Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 145/2026-18
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Hedvikou Lávičkovou ve věci
žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované
trvale bytem Adresa žalované
o zaplacení 37 123,61 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.
II. Ve zbytku se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 30 % nákladů řízení, tedy ve výši částka k rukám zástupkyně žalobkyně Jméno advokátky.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku pohledávku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.II. Ve zbytku se žaloba zamítá.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku 30 % nákladů řízení, tedy ve výši , částka, k rukám zástupkyně žalobkyně , Jméno advokátky, .
1. Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit jí částku částka (z toho tvořila nesplacená jistina částka, poplatek za vyplacení tranší úvěru částka, poplatek za službu „Anonymizováno“ částka a smluvní pokuta částka) s příslušenstvím (kapitalizovaným smluvním úrokem v částce částka a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení) a nahradit jí náklady řízení. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky v částce částka. Peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem při úrokové sazbě 0,44 % denně z nesplacené jistiny a dalšími poplatky v pravidelných denních splátkách dle smlouvy. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, a proto žalobkyně smlouvu o úvěru ke dni datum vypověděla. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.
2. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila a k jednání soudu se bez omluvy nedostavila.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a autorizace ověření totožnosti zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum prostřednictvím elektronických prostředků listin u s nadpisem „smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota“, na základě které mohla žalovaná od žalobkyně obdržet do 29. dne počítaného ode dne následujícího po dni datum peněžní prostředky až do výše částka, a to postupně i opakovaně. Žalovaná měla obdrženou částku následně vrátit spolu se smluvním úrokem při úrokové sazbě 0,442 % denně, poplatkem za vyplacení tranše úvěru odpovídajícím 1,99 % z obdržené částky a poplatkem za službu „Anonymizováno“ ve výši částka denně, to celé v pravidelných denních splátkách ve výši podle vzorce uvedeného v čl. 5 všeobecných smluvních podmínek, veškeré splátky pak byly uvedeny v předpisu denních splátek (jedna denní splátka měla být částka). Z přehledu bankovních transakcí dále zjistil, že žalobkyně na bankovní účet žalované převedla v období od datum do datum celkem peněžní prostředky ve výši částka. Z upomínky dále zjistil, že ji dne datum prostřednictvím emailové zprávy vyzvala k úhradě dluhu v částce částka. Později pak žalovanou vyzvala k úhradě částky částka ještě prostřednictvím upomínky zaslané prostřednictvím osoby právnická osoba., což bylo prokázáno předžalobní výzvou a potvrzením o podání zásilky.
4. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti a identifikovaných příjmů alias karty klienta dále soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované pracovala s informacemi, že žalovaná má průměrný čistý příjem v částce částka měsíčně a měsíční výdaje v částce částka na bydlení, v částce částka na půjčky, v částce částka na nezbytné výdaje a v částce částka na zbytné výdaje. Žalovaná žalobkyni dále deklarovala, že bydlí ve společné domácnosti o celkovém počtu 2 osob. Z identifikovaných příjmů dále soud zjistil, že žalobkyně měla ověřit příjmy žalované prostřednictvím bankovního výpisu z jejího účtu, přičemž dospěla k výši čistého příjmu žalované ve výši částka měsíčně (nicméně výpisy z účtu žalované předloženy nebyly). Z kopie OP dále soud zjistil, že jde o kopii dokladu totožnosti žalované, platnost dokladu byla vyznačena na období od datum do datum.
5. Z obecných principů posuzování úvěruschopnosti, údajů o zprostředkovateli, informací pro spotřebitele a souhlasu se zpracováním osobních údajů soud nezjistil ničeho významného pro rozhodnutí ve věci.
6. Při právním posouzení věci soud vycházel ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a ze zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), u obou z jejich účinného znění ke dni uzavření smlouvy.
7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 odst. 1 věty první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
11. Podle § 573 o. z. se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.
12. Soud věc po právní stránce posoudil tak, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne datum smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. (a vznikl tak mezi nimi závazek v podobě spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Tato smlouva je však absolutně neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před jejím uzavřením nebyla v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalované daný úvěr splatit. Žalobkyně v průběhu řízení neprokázala, že by úvěruschopnost žalované zkoumala dostatečným způsobem, když ke tvrzeným příjmům a výdajům žalované nedoložila žádné důkazní prostředky, ze kterých by vyplývalo, jestli (a případně jak) je ověřovala. Kromě toho žalobkyně věděla o výdajích žalované ve výši částka měsíčně, které měla vynakládat již před poskytnutím tohoto úvěru na splátky jiných půjček, tato skutečnost tak pro ni měla být dostatečným impulzem, aby příjmy a výdaje žalované prověřila o to důkladněji.
13. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru absolutně neplatnou, rozhodoval podle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru o vrácení poskytnuté jistiny úvěru žalobkyni. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované jako jistinu částka, a jelikož žalovaná žalobkyni dosud uhradila pouze částka (dle tvrzení žalobkyně), má povinnost vydat jí zbylou část jistiny ve výši částka. Soud žalobkyni přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. při úrokové sazbě 11,50 % ročně podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z částky částka, a to ode dne datum do zaplacení (ode dne následujícího po zřejmém dojití předžalobní upomínky do sféry žalované, respektive ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalované ke splacení dluhu prodloužené o 3 pracovní dny podle § 573 o. z. upravujícího domněnku doby dojití zásilky). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, neboť měla oporu v absolutně neplatné smlouvě. Nadto lze uvést, že bylo na žalované, aby prokázala, že žalobkyni plnila jinak, případně aby vyvrátila tvrzení žalobkyně o vzniku pohledávky, žalovaná se nicméně pasivitou v řízení sama zbavila práva být soudem poučena podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “).
14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že jejich poměrnou náhradu přiznal žalobkyni, neboť byla ve věci procesně úspěšnější, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka. Při plném úspěchu ve věci by žalobkyni náležela částka částka, která by se skládala z dosud uhrazeného soudního poplatku ve výši částka, dále z odměny advokátky ve výši částka za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, kvalifikovaná výzva a návrh ve věci) podle § 7 bod 5 ., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif “), přičemž odměna za jeden úkon by činila částka, a nakonec z paušální náhrady hotových výdajů za tyto 3 úkony po částka, tj. celkem částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Žalobkyni však náleží poměrná náhrada nákladů, jež odpovídá 30 % z částky částka, tj. částka částka, neboť byla úspěšná ohledně částky představující 65 % (částka) a neúspěšná ohledně částky představující 35 % (částka). Soud v této souvislosti vycházel nejen z přiznané peněžité pohledávky, ale i z požadovaného kapitalizovaného příslušenství (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).