Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 71/2026-33
Okresní soud v Sokolově rozhodl samosoudcem Mgr. Bc. Pavlem Slámou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 26 950 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 251,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 19 251,61 Kč od 11.12.2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 698,39 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5504,58 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 25000 Kč od 30.12.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 950 Kč od 31.3.2025 do 10.12.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 698,39 Kč od 11.12.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 19 251,61 Kč od 11.12.2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 215 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 251,61 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 19 251,61 Kč od 11.12.2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se co do částky 7 698,39 Kč, co do kapitalizovaného úroku ve výši 5504,58 Kč, co do úroku ve výši 12 % ročně z částky 25000 Kč od 30.12.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 26 950 Kč od 31.3.2025 do 10.12.2025, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 698,39 Kč od 11.12.2025 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení ve výši 0,50 % ročně z částky 19 251,61 Kč od 11.12.2025 do zaplacení, zamítá.III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 215 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 29.12.2025 domáhá uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 26 950 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne smlouvu o kontokorentu č. Anonymizováno dne datum, kterou byl sjednán úvěrový limit pro žalovaného ve výši 25 000 Kč. Žalovaný byl na základě čl. II. odst. 2 Smlouvy povinen žalobci hradit řádný úvěrový úrok ve výši 21,90 % ročně. Žalovaný své závazky ze Smlouvy neplnil řádně a včas, tj. byl v prodlení s úhradou splátek úvěru. Žalobce tak využil svého práva dle čl. VI. odst. 3 Smlouvy a prohlásil veškeré pohledávky z Úvěru za splatné ke dni 31.03.2025. Ke dni 29.12.2025 činí pohledávka žalobce částku ve výši 26.950,00 Kč spolu s příslušenstvím, tj. spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.504,58 Kč, řádným úvěrovým úrokem ve výši 12,00 % ročně z jistiny pohledávky ve výši 25.000,00 Kč ode dne 30.12.2025 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.808,05 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,00 % ročně z jistiny a neuhrazených poplatků ve výši 26.950,00 Kč ode 30.12.2025 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení ve výši 26.950,00 Kč ode 30.12.2025 (datum následující po podání žaloby) až do zaplacení a dále náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzván kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne 02.12.2025, ani poté však na svůj dluh ničeho neuhradil. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 348 042,17 Kč a zaplatil na něj celkem částku 328 791,01 Kč.
2. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru Úvěruschopnost pak byla řádně posouzena, což žalobce dokládá přiloženými dokumenty. Žalobce posoudil jak stránku příjmovou, tak výdajovou, když při posouzení vycházel z žádosti, výpisu z osobního účtu, bankovních registrů (CRIF, CBCB). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila a souhlasila s tím, aby proběhlo v její nepřítomnosti, žalovaný se pak jednání soudu bez omluvy nedostavili, ač byl k němu řádně a včas obeslán (7.4.2026). Soud tak věc projednal a rozhodl ve smyslu § 101 odst. 3 v nepřítomnosti účastníků.
4. Z listin y nazvané Smlouva o kontokorentu č. Anonymizováno dne datum, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěrový rámec ve výši 25 000 Kč, byla sjednána úroková sazba ve výši 21,90 % ročně, RPSN činila 24,61 %. Smlouva byla uzavřena k účtu č. č. účtu. Žalovaný byl po doplacení oprávněn úvěr čerpat vždy do výše úvěrového limitu, a to způsobem uvedeným v čl. III. Smlouvy, kdy žalovaný tímto způsobem úvěr čerpal. Žalovaný byl povinen hradit žalobci pohledávky z Úvěru způsobem uvedeným v článku V. ve spojení s čl. II. odst. 3 Smlouvy, tedy měsíční platbou včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků. Splácení se pak uskutečňovalo tím, že klient na svém účtu zajistil dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek úroků, poplatků a úroků z prodlení. Žalovaný byl pak povinen úvěr včetně příslušenství splatit nejméně jedenkrát za 6 měsíců.
5. Z listin y nazvané Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 2.4.2025 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
6. Z informace z právnická osoba soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru prověřila, zda má žalovaný nějaké úvěry u jiných subjektů, a zda je případně řádně splácí, s negativním výsledkem.
7. Z předžalobní výzvy ze dne 3.12.2025 včetně dokladu o jejím odeslání z téhož dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky od 7 dnů od jejího odeslání.
8. Z listin y nazvané data o žádosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela z čistého měsíčního příjmu žalobce ve výši 38 880 Kč, z pravidelných měsíčních výdajů ve výši 10 000 Kč bez uvedení jejich druhu, a měsíčních splátek úvěrů ve výši 7400 Kč (z toho u žalobkyně 6530 Kč).
9. Soud pro úplnost dodává, že žalobkyně ke svému vyjádření ze dne 25.3.2026 přiložila výpisy z účtu č. č. účtu, název účtu jméno FO, který však nijak nesouvisí s předmětem tohoto řízení.
10. Z ostatních provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, které by měla vliv na posuzovanou věc.
11. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.
12. Po právní stránce posoudil soud věc následovně.
13. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
14. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
15. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
18. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.
19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.
21. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
22. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením tvrzené smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to ačkoliv k tomu byla v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna.
23. Soud připomíná shora uvedená ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je nutno vykládat tak, že je povinností poskytovatele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, přičemž úvěr lze poskytnout jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.
24. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění zákonné povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedených skutkových tvrzení, přičemž žalobkyně se k nařízenému soudnímu jednání dne 23.4.2026 bez omluvy nedostavila a soud ji tak nemohl poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř.
25. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39, dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu (dle nynější terminologie přestupku), za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté soudním dvorem Evropské unie (dále též„ Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C - 449/13.V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno — v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně.
26. Ze shora odkazované judikatury se podává, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. To, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotvena, anebo nikoli. Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d (srovnej též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ).
27. V předmětné věci tedy nelze dospět k závěru, že by posouzení úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru bylo možno považovat za dostatečně vyhovující zákonným požadavkům. Žalobkyně nijak nedoložila, jak ověřovala výši měsíčního příjmu žalovaného 38 880 Kč před poskytnutím úvěru, když ke svému vyjádření ze dne 25.3.2026 přiložila výpisy z účtu č. č. účtu, název účtu jméno FO, a nikoliv výpisy z účtu žalovaného. Vzhledem k tomu, že se z nařízeného jednání omluvila soud jí též nemohl poučit podle § 118a o.s.ř. jak je výše uvedeno. Žalobkyně též nijak netvrdila ani neprokazovala, že by řádně ověřovala měsíční výdaje žalovaného, když sama ve svém vyjádření ze dne 25.3.2026 uvádí, že výdaje od spotřebitele není možné s potřebnou mírou přesnosti vůbec určit, když je možné je zjistit pouze od samotných spotřebitelů. S tím, že je možné zjistit pouze od samotných spotřebitelů lze souhlasit, nicméně žalobkyně si v daném případě výši měsíčních výdajů od žalovaného jako spotřebitele nevyžádala, a spolehla se pouze na statistické modely. Lze tak uzavřít, že výdaje žalovaného žalobkyně před poskytnutím úvěru nijak neověřovala. K tomu soud cituje z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022 „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí“. S ohledem na shora uvedené lze proto uzavřít, že žalobkyně neprokázala splnění povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného (spotřebitele) splácet spotřebitelský úvěr, pročež předmětná smlouva je z tohoto důvodu absolutně neplatná (srovnej např. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 či nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020, sp. zn. IV. ÚS 702/20 ).
28. S ohledem na závěr soudu o absolutní neplatnosti Smlouvy, s účinky ex tunc (od počátku), je zřejmé, že podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. žalobkyně a žalovaný jsou povinni si vzájemně vrátit plnění, která si bez právního důvodu, popř. z právního důvodu, který odpadl, poskytly. V daném případě je zřejmé, že žalobkyni vzniklo právo na vrácení zapůjčených prostředků ve výši 19 251,61 Kč, neboť žalovaný čerpal postupně úvěr v celkové výši 348 042,17 Kč a zaplatil na tento úvěr žalobkyni postupně částku 328 791,01 Kč). Žalobkyni též přiznal úrok z prodlení z částky 19 251,61 Kč od 11.12.2025 do zaplacení, tj. ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky žalobkyně (dle lhůty uvedené v předžalobní výzvě, tedy do 7 dnů o odeslání předžalobní výzvy). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšná co do přiznané jistiny 19 251,61 Kč, tj. co do 71 %. Neúspěšná byla žalobkyně co do částky 7 698,39 Kč, tj. co do 29 % (počítáno z celkové částky 26 950 Kč). Po odečteční úspěchu od neúspěchu má tak žalobkyně právo na náhradu 42 % svých nákladů řízení. K těmto nákladům patří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 078 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby po 400 Kč (§ 14b odst. 1 bod 3 a § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů), paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Spolu s příslušnou DPH ve výši 21 % tak náklady řízení představují 2 893 Kč. Z této částky pak činí 58 % částku 1 215 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Sokolově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.