Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 6 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (11)DC78BFF18199BC80C1257BD6003A2DCD.html
HTML · 17.69 KB
No categories available
3 Cdon 1177/96
Procesní právo navrhovatele obrátit se na soud s žalobou o přezkoumání rozhodnutí členské schůze sdružení vyplývá z § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. Na toto ustanovení navazuje i článek 13 stanov sdružení. Z něho vyplývá právo člena sdružení, považuje-li rozhodnutí některého z orgánů sdružení, proti kterému již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do šesti měsíců od rozhodnutí, požádat soud o jeho přezkoumání.
Žalobce poukazoval na to, že doručené rozhodnutí o jeho vyloučení ze sdružení neobsahovalo poučení o opravném prostředku, tedy poučení o možnosti požádat soud o jeho přezkoumání. Poukazoval na ustanovení § 250 odst. 2 o.s.ř. , podle něhož rozhodnutí, které neobsahuje poučení o opravném prostředku, lze napadnout do šesti měsíců od jeho doručení. Z toho důvodu byl jeho návrh na přezkoumání rozhodnutí členské schůze soudem podán včas. Odvolací soud s uvedeným právním názorem nesouhlasil. ”Ačkoli zákon hovoří o přezkoumání rozhodnutí, může soud postupovat podle části páté občanského soudního řádu . I když se podle této části přezkoumávají rozhodnutí orgánů zájmové samosprávy, je to pouze v případě, kdy je takové rozhodnutí vydáno v oblasti veřejné správy.” Tak tomu v projednávané věci nebylo. Proto odvolací soud postupoval podle třetí části občanského soudního řádu . ”Jde o rozhodnutí správního orgánu a proto by podle názoru odvolacího soudu mělo obsahovat poučení o opravném prostředku, v tomto případě o jediném možném návrhu na přezkoumání rozhodnutí soudem. Podle § 204 odst. 2 o.s.ř. je lhůta k podání opravného prostředku v případě, že rozhodnutí neobsahuje poučení o opravném prostředku, v trvání 3 měsíců od doručení rozhodnutí. Lhůta by tedy končila 28. 7. 1993 a v daném případě marně uplynula.” Proto dospěl odvolací soud k závěru, že soud již napadené rozhodnutí členské schůze přezkoumávat nemůže. Současně odvolací soud dovodil, že závěr o tom, zda musí rozhodnutí členské schůze obsahovat poučení o opravném prostředku a pokud je neobsahuje, ”zda soud postupuje podle ustanovení § 204 odst. 2 o.s.ř. a v řízení o přezkoumání tohoto rozhodnutí pak soud postupuje podle části třetí” občanského soudního řádu , je otázkou zásadního právního významu a proto vyslovil přípustnost dovolání podle ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 238/1995 Sb.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce v otevřené lhůtě dovolání, z důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. ve znění před novelou, provedenou zákonem č. 238/1995 Sb. ).
V dovolání uvedl, že je nutno na jeho případ aplikovat ”veškerá ustanovení správního soudnictví, které je upraveno v části páté občanského soudního řádu , neboť ve smyslu ustanovení § 244 odst. 2 o.s.ř. soudy ve správním soudnictví přezkoumávají mimo jiné zákonnost rozhodnutí orgánů zájmové samosprávy, pokud těmto orgánům zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech fyzických osob.” Ve smyslu ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. se podle hlavy druhé části páté občanského soudního řádu postupuje v případech, v nichž fyzická osoba tvrdí, že byla na svých právech zkrácena rozhodnutím správního orgánu a žádá, aby soud přezkoumal zákonnost tohoto rozhodnutí. Z obsahu projednávané věci pak zcela jednoznačně vyplývá, že na případ žalobce se právě vztahuje citované zákonné ustanovení, neboť vyloučením ze sdružení byl zkrácen na svých právech a byl tedy oprávněn se domáhat se ochrany svých práv soudní cestou. Z toho důvodu je zřejmé, že lhůta k podání žaloby byla v daném případě zachována, neboť při jejím posuzování je třeba vycházet z ustanovení § 250m odst. 2 o.s.ř. s tím, že lhůta k podání žaloby v projednávané věci činila šest měsíců ode dne doručení rozhodnutí. V žádném případě nelze podle mínění dovolatele postupovat podle ustanovení § 204 odst. 2 o.s.ř. , neboť toto ustanovení upravuje lhůtu k podání odvolání, nikoli lhůtu k podání žaloby a nelze je tedy na projednávanou věc aplikovat.
Žalované sdružení se ve vyjádření k dovolání ztotožnilo s právním názorem odvolacího soud pokud jde o aplikaci příslušných ustanovení občanského soudního řádu a zdůraznilo, že v projednávané věci nebylo jeho rozhodnutí rozhodnutím v oblasti veřejné správy.
N e j v y š š í s o u d svým rozsudkem dovolání zamítl.
Z o d ů v o d n ě n í :
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 238 odst. 2 písm. a) o.s.ř. , ve znění před novelou provedenou zákonem č. 238/1995 Sb. Dovolání však není důvodné.
Podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. , může člen sdružení, jestliže považuje rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné, nebo odporující stanovám, do třiceti dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do šesti měsíců od rozhodnutí, požádat okresní soud o jeho přezkoumání.
Podle ustanovení § 244 odst. 2 o.s.ř. přezkoumávají ve správním soudnictví soudy zákonnost rozhodnutí orgánů státní správy, orgánů územní samosprávy, jakož i orgánů zájmové samosprávy a dalších právnických osob, pokud jim zákon svěřuje rozhodování o právech a povinnostech právnických a fyzických osob v oblasti veřejné správy.
V projednávané věci ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že členská schůze žalovaného sdružení rozhodla o vyloučení žalobce ze sdružení a že proti rozhodnutí členské schůze o vyloučení ze sdružení již nelze podle stanov podat opravný prostředek. Spor mezi účastníky je o to, zda žaloba podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. , má být projednávána podle ustanovení § 244 odst. 2 o.s.ř. , anebo zda se její projednání řídí částí první až čtvrtou občanského soudního řádu .
Právo občanů sdružovat se v občanských sdruženích je zaručeno ústavou České republik y. Podmínky takového sdružování upravuje zákon č. 83/1990 Sb. Podle ustanovení § 3 odst. 3 citovaného zákona upravují práva a povinnosti členů sdružení stanovy sdružení.
Podle ustanovení § 2 odst. 3 citovaného zákona mohou státní orgány zasahovat do postavení a činnosti sdružení jen v mezích zákona a podle ustanovení § 5 zákona č. 83/1990 Sb. nesmějí sdružení vykonávat funkci státních orgánů, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.
V projednávané věci neupravuje možnost vyloučení ze sdružení zákon, ale stanovy sdružení, kterým již citované ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb. svěřuje úpravu práv a povinností členů. Není tedy splněna podmínka ustanovení § 244 odst. 2 o.s.ř. , že rozhodnutí o vyloučení ze sdružení je rozhodnutím o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, které zákon svěřuje sdružení. Proto je nutno projednávat žalobu podle ustanovení § 15 zákona č. 83/1990 Sb. , podle části první až čtvrté občanského soudního řádu ; potud se právní názor dovolacího soudu shoduje s právním názorem obou předchozích soudů.
Dovolací soud však nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že na určení běhu lhůty pro podání žaloby podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. , je nutno aplikovat ustanovení § 204 odst. 2 o.s.ř. Rozhodnutí členské schůze sdružení o vyloučení ze sdružení není rozhodnutím soudu ani rozhodnutím ve správním řízení a nelze na ně tedy aplikovat ustanovení občanského soudního či správního řádu o náležitostech rozhodnutí. Žádný zákon neurčuje náležitosti rozhodnutí členské schůze sdružení a žádný zákon tedy ani neurčuje povinnost poučit adresáta takového rozhodnutí o opravných prostředcích a důsledky absence takového poučení. Nedostatek poučení o možnosti domáhat se u soudu přezkoumání rozhodnutí proto nemůže mít důsledky stanovené pro takový případ u soudního či správního rozhodnutí příslušnými zákony a nemá tedy ani vliv na běh lhůty podle ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 83/1990 Sb. Tento závěr však nemá vliv na výsledek rozhodnutí v projednávané věci, neboť odvolací soud přes nesprávné právní posouzení běhu lhůty pro podání žaloby rozhodl správně, když potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně. Proto dovolací soud dovolání zamítl.