Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
11 C 298/2025-22
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyněJméno žalobce, IČO IČO se sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o zaplacení částky 174 519,44 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 992,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 132 527,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 626,12 Kč od 3. 6. 2024 do 4. 12. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 30 415,06 Kč od 20. 5. 2024 do 4. 12. 2024, úrok ve výši 15 % ročně z částky 173 521,44 Kč od 14. 2. 2025 do 15. 5. 2025, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 173 521,44 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 173 521,44 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 41 992,22 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba v části, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 132 527,22 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 626,12 Kč od 3. 6. 2024 do 4. 12. 2024, kapitalizovaný úrok ve výši 30 415,06 Kč od 20. 5. 2024 do 4. 12. 2024, úrok ve výši 15 % ročně z částky 173 521,44 Kč od 14. 2. 2025 do 15. 5. 2025, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 173 521,44 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 173 521,44 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 174 519,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba., dne 14. 11. 2019 smlouvu o úvěru za účelem konsolidace, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 221 664 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnout částku ve 120 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 1. kalendářnímu dni v měsíci spolu se smluvním úrokem a dalšími sjednanými poplatky dle ceníku. Žalobkyně před uzavřením smlouva posuzovala úvěruschopnost žalované na základě vyhodnocení svých interních postupů. Žalovaná však své smluvní závazky nehradila řádně a včas, uhradila toliko částku 179 671,78 Kč, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně vzniklo v důsledku prodlení žalované právo na zesplatnění, což učinila ke dni 6. 12. 2024. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tuto svoji pohledávku za žalovanou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 26. 2. 2025. Žalovaná dlužnou částku neuhradila i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud ve věci usnesením ze dne 8. 12. 2025 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila, zda podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) souhlasí s projednáním věci a rozhodnutím bez nařízení jednání s tím, že byla současně poučena, že nevyjádří-li se do 10 dnů od doručení této výzvy, bude soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. její souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalované doručeno dne 9. 1. 2026 vyvěšením na úřední desce soudu, přičemž žalovaná se k této výzvě nijak nevyjádřila a soud proto vycházel z toho, že žalovaná s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně tento souhlas vyslovila již v samotné žalobě.
4. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, ze kterých zjistil, že dne 14. 11. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovaná smlouvu o úvěru, na jehož základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 221 664 Kč za účelem konsolidace tří úvěrových produktů u téhož právního předchůdce žalobkyně, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných 120měsíčních splátkách vždy k 1. dni v měsíci po 3 577 Kč (celkem 429 240 Kč). Před uzavřením úvěrové smlouvy měl právní předchůdce žalobkyně k dispozici od roku 2008 a dovodil průměrný příjem cca 50 000 Kč, i přesto, že žalovaná uvedla své příjmy ve výši 80 000 Kč. Výdaje žalované zkoumány nebyly. Žalovaná nehradila řádně a včas, proto žalobkyně využila svého oprávnění ze smlouvy a ke dni 6. 12. 2024 úvěr zesplatnila. Dne 26. 2. 2025 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Předžalobní upomínkou ze dne 8. 4. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do 7 dnů ode dne odeslání. Žalovaná do podání žaloby uhradila toliko 179 671,78 Kč.
5. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
8. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť žalované jako spotřebiteli byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši 221 664 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením samotné úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.
9. V daném konkrétním případě pak žalobkyně na výzvu soudu k doplnění tvrzení a důkazů ke zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru reagovala stručným konstatováním, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování, aniž by jakkoli zkoumala skutečné výdaje žalované, i přesto, že měla k dispozici její bohatou bankovní historii od roku 2018. Žalobkyně nedostala svým zákonným povinnostem a nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalované, čímž porušila ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o úvěru ze dne 26. 2. 2025 neplatná. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení, podle kterých může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 221 664 Kč. Žalovaná dosud vrátila 179 671,78 Kč, a proto je povinna žalobkyni zaplatit částku 41 992,22 Kč. Žalobou požadované příslušenstvím představované zákonným úrokem z prodlení nemohlo být žalobkyni přiznáno, neboť s odkazem na rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 1. 2024, č. j. 8 Co 5/2024-160 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 platí, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V tomto případě určuje splatnost nesplacené jistiny soud, poněvadž nedošlo k dohodě mezi účastníky a jelikož byla splatnost určena soudem do tří dnů od právní moci rozsudku, tedy až tímto rozhodnutím, žalovaná se nemohla dostat v době vydání tohoto rozsudku do prodlení s plněním dluhu. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.
10. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalované k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
11. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 41 992,22 Kč, zatímco částka jistiny, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 132 527,22 Kč spolu s příslušenstvím (viz výrok II.). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, aniž by soud v souladu se závěry vyslovenými v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 kapitalizoval veškeré příslušenství pohledávky ke dni vyhlášení rozsudku, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, která by tak měla právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.