Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 C 22/2026-25

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci

žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně

sídlem Adresa žalobkyně

zastoupená advokátem Jméno advokáta.

sídlem Adresa advokáta

proti

žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o 44 600 Kč s příslušenstvím – zápůjčka

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 41 900 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 403 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody povolených splátek.

II. Návrh žalobkyně, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 2 700 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 626,97 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 2 419,74 Kč, s 12,75% úroky z prodlení ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s 12,75% úroky ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 653 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 41 900 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 5 403 Kč vždy k 15. dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody povolených splátek.II. Návrh žalobkyně, aby jí byla žalovaná povinna zaplatit částku 2 700 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 626,97 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 2 419,74 Kč, s 12,75% úroky z prodlení ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s 12,75% úroky ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 653 Kč k rukám jejího právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 23. 6. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 44 600 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdce, společnost právnická osoba, s žalovanou uzavřel dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 48 205 Kč, poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, poplatek za komfortní a flexibilní splácení ve výši 10 410 Kč a úroky ve výši 12,75 % ročně předchůdci žalobkyně vrátit v 21 pravidelných měsíčních splátkách po 5 403 Kč do 16. 10. 2024. Žalovaná se však ocitla v prodlení s úhradou splátek úvěru, do postoupení pohledávky žalobkyni byla žalovanou zaplacena pouze částka 8 100 Kč. Ke dni 27. 1. 2025 tak činila dlužná jistina 44 600 Kč, dlužné úroky z prodlení 1 626,97 Kč a dlužné úroky z úvěru 2 419,74 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 žalobkyni jako novému věřiteli, postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z žalobcem předložených listin soud zjistil následující skutkový stav.

5. Dne datum byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota. Právní předchůdce žalobkyně se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované zápůjčku ve výši 50 000 Kč v hotovosti a žalovaná se ji zavázala spolu s poplatkem ve výši 60 115 Kč a úroky ve výši 86 % ročně splácet v 21měsíčních splátkách po 5 403 Kč. Dle zákaznické karty žalovaná při uzavírání smlouvy o zápůjčce právnímu předchůdci žalobkyně předložila dvě výplatní pásky za březen a duben 2019. V zákaznické kartě požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč a uvedla, že její příjem činí 10 000 Kč, příjem celé domácnosti činí celkem 55 319 Kč, její běžné měsíční výdaje činí 3 000 Kč. Dále uvedla, že bydlí s rodiči, dosáhla základního vzdělání, žije v partnerském vztahu, má 1 vyživovací povinnost, nevlastní auto, má bankovní účet a je příjemcem rodičovského příspěvku, protože je na rodičovské dovolené. Předchůdci žalobkyně předložila výměr příspěvku. Uvedla, že úvěr potřebuje na běžné výdaje domácnosti. Z tabulky umoření vyplynulo, že žalovaná dne 16. 1. 2023 čerpala úvěr ve výši 50 000 Kč a splatila právnímu předchůdci žalobkyně celkem 8 100 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2025 soud zjistil, že pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla právním předchůdcem žalobkyně postoupena žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem z téhož dne. Dopisem, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni, byla žalovaná současně vyzvána k úhradě dlužné částky v souhrnné výši 135 595,91 Kč do 10 dnů od doručení dopisu. Dle poštovního podacího archu byl tento dopis podán k poštovní přepravě dne 27. 2. 2025.

6. Z dalších listinných důkazů předložených žalobkyní k důkazu soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

7. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz ) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru.

12. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ).

13. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. , Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě ( , o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy ( , o spotřebitelském úvěru).

14. Ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy žalované (výměr rodičovského příspěvku). V tomto směru nelze právnímu předchůdci žalobkyně nic vytknout. Právní předchůdce žalobkyně však nijak neověřoval výdaje žalované, vycházel pouze z údajů o výdajích, které mu sdělila samotná žalovaná v ě nazvané „zákaznická karta“, aniž by je jakkoliv ověřil. Soud poukazuje na to, že právní předchůdce žalobkyně neměl k dispozici žádný výpis z bankovního účtu žalované, ve kterém by byly rozepsány jednotlivé transakce, na základě kterého by mohl posoudit, zda žalované měsíčně zůstane dostatek finančních prostředků k úhradě splátek úvěru. Předchůdce žalobkyně výpis z účtu žalované nežádal, přestože si byl vědom skutečnosti, že žalovaná je na rodičovské dovolené, jejím příjmem je rodičovský příspěvek a má v úmyslu se zavázat úvěr splácet v částce přesahující polovinu jejího měsíčního příjmu, kdy nadto předchůdci žalobkyně sdělila, že úvěr potřebuje na běžné výdaje domácnosti. Právní předchůdce žalobkyně nadto zcela nekriticky přikročil ke sdělení žalované, že její běžné měsíční výdaje dosahují částky 3 000! Kč, přitom mu sdělila, že má 1 vyživovací povinnost. Pokud z uvedeného sdělení právní předchůdce žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované bez dalšího vycházel, pak zcela rezignoval na svou zákonnou povinnost zjistit majetkové poměry žalované a tyto ověřit a racionálně vyhodnotit. Soud proto uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, když nijak neověřoval žalovanou uváděné údaje o jejích výdajích. Právní předchůdce žalobkyně měl přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr, a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. nazvaná „zákaznická karta“ zcela vyvrací skutkové tvrzení žalobkyně, že zkoumala úvěruschopnost žalované.

15. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalované řádně, protože žádným způsobem neověřil její uváděné výdaje, neměl k dispozici žádné výpisy z jejího účtu, které by výši měsíčních výdajů žalované dokládaly a nemohl si tedy věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaná schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená smlouva o úvěru č. hodnota ze dne datum je proto absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru č. hodnota byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena za účinnosti , s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu věty druhé , o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobce rezignoval na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, tj. nedostál své povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ).

17. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 50 000 Kč byla právnímu předchůdci žalobkyně ze strany žalované vrácena v rozsahu částky 8 100 Kč, jak vyplynulo z tabulky umoření. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 41 900 Kč. Pro úplnost soud dodává, že pohledávka byla v mezidobí dle postoupena na žalobkyni, který je tak oprávněna ji vymáhat. Žaloba byla s ohledem na výše uvedené odůvodnění zamítnuta v rozsahu částky 2 700 Kč, pro absolutní neplatnost smlouvy o úvěru č. hodnota žalobkyně nemá nárok na smlouvou sjednané poplatky ani úroky.

18. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, proto vyšel při určování splatnosti dluhu ve výši 41 900 Kč z absolutně neplatné smlouvy č. hodnota a dovodil, že pokud se touto smlouvou měla žalovaná úmysl zavázat k úhradě splátek ve výši 5 403 Kč měsíčně, pak je odpovídající jejím možnostem uhradit dosud nevrácenou jistinu ve výši 41 900 Kč právě v takto sjednaných splátkách až do úplného zaplacení.

19. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud II. výrokem zamítl žalobu v rozsahu částky 2 700 Kč (44 600 – 41 900) s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 1 626,97 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 2 419,74 Kč, s 12,75% úroky z prodlení ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a s 12,75% úroky ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení,

20. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v rozsahu částky 41 900 Kč a žalovaná byla ve věci procesně úspěšná v rozsahu částky 20 051,55 Kč (2 700 Kč, 1 626,97 Kč, 2 419,74 Kč, 6 652,42 Kč - 12,75% úroky z prodlení ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do 30. 3. 2026 a 6 652,42 Kč - 12,75% úroky ročně z částky 44 600 Kč od 28. 1. 2025 do 30. 3. 2026), procesní úspěch žalobkyně tedy činil 67,63 % z žalobou uplatněného nároku, má proto nárok na náhradu 35,26 % účelně vynaložených nákladů řízení.

21. Dle názoru soudu jsou náklady řízení žalobkyně představovány:

- zaplaceným soudním poplatkem 1 784 Kč;

- odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 700 Kč (tarifní hodnota 44 600 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle ;

- třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle ;

- částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle ve výši 504 Kč;

celkem tedy 4 688 Kč, přičemž 35,26 % z této částky odpovídá výše 1 653 Kč (II. výrok tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.