Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 As 22/2026 - 39

- 41

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Tomáše Herce a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. P. Š., zastoupený Mgr. et Mgr. Jiřím Čihákem, advokátem se sídlem Lazarská 11/6, Praha 2, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2024, č. j. MHMP 2029670/2024/Ško, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2026, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Věc se týká přestupku provozovatele vozidla podle , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Předmětem posouzení byla otázka, zda obviněný z přestupku měl možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí podle , jakož i samotné prokázání jeho viny.

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) byl rozhodnutím Úřadu městské části Praha 6 (dále jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 31. 1. 2024, č. j. MCP6 441541/2023, uznán vinným ze spáchání přestupku a byla mu uložena pokuta ve výši 1 500 Kč. K odvolání stěžovatele bylo toto rozhodnutí ve výrokové části zčásti změněno a ve zbytku potvrzeno. Přestupku se měl stěžovatel jako provozovatel vozidla dopustit tím, že v rozporu s § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Dne 24. 10. 2022 v čase od 20:53 hodin na pozemní komunikaci v lokalitě V. P. Čkalova, Praha 6, bylo totiž při dohledu nad dodržováním pravidel parkování v systému zón placeného stání zadokumentováno, že neznámý řidič motorového vozidla, jehož provozovatelem byl stěžovatel, porušil povinnost řídit se údaji na dopravní značce IP 13c (Parkoviště s parkovacím automatem) s dodatkovou tabulkou E13 s textem „POPÁ 0006 a 0824 h NEBO S PLATNÝM PARKOVACÍM OPRÁVNĚNÍM OBLAST 6; P61153“. Neznámý řidič tím, že nerespektoval uvedené dopravní značení, zastavil a stál v uvedenou dobu na parkovišti s parkovacím automatem, aniž by uhradil poplatek za parkování, porušil § 4 písm. c) zákona o silničním provozu a dopustil se tak přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona. Stěžovatel odpovídá právě za toto porušení povinností řidiče.

[3] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele proti rozhodnutí žalovaného zamítl. Stěžovatel byl v předvolání k ústnímu jednání poučen o právu seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí a vyjádřit se k nim podle s tím, že seznámení mu bude umožněno v den nařízeného ústního jednání po provedení důkazů. Tímto způsobem bylo i postupováno. Postup prvostupňového správního orgánu, který nevyhověl žádosti stěžovatele o poskytnutí lhůty k písemnému vyjádření se k těmto podkladům, neměl vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného. Stěžovatel již dříve nahlížel do spisu, byla mu poskytnuta kopie spisu a zobrazena kompletní sada fotografií z digitálního spisu na monitoru oprávněné úřední osoby. Od nahlížení stěžovatele do spisu do dne ústního jednání byly do spisu založeny pouze písemnosti, které mu byly doručovány, a jeho vlastní odpor, a dále dokument, který obsahoval jen vytištěné fotografie, s nimiž již stěžovatel byl seznámen. Žalovaný se všemi vytýkanými otázkami dostatečně zabýval, nepominul je a řádně se s nimi vypořádal. Zároveň nezměnil ani nenahradil úvahy prvostupňového správního orgánu, nýbrž je jen upřesnil. Správní orgány měly k dispozici relevantní a plně dostačující podklady týkající se neoprávněného stání. K žádné jiné možné skutkové verzi stěžovatel nepředestřel indicie. Při posouzení viny stěžovatele za spáchání přestupku postupovaly v souladu s právními předpisy i judikaturou Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“).

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Stěžovatel podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodů, které podřazuje pod , b) a d) (dále jen „ “), navrhl jej zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. Přijatelnost kasační stížnost spatřuje v nerespektování ustálené judikatury ve vztahu k právu vyjádřit se k podkladům rozhodnutí podle . Jeho stručné vyjádření k fotografiím během ústního jednání potvrzuje pouze to, že mu fotografie byly při tomto úkonu předloženy, nikoliv však, že s nimi byl seznámen dříve. Z pouhé bezprostřední reakce stěžovatele nelze dovozovat předchozí znalost podkladů. Právě proto, že se stěžovatel vyjádřil stručně, chtěl své vyjádření písemně doplnit, čemuž měl správní orgán v souladu se zásadou legitimního očekávání vyhovět. Stejně tak mu měl sdělit předpokládaný termín vydání rozhodnutí. Ačkoliv městský soud neshledal, že by ve správním řízení byl porušen , odepření možnosti písemného vyjádření se konkrétně nevěnoval. Tyto vady podle stěžovatele zakládají vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku.

[5] Další důvod přijatelnosti má spočívat v tom, že napadený rozsudek se týká dosud neřešené právní otázky, zda lze u objektivní odpovědnosti provozovatele vozidla prokázat naplnění skutkové podstaty „stání“ výhradně na základě statického záznamu pořízeného automatizovaným monitorovacím systémem v jediném časovém okamžiku (v řádu vteřin) a bez přítomnosti lidského činitele. Podle stěžovatele je takový závěr nezákonný a založen na nesprávném výkladu § 27 odst. 1 zákona o silničním provozu a prováděcích právních předpisů.

[6] Posuzovaná věc se odlišuje od případů, v nichž byla doba stání určena policejní hlídkou přímo na místě. V daném případě lze délku setrvání vozidla na místě usuzovat pouze z časového odstupu mezi pořízenými fotografiemi, který činí řádově několik vteřin. Jakékoli úvahy o delším časovém úseku jsou při absenci dalších důkazů pouhou spekulací. Situace, kdy je prokázáno stání v délce 10 minut (na níž je judikatorně městským soudem odkazováno), je skutkově diametrálně odlišná. Právě s ohledem na extrémně krátký časový úsek zachycený na fotografiích měly správní orgány i městský soud klást podstatně vyšší nároky na vypovídací hodnotu ostatních důkazů. Z důkazních materiálů nelze spolehlivě určit, zda vozidlo na daném místě „stálo“ nebo „zastavilo“, ani zda se v něm nacházela nějaká osoba a zda bylo viditelně označeno (např. lístkem s kontaktem na řidiče za předním sklem vozu). Okolí vozidla bylo zdokumentováno pouze selektivně, pročež nelze kategoricky tvrdit, že se v okolí nikdo nepohyboval, nebo že se tam nevyskytoval náklad. Nelze ani vyloučit, že se řidič po zastavení vozidla jde seznámit s pokyny a podmínkami na parkovacím automatu, a na základě jejich vyhodnocení se rozhodne služby nevyužít a z místa neprodleně odjet. Tím, že se městský soud nezabýval dobou zdržení vozidla na místě, se odchýlil od rozsudku NSS ze dne 15. 6. 2017, č. j. . Z výjimky podle § 27 odst. 1 písm. o) zákona o silničním provozu, která se vztahuje k zákazu stání a zastavení na vyhrazeném parkovišti, nelze dovozovat, že v oblastech s dopravní značkou IP 13c není nutné prokazovat stání vozidla více fotografiemi v časovém odstupu. Městský soud na základě mylného výkladu této výjimky konstruuje obecný závěr o snížení důkazního standardu, který nemá oporu v žádném právním předpisu ani judikatuře. Tvrzení městského soudu, podle něhož námitky v průběhu řízení o přestupku stěžovatel uplatnil z pozice řidiče vozidla, je koncipováno chybně, neboť své námitky uplatňoval po celou dobu výhradně z pozice provozovatele vozidla.

[7] Žalovaný ve svém vyjádření navrhl žalobu zamítnout. Souhlasí se závěry městského soudu a ve zbytku odkázal na své vyjádření k žalobě.

III. Zákonné předpoklady věcného rozhodnutí o kasační stížnosti

[8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.

[9] Stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí ve věci přestupku, za který zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč. O takové žalobě je podle oprávněn rozhodovat specializovaný samosoudce. Kasační stížnost ve věci, ve které v řízení před krajským soudem rozhodoval samosoudce a která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle nepřijatelná.

[10] Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele ve smyslu je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) byloli v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele (srov. usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, u nichž se posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. , č. 4219/2021 Sb. NSS, odst. [11]).

[11] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[12] Prvostupňový správní orgán stěžovatele seznámil se shromážděnými podklady pro vydání rozhodnutí v závěru ústního jednání konaného dne 24. 11. 2023, kterého se stěžovatel osobně účastnil. O tom, že se v den nařízeného ústního jednání bude moci seznámit s podklady rozhodnutí a vyjádřit se k nim, byl poučen v oznámení o pokračování řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání ze dne 30. 10. 2023. Rovněž mu v tomto oznámení bylo sděleno, že na ústním jednání bude proveden důkaz příslušnou fotodokumentací. V závěru ústního jednání stěžovatel požádal prvostupňový správní orgán o poskytnutí lhůty k písemnému vyjádření, čemuž s ohledem na jeho dřívější seznámení se s obsahem spisu nebylo vyhověno. Stěžovatel následně uvedl: „To je vše, co mohu k věci uvést. Beru na vědomí, že je dnešním dnem ukončeno dokazování a ve věci bude vydáno rozhodnutí.“ Toto prohlášení je zapsané v protokolu o ústním jednání, který stěžovatel vlastnoručně podepsal. Po tomto úkonu prvostupňový správní orgán již žádné další dokazování neprováděl, dokonce do správního spisu nezaložil ani žádné y a bezprostředně poté vydal rozhodnutí.

[13] Podle Nejvyššího správního soudu se městský soud řádně vypořádal s otázkou, zda v uvedeném postupu správního orgánu lze spatřovat zásah do práv stěžovatele. Účelem seznámení s podklady rozhodnutí je dát účastníku řízení procesní prostor seznámit se s obsahem správního spisu v době, kdy mezi seznámením s podklady rozhodnutí a vydáním rozhodnutí již není správní spis o další důkazní prostředky doplňován (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 2. 2010, č. j. , č. 2073/2010 Sb. NSS). Stěžovatel byl vyzván k seznámení se s kompletním spisovým materiálem, a tudíž nemůže být úspěšný s tvrzením, že bylo porušeno jeho právo podle (rozsudek NSS ze dne 6. 3. 2019, č. j. , odst. [14]). Správní orgán může výzvu k vyjádření se k podkladům pro vydání rozhodnutí učinit i současně s jiným procesním úkonem, včetně oznámení o zahájení řízení z moci úřední (srov. rozsudek NSS ze dne 28. 6. 2024, č. j. , odst. [14]). Výzva k vyjádření se k podkladům rozhodnutí dokonce nemusí být písemná (rozsudek NSS ze dne 9. 12. 2010, č. j. ).

[14] Prvostupňový správní orgán neměl povinnost účastníky řízení informovat, kdy ve věci rozhodne (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. , či již zmíněný rozsudek NSS č. j. , odst. [16]). Z jeho výzvy k možnosti vyjádřit se k podkladům ovšem má být zřejmé, že shromažďování podkladů bylo ukončeno (srov. rozsudky NSS ze dne 14. 11. 2003, č. j. , č. , nebo ze dne 12. 1. 2017, č. j. , č. 3560/2017 Sb. NSS). Tomuto požadavku prvostupňový správní orgán vyhověl, neboť v protokolu o ústním jednání, který byl stěžovatelem vlastnoručně podepsán, uvedl, že dokazování bylo skončeno dne 24. 11. 2023. Stěžovatel vzal tuto skutečnost na vědomí.

[15] Podle § 2 písm. o) zákona o silničním provozu „zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu“. Nejvyšší správní soud již v minulosti konstatoval povinnost řidiče uhradit parkovné (zaplatit a vyzvednout si parkovní lístek) již na základě toho, že zastavil na parkovišti s parkovacím automatem označeným příslušnou dopravní značkou, v tomto případě dopravní značkou IP 13c s dodatkovou tabulkou E13 (srov. rozsudek NSS ze dne 29. 4. 2022, č. j. , odst. [10] a [11]). Doba, po níž se vozidlo na parkovacím místě nacházelo, není pro vznik poplatkové povinnosti relevantní. Závěr o porušení povinnosti řidiče podle § 4 písm. c) zákona o silničním provozu tak má základ v provedeném dokazování a byl dostatečně odůvodněn. Nebylo třeba, aby se správní orgány zabývaly dobou, po kterou vozidlo na daném místě setrvalo, v intencích rozsudku NSS č. j. .

[16] V posuzované věci je napadený rozsudek přezkoumatelný, dostatečně odůvodněný i srozumitelný. Je z něj zřejmé, jaký skutkový stav vzal městský soud za rozhodný, jaké důvody jej vedly k rozhodnutí a proč nepřisvědčil žalobním námitkám stěžovatele (k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí srov. např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. , č. NSS, či ze dne 14. 7. 2005, č. j. , č. 689/2005 Sb. NSS, nebo usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, č. j. , č. 3668/2018 Sb. NSS, odst. [29]).

[17] Nejvyšší správní soud uzavírá, že se ve své judikatuře již zabýval právními otázkami, které byly rozhodné pro rozhodnutí městského soudu v nyní posuzované věci. Městský soud posoudil zákonnost napadeného rozhodnutí v souladu s touto judikaturou. Není dán žádný důvod se od dosavadního právního názoru odchýlit. Nebylo zjištěno ani žádné pochybení městského soudu, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.

IV. Závěr a náklady řízení

[18] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle odmítl pro nepřijatelnost.

[19] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle věty první ve spojení s Při odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost jde totiž o zjednodušený meritorní přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS, odst. [53]). Ustanovení se neuplatní. Stěžovatel neměl v posuzované věci úspěch a nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný sice úspěch měl, v tomto řízení mu ale žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Náhrada nákladů řízení mu nebyla přiznána.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. září 2026

JUDr. Radan Malík

předseda senátu