovení o nájmu bytu omezeno ve vztahu k bývalým nájemcům bytu, tím více tato omezení platí pro osoby, které nájemci bytu předtím, než jim bylo uloženo jej v příslušné lhůtě (zde vázané na zajištění bytové náhrady) vyklidit, ani nebyly. Bez zřetele k výkladu, jenž se odvíjí od ustanovení obč. zák., vtěleného do až s účinností ke dni 1. lednu 1995 (novelou provedenou , kterým se mění a doplňuje ), však platí, že ustanovení obč. zák. je svou povahou ustanovením, jež nelze analogicky - ve smyslu obč. zák. - uplatnit pro dohody o výměně bytů uzavírané jinými osobami než nájemci směňovaných bytů, zvláště pak pro dohody o výměně bytů uzavírané osobami, jejichž nájemní poměr dříve skončil, nebo osobami, které nájemci směňovaného bytu nikdy nebyly.Jelikož návrh dohody o výměně bytu nemohl být povinnými platně akceptován, je nutno míti náhradou nabízený byt za nikoli právně volný (nájemní vztah A. K. k nabízenému bytu měl být ukončen právě touto dohodou); odtud se podává, že závěr odvolacího soudu, že náhradní byt takto zajištěn nebyl, je správný.Obstál-li tento důvod zamítnutí návrhu na provedení výkonu rozhodnutí, je bezpředmětné se dále zabývat výhradami dovolatele k závěrům, které odvolací soud učinil co do nemožnosti směnit byt za část bytu a co do stavu nabízeného bytu. Závěr, že povinní nejsou oprávněni k uzavření dohody o výměně bytu, jíž mělo být zajištění náhradního bytu doloženo, totiž sám o sobě postačuje k zamítnutí návrhu. Nejvyšší soud nadto - ve vazbě na dovolací důvod podle - připomíná, že zjištěný skutkový stav není v dovolacím řízení zpochybnitelný (ať již prostřednictvím uvedeného dovolacího důvodu nebo prostřednictvím ostatních dovolacích důvodů) nabídkou nových důkazů; proto také ustanovení , věty druhé, výslovně určuje, že dovolací soud dokazování neprovádí (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. července 1998, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 22, ročník 1998, pod číslem 161). Důkazy, které dovolatel soudu nabídl, tedy v dovolacím řízení provést nelze; bylo na dovolateli, aby příslušné důkazní návrhy uplatnil nejpozději v odvolacím řízení. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 8. listopadu 1996 (č. l. 53 - 55), o jehož správnosti neměl dovolací soud ve smyslu důvod pochybovat, je přitom zřejmé, že účastníci další důkazní návrhy ve věci neměli. Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání, aniž nařizoval jednání ( , věta první, ), jako nedůvodné usnesením zamítl ( a 5 ).