Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Cdon 1349/96

Žalobce se domáhal žalobou podanou proti České republice - Okresnímu úřadu v P. a proti Pozemkovému fondu České republiky, aby soud uložil některému z žalovaných povinnost zaplatit mu částku 195 274,60 Kč. Uvedl, že dne 25. 3. 1993 uzavřel s žalovaným okresním úřadem dohodu o vydání věci a o poskytnutí náhrady za zbourané a nevydávané budovy podle ustanovení a , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (ve znění pozdějších předpisů), v celkové výši 395 274,58 Kč. Okresní úřad v Příbrami však žalobci vyplatil jen první splátku ve výši 200 000 Kč. Částku 195 274,60 Kč, splatnou do 31. 12. 1993, odmítl okresní úřad vyplatit s poukazem na novelu , provedenou , která mezitím nabyla účinnosti, neboť tato novela upravuje režim náhrad poskytovaný v případě, kdy povinnou osobou je okresní úřad, odchylně od dohody uzavřené mezi účastníky. Proto se žalobce domáhal zaplacení zbývající částky u soudu; pozemkový fond pak žaloval, jak uvedl, z opatrnosti, neboť ustanovení , které bylo do zákona vloženo , a které stanoví povinnost pozemkového fondu poskytnout náhradu v případě, že povinnou osobou je okresní úřad, ani jiná ustanovení této novely neřeší režim smluv uzavřených před účinností novely.

Rozsudkem z 16. 2. 1995 O k r e s n í s o u d v Příbrami žalobě vyhověl vůči Pozemkovému fondu České republiky. Žaloba proti České republice - Okresnímu úřadu v P. byla zamítnuta, neboť tento žalovaný pozbyl v důsledku novely , provedené , pasivní legitimace. Vzhledem k tomu, že žalobce nepodal do této části rozsudku soudu prvního stupně odvolání, nabyl rozsudek v zamítavé části právní moci a Česká republika - Okresní úřad v P. nebyla nadále účastníkem řízení. Soud prvního stupně vyslovil názor, že ustanovení řeší pouze právní nástupnictví žalovaného do práv a povinností, které z dohody uzavřené s žalobcem vyplývaly pro Okresní úřad v P., nemění však dohodnutý předmět plnění, tedy zaplacení celé požadované částky v hotovosti. Dohoda o způsobu vypořádání byla totiž uzavřena před uvedenou novelou v souladu s tehdy platnými předpisy a ani zmíněná novela na ní nemůže nic měnit.

Na základě odvolání žalovaného rozhodoval ve věci K r a j s k ý s o u d v Praze, který rozsudkem ze 6. 6. 1995 rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že na danou věc se ustanovení , upravující způsob poskytnutí náhrady žalovaným, nevztahuje. Odvolací soud uvedl, že “podle ustanovení citovaného zákona náhrada spočívá v poskytnutí nemovitosti ve správě pozemkového fondu nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem, popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů”.

Tímto zvláštním předpisem stanovícím výši náhrady v hotovosti poskytované podle (ve znění ) je , které nabylo účinnosti dnem 1. 1. 1993. Jde o nařízení, kterým vláda České republiky podle ustanovení , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (ve znění ) nařídila v určitou výši náhrady v hotovosti, vyplácené na základě výzvy původního vlastníka Ministerstvem zemědělství České republiky za pozemky, které se podle zákona nevydávají, a za které nebyl poskytnut jiný pozemek.

Jak již bylo uvedeno, v daném případě však nejde o náhradu za pozemky, které se nevydávají podle ustanovení (ve znění ) na náhradu se výslovně vztahuje , ale o náhradu za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které nelze vydat, protože nejen že zanikly, ale byly i s pozemky, jako stavebními a zahradami převedeny na jiné osoby (čtyři manželské dvojice) a za pozemek, který se nevydává nebyl poskytnut pozemek jiný, tedy podle ustanovení

Jestliže jen u náhrady za pozemky, podle ustanovení je náhrada stanovena zvláštním předpisem, jak také tento zvláštní předpis, t.j. výslovně stanoví, pak na jiné náhrady, jakou je v daném případě náhrada podle ustanovení citovaného zákona tento zvláštní předpis nedopadá. K tomu pak nutno uvést i to, že v ustanovení téhož zákona se hovoří o ostatních náhradách podle ustanovení , , z čehož je zřejmé, že jde o různé samostatné náhrady, a že jen na náhrady za pozemky podle se týká zvláštní předpisy, t.j. nařízení vlády č. 504/l992 Sb. Nutno uvést dále i to, že toto nařízení vlády nabylo účinnosti již dnem 1. 1. 1993 a pokud by se týkalo daného případu, pak by žalobci byla neoprávněně vyplacena již první splátka náhrady ve výši 200 000 Kč v dubnu 1993 Okresním úřadem v P.

Novela zákona o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, provedená , který nabyl účinnosti 1. 7. 1993, v ustanovení v odstavci prvním stanovil osobu, která je povinnou poskytnout náhradu oprávněným osobám za osoby povinné, pokud těmito jsou obce a okresní úřady. V odstavci druhém pak učinil odkaz na zvláštní předpis pro poskytnutí náhrady v hotovosti, t.j. na , který však nabyl účinnosti ještě před novelou , t.j. Šlo tedy jen o zvýraznění tohoto zvláštního předpisu, který byl účinným již od 1. 1. 1993 pro postup pozemkového fondu namísto Ministerstva zemědělství.

Odvolací soud však připustil proti svému rozsudku podle ustanovení dovolání, když právní otázku zásadního významu spatřoval “ve výkladu ustanovení ve znění a výkladu v tom, zda tento zvláštní předpis se týká jen náhrad poskytovaných podle ustanovení či i náhrad poskytovaných podle ustanovení , v otázce plnění v hotovosti”.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které opírá o důvod uvedený v ustanovení Dovolatel tvrdí, že ustanovení se vztahuje i na náhrady poskytované Pozemkovým fondem České republiky podle ustanovení téhož zákona. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že tohoto zákona jen zvýraznil skutečnost, že náhrady podle ustanovení se poskytují způsobem tam uvedeným a tvrdí, že Pozemkový fond ČR náhrady podle tohoto zákona neposkytuje, neboť tyto náhrady vyplácí jménem státu Ministerstvo zemědělství ( v platném znění) a žalovaný je právnickou osobou zřízenou zákonem, a není tedy ani jinou právnickou osobou, jejímž zřizovatelem nebo zakladatelem je stát, který náhradu podle ustanovení poskytuje. Proto navrhuje, aby napadený rozsudek, jakož i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, byly zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

N e j v y š š í s o u d shledal dovolání důvodným. Zrušil proto rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Z o d ů v o d n ě n í :

Předmětem dovolacího řízení je posouzení otázky, zda v platném znění se vztahuje i na poskytování náhrad podle ustanovení tohoto zákona; v dané věci totiž žalobce podle zjištění odvolacího soudu uplatňoval nárok podle citovaného zákona a podle stanoviska odvolacího soudu se tohoto zákona na takový případ nevztahuje. S výše citovaným právním názorem odvolacího soudu se dovolací soud neztotožňuje.

Podle první věty ustanovení (v platném znění) Pozemkový fond poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Právní norma obsažená v citovaného zákona pak stanoví, že náhrada spočívá v poskytnutí nemovitostí ve správě Pozemkového fondu nebo v poskytnutí hotovosti ve výši stanovené zvláštním předpisem, popřípadě v cenných papírech, které nemají povahu státních dluhopisů. Zvláštním předpisem, uvedeným v tomto zákonném ustanovení, je podle poznámky 13c/ k Ustanovení bylo do zařazeno novelou, provedenou , který nabyl účinnosti dne 1.7.1993.

Dovolací soud nesdílí právní názor odvolacího soudu, podle něhož se forma náhrady, upravená v vztahuje pouze k náhradám, poskytovaným podle tohoto zákona. Ze systematického zařazení tohoto ustanovení naopak jasně vyplývá, že se vztahuje na náhrady, které Pozemkový fond poskytuje podle první věty citovaného zákona, tedy ve všech případech, kdy Pozemkový fond poskytuje oprávněným osobám náhrady namísto obce nebo okresního úřadu. Na tom nic nemění skutečnost, že při stanovení výše hotovosti, kterou lze na náhradu poskytnout, odkazuje na , které bylo vydáno s účinností k 1.1.1993 k provedení , který vydání takového zvláštního předpisu předpokládal. Je zřejmé, že zákonodárce zamýšlel upravit výši náhrady v hotovosti, poskytované Pozemkovým fondem podle věty první stejným způsobem, jak to učinil v souvislosti s náhradami podle ustanovení tohoto zákona. Proto v poznámce k citovaného zákona výslovně odkázal na , které do té doby provádělo pouze Lze tedy konstatovat, že od 1. 7. 1993, kdy nabyl účinnosti a tedy i , je prováděcím předpisem nejen k tohoto zákona, ale i k téhož zákona, přičemž se vztahuje i k první větě tohoto zákona, podle kterého Pozemkový fond poskytuje náhrady oprávněným osobám v případech, kdy je povinnou osobou obec nebo okresní úřad. Poskytuje-li tedy Pozemkový fond oprávněné osobě náhradu, která jí náleží podle , namísto povinné osoby, kterou je okresní úřad, je třeba postupovat podle ustanovení Obdobně je tomu i v případě náhrad, poskytovaných Pozemkovým fondem podle ustanovení , 3 ve spojení s první větou

Z uvedeného je patrné, že právní otázky, jejichž řešení považoval odvolací soud za zásadní, a proto připustil proti svému rozsudku dovolání, posuzuje dovolací soud jinak, než soud odvolací. Z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je tedy dovolání důvodné. Proto nezbylo, než napadený rozsudek zrušit ( , věta za středníkem, ) a vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přitom je právní názor soudu, který rozhodoval o dovolání, závazný ( , věta druhá, ).