Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 237/98

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 5. 1997, č.j. - 83 změnil rozsudek Okresní soudu ve Vsetíně ze dne 7. 12. 1995, č.j. - 34 tak, že žalobu, aby bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 150.000,- Kč zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím.

V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že „mezi účastníky byla dne 13. 12. 1993 sepsána a dne 20. 12. 1993 podepsána kupní smlouva, na základě které žalobce prodal žalovanému nemovitosti, a to rodinný domek č.p. 162 včetně veškerých venkovních úprav, dále pozemek č.p. 641 - zastavěná plocha o výměře 290 m2, pozemek č. parcely 642 - zahrada o výměře 639 m2, zapsaných na LV č. 1015 pro obec V. a k.ú. V. 02 J., a dále 1/2 podílového spoluvlastnictví k pozemku p. č. 643 - ostatní plocha o výměře 101 m2, zapsaném na LV č. 2275 pro obec V., k. ú. V. 02 J. Nemovitosti byly odprodány za kupní cenu 290.000,- Kč. Žalovaný se zavázal tuto kupní cenu zaplatit tak, že 145.000,- Kč zaplatí do 30 kalendářních dnů od podpisu smlouvy, a zbylých 145.000,- Kč do 10 kalendářních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o provedeném vkladu do katastru nemovitostí. Kupující se k uvedenému zavázal pod smluvní pokutou ve výši 1%, kterou by musel zaplatit z dlužné částky po lhůtě splatnosti, a to za každý kalendářní den. Vklad byl zapsán do katastru nemovitostí dne 17. 5. 1994 a jeho právní účinky vznikly dne 20. 1. 1994. Prvou částku 145.000,- Kč zaplatil žalovaný 30. 6. 1994, druhou v téže výši dne 10. 10. 1994“.

Odvolací soud především dospěl k závěru, že vztah vzniklý mezi účastníky uvedené kupní smlouvy je vztahem občanskoprávním, neboť „předmětem činnosti žádného z účastníků není obchodní činnost jako prodej a koupě nemovitostí“.

Dále dospěl k závěru, že námitka neplatnosti části kupní smlouvy obsahující ujednání o smluvní pokutě je namístě. Dohoda účastníků o výši smluvní pokuty 1 % denně z dlužné částky podle názoru odvolacího soudu „odporuje zákonu a příčí se dobrým mravům“, neboť sjednaná výše smluvní pokuty je neúměrně vysoká. Vzhledem k tomu je toto ujednání absolutně neplatné a proto se nelze domáhat plnění.

Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, jak je uvedeno výše.

Dovoláním ze dne 5.11.1997 napadl žalobce uvedený rozsudek odvolacího soudu. V dovolání zejména uvedl, že dovolání je přípustné podle a je odůvodňováno tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V odůvodnění dovolatel především uvedl, že předmětný vztah neměl být posouzen jako občanskoprávní a jde o případ, který „není obchodním zákoníkem upraven vůbec, proto měl být posouzen jako jiný vztah s podnikáním související“.

Dále dovolatel nepovažuje za správný názor odvolacího soudu, že ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné pro její neúměrnou výši. Podle dovolatele smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky je takovou pohrůžkou sankce, která nutí dlužníka ke splnění závazku. Pouze samotné sjednání pokuty nezakládá povinnost ji platit a tato povinnost nastává až porušením smluvní povinnosti. Dlužník (žalovaný) sám, a to záměrně způsobil, že prodlení se zaplacením u první splátky ve výši 145.000,- Kč činilo 162 dní a u druhé splátky ve výši 143.173,- Kč činilo 172 dní, neboť u soudu prvního stupně uvedl, že peněz měl dostatek. Sjednání výše pokuty bylo podle dovolatele svobodnou vůlí smluvních stran a skutečnost, že žalobce neuplatnil nárok v plné výši, by neměla být měřítkem pro hodnocení výše sjednané pokuty.

Dále dovolatel uvedl, že zaplacení kupní ceny je základní povinností kupujícího a nezaplacením se žalobce dostával do vážných problémů.

K výši pokuty pak dovolatel poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 1.3.1995, sp. zn. , podle něhož je sazba smluvní pokuty ve výši 1 % za každý den prodlení nepochybně vysoká, avšak nejde o sazbu nijak extrémní.

Dovolatel s ohledem na uvedené navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud posoudil dovolání z 5.11.1997 a konstatoval, že bylo podáno včas, oprávněnou osobou, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatel je zastoupen advokátem a jím bylo dovolání též sepsáno.

Dovolání je přípustné podle ust. a dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení otázky, zda v daném případě jde o vztah občanskoprávní či obchodní a otázka platnosti ujednání o smluvní pokutě s ohledem na její výši.

V posuzovaném případě ze skutkových zjištění soudů v předchozím řízení, z nichž dovolací soud vychází, vyplývá, že mezi žalobcem jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím byla dne 20.12.1993 uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce prodal žalovanému mj. rodinný domek čp. 162, dále pozemky č.p. 641, 642 v katastrálním území V. 02 J. atd. Smluvní strany jsou podnikateli, přičemž předmětem činnosti žádného z nich není prodej a koupě nemovitostí. Ve znaleckém posudku ze dne 20.9.1992, ev. č. 94/195/92 je mj. uvedeno, že rodinný domek čp. 162 je užíván jako sklad materiálu a z bytového fondu není vyjmut.

Z uvedeného je zřejmé, že byla podnikateli uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byly nemovitosti.

Podle obch. zákoníku smlouvy mezi osobami uvedenými v a 2 obch. zákoníku, mj. podnikateli, které nejsou upraveny v hlavě II., části třetí obchodního zákoníku, se řídí pouze ustanoveními .

V obchodním zákoníku je jako smluvní typ upravena obchodní kupní smlouva ( a násl.), jejímž předmětem plnění je movitá věc (zboží). Kupní smlouva, je -li předmětem koupě nemovitost, se proto řídí ust. a násl. obč. zákoníku a se řídí celý vztah založený touto smlouvou. S ohledem na ust. obch. zákoníku se proto řídí i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazku.

Závěr odvolacího soudu v této otázce je s ohledem na uvedené správný, i když je poněkud jinak odůvodněn.

Další námitka dovolatele směřuje proti závěru odvolacího soudu o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně z dlužné částky.

Podle § 39 obč. zákoníku je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Výkon práv vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být mj. v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zákoníku).

V posuzovaném případě smluvní strany podle § 544 odst. 1 a 2 obč. zákoníku sjednali v čl. II. kupní smlouvy ze 13.12.1993 smluvní pokutu tak, že „kupující se k uvedenému zavazuje pod smluvní pokutou ve výši 1 %, které by musel zaplatit z dlužné částky po lhůtě splatnosti, a to za každý kalendářní den“. Smluvní pokuta byla vázána na splnění povinnosti zaplatit dvě splátky kupní ceny, obě ve výši 145.000,- Kč, s termínem splatnosti první splátky do 30 kalendářních dnů od podpisu kupní smlouvy a druhá splátka s termínem splatnosti do 10 kalendářních dnů po nabytí právní moci rozhodnutí o vkladu vlastnického práva do katastru nemovitosti. Žalovaný byl v prodlení se zaplacením první splátky po dobu od 19.1.1994 do 30.6.1994 a v případě druhé splátky byl v prodlení od 27.5.1994 do 10.10.1994.

Dovolací soud shodně s názorem odvolacího soudu dospěl k závěru, že v tomto konkrétním případě dohoda účastníků o výši smluvní pokuty se příčí dobrým mravům (§ 3 odst. 1 o.z.). Sjednaná výše smluvní pokuty je nepřiměřená a to jak s ohledem na význam a hodnotu zajišťované povinnosti, tak i s ohledem na výši úroku z prodlení, který by v daném případě při prodlení se zaplacením splátek kupní ceny přicházel v úvahu. Při nepříliš velkém prodlení dosahuje smluvní pokuta již výše splátky. Takto sjednaná smluvní pokuta též mnohonásobně převyšuje úrok z prodlení stanovený jako sankční postih za prodlení s plněním peněžitého závazku, což platí i pro úroky požadované peněžnímiy při poskytnutí finančních prostředků na základě úvěrové smlouvy, což vše vede k závěrům o její nepřiměřenosti.

Dovolací soud proto dospěl k závěru, že část kupní smlouvy z 13.12.1993 v části týkající se ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatné (§ 39 o.z.) a rozhodnutí odvolacího soudu je správné.

Nejvyšší soud proto podle obč. zákoníku, , rozhodl tak, že dovolání zamítl, pro jeho nedůvodnost.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle v návaznosti na ust. a tak, žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému podle spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 15. prosince 1998

JUDr. ing. Jan H u š e k, v. r.

předseda senátu