Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 108/2026-19

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. Marianem Babicem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky

proti

žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované

o 26 130 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 130 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 130 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 401 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 130 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 130 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 401 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 130 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 15. 4. 2024 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., smlouvu o úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou s tím, že žalovaná byla po dobu jeho trvání povinna platit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Jistinu úvěru mohla žalovaná splatit kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr ke dni 15. 8. 2024 zesplatnila. Žalobou uplatněný nárok sestává z jistiny úvěru (15 000 Kč) a nesplacené části smluvního úroku za první měsíc čerpání jistiny (6 000 Kč). Žalobkyně dále nárokuje smluvní pokutu ve výši 5 130 Kč za prodlení žalované s úhradou úvěru. Pohledávka za žalovanou byla nejdříve postoupena společnosti právnická osoba., která jí následně postoupila žalobkyni. Žalovaná na uplatněný nárok neuhradila ničeho, a to ani po zaslání předžalobní výzvy k úhradě.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně posoudila úvěruschopnost žalované na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích, jako i nahlédnutím do dlužnických registrů a veřejných rejstříků. Žalovanou deklarovaný příjem byl ověřen z předložených výplatních lístků a výpisů z účtu. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná na úvěr nezaplatila ničeho.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (resp. nereagovali na výzvu soudu, aby se vyjádřili k možnému rozhodnutí věci bez jednání), postupoval soud dle a k projednání věci jednání nenařizoval.

5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované dne 15. 4. 2024 poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. (smlouva o úvěru, potvrzení o úhradě). Dopisem ze dne 15. 8. 2024 právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že ke dni 15. 8. 2024 došlo k zesplatnění úvěru. Společnost právnická osoba. postoupila pohledávku za žalovanou společnosti právnická osoba., která jí následně postoupila žalobkyni (2x smlouva o postoupení pohledávek), o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna a současně byla vyzvána k úhradě dluhu (oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva). V žádosti o spotřebitelský úvěr žalovaná uvedla, že má příjem ze zaměstnání ve výši 22 870 Kč a výdaje ve výši 4 860 Kč měsíčně. Je svobodná a bydlí v nájmu s dalšími dvěma osobami (žádost o úvěr). Deklarovanou výši příjmu žalovaná doložila výplatními lístky (3x výplatní lístek) a dále předložila výpis z účtu za období od 1. 12. 2023 do 29. 2. 2024, z něhož vyplývá, že v prosinci 2023 bylo na účet připsáno 40 513 Kč a odepsáno 40 827 Kč, v lednu 2024 připsáno 70 634 a odepsáno 61 868 Kč a v únoru 2024 připsáno 38 024 Kč a odepsáno 38 910 Kč. Z výpisu vyplývá, že žalovaná si v každém z posuzovaných měsíců brala úvěry od jiných poskytovatelů (právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba, právnická osoba

6. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil závěr, že žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. , (dále jen „o. z.“). Jelikož žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele, uplatní se na tuto smlouvu i právní úprava zakotvená v zákoně č. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), a to včetně ustanovení a 87 tohoto zákona.

7. Podle , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle odst. 2 citovaného ustanovení, věta první, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Ustanovení a je nutno vyložit tak, že poskytovatel úvěru je povinen zkoumat úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, jejíž součástí je taková obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím, o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka prověřovat.

11. Poté co soud takto aplikoval citovaná ustanovení na zjištěný skutkový stav, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí a dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalované. Nedostatky v posouzení úvěruschopnosti soud spatřuje především v tom, že právní předchůdkyně žalobkyně sice ověřila výši příjmů žalované, ovšem pokud jde o ověření jejich výdajů, žalobkyně se spokojila pouze s údaji, deklarovanými samotnou žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně přitom měla k dispozici výpisy z účtu žalované a pokud by jejich obsah vyhodnotila s odbornou péčí, musela by si všimnout, že skutečné výdaje žalované, jak jsou zachyceny v předložených výpisech, byly v každém z posuzovaných měsíců výrazně vyšší, než výdaje, které žalovaná deklarovala v žádosti o úvěr, přičemž žalovaná pravidelně utrácela veškeré prostředky, které měla k dispozici (včetně těch, které získala z úvěrů od jiných poskytovatelů). Žalované tak nezbývala žádná finanční rezerva k úhradě případných dalších závazků.

12. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnosti vyplývající jí z , má to za následek neplatnost předmětné úvěrové smlouvy, k níž soud přihlíží i bez návrhu. Vzájemný vztah účastníků je proto nutné vypořádat dle ustanovení věty třetí , podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. V řízení bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, přičemž žalovaná jí nevrátila ničeho. V rozsahu částky 15 000 Kč, odpovídající poskytnuté jistině úvěru, proto soud žalobě vyhověl. Další plnění ze smlouvy, včetně smluvních úroků, poplatků a smluvních pokut, nelze žalobkyni přiznat, když pro neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná závazky ze smlouvy vázána.

13. Současně platí, že v případě neplatnosti smlouvy z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, má věřitel nárok na nesplacenou jistinu úvěru v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Tento závěr vyplývá z rozsudku NS ČR, sp. zn. , které bylo dne 10. 12. 2025 přijato k publikování ve Sbírce rozhodnutí NS ČR s právní větou: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením věty druhé ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.“

14. Vzhledem k tomu, že v nyní posuzované věci se účastníci nedohodli na nové době splatnosti jistiny úvěru, byla tato určena soudem. Soud přitom nemohl zohlednit aktuální majetkové a osobní poměry žalované, když k tomu by byla nutná její procesní aktivita, kterou žalovaná v řízení nevyvinula. Soudu proto nezbylo, než novou splatnost určit na základě vlastní úvahy, na základě které soud dospěl k závěru, že přiměřenou lhůtou pro splacení dlužné jistiny je lhůta o délce třiceti dnů od právní moci rozsudku, která je jednak dostatečná proto, aby si žalovaná zajistila potřebné financování (nedisponuje-li sama potřebnými prostředky), a současně takto stanovená splatnost významně nezasáhne do práv žalobkyně.

15. Jelikož dlužná částka byla žalované uložena k úhradě v nově stanovené lhůtě splatnosti, žalovaná se s její úhradou dosud nedostala do prodlení, a proto žalobkyni nelze přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení (srov. např. rozsudek KS Ostrava, č. j. -66).

16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci se žalobkyně domáhala zaplacení částky 26 130 Kč, přičemž přiznána jí byla částka 15 000 Kč. Lze tedy konstatovat, že žalobkyně byla procesně úspěšná v rozsahu 57 % a ve zbývajícím rozsahu (43 %) byla úspěšná žalovaná. Žalobkyni proto byla přiznána náhrada v rozsahu 14 % účelně vynaložených nákladů, sestávajících z odměny advokáta dle vyhlášky , advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 3 úkony právní služby po 400 Kč ( a. t.), 3x režijní paušál po 100 Kč ( a. t.), což po zvýšení o 21 % DPH (315 Kč) a připočtení soudního poplatku (1 046 Kč), činí celkem 2 861 Kč. 14 % z této částky pak odpovídá částce 401 Kč, kterou soud uložil zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení, a to ve stejné lhůtě jako jistinu úvěru. Soud v daném případě aplikoval , jelikož z úřední činnosti mu je známo, že žalobkyně ve skutkově a právně obdobných věcech podává větší množství návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu (tj. podání na ustáleném vzoru), a zároveň požadované plnění nepřevyšuje částku 50 000 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li splněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté , případně exekucí dle příslušných ustanovení , exekučního řádu.