Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Cdon 1424/97

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že "byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání dnem 24. 11. 1956 z důvodů uvedených v , o mimosoudních rehabilitacích, a to z funkce I. kategorie". Žalobu odůvodnil tím, že z armády byl propuštěn poté, co byl vyloučen z KSČ a ze studia na Vojenské technické akademii, "po předchozím dlouhodobém tlaku na jeho osobu z politického hlediska". Federální ministerstvo obrany mu vystavilo dne 22. 7. 1991 osvědčení, že byl propuštěn ze služebního poměru vojáka z povolání dnem 24. 11. 1956 z důvodů uvedených v ustanovení , avšak přípisy předsedy Centrální rehabilitační komise FMO ze dne 11. 10. 1991 a náčelníka Oddělení rehabilitačního a odvolacího FMO ze dne 9. 12. 1991 mu bylo sděleno, že "toto osvědčení je neplatné a bylo vydáno omylem".

K odvolání žalobce M ě s t s k ý s o u d v Praze rozsudkem ze dne 6. 11. 1996 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení a že proti rozsudku je přípustné dovolání. Uvedl, že soud prvního stupně se správně zabýval otázkou splnění podmínek pro určení, zda služební poměr žalobce jako vojáka z povolání skončil z důvodů uvedených v ustanovení , přestože o této otázce již dříve rozhodoval příslušný správní orgán. Ve věci samé se ztotožnil se skutkovými zjištěními i s právními závěry soudu prvního stupně. K námitkám odvolatele uvedl, že od vyloučení žalobce z KSČ do jeho propuštění do zálohy uplynula doba téměř tří let, po kterou byly shledávány v jeho přístupu k plnění povinností různé závady; nelze proto dovodit, že by jeho propuštění z armády, případně jeho žádost o propuštění, bylo v přímé souvislosti s jeho demokraticky motivovaným politickým a společenským jednáním a občanskými postoji. Rozhodnutí o přípustnosti dovolání zdůvodnil tím, že otázka, zda "byl soud oprávněn přezkoumávat postup a rozhodnutí Centrální rehabilitační komise, která zrušila původně vydané osvědčení", má po právní stránce zásadní význam.

Žalobce v dovolání v první řadě namítal, že soud nepřihlédl dostatečně k důkazům pro něj příznivým a že proto nezjistil řádně skutkový stav věci. Postup vojenských orgánů, které řešily jeho žádost o rehabilitaci, považuje za "zmatečný", neboť nejprve obdržel osvědčení, zatímco později mu bylo sděleno, že toto osvědčení není platné. Oba přípisy obsahují nesprávnosti, neodpovídají vnitřním přepisům Ministerstva obrany a jde se o "nicotné paakty". Dovolatel považuje za nesprávné stanovisko obou soudů o nemožnosti přezkoumávat v rámci tohoto řízení postup a rozhodování správního orgánu. Navrhl, aby rozsudky obou soudů byly zrušeny a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

N e j v y š š í s o u d jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení a že je proti němu dovolání přípustné i podle ustanovení , přezkoumal ve smyslu ustanovení rozsudek odvolacího soudu bez jednání ( , věta první, ) a dospěl k závěru, že řízení předcházející jeho vydání je postiženo vadou uvedenou v ustanovení Zrušil proto rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :

Podle ustanovení dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

Podle ustanovení , věty první, v řízení před soudem jedná a rozhoduje senát nebo předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce).

Podle ustanovení v řízení před okresním soudem ve věcech pracovních jedná a rozhoduje senát.

Řízení o žalobě o určení, že důvodem skončení pracovního vztahu byly okolnosti uvedené v ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, ( tohoto zákona), je řízením ve věcech pracovních. Pracovním vztahem se totiž rozumí (srov. , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů) pracovní nebo služební poměr nebo členský poměr v družstvu. Účelem zákona o mimosoudních rehabilitacích (srov. jeho ) je mimo jiné zmírnění následků některých křivd vzniklých pracovněprávními úkony. Jde-li proto v řízení o nárocích podle , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, o zmírnění následků křivd způsobených v oblasti pracovněprávních vztahů a vztahů jim obdobných (např. služebních poměrů), je jeho předmětem pracovní věc. V řízení o žalobách podaných podle ustanovení , o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, proto před okresním soudem jako soudem prvního stupně jedná a rozhoduje senát.

V posuzovaném případě soud prvního stupně - jak vyplývá z obsahu spisu - věc projednal při jednáních, která se konala 15. 12. 1993, 25. 3. 1994, 17. 2. 1995 a 24. 3. 1995; posléze uvedené jednání pak bylo odročeno "za účelem zhodnocení důkazů a vyhlášení rozsudku" na den 31.3.1995, při němž došlo - aniž by věc byla projednávána - jen k vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně. Při všech jednáních před soudem prvního stupně věc projednávala předsedkyně senátu JUDr. Z. B. jako jediný soudce (samosoudce); teprve vyhlášení rozsudku dne 31. 3. 1995 se zúčastnili též přísedící M. N. a V. B.

upravuje postup soudu a účastníků v občanském soudním řízení tak, aby byla zajištěna spravedlivá ochrana práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachovávání zákonů, k čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů (srov. ). Účel občanského soudního řízení se naplňuje především v rozhodnutí soudu ve sporu nebo v jiné právní věci.

Základem pro rozhodnutí soudu je dokazováním zjištěný skutkový stav věci (srov. ). Náležité zjištění skutkového stavu věci v první řadě předpokládá, že soud zhodnotil důkazy podle své úvahy (každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti) a že pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (srov. ). Má-li být těmto požadavkům na rozhodovací činnost soudu (včetně zhodnocení celého průběhu řízení) vyhověno, je potřebné, aby - ve věcech, o nichž zákon stanoví, že soud má být obsazen senátem - se na ní podílel celý senát; nejen předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce), ale i ostatní členové senátu (soudci nebo přísedící). Musí proto mít o celém průběhu řízení včetně provedeného dokazování takové poznatky, které jim umožní věc náležitě posoudit (po stránce skutkové a v návaznosti na ní i po stránce právní). Posouzení všech rozhodujících skutečností soudem nemůže být řádné a úplné, jestliže by věc projednal jen předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce) a jestliže by ostatní členové senátu nebyli před přijetím rozhodnutí seznámeni s dosavadním průběhem řízení (zejména s přednesy účastníků a s provedenými důkazy) alespoň způsobem uvedeným v ustanovení (podle tohoto ustanovení na počátku nového jednání sdělí předseda senátu obsah přednesů a provedených důkazů; výsledky dosavadního řízení tak zůstávají zachovány a provedené důkazy jsou v dalším jednání použitelné zásadně i tehdy, změní-li se složení soudu, přičemž ustanovení se nepoužije při odročení jednání k vyhlášení rozsudku - srov. , věta druhá, ). V takovém případě totiž skutkovým podkladem rozhodnutí nejsou a nemohou být výsledky dokazovaní přijaté senátem, ale jen názor předsedy senátu (samosoudce), který jako jediný soudce měl vlastní poznatky pro rozhodování věci.

O vadu řízení podle ustanovení spočívající v tom, že "byl soud nesprávně obsazen", jde nejen v případě, že o přijetí rozsudku nebo usnesení rozhodl místo senátu předseda senátu jako jediný soudce (samosoudce). Ustanovení je třeba vykládat též s přihlédnutím k ustanovením , věty první a , která vyžadují, aby senát v řízení před soudem "jednal a rozhodoval". O uvedenou vadu řízení proto jde také tehdy, jestliže nesprávně obsazený soud věc projednal a jestliže z tohoto důvodu senát neměl a nemohl mít vlastní poznatky (nezískal je tedy ani na základě postupu podle ustanovení ) o věci.

Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že přijal-li senát ve věci, v níž soud jedná a rozhoduje v tomto složení (tedy i pracovní věci), rozhodnutí po řízení, jež bylo provedeno (včetně dokazování) pouze předsedou senátu jako jediným soudcem (samosoudcem), jde o vadu řízení podle ustanovení , neboť soud byl nesprávně obsazen.

V posuzovaném případě - jak bylo uvedeno výše - bylo řízení (včetně dokazování) provedeno, ačkoliv šlo o věc pracovní, která měla být projednána a rozhodnuta v senátě, předsedkyní senátu jako jediným soudcem; senát se podílel pouze na přijetí rozhodnutí při jednání odročeném k vyhlášení rozsudku na den 31. 3. 1995, aniž by byli členové senátu (přísedící) seznámeni s dosavadním průběhem řízení (zejména s přednesy účastníků a s provedenými důkazy) alespoň způsobem uvedeným v ustanovení Při rozhodování o věci byl tedy soud prvního stupně nesprávně obsazen a odvolací soud toto pochybení způsobem vyplývajícím z ustanovení a neodstranil. Nejvyšší soud ČR k této vadě řízení podle ustanovení přihlédl, i když nebyla uplatněna v dovolání ( , věta druhá, ).

Protože rozsudek odvolacího soudu není správný, dovolací soud - aniž by se mohl zabývat námitkami dovolatele se věci samé - zrušil ( , část věty za středníkem, ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, byl také tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( , věta druhá, ).