Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 27/2024 - 103

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D. a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci

žalobkyně: Schlieger, s. r. o., IČO 28787803

sídlem U nákladového nádraží 3265/10, 130 00 Praha 3

zastoupena Mgr. Ing. Ivou Špačkovou, advokátkou

sídlem Jakubská 647/2, 110 00 Praha 1

proti

žalované: Česká obchodní inspekce

sídlem Gorazdova 1969/24, 120 00 Praha 2

o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št,

takto:

I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 2. 2024, č. j. ČOI 22799/24/O100/Krč/Št se ruší v rozsahu, v jakém bylo zamítnuto odvolání žalobkyně vztahující se k výroku I. bod 3) a výroku II. rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina ze dne 17. 8. 2023, č. j. ČOI 94366/23/2000/Ži. Věc se v tomto rozsahu vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a obsah žaloby

1. V projednávané věci jde o odpovědnost žalobkyně za dodání tří tepelných čerpadel označených P17T bez dokumentace a postupů prokazujících jejich shodu a dále za uvedení zařízení označeného jako KompaktAir Premium 10 do trvalého provozu navzdory uloženému zákazu. Mezi účastníky je sporné především to, zda žalobkyně u čerpadel P17T vystupovala jako výrobce, nebo pouze jako distributor výrobků jiného označení, a zda zařízení posuzované v rámci třetího přestupku bylo skutečně zakázaným výrobkem.

2. Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalované a spolu s ním též prvostupňového rozhodnutí České obchodní inspekce, Inspektorát Jihočeský a Vysočina, ze dne 17. 8. 2023, č. j. ČOI 94366/23/2000/Ži, které bylo napadeným rozhodnutím potvrzeno.

3. Výrokem I. tohoto rozhodnutí byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání:

1) přestupku dle , o technických požadavcích na výrobky („zákon o technických požadavcích na výrobky“), tím, že jako výrobce v období od 3. 5. 2020 do 6. 6. 2021 u tří objednatelů uvedla na trh celkem 3 tepelná čerpadla s označením P17T jako stavební výrobky a elektrozařízení, přičemž porušila povinnosti vymezené v ustanovení a 2 zákona o technických požadavcích na výrobky („přestupek č. 1“);

2) přestupku dle ustanovení , o posuzování shody stanovených výrobků při jejich dodávání na trh („zákon o posuzování shody“), tím, že v období od 3. 5. 2020 do 6. 6. 2021 uvedla na trh celkem 3 tepelná čerpadla s označením P17T jako výrobky určené k posuzování shody, aniž by zajistila jejich soulad s požadavky stanovenými příslušnými právními předpisy, když nevypracovala kompletní technickou dokumentaci, neprovedla příslušný postup posuzování shody a nevypracovala EU prohlášení o shodě, a porušila tak povinnosti stanovené v zákona o posuzování shody („přestupek č. 2“);

3) přestupku podle , o České obchodní inspekci („zákon o ČOI“), tím, že porušila zákaz uvedení na trh dodávky, prodeje nebo použití tepelného čerpadla KompaktAir Premium 10, když dne 16. 7. 2021 uvedla předmětné tepelné čerpadlo do trvalého provozu u objednatele („přestupek č. 3“).

Za tyto přestupky byla žalobkyni výrokem II. uložena úhrnná pokuta ve výši 500 000 Kč dle ustanovení zákona o technických požadavcích ve spojení s ustanovením a násl., a , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich („přestupkový zákon“).

4. Žalobkyně namítá, že napadené rozhodnutí je nesprávné, nezákonné a nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovaná nezjistila správně a dostatečně skutkový stav, když se nezabývala důkazy předloženými žalobkyní, čímž zatížila napadené rozhodnutí vadou nezákonnosti. Žalobkyně spatřuje pochybení žalované především ve skutečnosti, že v rozporu se zásadou materiální pravdy žalovaná důkazy pouze formalisticky a z části spekulativně a nelogicky odmítla bez toho, aby se jimi věcně zabývala. Žalovaná chybně v případě přestupků č. 1 a č. 2 označila žalobkyni za výrobce tepelného čerpadla P17T, přestože žalobkyně od počátku řízení dokládá, že je pouze „distributorem tepelných čerpadel jiného označení“.

5. Žalovaná nezohlednila důkazy předložené žalobkyní, a to konkrétně vyjádření dovozce tepelných čerpadel – společnosti MV Technology Group s.r.o., IČO: 06713726, se sídlem U půjčovny 953/4, 110 00 Praha 1 - Nové Město („dovozce“), a prohlášení výrobce tepelných čerpadel Heat pump (Intelligent Inverter Heat Pump) – společnosti Guangdong Phnix Eco – Energy Solution Ltd. z Číny („výrobce“).

6. Z uvedených nezohledněných důkazů dle žalobkyně vyplývá, že dovozce uvádí na trh tepelná čerpadla výrobce. Dovozce i výrobce shodně uvedli, že tepelná čerpadla model Inverter X10 jsou zcela totožná s modelem P10T a stejně tak model Inverter X18 je shodný s modelem P17T. Rozdílnost označení je dána pouze cílovým trhem, kdy modely Inverter X10 a Inverter X18 jsou označením pro trh Evropské unie. Modely označené jako P10T a P17T jsou určeny pro ostatní trhy.

7. Žalobkyně taktéž v žalobě upozornila na skutečnost uvedenou ve vyjádření dovozce, a sice že některá z tepelných čerpadel byla opatřena nesprávnými štítky (namísto Inverter X18 bylo na štítku uvedeno P17T), přestože dokumentace k tepelným čerpadlům byla označena správně.

8. Podle žalobkyně je prokázané, že se nemohla dopustit přestupků č. 1 a č. 2 tak, jak jsou popsány, neboť není výrobcem daných tepelných čerpadel. Nezabýváním se uvedenými důkazy, vyjádřením dodavatele a prohlášením výrobce, tak žalovaná dle žalobkyně porušila zásadu materiální pravdy.

9. Obdobně žalovaná pochybila, když se ve vztahu k přestupku č. 3 nezabývala žalobkyní předloženými důkazy, zejména předávacím protokolem ze dne 5. 7. 2021, fotodokumentací k přelepení štítku a tvrzením, že u předmětného tepelného čerpadla byly nedopatřením výrobce umístěny chybné štítky. Žalobkyně má za to, že předloženými důkazy jednoznačně prokázala, že se jednalo o jiné než zakázané tepelné čerpadlo. Tím, že správní orgány předložené důkazy opomněly, a k nim nepřihlédly, porušily zásadu materiální pravdy, neboť nezjistily všechny důležité okolnosti pro ochranu veřejného zájmu. Žalobkyně k porušení zásady materiální pravdy dodává, že postačí důkaz o tom, že se jednalo o jiné než zakázané tepelné čerpadlo, resp. důvodná pochybnost o tom, že se nejednalo o zakázané tepelné čerpadlo, což předloženými důkazy prokázala.

10. Žalobkyně dále uvádí, že u České obchodní inspekce, inspektorátu pro Středočeský kraj a Hl. města Prahu je s dovozcem vedeno obdobné řízení, kde však příslušný správní orgán dospěl k jiným závěrům než správní orgán v nyní projednávané věci.

11. Podle žalobkyně žalovaná za použití účelových argumentů odmítla jí předložené důkazy a porušila tak základní procesní zásadu in dubio pro reo, která se dle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS ze dne 17. 6. 2015, č. j. -39 či usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 14. 1. 2014, č. j. ) použije i ve správním trestání. Žalobkyně na základě odkazovaných rozhodnutí k porušení zásady in dubio pro reo dovozuje nezákonný postup žalované při rozhodování ve správním řízení, neboť v případě existence pochybnosti o skutkovém stavu věci nemohla žalovaná rozhodnout o tom, že se žalobkyně dopustila správního deliktu.

12. Další námitkou žalobkyně je nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí pro nedostatek důvodů, neboť nesplňují požadavky a konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu na rozhodnutí správních orgánů. Žalovaná i prvostupňový orgán se podle žalobkyně odklonily od zásady in dubio pro reo, když nesprávně vytvořily právní konstrukci – fikci, že na žalobkyni je nutno pohlížet jako na výrobce předmětných tepelných čerpadel.

13. Žalobkyně v žalobě odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č. j. -75, podle něhož nevypořádání se s námitkami odvolatele vyčerpávajícím způsobem zakládá nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Dále žalobkyně odkazuje na rozsudek téhož soudu ze dne 22. 10. 2009, č. j. -150, podle něhož řádné a srozumitelné odůvodnění představuje jednu ze záruk pro zamezení libovůle rozhodování.

14. Napadené rozhodnutí je dle žalobkyně nepřezkoumatelné, neboť netvoří jeden logický celek s jasně popsanými a odůvodněnými konkrétními hledisky, která měla vliv na konečnou výši pokuty. To je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu, neboť podle rozsudku ze dne 27. 3. 2008, č. j. -68, musí být výše pokuty zdůvodněna způsobem nepřipouštějícím rozumné pochybnosti o její výši vzhledem ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

15. Dle názoru žalobkyně je odůvodnění napadeného rozhodnutí tvořeno pouhým konstatováním, skutečností, domněnek a tvrzení žalované. Z odůvodnění však není zřejmé, na základě jakých úvah dospěla žalovaná k závěru o výši pokuty. Žalovaná při určení výměry pokuty neuvážila individuální povahu protiprávního jednání, neuvedla jednotlivá kritéria do souvislostí a nepopisuje, jaký měla vliv jednotlivá kritéria na výši pokuty. V této souvislosti žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 1. 2006, č. j. -68, podle něhož je nutné při ukládání úhrnného trestu vycházet z absorpční zásady a je třeba tuto skutečnost vyjádřit včetně odkazu na ustanovení, jehož sankce se pohlcuje. Zároveň nestačí uvést, že správní orgán k nějakému aspektu pouze přihlédl, aniž by sdělil, jakou hodnotu, byť abstraktně vyjádřenou, tomuto aspektu přiřadil. Žalovaná však pouze odkázala na § 41 odst. 1 přestupkového zákona a ostatní přestupky označila za přitěžující okolnosti, což je dle žalobkyně pouze popisem zásady absorpce, ale nepřiřadila k jednotlivým aspektům žádnou, ani abstraktní, hodnotu. Takové odůvodnění výše pokuty je v rozporu s uvedenou judikaturou, a tudíž nezákonné.

II. Vyjádření žalované

16. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně shodné námitky uplatnila již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. S těmito námitkami se žalovaná dostatečně vypořádala v napadeném rozhodnutí. Má za to, že zjistila všechny rozhodné skutečnosti, shromáždila potřebné důkazy, správně vyhodnotila skutkový stav věci a přihlédla ke všem relevantním okolnostem.

17. K námitce nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci odkázala na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, podle níž tvoří prvoinstanční a odvolací řízení jeden celek. Není tak dle žalované nutné se opakovaně zabývat již jednou vypořádanými argumenty a důkazy, na které tak lze pouze odkázat.

18. K námitce porušení zásady in dubio pro reo žalovaná uvádí, že ze správních rozhodnutí nevyplývají žádné pochybnosti, ke kterým by správní orgány ohledně zjištěného skutkového stavu dospěly, a proto považuje tuto námitku žalobkyně pouze za účelovou.

19. Ohledně námitky nedostatečného odůvodnění výše pokuty žalovaná opakovaně odkazuje na prvostupňové rozhodnutí, konkrétně na stranu 15 a 16, kde správní orgán dostatečným způsobem popsal své úvahy při rozhodování o výši úhrnné pokuty uložené za přestupky, přičemž jako podstatná byla vzata do úvahy především recidiva žalobkyně a dopuštění se vícero přestupků. I zde žalovaná upozorňuje, že je třeba na obě rozhodnutí pohlížet jako na jeden celek.

20. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

III. Dosavadní průběh řízení a závazný právní názor Nejvyššího správního soudu

21. Krajský soud předchozím rozsudkem ze dne 7. 8. 2025, č. j. -68 (v jiném složení senátu) žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil pro nepřezkoumatelnost. Nejvyšší správní soud však rozsudkem ze dne 17. 7. 2026, č. j. -26, tento rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Krajský soud je podle právním názorem Nejvyššího správního soudu vázán.

22. Kasační soud neshledal nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů proto, že se správní orgány nezabývaly důkazy předloženými žalobkyní. Ve vztahu k prvním dvěma přestupkům označila žalovaná relevantní y a vysvětlila, že je s ohledem na svůj právní názor na postavení žalobkyně jako výrobce nepovažuje za rozhodné. Ve vztahu ke třetímu přestupku se orgán prvního stupně zabýval předávacím protokolem, fotodokumentací, přelepením štítku i tvrzením o nesprávném označení výrobku. Žalovaná mohla na tuto argumentaci odkázat, neboť rozhodnutí obou správních stupňů tvoří při posouzení odůvodnění jeden celek (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 7. 2026, č. j. -26, zejména bod 14).

23. Nejvyšší správní soud zároveň zdůraznil, že je nutné odlišovat nepřezkoumatelnost od věcné správnosti závěrů správních orgánů. To, že žalobkyně nesouhlasí s právním posouzením nebo hodnocením důkazů, samo o sobě nepřezkoumatelnost nezakládá. Nejvyšší správní soud však neposuzoval věcnou správnost závěrů správních orgánů o postavení žalobkyně jako výrobce ani o totožnosti zařízení ve vztahu ke třetímu přestupku. Těmito žalobními námitkami se proto krajský soud zabýval níže.

24. Na závěry zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího správního soudu reagovala žalobkyně vyjádřením ze dne 13. 8. 2026. Žalobkyně bere na vědomí závazný závěr kasačního soudu, že správní rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná, zdůrazňuje však, že soud neřešil jejich věcnou zákonnost. Trvá proto na tom, že žalovaná nesprávně považovala žalobkyni za výrobce, a nikoli pouze distributora čerpadel vyráběných zahraničním výrobcem a dovážených společností MV Technology Group. Namítá, že správní orgány nesprávně odmítly důkazy o totožnosti modelů P10T/P17T a Inverter X10/X18 a o chybném označení štítků. Ve vztahu k třetímu přestupku tvrdí, že nebylo prokázáno, že šlo o zakázané čerpadlo, a že správní orgány pouze spekulativně označily její obranu za účelovou. Dovolává se zásady materiální pravdy a in dubio pro reo, nadále napadá i nedostatečné odůvodnění úhrnné pokuty.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

Nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí

25. S ohledem na závazný právní názor Nejvyššího správního soudu krajský soud nemohl přisvědčit námitce, že správní rozhodnutí jsou nepřezkoumatelná jen proto, že se správní orgány nevypořádaly s listinami předloženými žalobkyní. Z napadeného rozhodnutí i z rozhodnutí prvního stupně je zřejmé, z jakých podkladů správní orgány vycházely, jaké závěry z nich dovodily, jak zhodnotily žalobkyniny důkazní návrhy a proč nepovažovaly její argumentaci za způsobilou zpochybnit naplnění skutkových podstat přestupků.

26. Totéž platí pro námitku vztahující se k přestupku č. 3. Prvostupňový orgán rekapituloval předávací protokol i fotodokumentaci a uvedl, proč následné přelepení štítku a odlišné označování výrobků nepovažoval za průkazné. Žalovaná se s tímto hodnocením výslovně ztotožnila. Námitka nepřezkoumatelnosti tedy není důvodná.

Postavení žalobkyně u přestupků č. 1 a č. 2 a doklady o shodě

27. Převážná část žalobních námitek míří na již zmíněnou nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů, ať už z důvodu nevypořádání se s odvolacími námitkami či důkazy předloženými žalobkyní nebo pro nedostatečné odůvodnění výše uložené pokuty (k tomu viz níže). Žaloba pak v některých částech upozorňuje na skutečnost, že žalobkyně nebyla v postavení výrobce dotčených čerpadel, byla pouze jejich distributorem na místním trhu. Z toho žalobkyně zřejmě dovozuje, že z pozice výrobce nemohla být odpovědná za přestupky č. 1 a č. 2.

28. Podstatné je v tomto ohledu pojetí výrobce z hlediska relevantní právní úpravy.

29. Podle § 2 písm. d) zákona o technických požadavcích na výrobky se výrobcem rozumí osoba, která vyrábí nebo i jen navrhla výrobek, a v případech stanovených nařízením vlády též osoba, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje výrobek, za který odpovídá podle tohoto zákona a který hodlá uvést na trh pod svým jménem, popřípadě ochrannou známkou; za výrobce se, stanoví-li tak pro výrobek nebo skupinu výrobků nařízení vlády, považuje také osoba, která upraví výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, který může ovlivnit jeho soulad s příslušnými technickými požadavky.

30. Podle § 3 písm. d) zákona o posuzování shody je výrobcem také osoba, která vyrábí výrobek nebo si nechává výrobek navrhnout nebo vyrobit a tento výrobek uvádí na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou nebo, stanoví-li tak nařízení vlády, jej používá pro vlastní potřebu.

31. Tento výklad pro účely evropského trhu zaujala také Evropská komise, která v tzv. Modré příručce k provádění pravidel EU pro výrobky 2016 k definici pojmu výrobce uvádí: Výrobcem je fyzická nebo právnická osoba uvádějící na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou výrobek, který vyrábí, nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit. (…) Výrobcem je fyzická nebo právnická osoba uvádějící na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou výrobek, který vyrábí, nebo který si nechává navrhnout nebo vyrobit. Definice obsahuje dvě kumulativní podmínky: dotyčná osoba musí výrobek vyrábět (nebo si jej nechat vyrobit) a uvést jej na trh pod svým jménem nebo ochrannou známkou. Je-li tudíž výrobek uváděn na trh pod jménem či ochrannou známkou jiné osoby, považuje se za výrobce tato osoba. (…) Povinnosti výrobce platí i pro fyzickou nebo právnickou osobu, která sestavuje, balí, zpracovává nebo označuje hotové výrobky a uvádí je na trh pod svým vlastním jménem nebo ochrannou známkou. Sdělení Komise „Modrá příručka“ k provádění pravidel EU pro výrobky 2016 (Text s významem pro EHP), Úř. věst. C 272, 26. 7. 2016, 2016/C 272/01, CELEX 52016XC0726(02).

32. Lze doplnit, že uvedením výrobku na trh se podle § 2 písm. b) zákona o technických požadavcích na výrobky i podle § 3 písm. b) zákona o posuzování shody rozumí první dodání konkrétního výrobku na trh Evropské unie v rámci obchodní činnosti.

33. Z citovaných ustanovení i interpretačního vodítka Evropské komise tedy vyplývá, že za výrobce je považován i ten, kdo daný výrobek (byť fakticky vyrobený jiným subjektem) pod vlastním jménem uvádí na trh. Žalovaná správně konstatovala, že se ve všech případech jednalo o uvedení výrobku (tepelného čerpadla) na trh pod vlastním jménem žalobkyně, přičemž správní orgán prvního stupně podrobně na str. 9–12 prvostupňového rozhodnutí zdůvodnil, z jakých důvodů je žalobkyně považována za výrobce. Oba správní orgány přitom vycházely z důkazů obsažených ve správním spisu (fotografie na č. l. 23, 35, 37 a 40 správního spisu). Z těch bylo soudem ověřeno, že předmětné výrobky (tepelná čerpadla) byly z přední strany označeny velkými, tučnými, černými písmeny SCHLIEGER, tedy obchodním označením žalobkyně a na štítku nacházejícím se na každém jednotlivém výrobku bylo uvedeno, že se jedná o výrobek nazvaný Intelligent Inverter Heat pump, model P17T. V místě, kde je na štítku uváděn výrobce, pak bylo označení žalobkyně včetně jejího tehdejší sídla jako jediného identifikovaného subjektu. Žalobkyně výrobky rovněž dodala konečným zákazníkům v rámci své obchodní činnosti, o čemž svědčí smlouvy o dílo, jimiž se žalobkyně, coby zhotovitel, zavázala dodat a zhotovit objednatelům plně funkční tepelné čerpadlo (označené jako Invert X 18 či Inverter X 18).

34. Správní orgány proto měly dostatečný skutkový podklad pro závěr, že žalobkyně výrobky uvedla na trh pod svým jménem a že ji bylo nutno pro účely posouzení jejích povinností považovat za výrobce.

35. Žalobkyně proto byla v souladu s požadavky zákona o posuzování shody, zákona o technických požadavcích na výrobky a souvisejícími nařízeními vlády ze dne 6. 3. 2002, kterým se stanoví technické požadavky na vybrané stavební výrobky, ze dne 20. 12. 2012, o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ze dne 30. 3. 2016, o posuzování shody výrobků z hlediska elektromagnetické kompatibility při jejich dodávání na trh a ze dne 30. 3. 2016, o posuzování shody elektrických zařízení určených pro používání v určitých mezích napětí při jejich dodávání na trh.

povinna před uvedením čerpadel na trh zajistit jejich soulad s technickými požadavky, provést nebo zajistit posouzení shody, vyhotovit úplnou technickou dokumentaci a po prokázání shody vypracovat EU prohlášení o shodě a výrobek opatřit označením CE.

36. Žalobkyně v řízení před správními orgány uvedla, že uvedeným povinnostem dostála a doložila dokumentaci vztahující se k modelu čerpadel Inverter X18 a Inverter X10. Současně argumentovala tím, že modely P17T a Inverter X18, popřípadě P10T a Inverter X10, jsou technicky totožné, přičemž k tomu předložila prohlášení dovozce a zahraničního výrobce, podle nichž šlo o výrobky s totožnými vlastnostmi a pouze s jiným označením pro jiné trhy. Tyto y však dle soudu nijak neprokazují, že jí dodaná konkrétní tři čerpadla označená jako P17T podle jejich identifikace – zejména typového či sériového označení, lze spolehlivě propojit s dokumentací předloženou pro model Inverter X18. Dodací listy vztahující se k dovozci označovaly výrobky pouze obecně jako KompaktAir Inverter X, aniž by umožňovaly ztotožnit je s jednotlivými výrobky dodanými konkrétním zákazníkům (čerpadla P17T). Ani předložené faktury a další obchodní doklady takovou vazbu nevytvářely. Zařízení dodaná zákazníkům byla nadto v dokumentech označována různě, mimo jiné jako Schlieger Inverter X18, Invert X 18, Premium (X)18 či P17T, jak soud ověřil z obsahu spisové dokumentace.

37. Krajský soud tak ve shodě se správními orgány dospěl k závěru, že v případě dotčených čerpadel chyběla jasná vazba dodaných čerpadel na příslušnou dokumentaci prokazující shodu výrobku. Žalobkyní dodaná čerpadla byla zřetelně označena jako model P17T, žalobkyně však v průběhu správního řízení ani v řízení před soudem nedoložila dokumentaci prokazující posouzení shody tohoto typu čerpadel, jak ukládá zákonná úprava.

38. Žalobkyně v řízení před správními orgány i v řízení před soudem uváděla, že dodaná čerpadla byla špatně označena – došlo k administrativnímu pochybení nalepením štítků s nesprávným označením čerpadel jako P17T. Tím se žalobkyně snažila zpochybnit, že konkrétní zařízení bylo skutečně výrobkem P17T.

39. Správní orgány se touto skutkovou námitkou zabývaly, dospěly však k závěru, že se o administrativní pochybení nejednalo. V projednávané věci nešlo o osamocenou, spolehlivě doloženou a bezprostředně napravenou vadu označení. Správní orgány naopak zjistily, že výrobky byly opakovaně opatřeny soustavou označení spojujících model P17T, značku SCHLIEGER, údaj o žalobkyni jako výrobci a označení CE. Žalobkyně současně nepředložila podklady, které by jednotlivé výrobky označené P17T bezpečně propojily s dokumentací pro model Inverter X18. Závěr správních orgánů, že tvrzená chyba štítku nebyla prokázána a nemůže zpochybnit identitu posuzovaných výrobků, má proto ve správním spise oporu.

40. Krajský soud má na základě těchto skutečností ve shodě se správními orgány zato, že šlo o označení záměrné – z fotografií obsažených ve správním spisu soud ověřil, že se ve všech případech jedná o ucelený předem natištěný štítek s označením P17T, jehož neoddělitelnou součástí je označení žalobkyně. Pod tímto štítkem je navíc umístěn další menší štítek, který obsahuje rovněž označení P17T. Tvrzení žalobkyně o administrativním pochybení při lepení štítků se tak krajskému soudu jeví spíše jako účelové, vedené snahou zvrátit závěry o absenci zákonem vyžadované dokumentace.

41. V návaznosti na uvedenou argumentaci žaloba dále v poznámce pod čarou poukazuje na odlišný průběh řízení vedeného s dovozcem. Tato okolnost nemůže závěry správních orgánů v nynější věci vyvrátit. Uvedené řízení se týkalo jiného subjektu v postavení dovozce a jiného skutkového základu. Samo o sobě proto nevypovídá o tom, zda žalobkyně uvedla na trh konkrétní výrobky P17T pod vlastním jménem.

Přestupek č. 3 – porušení zákazu použití výrobku

42. V případě přestupku č. 3, který je žalobkyni kladen za vinu, šlo o uvedení zakázaného výrobku – tepelného čerpadla KompaktAir Premium – do trvalého provozu. Žalobkyně kromě namítané a již shora vypořádané nepřezkoumatelnosti správních rozhodnutí věcně argumentovala tím, že na předmětné čerpadlo byl nedopatřením výrobce umístěn nesprávný štítek a že nešlo o zakázané tepelné čerpadlo.

43. Krajský soud z obsahu spisové dokumentace zjistil, že žalobkyni byl v protokolu o kontrole ze dne 16. 4. 2021 uložen zákaz uvádění na trh, dodávky, prodeje nebo použití tepelných čerpadel KompaktAir Premium 7, 10, 15 a 18. Správní orgány následně získaly protokol ze dne 16. 7. 2021, o uvedení tepelného čerpadla do trvalého provozu, v němž bylo u objednatelky uvedeno tepelné čerpadlo KompaktAir Premium 10.

44. Žalobkyně ve správním řízení namítala, že instalovala tepelné čerpadlo KompaktAir Inverter X10 a že označení KompaktAir Premium 10 v protokolu o uvedení tepelného čerpadla do provozu předloženém pro účely dotace vycházelo z původního znění smluvní dokumentace. K tomu doložila předávací protokol ze dne 5. 7. 2021 o dodávce a montáži tepelného čerpadla Kompakt Air Inverter X10 a fotografie štítku, který byl následně přelepen a označoval zařízení jako Inverter X10. Jako výrobce na něm byla uvedena čínská společnost Guangdong Phnix Eco – Energy Solution Ltd. a jako dovozce společnost MV Technology Group s. r. o.

45. Krajský soud souhlasí se správními orgány, že samotné pozdější přelepení štítku ani předávací protokol bez dalšího neprokazují, jaký výrobek byl u objednatelky instalován v červenci 2021. Fotodokumentace předložená žalobkyní zachycuje stav po přelepení štítku v květnu 2023, tedy až po zahájení přestupkového řízení. Podle dřívější fotodokumentace byla na původním štítku žalobkyně uvedena jako jediný subjekt a zařízení neslo výrazné označení SCHLIEGER. Tyto skutečnosti však samy o sobě neprokazují, že šlo právě o výrobek KompaktAir Premium 10, na který se uložený zákaz vztahoval.

46. Rozhodujícím podkladem správních orgánů pro ztotožnění zařízení se zakázaným výrobkem bylo označení P10T. Prvostupňový orgán uvedl pouze to, že se toto označení „jeví“ jako zkratka názvu KompaktAir Premium 10. Tento závěr však nepodložil technickou dokumentací, vyjádřením výrobce, identifikací výrobku podle sériového čísla, odborným vyjádřením ani jiným důkazem, z něhož by vyplývala jednoznačná vazba mezi označením P10T a modelem KompaktAir Premium 10. Naopak žalobkyně předložila tvrzení dovozce a zahraničního výrobce, podle nichž měl být model P10T technicky totožný s modelem Inverter X10. Správní orgány tato tvrzení hodnotily jako účelová, avšak neopatřily další důkaz, který by jejich obsah vyvrátil nebo spolehlivě prokázal opak.

47. Z protokolu o uvedení tepelného čerpadla do provozu ze dne 16. 7. 2021 je nadto zřejmé, že tepelné čerpadlo v protokolu označené jako zakázaný model KompaktAir Premium 10 je vymezen jiným výrobním číslem (WF2012220012), nežli původní štítek vztahující se k modelu P10T (WF2012210020). Ani tento protokol tak nepředstavuje silný důkaz, který by jednoznačně pojil označení P10T jako zkratku k zakázanému modelu KompaktAir Premium 10.

48. Skutečnost, že model P10T nebyl samostatně veden v seznamu výrobků programu Nová zelená úsporám, zatímco KompaktAir Premium 10 v něm veden byl, takovou vazbu sama o sobě rovněž neprokazuje. Absence samostatného zápisu P10T v seznamu výrobků neznamená, že tento model musí být totožný s jiným konkrétním výrobkem.

49. Krajský soud na tomto místě připomíná, že v přestupkovém řízení nese správní orgán odpovědnost za zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Bylo proto jeho povinností prokázat nejen existenci uloženého zákazu a uvedení konkrétního zařízení do trvalého provozu, ale též to, že toto zařízení bylo právě výrobkem, na který zákaz dopadal. Ze správního spisu však neplyne důkazní řetězec, který by nad rámec rozumných pochybností spojoval označení P10T se zakázaným modelem KompaktAir Premium 10.

50. Soud proto shledal žalobní námitku důvodnou. Nejistotu o identitě zařízení nelze v řízení o přestupku vyložit k tíži žalobkyně. Správní orgány porušily a a zásadu in dubio pro reo, pokud uzavřely, že žalobkyně porušila uložený zákaz, aniž bylo dostatečně prokázáno, že uvedla do trvalého provozu zakázaný výrobek.

51. Lze shrnout, že námitky žalobkyně vztahující se k přestupkům č. 1 a č. 2 důvodné nejsou, jak soud uvedl výše. Ve vztahu k přestupku č. 3 však správní orgány neodstranily důvodné pochybnosti o identitě zařízení – nebylo prokázáno, že žalobkyně uvedla na trh (do trvalého provozu) zakázaný výrobek. Zásada in dubio pro reo proto vyžaduje, aby tato pochybnost byla vyložena ve prospěch žalobkyně.

Nepřezkoumatelnost výše pokuty

52. Závěrečnou námitkou žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí správních orgánů v části týkající se výše uložené pokuty.

53. Za přestupky byla žalobkyni uložena jedna úhrnná pokuta podle § 41 odst. 1 přestupkového zákona. Zrušení výroku o vině za přestupek č. 3 má proto přímý dopad i na výrok o výši pokuty. Za této situace již soud nepovažoval za účelné samostatně posuzovat žalobní námitku nepřezkoumatelnosti odůvodnění výše pokuty. Výrok o pokutě musel být zrušen jako výrok závislý na výroku o vině za přestupek č. 3.

V. Závěr a náklady řízení

54. Soud žalobu zamítl v rozsahu, v němž žalobkyně brojila proti výrokům o vině za přestupky č. 1 a č. 2 (výrok II.). V rozsahu výroku o vině za přestupek č. 3 a navazujícího výroku o úhrnné pokutě soud žalobě vyhověl, zrušil napadené i prvostupňové rozhodnutí v označeném rozsahu a věc v tomto rozsahu vrátil žalované k dalšímu řízení podle , 3 a 4 (výrok I.).

55. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení Žalobkyně měla ve věci částečný úspěch, proto má vůči straně žalované právo na náhradu části nákladů, které v řízení před soudem účelně vynaložila. Soud nicméně musel odečíst od míry úspěchu žalobkyně míru jejího neúspěchu (dle , , aplikovaného na základě ). Judikatura Nejvyššího správního soudu není v tomto ohledu ustálená (srov. rozsudek ze dne 3. 3. 2023, č. j. , který míru úspěchu neodečítá, a oproti tomu rozsudky ze dne 24. 10. 2023, č. j. , ze dne 27. 4. 2022, č. j. či ze dne 17. 1. 2025, č. j. -23, které tak činí).

56. Krajský soud se přiklonil k druhé názorové linii, neboť podle něj lépe odpovídá právní úpravě. Subsidiární aplikace je zde zcela namístě, a to bez ohledu na to, že správním orgánům se náklady řízení v řízeních před správními soudy pravidelně nepřiznávají. Jejich právo na náhradu nákladů řízení tím totiž v obecné rovině není popřeno, pouze se v důsledku ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v paxi fakticky nerealizuje. Poměřování úspěchu stran má navíc i ve správním soudnictví svůj smysl. I zde je tím žalobce motivován, aby zvážil sílu svých argumentů a tomu přizpůsobil rozsah, v jakém bude rozhodnutí či postup správního orgánu napadat, místo aby zvolil vždy automaticky rozsah maximální a tím zbytečně zatěžoval soud i ostatní strany sporu. Obdobný názor ostatně zastává i většina odborné literatury (srov. Šuránek, P. in: Jemelka, L. a kol. . Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, komentář k , bod 11; obdobně srov. Kocourek, T. in: Kühn, Z. a kol. . Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, komentář k , bod 8).

57. O náhradě nákladů řízení tak rozhodl soud výrokem III. tohoto rozsudku podle ustanovení in fine Žalobkyně byla úspěšná v jedné polovině předmětu řízení (jeden výrok o vině za přestupek č. 3 a s ním související výrok o výši uložené pokuty) a neúspěšná v jedné polovině předmětu řízení (dva výroky o vině za přestupek č. 1 a č. 2). Procesní úspěch žalobkyně se tedy rovná procesnímu úspěchu žalované. Z tohoto důvodu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

České Budějovice 18. srpna 2026

JUDr. Tereza Kučerová v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: G. K.