Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
22 A 16/2026 - 22.pdf
PDF · 0 B
No categories available
22 A 16/2026 - 22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Ludmilou Sandnerovou ve věci
žalobce:
proti
žalovanému:
P. K., narozen X
státní příslušnost: Ukrajina
zastoupen advokátkou JUDr. Veronikou Pupalovou
se sídlem Májová 606/35, 350 02 Cheb
Ministerstvo vnitra
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 13. 3. 2026, zaevidované pod sp. zn. OAM-0380289/DO-2026,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Základ sporu a obsah žaloby
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který měl spočívat ve vrácení jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany dne 13. 3. 2026, evidované pod sp. zn. OAM-0380289/DO-2026, jakožto nepřijatelné podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina“).
2. V podané žalobě uvedl žalobce, že z Ukrajiny utekl a nemůže se vrátit. Pro svou cestu si společně se svými přáteli zvolil nejprve bezpečné Bulharsko, které mu udělilo dočasnou ochranu. Dne 24. 2. 2022 byl na lodi v přístavu v Oděse, tedy v námořních vodách Ukrajiny. Bulharsko žalobci dne 4. 5. 2026 sdělilo, že mu skončil pobyt v Bulharsku a to 30. 4. 2026. Žalobce dne 13. 3. 2026 požádal o dočasnou ochranu žalovaného, který mu však žádost vrátil jako nepřijatelnou. Na podporu uvedeného odkázal na několik soudních rozhodnutí, včetně rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 4. 2025, č. j. 1 Azs 174/2024-42, č. 4682/2025 Sb. NSS.
II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě
3. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k podané žalobě předně poukázal na to, že žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany nevyhověl, neboť zjistil, že žalobce před 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině, ale v Bulharsku.
4. Žalobce dne 13. 3. 2026 požádal v ČR o udělení dočasné ochrany. Tato žádost, vedená pod č. j. OAM-0380289/DO-2026, však byla žalovaným na místě vyhodnocena jako nepřijatelná, neboť bylo zjištěno, že žalobce na Ukrajině před 24. únorem 2022 nepobýval, a že mu byla dočasná ochrana udělena v jiném členském státě, konkrétně v Bulharské republice. Jelikož tedy byly naplněny podmínky nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. b) a f) Lex Ukrajina, žalovaný dle zákona vrátil žalobci jeho žádost jako nepřijatelnou, proti čemuž žalobce brojí zásahovou žalobou. Vrácení žádosti žalobce jako nepřijatelné se opírá o dva zákonné důvody. Přestože žalobce v žalobě uvádí pouze nepřijatelnost podle § 5 odst. 1 písm. f), žalovaný si dovolí objasnit i to, co ho vedlo k seznání důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. b).
5. Právní argumentace v žalobě zcela pomíjí zásadní okolnosti dané věci. Žalobce je sice státním občanem Ukrajiny, nicméně ke dni 24.2.2022 na území Ukrajiny nepobýval. Z otisků hraničních razítek v cestovním dokladu žalobce č. X, platného od 20.3.2018 do 20.3.2028, vyplývá, že žalobce se dlouhodobě v období posledních několika let nezdržuje na Ukrajině. Žalobce disponuje pracovním vízem č. X, platným od 23.6.2021 do 19.3.2028, vydaným Kanadou. Žalobce zároveň sám v žádosti o poskytnutí dočasné ochrany uvedl, že se dne 24. 2. 2022 se nenacházel na území Ukrajiny. V této souvislosti žalovaný poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14.3.2018, č. 6 Azs 422/2017 – 29, kde tento soud připomíná, že „cestovní doklad je veřejnou listinou (srov. § 108 zákona o pobytu cizinců) a, není-li prokázán opak, potvrzuje pravdivost toho, co je v něm osvědčeno nebo potvrzeno (§ 53 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů). Vyvratitelnou domněnku o správnosti údajů vyplývajících ze vstupních a výstupních razítek otištěných v cestovních dokladech obsahuje i článek 12 Schengenského hraničního kodexu [nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob]. K vyvrácení této domněnky je třeba, aby státní příslušník třetí země jakýmkoli způsobem předložil věrohodné důkazy, například v podobě jízdenky či letenky nebo svědectví o své přítomnosti na území státu (zvýraznil Nejvyšší správní soud). Názor stěžovatelky, že ze zásady materiální pravdy plyne i povinnost žalované pokusit se vyvrátit zjištěné skutečnosti, o nichž v dané chvíli nejsou žádné pochybnosti, je zcela mylný.“ Žalovaný má tak za to, že z cestovních dokladů pana žalobce a dále z obsahu podané žádosti je potvrzeno, že se ke dni 24. 2. 2022 nenacházel na území Ukrajiny. Žalovaný je si přitom vědom, že dle ucelené judikatury je třeba pojem „pobývat na území Ukrajiny“ vykládat extenzivně jako dlouhodobější a stálejší pobyt na Ukrajině s těžištěm zájmů v této zemi, jak uvádí městský soud mj. v bodu 27 rozsudku ze dne 17. 8. 2023, č. j. 18 A 54/2023-32. Žalovaný postupoval plně v duchu tohoto výkladu, když žádost o dočasnou ochranu vyhodnotil jako nepřijatelnou, neboť z pobytové historie žalobce jasně vyplývá, že minimálně od konce roku 2018 na Ukrajině dlouhodobě nepobývá a zdržuje se převážně v zahraničí. Nelze tak dojít k závěru, že by žalobce měl na Ukrajině jakékoliv těžiště svých zájmů.
6. Z článku 2 písm. c) směrnice Rady (ES) č. 2001/55/ES je patrné, že se vztahuje pouze na osoby, které zemi původu opustily, respektive „musely opustit“ v důsledku situace, která v této zemi nastala a v důsledku jejího trvání se do ní nemohou bezpečně a natrvalo vrátit. Jinak by totiž zemi původu opouštět nebyly nuceny, tedy opouštět by ji „nemusely“. Jedná se například o osoby, které opustily zemi původu v důsledku probíhajícího ozbrojeného konfliktu, který stále trvá. Za osobu vysídlenou je tedy možné považovat pouze tu osobu, která zemi původu opustila v důsledku situace, která v této zemi nastala, například v důsledku již zmíněného ozbrojeného konfliktu. Mezi situací v zemi původu a jejím opuštěním tedy musí existovat příčinná souvislost, jinými slovy situace v zemi původu musí být důvodem, pro který daná osoba tuto zemi opustila. Jedině tak může být pro účely směrnice č. 2011/55/ES považována za osobu vysídlenou, která má nárok na poskytnutí dočasné ochrany. Aby bylo možno určitou osobu považovat za osobu vysídlenou, nepostačuje, že se tato osoba nemůže bezpečně a trvale vrátit do země původu kvůli tamní situaci, ale je především nutné, aby tato situace byla důvodem, proč zemi původu vůbec opustila.
7. Ke druhému důvodu vrácení žádosti žalovaný sdělil, že žádost žalobce o udělení dočasné ochrany byla vyhodnocena jako nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť žalobce v žádosti uvedl, že byl držitelem dočasné ochrany v Bulharsku. Žalovaný zdůraznil, že postupoval v souladu s § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina; ministr vnitra přitom učinil oznámení Evropské komisi, jak předpokládá § 3 odst. 3 Lex Ukrajina. Žalovaný si byl vědom judikatury Nejvyššího správního soudu, která dovozuje právo na tzv. sekundární pohyb držitelů dočasné ochrany v rámci EU. S tímto výkladem se však žalovaný neztotožňuje. Argumentoval, že takové právo nevyplývá ze směrnice o dočasné ochraně, a to ani implicitně. Žalovaný rozebíral jazykový, systematický i teleologický výklad směrnice o dočasné ochraně a dovozoval, že členský stát má povinnost vydat povolení k pobytu pouze osobě, která dosud žádné takové oprávnění nezískala (právo primární volby). Výjimky, jako je sloučení rodiny nebo přemístění z kapacitních důvodů, jsou podle něj výslovně upraveny v čl. 15 a čl. 26 směrnice o dočasné ochraně, a nelze je rozšiřovat výkladem.
III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze
8. Městský soud v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal popsaný skutkový děj. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.).
9. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy v žalobkyní i žalovaným doložených písemnostech, které byly oběma stranám předem známy, a nebylo navrženo provedení dalších důkazních prostředků.
10. Úvodem soud sděluje, že žaloba v této věci je přípustná, jelikož SDEU ve věci Krasiliva dovodil, že čl. 47 Listiny základních práv EU vyžaduje, aby osoba žádající o dočasnou ochranu ve smyslu směrnice o dočasné ochraně měla přístup k účinné soudní ochraně. V kontextu uvedeného je tudíž § 5 odst. 2 Lex Ukrajina rozporný s čl. 47 Listiny základních práv EU, soud proto neaplikoval soudní výluku dle uvedeného ustanovení.
11. Soud vyšel z následně uvedené právní úpravy:
- Podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který není uveden v § 3.
- Podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina žádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.
12. Soud o podané žalobě uvážil následovně:
13. Předně soud uvádí, že ze správního spisu, zejména z formuláře žádosti o poskytnutí dočasné ochrany, vyplývá, že žalovaný shledal žádost žalobce o poskytnutí dočasné ochrany nepřijatelnou ze dvou samostatných důvodů podle § 5 odst. 1 Lex Ukrajina. Každý z těchto důvodů přitom představuje samostatný základ nepřijatelnosti žádosti a již sám o sobě postačuje k vrácení žádosti jako nepřijatelné. Předně šlo o důvod podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, neboť žalobce dne 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině, nýbrž v Bulharsku, a nespadal tak do okruhu osob, jimž lze dočasnou ochranu udělit podle § 3 Lex Ukrajina ve spojení s čl. 2 odst. 1 Prováděcího rozhodnutí č. 1. Současně šlo o důvod podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, jelikož žalobce v minulosti byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 Lex Ukrajina.
14. Oba důvody nepřijatelnosti žádosti jsou podle soudu dostatečně zřejmé již z žalobcem předloženého formuláře žádosti o poskytnutí dočasné ochrany. Ve vztahu k důvodu podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina žalovaný v žádosti výslovně uvedl, že nebylo prokázáno, že žalobce je osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Tím podle soudu dostatečně vyjádřil, že žalobce nespadá do okruhu osob, jimž lze podle Lex Ukrajina dočasnou ochranu udělit. Ostatně tomu odpovídaly i údaje uvedené samotným žalobcem v žádosti, podle nichž se dne 24. 2. 2022 nacházel v Bulharsku. Ze žádosti současně vyplýval i druhý důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, neboť žalobce v žádosti uvedl, že již v minulosti byl držitelem dočasné ochrany v Bulharsku.
15. Naproti tomu žalobce v podané žalobě svou argumentaci zaměřil výlučně proti důvodu nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina, tedy proti závěru žalovaného, že jeho žádost je nepřijatelná z důvodu dřívějšího držení dočasné ochrany v jiném členském státě. Důvod podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, podle něhož žalobce nespadá do okruhu osob uvedených v § 3 tohoto zákona, neboť před 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině a nebyl z jejího území vysídlen v důsledku ruské invaze, ponechal bez jakékoliv věcné polemiky. Žalobce tedy v žalobě nijak proti tomuto důvodu nebrojil, neuvedl žádnou argumentaci k tomu, proč by měl být za osobu podle § 3 Legis Ukrajina považován. Zejména netvrdil, potažmo ani nedokládal okolnosti svědčící o jeho pobytu na Ukrajině před 24. 2. 2022, o existenci těžiště jeho životních zájmů na Ukrajině ani o tom, že by jeho odchod z Ukrajiny byl v příčinné souvislosti s ozbrojeným konfliktem. Na postoji žalobce se nic nezměnilo, ani po doručení vyjádření žalovaného, ve kterém byl žalobce žalovaným na tuto skutečnost upozorněn. Za této situace zůstal jeden ze dvou samostatných důvodů nepřijatelnosti žádosti žalobce nezpochybněn.
16. Soud připomíná, že řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem je ovládáno dispoziční zásadou. Podáním žaloby žalobce nejen žádá soudní ochranu, ale současně vymezuje předmět soudního řízení, který je soud povinen respektovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2017, č. j. 5 As 110/2016-23). Je tedy na žalobci, aby uvedl, jaké jednání žalovaného považuje za nezákonný zásah a z jakých důvodů. Soud nemůže za žalobce domýšlet žalobní argumentaci ani z vlastní iniciativy přezkoumávat samostatné důvody postupu žalovaného, které žalobce věcně nezpochybnil. Stejně tak nemůže za žalobce doplňovat skutková tvrzení nezbytná pro posouzení tvrzené nezákonnosti, zvláště jde-li o okolnosti z jeho osobní sféry, které jsou primárně známy jemu samotnému. Opačný postup by odporoval postavení soudu jako nestranného rozhodce sporu. Požadavek na řádné vymezení žalobní argumentace je namístě zvláště tehdy, je-li žalobce zastoupen advokátem. Rozsah soudního přezkumu je proto určen tím, jak žalobce v žalobě vymezil tvrzený zásah a důvody jeho nezákonnosti.
17. Jestliže žalovaný založil vrácení žádosti žalobce o poskytnutí dočasné ochrany jako nepřijatelné na dvou samostatných a na sobě nezávislých důvodech, mohla by být žaloba případně úspěšná jen tehdy, pokud by žalobce věcně zpochybnil oba tyto důvody. Zpochybnění pouze jednoho z důvodů k závěru o nezákonnosti tvrzeného zásahu nepostačuje, neboť druhý samostatný důvod i nadále sám o sobě odůvodňuje vrácení žádosti jako nepřijatelné.
18. V projednávané věci žalobce nezpochybnil důvod nepřijatelnosti podle § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina. Již tato skutečnost postačuje k závěru, že žaloba nemůže být úspěšná, neboť i při případné důvodnosti námitek směřujících proti aplikaci § 5 odst. 1 písm. f) Lex Ukrajina by nadále obstál druhý, samostatný důvod, pro který žalovaný žádost žalobce vrátil jako nepřijatelnou.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
19. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žaloba na ochranu před nezákonným zásahem není důvodná, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. zamítl.
20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn § 60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobkyně nebyla ve sporu úspěšná a žalovanému důvodně vynaložené náklady v řízení nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 13. srpna 2026
JUDr. Ludmila Sandnerová v. r.
samosoudkyně
Shodu s prvopisem potvrzuje J. S.