Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
29 Az 4/2026 - 44.pdf
PDF · 0 B
No categories available
29 Az 4/2026 - 44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Kadaňovou, Ph.D. ve věci
žalobkyně: X. X. X., narozená dne X.
bytem X.
zastoupená Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s.,
sídlem Poděbradská 173/5, 190 00 Praha 9
proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky
sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2026, č. j.: OAM-609/ZA-ZA11-P06-2025
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2026, č. j.: OAM-609/ZA-ZA11-P06-2025 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.
II. Žalobkyni se náhrada nákladů nepřiznává.
III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů.
Odůvodnění:
Identifikace projednávané věci
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městskému soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2026, č.j. OAM-609/ZA-ZA11-P06-2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany podané dne 29. 5. 2025 rozhodnuto tak, že se mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14a a § 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) neuděluje.
Obsah žaloby
2. Žalobkyně v úvodu žaloby zrekapitulovala svůj azylový příběh. Zdůraznila, že je ukrajinského původu a do Ruské federace se odstěhovala, když jí byly tři roky. Nyní se do Ruska nemůže vrátit kvůli svému politickému názoru, který vyjadřuje již od roku 2014 v návaznosti na okupaci Krymu. Přestože dříve v Rusku neměla závažnější problémy, nyní by jí hrozilo trestní stíhání. Žalobkyně od začátku války pravidelně zveřejňuje na sociální síti Instagram protiválečné příspěvky a tzv. stories (příspěvky viditelné 24 hodin). Jejich obsahem je informování o ruských válečných zločinech na Ukrajině, zprávy o ukrajinské armádě a výzvy k její podpoře. Dne 13. 5. 2022 si nechala vytetovat ukrajinský státní znak tryzub. V roce 2019 se snažila o trvalý přesun na Ukrajinu, což se jí z důvodu pandemie covid-19 nepodařilo. V roce 2021 proto přicestovala na polské vízum. Pobytové oprávnění v České republice nezískala, a proto zde pobývala od roku 2022 bez oprávnění.
3. Za stěžejní žalobní námitku žalobkyně označila nedostatečné posouzení rizik spojených s projevy jejích politických názorů. Podle žalobkyně jí v souvislosti s výše popsaným jednáním hrozí obvinění z trestných činů podle ruského trestního práva. Napadené rozhodnutí však postrádalo posouzení toho, jaký konkrétní postih by jí za její aktivity mohl hrozit. Žalobkyně žalovanému navrhla doplnění dokazování o zprávy organizace Gulag.cz, která na svých webových stránkách zveřejňuje informace o trestech ukládaných v Rusku za projevy nesouhlasu s válkou na Ukrajině. Žalovaný se s těmito podklady nijak nevypořádal, přičemž ani podklady zařazené ve správním spise se uvedenými aspekty nezabývaly. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že z informací shromážděných žalovaným vyplýval zvýšený zájem ruských úřadů při hraničních kontrolách o osoby ukrajinského původu a osoby, které mají v cestovním pase víza západních států. V jejím případě je z cestovního pasu zřejmé, že se narodila na Ukrajině. Součástí těchto kontrol byly dle zpráv rovněž pohovory zaměřené mimo jiné na názory týkající se války na Ukrajině a na podporu či odmítání tzv. speciální vojenské operace. Po žalobkyni přitom nelze spravedlivě požadovat, aby během takové kontroly své politické přesvědčení zatajovala. Informace obsažené ve spise dále uváděly, že ruské úřady využívaly speciální software pro analýzu dat uložených v mobilních telefonech, jehož prostřednictvím mohou zpětně prověřovat také profily na sociálních sítích. Aktivitu žalobkyně na sociálních sítích proto nelze zlehčovat. Ruské bezpečnostní složky se mohou prostřednictvím získaných dat dostat i ke smazaným či jinak skrytým příspěvkům. Riziko postihu navíc nesnižuje ani skutečnost, že některé příspěvky byly zveřejněny pod přezdívkou. Žalobkyně proto nesouhlasila se závěrem žalovaného ohledně míry rizika, které jí v souvislosti se zveřejňováním příspěvků na sociálních sítích po návratu do Ruska hrozí. Obdobné riziko spatřovala rovněž v souvislosti se svým tetováním, které nelze spolehlivě skrýt, neboť bezpečnostní složky mohou v rámci kontroly požadovat svléknutí části oděvu. Za nesprávný považovala žalobkyně také závěr žalovaného, že státní znak Ukrajiny nelze označit za symbol vnímaný v Rusku jako protiruský. V této souvislosti odkázala na články svědčící o tom, že důvodem k zadržení může být i samotné nošení oděvu v barvách ukrajinské vlajky. Podle žalobkyně navíc celkové hodnocení rizik provedené žalovaným postrádalo prospektivní charakter a kladlo nepřiměřený důraz na skutečnost, že postihům jsou vystavovány především veřejně známé osoby nebo osoby, jejichž aktivity dosahují vyšší intenzity. Žádný z podkladů založených ve spise se přitom nezabýval situací osob, které se po návratu do Ruska nadále veřejně vyjadřují k politickým otázkám prostřednictvím sociálních sítí.
4. Žalobkyně následně navrhla k provedení dokazování zprávu z portálu Gulag.cz pod názvem „Aktuální dění v Rusku: novinky k polovině dubna 2026“, článek BBC pod názvem „Russian hairdresser jailed over neighbour claim of spreading fake news“ a článek z databáze OVD-info s názvem „Anti-war criminal cases. Criminal repression for anti-war stance in Russia“.
5. Žalobkyně se dále vyjádřila k závěru žalovaného, podle něhož podala žádost o mezinárodní ochranu pouze za účelem legalizace svého pobytu na území ČR poté, co se jí nepodařilo získat dlouhodobé vízum za účelem studia. K tomu uvedla, že ačkoli je pravdou, že by v případě disponování jiným pobytovým oprávněním o mezinárodní ochranu nežádala, její primární motivací je vyhnout se návratu do Ruska, a to jakýmkoli dostupným právním prostředkem. Tato skutečnost sama o sobě podle žalobkyně nečiní její žádost účelovou. V této souvislosti žalobkyně odkázala na judikaturu Krajského soudu v Brně, podle níž okolnost, že žadatele o mezinárodní ochranu vedla k podání žádosti snaha o legalizaci pobytu na území ČR, nemá sama o sobě vliv na posouzení důvodnosti jeho žádosti. Ani skutečnost, že si žalobkyně v roce 2023 nechala na ruském konzulátu vydat cestovní pas, podle ní nesvědčí o nedůvodnosti jejích obav. Žalobkyně vysvětlila, že o vydání cestovního pasu požádala s ohledem na svou tehdejší pobytovou situaci a z obavy, že bude nucena vrátit se do Ruska. Potřebovala proto disponovat platným cestovním dokladem, a to navzdory svým obavám z jednání ruských státních orgánů a svému odmítavému postoji k návratu do této země.
6. V závěru žaloby žalobkyně shrnula, že ve správním řízení dostatečně prokázala existenci odůvodněného strachu z pronásledování z důvodu zastávání určitých politických názorů. Současně namítla, že by jí v případě návratu do země původu hrozila vážná újma spočívající v mučení nebo jiném nelidském či ponižujícím zacházení anebo trestání. Podle žalobkyně žalovaný vycházel z neúplně zjištěného skutkového stavu a na základě nedostatečných podkladů dospěl k nesprávným skutkovým i právním závěrům. Toto pochybení navíc prohloubil tím, že odmítl doplnit dokazování o žalobkyní navržené zprávy vztahující se k osobám nacházejícím se v obdobném postavení. Napadené rozhodnutí je proto podle žalobkyně zatíženo vadami, které mohly mít vliv na jeho zákonnost, a nemůže tedy obstát. Z uvedených důvodů navrhla, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Stanovisko žalovaného
7. Žalovaný odmítl stanovisko žalobkyně, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu nebo že by bylo nepřezkoumatelné. Žalovaný shromáždil dostatek aktuálních objektivních a nezávislých podkladů o zemi původu. Co se týče tetování, které má žalobkyně na zápěstí ve tvaru ukrajinského státního znaku tryzubu, ten je oficiálním státním symbolem suverénní Ukrajiny již od roku 1992, nikoliv zákonem zakázaným extrémistickým symbolem v Rusku. Námitka žalobkyně, že by tetování bylo odhaleno při osobní prohlídce spojené se svlékáním oděvu na hranicích je spekulativní, neboť k takto invazivním úkonům přistupují pohraniční složky pouze u podezřelých či předem evidovaných zájmových osob. Žalovaný k aktivitám žalobkyně přihlédl a dospěl k závěru, že nedosahují takové intenzity a viditelnosti, aby zakládaly odůvodněný strach z pronásledování. Ze zpráv vyplývá, že zvýšenému tlaku na hranicích čelí osoby s vazbami na Ukrajinu identifikovatelnou primárně podle tamního trvalého bydliště, přičemž žalobkyně se již v roce 2005 jako tříleté dítě s rodinou přestěhovala do Ruska.
8. Ohledně příspěvků na sociální síti Instagram žalovaný sdělil, že profil žalobkyně vystupující pod pseudonymem obsahuje pouze marginální obsah a má lifestylový charakter. Občasné sdílení stories představuje v kontextu statisíců obdobných projevů na internetu činnost natolik nevýznamnou, že je zcela nepravděpodobné, aby se žalobkyně dostala do hledáčku ruských bezpečnostních složek. Spekulace žalobkyně o možném udání bývalými spolužáky jsou v rovině pouhé hypotézy a nebyly podloženy žádným reálným incidentem.
9. Významnou skutečností, která podle žalovaného zpochybňuje existenci odůvodněného strachu žalobkyně z jednání ruských orgánů, je vydání nového cestovního pasu ruským konzulárním úřadem v Německu v roce 2025, a to bez jakýchkoli komplikací. Podle žalovaného by v případě, že by žalobkyně byla pro ruské státní orgány zájmovou nebo problémovou osobou, mohl být proces vydání cestovního dokladu zablokován, případně by byla vyzvána k osobnímu řešení záležitosti na území Ruska. Žalovaný dále uvedl, že v napadeném rozhodnutí oprávněně poukázal na časové souvislosti pobytu žalobkyně na území ČR. Žalobkyně přicestovala do ČR již v říjnu 2021 za účelem studia. Poté, co od dubna 2022 pobývala na území ČR bez pobytového oprávnění, podala žádost o mezinárodní ochranu až dne 29. 5. 2025, tedy s výrazným časovým odstupem. Žalovaný proto vyjádřil pochybnosti o skutečné motivaci žalobkyně k podání žádosti o mezinárodní ochranu. Současně poukázal na to, že žalobkyně v zemi původu neutrpěla žádnou újmu a nebylo prokázáno, že by jí v případě návratu hrozilo reálné a bezprostřední nebezpečí závažné újmy.
10. Závěrem žalovaný odmítl námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu spočívající v nezařazení zpráv z portálů Gulag.cz a Memorial PZK do podkladů pro rozhodnutí. Tyto materiály považoval za kazuistické a nepřiléhavé k situaci žalobkyně, neboť se týkaly konkrétních osob, které prokazatelně finančně podporovaly organizace označované ruskými orgány za nepřátelské nebo vyvíjely činnost na veřejně přístupné ruské sociální síti VKontakte, jež je pod přímou kontrolou ruských úřadů. Současně žalovaný uvedl, že skutkový stav zjistil v rozsahu, který nevzbuzuje důvodné pochybnosti, a to na základě tří komplexních interních zpráv OAMP, jež podrobně popisují právní rámec represivních opatření v Rusku, včetně trestních sazeb za diskreditaci armády.
11. Žalovaný uvedl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu a v souladu se zákonem. Současně zdůraznil, že napadené rozhodnutí je přezkoumatelné, zatímco žalobní námitky uplatněné v žalobě považuje za nedůvodné. Z tohoto důvodu navrhl zamítnutí žaloby.
Další podání účastníků řízení
12. V replice ze dne 16. 6. 2026 žalobkyně reagovala na vyjádření žalovaného. Opětovně vyjádřila nesouhlas se závěrem žalovaného, podle něhož je její aktivita na sociálních sítích nevýznamná a nízkoriziková. Své důkazní návrhy považuje za relevantní, neboť předložené podklady, vedle případů zmíněných ve vyjádření žalovaného, popisují také případ osoby odsouzené k šesti letům odnětí svobody na základě čtyř komentářů zveřejněných na sociálních sítích YouTube a Telegram, k nimž ruské orgány nemají tak snadný přístup jako k ruské sociální síti VKontakte. Dalším uváděným případem byl student studující v Německu, který byl při návštěvě příbuzných v Rusku zadržen a následně odsouzen k šesti letům odnětí svobody za příspěvky na sociálních sítích vyzývající ke svržení režimu v Rusku. Žalobkyně poukázala i na další případy popsané v navržených důkazních materiálech. Současně uvedla, že ruské orgány sice nemají kapacitu postihovat veškeré protiválečné příspěvky zveřejňované na internetu, avšak trestní stíhání zahajovaná na základě udání jsou v Rusku velmi rozšířená. V této souvislosti zdůraznila, že se obává udání ze strany bývalých spolužáků, kteří sledovali její profil na sociální síti Instagram a s jeho obsahem vyjadřovali nesouhlas. Již ve své žádosti přitom uváděla, že její rodina je ve svém domovském městě známá svými proukrajinskými názory a že její příbuzní jsou z tohoto důvodu veřejně odsuzováni. Žalobkyně dále odkázala na judikaturu správních soudů v obdobných věcech, z níž dovozuje, že v případě návratu do Ruska nelze vyloučit hrozbu trestního stíhání v souvislosti s protiválečnými příspěvky na sociálních sítích, ukrajinským tetováním či ukrajinskou národností. Podle žalobkyně se přitom nejedná o ojedinělé případy.
Obsah správního spisu
13. Ze správního spisu soud zjistil tyto pro řízení podstatné skutečnosti:
14. Žalobkyně podala dne 29. 5. 2025 žádost o mezinárodní ochranu. Dne 3. 6. 2025 v rámci poskytnutí údajů k této žádosti uvedla, že je ukrajinské národnosti a narodila se na Ukrajině. Nikdy nebyla členkou žádné politické strany. Příležitostně se účastnila demonstrací a zveřejňovala příspěvky na sociálních sítích, avšak veřejně politicky nevystupovala. Do ČR přicestovala v roce 2021 a v cestovním pase má udělené polské vízum. Na území ČR dosud nedisponovala žádným pobytovým oprávněním. Je zdravotně v pořádku, nicméně od vypuknutí války na Ukrajině pociťuje zhoršení psychického stavu, zejména úzkosti. Nikdy nebyla trestně stíhána ani odsouzena. Jako důvod podání žádosti uvedla obavu z návratu do Ruska, kde se podle svých slov obává pronásledování z důvodu své ukrajinské identity a politických názorů. Dále uvedla, že se nechce vrátit do země, která vede válku proti Ukrajině. Jiné důvody pro podání žádosti neuvedla.
15. Dne 3. 6. 2025 byl s žalobkyní proveden pohovor, v jehož průběhu uvedla, že na Ukrajině pobývala do roku 2005. Od tohoto roku až do roku 2021 žila v Rusku. Ukrajinské občanství měla do roku 2010. Důvodem přestěhování její rodiny z Ukrajiny do Ruska byla ekonomická krize a pracovní příležitosti rodičů. Žalobkyně dále uvedla, že od svých osmnácti let chtěla Rusko opustit, neboť nesouhlasila s anexí Krymu. K odchodu ze země ji vedlo její politické přesvědčení. Do ČR přicestovala mimo jiné proto, že zde žije její strýc. Na Ukrajinu se obávala vrátit z důvodu svého ruského občanství. Po skončení platnosti polského víza se již do Ruska nevrátila, neboť mezitím vypukla válka. V té době si uvědomila, že návrat do Ruska není možný, jelikož by vzhledem ke svým politickým názorům mohla čelit trestnímu stíhání. V prvním půlroce po vypuknutí války se soustředila především na osud svých příbuzných na Ukrajině, a proto neřešila svou pobytovou situaci. Uvažovala o vzdání se ruského občanství, avšak na velvyslanectví Ukrajiny v Praze zjistila, že takový postup není možný. Teprve následně se dozvěděla o možnosti požádat o mezinárodní ochranu. Podání žádosti však odkládala, neboť se obávala deportace do Ruska. K dotazům žalovaného žalobkyně uvedla, že se v případě návratu do Ruska obává zadržení na hranicích ze strany ruských orgánů. Podle jejího názoru by mohly prověřovat její osobu a obvinit ji z kritiky ruské vlády a šíření údajně nepravdivých informací. Rovněž by jí mohlo být kladeno za vinu diskreditování ruských ozbrojených sil, šíření nepravdivých informací o ruské armádě či podpora terorismu. Žalobkyně dále uvedla, že na sociálních sítích sdílela informace týkající se aktuálního dění, které považovala za pravdivé. Své účty vedla v ukrajinském jazyce. Na počátku války byla v kontaktu s přáteli žijícími v Rusku a vybízela je k účasti na demonstracích a k vyjádření nesouhlasu s válkou. Někteří její bývalí spolužáci v té době nastoupili do služeb FSB. O jejich současném pracovním zařazení nemá informace, jelikož s nimi není v kontaktu. Domnívá se však, že i tato okolnost by mohla vést k jejímu případnému trestnímu stíhání. Pokud jde o její aktivitu na sociálních sítích, žalobkyně uvedla, že své příspěvky zveřejňovala převážně na platformě Instagram prostřednictvím formátu „stories“, které se automaticky mažou po 24 hodinách. Tento způsob komunikace volila proto, že umožňoval oslovit větší počet uživatelů. V době svého pobytu v Rusku nesdílela obsah, který by považovala za závažně politický, jednalo se spíše o satirické či humorné příspěvky komentující ruskou politiku. S publikováním vážnějšího obsahu začala až po vypuknutí války. V současnosti již nemá širší publikum, neboť její příspěvky sledují převážně přátelé a osoby podporující Ukrajinu. V Rusku se politicky neangažovala, protože si byla vědoma rizik spojených s účastí na demonstracích či zveřejňováním politických názorů. Po celou dobu svého pobytu v Rusku jej nevnímala jako svůj domov. Považovala jej pouze za zemi, ve které byla nucena dočasně pobývat v důsledku ekonomické situace na Ukrajině. V roce 2022 a 2024 se účastnila demonstrací pro podporu Ukrajiny a vykonávala dobrovolnickou činnost. Matce žalobkyně v minulosti soused vyhrožoval smrtí. Žalobkyně si nebyla jista, zda to nějak souviselo s její činností, každopádně žádným výhružkám nečelila. Její spolužáci se pouze negativně vyjadřovali k jejím příspěvkům. Ve škole ji bylo nadáváno z důvodu ukrajinské identity. Ve vlasti nečelila žádným problémům s policií nebo státními orgány. V závěru pohovoru žalobkyně vyjádřila své přání doložit k žádosti rodný list a kopie příspěvků, které v minulosti na Instagramu sdílela.
16. Správní spis obsahuje přípis žalobkyně datovaný ke dni 27. 5. 2025, ve kterém žalobkyně uvedla skutečnosti týkající se jejího ukrajinského původu a studia v ČR. Vysvětlila též svou pobytovou situaci a okolnosti, pro které požádala o mezinárodní ochranu. Nad rámec pohovoru uvedla, že od svých známých, kteří se vraceli do Ruska je jí známo, že pohraniční služba namátkově kontroluje mobilní telefony, včetně důkladné kontroly všech aplikací. Pohraniční služba se rovněž ptá, jaký mají názor na speciální vojenskou operaci. Žalobkyně by však nemohla skrýt své tetování ani skutečnosti, že se dopouští proukrajinských aktivit, což je zjistitelné z obsahu jejího profilu na sociálních sítích. Rovněž uvedla, že Rusku jsou trestně stíhaní lidé i za maličkosti, jako je například oblečení v ukrajinských barvách, nápis na zdi nebo lajky a komentáře na sociálních sítích. Žalobkyně v závěru přípisu poukázala na článek ze dne 23. 2. 2025, který je dostupný webu Gulag.cz. Jako přílohy své žádosti označila svůj ukrajinský rodný list, potvrzení o zániku ukrajinského občanství, povolení k imigraci na Ukrajinu a rozhodnutí o přijetí na VOŠIS. Rovněž přiložila snímky ze svého profilu na Instagramu.
17. Označené přílohy jsou součástí správního spisu. Stěžejní pro soud byly snímky instagramových příspěvků. Zejména snímek na čísle listu 38, který vyobrazuje černé tetování, jehož součástí je žalobkyní zmíněný znak. Snímek na čísle listu 49 sestává z červeného nápisu „Russia is a terrorist state“ (Rusko je teroristický stát). Soud rovněž akcentuje, že příspěvky obsahují tzv. hashtagy, mezi kterými se objevuje výše uvedené slovní spojení společně s hesly, které v překladu znamenají „válka“, „válka na Ukrajině“, „ukrajinská válka“, „Ukrajina“.
18. Správní spis obsahuje celkem tři zprávy o zemí původu žalobkyně: 1) Informace OAMP ze dne 15. 4. 2025 – Bezpečnostní a politická situace v zemi, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, 2) Informace OAMP ze dne 25. 2. 2025 – Situace navrátilců do Ruské federace po krátkodobém či dlouhodobém pobytu v zahraničí, Kontrola sociálních sítí, prověrky na hranicích, situace mobilizovaných, 3) Informace OAMP ze dne 5. 3. 2025 – Návraty občanů Ruské federace do vlasti, Krátkodobé a dlouhodobé vycestování, zacházení ze strany státních úřadů, přístup ke státním službám a dokumentů.
19. Ze správního spisu soud dále zjistil, že dne 19. 11. 2025 proběhlo seznámení žalobkyně s podklady pro vydání rozhodnutí a dne 1. 12. 2025 bylo žalovanému doručeno písemné vyjádření žalobkyně k podkladům. V něm konfrontovala jednotlivé poznatky obsažené v podkladech se svou osobní situací. Uvedla, že podle informací OAMP jsou osoby ukrajinského původu při hraničních kontrolách vystaveny zvýšené pozornosti, přičemž v jejím cestovním pase je uvedeno, že se narodila na Ukrajině. Dále poukázala na zjištění, podle nichž jsou kontrolované osoby dotazovány na svůj postoj k válce na Ukrajině. Zdůraznila přitom, že nelze očekávat, že by své názory v tomto směru zatajovala. Současně připomněla, že má na zápěstí vytetován ukrajinský státní symbol. Žalobkyně dále akcentovala, že podle předložených zpráv používají příslušné orgány při kontrolách speciální zařízení umožňující bezkontaktní kopírování obsahu mobilních telefonů za účelem jeho následné analýzy. Dovozovala z toho, že jí v zemi původu hrozí nebezpečí vážné újmy. V další části svého vyjádření upozornila, že podklady neobsahují informace o tom, jaké důsledky by jí v Rusku mohly hrozit v souvislosti s jejími politickými postoji. V této souvislosti odkázala na informační zdroje, které se uvedenou problematikou zabývají. V závěru připomněla své aktivity na podporu Ukrajiny. K vyjádření přiložila dva nové screenshoty příspěvků ze sociální sítě Instagram a vlastní fotografii zachycující její tetování.
20. Dne 26. 2. 2026 vydal žalovaný napadené rozhodnutí. V jeho úvodní části shrnul azylový příběh žalobkyně i dosavadní průběh správního řízení. Po posouzení tvrzení uplatněných žalobkyní v řízení o mezinárodní ochraně dospěl k závěru, že ve své zemi původu nebyla pronásledována za uplatňování politických práv a svobod ve smyslu § 12 písm. a) zákona o azylu. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že žalobkyně při podání žádosti uvedla, že nikdy nebyla členkou žádné politické strany a její politická angažovanost byla pouze omezená, spočívající v příležitostné účasti na demonstracích a zveřejňování příspěvků na sociálních sítích. Současně uvedla, že veřejně nevystupovala. Žalovaný zdůraznil, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy o své aktivitě na sociálních sítích z doby pobytu v Rusku, přičemž všechny doložené příspěvky pocházely až z období jejího pobytu v ČR. Dále uvedl, že je mu z úřední činnosti známo, že příspěvky zveřejňované ve formátu „stories“ bývají veřejně dostupné zpravidla pouze po dobu 24 hodin, nejsou-li následně zařazeny mezi vybrané příspěvky. Současně poukázal na to, že žalobkyně své příspěvky zveřejňovala pod přezdívkou, nikoliv pod svým občanským jménem. Žalovaný rovněž připomněl, že žalobkyně při pohovoru uvedla, že ve vlasti nikdy neměla problémy se státními orgány ani s policií a nebyla trestně stíhána. Za významnou považoval také skutečnost, že žalobkyně neměla potíže při překračování ruských státních hranic. Tomu podle něj nasvědčuje zejména okolnost, že v roce 2021 vycestovala z Ruska letecky přes oficiální hraniční přechod s využitím vlastního cestovního dokladu. Dále poukázal na to, že navzdory tvrzeným obavám z návratu do Ruska a nesouhlasu s politikou této země si žalobkyně nechala na ruském konzulátu v Německu vydat nový ruský cestovní pas, který zamýšlela využít při cestě do Ruska. Skutečnost, že jí byl tento cestovní doklad vydán, podle žalovaného svědčí o tom, že pro své jednání nebyla ruskými orgány aktivně vyhledávána ani stíhána. Žalovaný žalobkyni neudělil azyl ani podle § 12 písm. b) zákona o azylu. Konstatoval, že jedinými tvrzenými obtížemi, které by bylo možné podřadit pod některý z azylových důvodů, byly verbální útoky, jimž měla být vystavena ve škole v souvislosti se svým ukrajinským původem. Jiné problémy související s národností či etnickým původem žalobkyně netvrdila. Žalovaný současně zdůraznil, že žalobkyně strávila převážnou část svého života v Rusku a tuto zemi opustila za účelem studia, přičemž k odcestování využila polské pracovní vízum. V této souvislosti odkázal rovněž na ustálenou judikaturu, podle níž mezinárodní ochranu nelze chápat jako prostředek k legalizaci pobytu cizince na území ČR. Žalovaný se dále podrobně zabýval aktivitami žalobkyně na sociální síti Instagram. Uvedl, že zveřejněné příspěvky nebyly publikovány pod její skutečnou identitou a jejich četnost ani časové rozložení nenasvědčují dlouhodobé či intenzivní veřejné angažovanosti. Poukázal rovněž na skutečnost, že fotografie z demonstrací konaných v Praze samotnou žalobkyni nezachycují a že většina předložených příspěvků byla sdílena pouze formou „stories“. Profil žalobkyně navíc z vlastní iniciativy prověřil a zjistil, že předložené příspěvky již nejsou veřejně dostupné. Na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že obsah profilu nesvědčí o významné ani systematické angažovanosti žalobkyně v proukrajinských aktivitách či v protestech proti ruské vládě nebo proti ruským válečným zločinům. Pokud jde o obavu žalobkyně z případného postihu ze strany ruských státních orgánů či ruského obyvatelstva, žalovaný připomněl, že žalobkyně je od roku 2010 státní občankou Ruské federace a že jí byl v roce 2023 na její vlastní žádost vydán cestovní pas. V souvislosti s fotografiemi jejího zápěstí s vytetovaným znakem uvedl, že vzhledem k umístění tetování je možné jej zakrýt. Současně dospěl k závěru, že tento znak nelze považovat za projev protiruského nebo protiválečného postoje, který by mohl vést k postihu žalobkyně v případě jeho odhalení. Na základě obdobné argumentace žalovaný uzavřel, že žalobkyni v případě návratu do země původu nehrozí ani vážná újma ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu. Z těchto důvodů jí mezinárodní ochranu neudělil.
Posouzení věci soudem
21. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu řádně a včas uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozsudku, a to vzhledem k článku 46 odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. 6. 2013 o společných řízeních pro přiznávání a odnímání statusu mezinárodní ochrany (procedurální směrnice), který se použije i na řízení o žádostech o mezinárodní ochranu podaných přede dnem 12. 6. 2026 na základě článku 79 odst. 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU (procedurální nařízení).
22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochranu dne 29. 5. 2025 a údaje k této žádosti poskytla před 12. 6. 2026, rozhodoval soud v souladu s čl. 46 odst. 3 procedurální směrnice, čl. 79 odst. 3 procedurálního nařízení a přechodnými ustanoveními měnící zákon o azylu podle znění zákona o azylu účinného přede dnem 12. 6. 2026.
23. Soud o věci samé rozhodl bez jednání dle § 76 odst. 1 písm. a), b) s. ř. s., přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Při rozhodování soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:
24. Podle § 12 zákona o azylu (ve znění účinném do 11. 6. 2026) azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec dle písm. a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod nebo dle písm. b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě, že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
25. Podle ust. § 14a odst. 1 zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.
26. Podle ust. § 14a odst. 2 zákona o azylu (ve znění účinném do 12. 6. 2026) se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje a) trest smrti nebo poprava, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, nebo c) vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu.
27. Žalobkyně ve správním řízení uváděla v zásadě dva okruhy obav. První se týkal možné perzekuce za její dřívější protiválečná vyjádření, konkrétně za sdílení protiválečných příspěvků na sociálních sítích. Druhý spočíval v obavě z pronásledování z důvodu jejího ukrajinského původu. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že oba okruhy tvrzených rizik je třeba posuzovat nejen samostatně, ale i v jejich vzájemné souvislosti, neboť pronásledování může být v konkrétním případě založeno právě kumulací jednotlivých skutečností, které samy o sobě potřebné intenzity nedosahují. Při prospektivním hodnocení situace žalobkyně po jejím případném návratu do Ruska proto nelze její protiválečné postoje posuzovat izolovaně. Je nezbytné zkoumat, zda její ukrajinská národnost, původ, dlouhodobé vazby k Ukrajině a veřejně deklarovaná podpora Ukrajiny nezvyšují pravděpodobnost, že ruské státní orgány budou její politické postoje vnímat jako zvlášť nepřátelské, a zda tyto okolnosti ve svém souhrnu nezakládají odůvodněnou obavu z pronásledování nebo reálné riziko vážné újmy. Žalovaný v napadeném rozhodnutí jednotlivá tvrzení žalobkyně postupně zpochybnil, případně poukázal na jejich omezený význam, což lze při jejich izolovaném posouzení dovodit. Rezignoval však na jejich komplexní a prospektivní vyhodnocení. Nevypořádal se zejména s otázkou, zda právě vzájemná kombinace těchto okolností nemůže vést k podstatně odlišnému závěru ohledně míry rizika, kterému by žalobkyně byla po návratu do země původu vystavena. Potřeba zohlednit specifické postavení ruského občana hlásícího se k ukrajinské národnosti a zastávajícího protiválečné postoje ostatně vyplývá i z judikatury Nejvyššího správního soudu ve skutkově obdobných věcech (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2024, č.j. 5 Azs 142/2024-30, bod 30, a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2023, č.j. 7 Azs 34/2023-73, bod 27). Přestože žalobkyně ve srovnání s osobami posuzovanými v uvedených věcech nestrávila převážnou část svého produktivního života na Ukrajině, za relevantní je třeba považovat již skutečnost, že se ke svému ukrajinskému původu otevřeně hlásí a na Ukrajině se narodila. Žalovaný se s touto okolností vypořádal v podstatě pouze poukazem na dlouhodobost ruského občanství žalobkyně a délku jejího pobytu v Rusku. Nedisponoval však podklady, z nichž by vyplývalo, že právě tyto skutečnosti jsou z pohledu ruských orgánů natolik významné, že převáží nad jejím ukrajinským původem, identifikací s ukrajinskou národností a veřejně projevenými protiválečnými postoji. Takový závěr proto postrádá dostatečnou oporu ve zjištěném skutkovém stavu.
28. Soud se tak zabýval otázkou, zda jsou ruští občané v podobném postavení žalobkyně při návratu z dlouhodobého pobytu v zahraničí vystaveni zvýšenému zájmu ze strany ruských státních orgánů. Z informací OAMP založených ve správním spise soud dovodil nízký zájem o ruské občany, kteří zemi opustili před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Naopak zvýšený zájem lze pozorovat u specifických skupin, mezi které spadají např. ruští občané ukrajinského původu, novináři, právníci a aktivisté. Značné riziko lze vnímat např. pro členy Navalného týmu nebo opoziční politiky. Při pasové kontrole je využíváno seznamu osob, které jsou evidovány na tzv. černém seznamu. U těch je prováděn doplňující pohovor. Bezpečnostní složky mají rovněž seznam hledaných osob, který je veřejně dostupný na internetu.
29. Po posouzení tvrzení uváděných žalobkyní v průběhu správního řízení a s přihlédnutím k jejímu ukrajinskému původu, který byl v řízení prokázán, dospěl soud v rozporu s žalovaným k závěru, že žalobkyně spadá do kategorie ruských občanů, kteří při návratu zpravidla čelí zvýšenému zájmu. Informace OAMP ze dne 5. 3. 2025 tento závěr jednoznačně podporuje, když v sekci 2 uvádí, že zvýšenému zájmu jsou vystaveni převážně občané ukrajinského původu. Zpráva rovněž podává informaci o průběhu kontrol, které se týkají dotazů ohledně ukrajinských rodinných vazeb, názorů na válku za současné lustrace mobilního telefonu. Přestože je z napadeného rozhodnutí zřejmé, že žalovaný vycházel ze skutečnosti, že ruští občané s ukrajinských původem čelí zvýšenému zájmu, na straně 16 dospěl k opačnému závěru. Ten opřel o zjištění, že identifikace osob ukrajinského původu probíhá zejména na základě údajů o místě bydliště uvedených v cestovním dokladu či jiných dokumentech. Žalobkyně však v průběhu řízení, mimo jiné ve vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 1. 12. 2025, uvedla, že její cestovní pas obsahuje údaj o místě narození, z něhož je její ukrajinský původ patrný. Další relevantní okolností je tetování na zápěstí obsahující ukrajinský státní symbol. Žalovaný se s touto skutečností vypořádal nepřesvědčivě, když uvedl, že se nejedná o protiválečný symbol vnímaný ruským režimem negativně, a současně poukázal na možnost jeho zakrytí oděvem. Nijak však nevysvětlil, proč by samotná existence takového symbolu nemohla v kontextu zjištěných informací o zvýšené kontrole osob spojovaných s Ukrajinou představovat pro žalobkyni dodatečné riziko. Za této situace nelze na základě zjištěného skutkového stavu vyloučit, že by žalobkyně byla po návratu vystavena intenzivnější kontrole či zvýšenému zájmu státních orgánů oproti jiným ruským občanům.
30. Žalovanému se rovněž nepodařilo vyloučit možnost, že by se ruské orgány mohly o příspěvcích sdílených žalobkyní na sociální síti Instagram dozvědět prostřednictvím kontroly jejího mobilního zařízení, oznámením ze strany jiných ruských občanů či vlastní úřední činností. Jak vyplývá z výše citované Informace OAMP, při prověřování osob vracejících se do Ruska věnují orgány zvláštní pozornost právě rizikovým skupinám a zaměřují se mimo jiné na kontrolu jejich aktivit na sociálních sítích. K tomu využívají specializovaný software i hardware, které umožňují pořízení kopie dat z elektronických zařízení a jejich následnou analýzu. Nelze proto vyloučit, že by žalobkyně byla této kontrole podrobena a že by se ruské orgány mohly seznámit s obsahem jejího profilu na sociální síti Instagram, včetně příspěvků, které na nich zveřejnila či sdílela.
31. Žalobkyně v průběhu správního řízení doložila, že od roku 2022 pravidelně sdílí na sociální síti Instagram příspěvky protiválečného charakteru, které současně obsahují kritiku ruského režimu. Jak soud zjistil z předložených podkladů, tyto příspěvky byly opatřeny rovněž hashtagy umožňujícími jejich snadné vyhledávání v rámci sociální sítě Instagram. Některé z použitých hashtagů navíc samy obsahují označení Ruska za teroristický stát. Žalovaný sice správně poukázal na skutečnost, že žalobkyně na dané sociální síti vystupuje pod pseudonymem, nezabýval se však otázkou, zda a v jakém rozsahu je její skutečná identita známa dalším uživatelům sledujícím její profil. Žalobkyně přitom opakovaně uváděla, že část jejích sledujících její pravou identitu zná. K tomu přistupuje skutečnost, že žalovaný na straně 10 napadeného rozhodnutí z vlastní úřední činnosti na předmětném instagramovém profilu dohledal fotografii žalobkyně z roku 2019, na níž podle jeho zjištění drží ukrajinskou vlajku. Za předpokladu, že sám žalovaný je schopen identitu žalobkyně zjistit z úřední činnosti, lze se rovněž domnívat, že toho samého musí být schopen i ruský režim. Za těchto okolností nelze anonymitu předmětného účtu považovat za absolutní ani bez dalšího uzavřít, že obsah zveřejňovaný jeho prostřednictvím nelze spojit s osobou žalobkyně. Žalovaný proto nemohl riziko identifikace žalobkyně založit pouze na skutečnosti, že profil formálně vystupuje pod pseudonymem, aniž by současně posoudil další okolnosti svědčící o možné identifikovatelnosti žalobkyně.
32. Ačkoli soud nezastává názor, že aktivita žalobkyně na sociálních sítích dosahovala intenzity činnosti politického aktivisty či opozičního politika, má za prokázané, že veřejně sdílela příspěvky kritické vůči ruskému režimu a vedení války na Ukrajině. Správní spis navíc obsahuje podklady umožňující dovodit, že ruské orgány přikládají obdobným projevům v rámci represivní politiky státu značný význam. Ke shodným závěrům dospěl i Nejvyšší správní soud ve výše citované judikatuře. Zdejší soud proto přisvědčuje žalobkyni v tom, že napadené rozhodnutí postrádá úvahu o této podstatné okolnosti. Žalovaný své závěry založil především na předpokladu, že se ruské orgány o projevech žalobkyně nemohou dozvědět, a nebudou se jimi tudíž zabývat. Taková, dle podkladových materiálů chybná úvaha, však nemůže nahradit posouzení, jakým způsobem by k těmto projevům přistupovaly v případě, že by se s nimi seznámily. Žalovaný se navíc nezabýval ani otázkou, zda a za jakých okolností by se o nich ruské orgány mohly dozvědět v budoucnu, zejména v souvislosti s případnou další veřejnou nebo politicky kritickou aktivitou žalobkyně po jejím návratu do Ruska. Soud si je vědom skutečnosti, že se žalobkyně obdobných aktivit na území Ruska v minulosti nedopouštěla a ve správním řízení sama uvedla, že si byla vědoma rizik s takovou činností spojených. Tato okolnost však sama o sobě neodůvodňuje závěr, že by se obdobných projevů zdržela i po návratu do země původu. Je nesporné, že její veřejná aktivita byla bezprostředně motivována válkou na Ukrajině a jejím postojem k této válce. Ze zjištěného skutkového stavu přitom nevyplývá žádný dostatečný podklad pro závěr, že by po návratu do Ruska od obdobných projevů nutně upustila. Naopak ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně v průběhu řízení konzistentně uváděla skutečnosti, které její kritický postoj k ruskému režimu dále utvrzovaly, ať již šlo o zničení jejího rodného města, či o úmrtí jejích příbuzných v souvislosti s válečným konfliktem.
33. Podle názoru soudu ani skutečnost, že si žalobkyně nechala na zastupitelském úřadu Ruska v Lipsku bez jakýchkoli obtíží vystavit cestovní pas, sama o sobě nesnižuje věrohodnost jejích politických postojů ani opodstatněnost jí tvrzených obav. Jde pouze o jednu z individuálních okolností případu, kterou nelze posuzovat izolovaně od ostatních skutečností. Proti ní totiž stojí dlouhodobě konzistentní veřejné sdílení protiválečných příspěvků na sociální síti Instagram od roku 2022, stejně jako riziko případného postihu v souvislosti s dalšími projevy obdobného charakteru či s budoucí veřejnou aktivitou žalobkyně po jejím návratu do země původu. Tuto okolnost lze navíc v kontextu výpovědi žalobkyně pochopit, neboť nijak nezastírala, že z rodinných důvodů vážně zvažovala návrat do Ruska. Soud se rovněž ztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že skutečnost, že se navzdory uvedeným okolnostem do Ruska nevrátila, svědčí v její prospěch.
34. Z napadeného rozhodnutí soudu není zřejmé, zda žalovaný posuzoval rizika spojená s případným pokračováním politicky motivovaných aktivit žalobkyně po jejím návratu do země původu. Není zejména patrné, zda vycházel z předpokladu, že žalobkyně v této činnosti pokračovat nebude, či zda měl za to, že případné pokračování takových aktivit by z hlediska azylově relevantního pronásledování nebylo významné. Tyto otázky zůstaly v odůvodnění napadeného rozhodnutí bez odpovědi. Za pozornost stojí rovněž skutečnost, že sám žalovaný na straně 6 napadeného rozhodnutí vymezil tvrzené důvody žádosti o mezinárodní ochranu šířeji, když uvedl, že: „V průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrany jmenované jsou obavy z problémů z důvodu jejího otevřeného odporu vůči ruské agresi proti Ukrajině a současnému vládnoucímu režimu v Rusku, který dává najevo prostřednictvím svých sociálních sítí…“. Z citované pasáže je patrné, že žalovaný nevnímal obavy žalobkyně toliko ve vztahu k již uskutečněným projevům na sociálních sítích, ale obecněji ve vztahu k jejímu otevřeně deklarovanému postoji vůči ruské agresi na Ukrajině a současnému politickému režimu. Tím spíše bylo namístě posoudit, zda by projevy tohoto postoje po návratu žalobkyně do země původu nemohly založit reálné riziko pronásledování či vážné újmy.
35. Soud neprovedl důkazy navržené žalobkyní, neboť směřovaly k prokázání skutečnosti, že i běžní občané v Rusku jsou postihováni za veřejné projevy svých politických postojů k válce na Ukrajině či k ruskému režimu. Ani případné doplnění dokazování před soudem a následné zjištění, že běžní občané jsou za obdobné aktivity na sociálních sítích v Rusku perzekuováni, by totiž nemohlo zhojit vadu napadeného rozhodnutí spočívající v absenci odpovídajících úvah žalovaného. Nadto jak již soud uvedl výše, tento závěr vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu ve skutkově obdobných případech. Nelze navíc vyloučit, že by žalovaný ke stejnému skutkovému závěru dospěl již na základě podkladů založených ve správním spise, pokud by se touto otázkou řádně zabýval. Za této situace nemůže soud nahrazovat činnost správního orgánu doplňováním dokazování ani dodatečně konstruovat úvahy, které v napadeném rozhodnutí zcela absentují. Úkolem soudu je přezkoumávat a korigovat úvahy, jež jsou v rozhodnutí správního orgánu obsaženy, nikoliv je nahrazovat vlastními. Na žalovaném proto bude, aby v dalším řízení chybějící úvahy doplnil, zohlednil právní názor vyslovený v tomto rozsudku a podle potřeby přihlédl k podkladům předloženým žalobkyní nebo si obstaral další relevantní podklady umožňující řádné posouzení této otázky. To bude nezbytné zejména s ohledem na ukrajinský původ žalobkyně, bude-li žalovaný nadále setrvávat na závěru, že její národnost nepředstavuje v nyní posuzované věci skutečnost relevantní z hlediska mezinárodní ochrany.
36. Pokud jde o právní posouzení žalovaného, je třeba uvést, že podle § 12 písm. a) zákona o azylu by bylo namístě žalobkyni udělit mezinárodní ochranu ve formě azylu, pokud by ze zjištěného skutkového stavu vyplývalo, že jí ze strany orgánů Ruska hrozí pronásledování z důvodu uplatňování politických práv a svobod. Jak žalobkyně správně implikovala, toto posouzení má převážně retrospektivní charakter. Na základě zjištěného skutkového stavu žalovaný správně dovodil, že žalobkyně se svými aktivitami na sociálních sítích začala až po odchodu z Ruska. Soud se však ztotožnil s její námitkou, že žalovaný neprovedl prospektivní posouzení přiměřené pravděpodobnosti jejího pronásledování za politické projevy ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Takový požadavek ostatně vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 26. 7. 2018, č.j. 7 Azs 162/2018-47, a rozsudek ze dne 24. 10. 2025, č.j. 5 Azs 332/2024-48). Za situace, kdy se žalovaný nezabýval postojem Ruska k osobám nacházejícím se v obdobném postavení jako žalobkyně, tedy k osobám narozeným na Ukrajině, které veřejně vystupují proti válce na Ukrajině, nemůže obstát ani jeho závěr o neexistenci důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Tento závěr totiž nebyl podložen dostatečně zjištěným skutkovým stavem ani odpovídajícím vyhodnocením individuální situace žalobkyně.
37. Soud se dále zabýval námitkou žalobkyně směřující proti závěru žalovaného o účelovosti její žádosti o mezinárodní ochranu. V této souvislosti připomíná novější judikaturu Nejvyššího správního soudu, konkrétně rozsudek ze dne 24. 10. 2025, č.j. 5 Azs 332/2024-48, podle něhož nelze účelovost žádosti mechanicky dovozovat pouze ze skutečnosti, že byla podána až po zániku jiného pobytového oprávnění. Pokud důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany vznikly nebo se podstatně rozvinuly až v průběhu pobytu žadatele v ČR, nelze mu vytýkat, že žádost nepodal bezprostředně po příjezdu (body 61 až 68 citovaného rozsudku). Obdobně Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 31. 10. 2025, č.j. 3 Azs 205/2024-126, uvedl, že prodleva při podání žádosti a snaha legalizovat pobyt mohou sice nasvědčovat účelovosti žádosti, samy o sobě však nevylučují poskytnutí mezinárodní ochrany. Správní orgán je proto povinen věcně posoudit všechny azylově relevantní skutečnosti případu (body 33 a 34 citovaného rozsudku). Z citované judikatury vyplývá, že otázka účelovosti žádosti není v řízení o mezinárodní ochraně sama o sobě rozhodující. Představuje pouze jedno z hledisek, které může správní orgán při hodnocení věci zohlednit. Ze zjištěných skutečností je přitom patrné, že žalobkyně by o mezinárodní ochranu nepožádala, pokud by mohla svůj pobyt v ČR nadále legalizovat jiným způsobem. Potud lze přisvědčit žalovanému. Současně je však zřejmé, že bezprostředním důvodem podání žádosti byla obava žalobkyně z návratu do země původu. I pokud by tedy žalovaný dospěl k závěru, že žádost sleduje rovněž účel legalizace pobytu v ČR a zabránění návratu do Ruska, neznamená to samo o sobě, že jsou vyloučeny důvody pro poskytnutí mezinárodní ochrany. Soud proto nepovažuje otázku účelovosti žádosti za pro posouzení věci rozhodnou.
Závěr a náklady řízení
38. Soud proto uzavírá, že napadené rozhodnutí je v části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť postrádá úvahy nezbytné k posouzení důvodnosti obav žalobkyně z pronásledování z důvodu jejích politických názorů ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu. Obdobnými nedostatky je zatíženo rovněž posouzení rizika vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu. Současně trpí napadené rozhodnutí i věcnými vadami, neboť žalovaný v některých částech odůvodnění nereflektoval relevantní poznatky obsažené ve zprávách o zemi původu týkající se ukrajinské národnosti žalobkyně a průběhu hraničních kontrol. Žalovaný se rovněž dostatečně nevypořádal se skutečnostmi uváděnými žalobkyní, které mohou mít význam pro posouzení její identifikovatelnosti. Konkrétně nereflektoval její tvrzení a svá vlastní zjištění ohledně možnosti ztotožnit její osobu na sociální síti Instagram ani skutečnost, že její ukrajinský původ může být zjistitelný z údaje o místě narození v cestovním dokladu. Bez významnější úvahy ponechal stranou také tetování na jejím zápěstí, přestože i tato okolnost může představovat další prostředek, jímž lze dovodit její náklonnost k Ukrajině. Takové skutečnosti přitom nelze bez dalšího pominout, posuzuje-li se riziko, kterému by žalobkyně mohla být po návratu do země původu vystavena.
39. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) b) s. ř. s. pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů, zejména pro absenci úvahy o budoucím postavení žalobkyně v Rusku, setrvá-li na svém protiválečném postoji, a to s přihlédnutím k jejímu ukrajinskému původu a otevřenému hlášení se k Ukrajině. Současně dospěl k závěru, že skutkový stav, z něhož správní orgán vycházel, je v rozporu se spisovým materiálem nebo v něm nemá oporu, zejména pokud jde o význam ukrajinské národnosti při hraničních kontrolách, možnost zjistit ukrajinský původ žalobkyně z jejích dokladů a tetování na paži a zjistitelnost její skutečné identity i aktivit na sociálních sítích.
40. V dalším řízení je žalovaný vázán právním názorem soudu vysloveným v tomto rozsudku. Zaměří se zejména na postavení ruských občanů, kteří otevřeně vystupují proti válce na Ukrajině, mimo jiné prostřednictvím publikování svých názorů na sociálních sítích. Současně zohlední, že žalobkyně svou náklonnost k Ukrajině, odkud pochází, nijak neskrývá. Na základě takto zjištěných skutečností posoudí, jaké sankce osobám v obdobném postavení žalobkyně v zemi původu hrozí, zda jsou tyto sankce přiměřené a zda existuje přiměřená pravděpodobnost jejího pronásledování z důvodu politických názorů a národnosti v souvislosti s jejími možnými budoucími projevy. Současně posoudí, zda žalobkyni ze stejných důvodů v případě návratu do Ruska hrozí reálné nebezpečí vážné újmy.
41. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalovanému náhrada nákladů řízení nenáleží, neboť ve věci neměl úspěch. Ačkoli byla žalobkyně ve věci úspěšná, byla zastoupena Organizací pro pomoc uprchlíkům, z. s., a náklady na právní zastoupení jí nevznikly. Právní zástupkyně ani žalobkyně současně netvrdily ani nedoložily vznik jiných nákladů řízení. Soud proto žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost (mimořádný opravný prostředek) ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Praha dne 2. září 2026
JUDr. Hana Kadaňová, Ph.D., v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje X. X.