Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

48 A 26/2026 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Janem Ferfeckým ve věci

žalobce: I. D., státní příslušnost Ukrajina

bytem X

zastoupen advokátem Mgr. Václavem Dařbujanem

sídlem Jungmannova 351/2, 460 01 Liberec

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v prohlášení žádosti žalobce o dočasnou ochranu, evidované pod sp. zn. OAM-0407478/DO-2026, dne 15. 7. 2026 za nepřijatelnou

takto:

I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci dne 15. 7. 2026 vrátil jeho žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod sp. zn. OAM-0407478/DO-2026, jako nepřijatelnou, byl nezákonný.

II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu, zaevidované pod sp. zn. OAM-0407478/DO-2026.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 12 269 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce Mgr. Václava Dařbujana, advokáta.

Odůvodnění:

I. Podání stran

1. Žalobou, podanou 16. 7. 2026 a původně ozančenu jako žaloba proti rozhodnutí, se žalobce domáhal určení, že zásah žalovaného, kterým mu vrátil žádost jako nepřijatelnou podle , o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (lex Ukrajina), byl nezákonný. Zároveň navrhl, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. K výzvě soudu pak žalobce potvrdil, že žalobu nesprávně označil a skutečně se domáhá ochrany před nezákonným zásahem.

2. V rámci své argumentace označil žalobce připomínané ustanovení za rozporné s unijním právem, k čemuž odkázal na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a zejména Nejvyššího správního soudu (NSS). Popsal, že dříve získal dočasnou ochranu (povolení za tímto účelem) v Rumunsku, později se jej však vzdal a nyní žádným takovým oprávněním nedisponuje.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě z 11. 8. 2026 setrval na tom, že byl naplněn důvod nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. Zdůraznil, že dle Platformy pro výměnu informací o žadatelích a držitelích dočasné ochrany mezi členskými státy Evropské unie (Temporary Protection Platform) žalobce stále figuruje jako držitel dočasné ochrany v Rumunsku. Dále k tomuto důvodu nepřijatelnosti žalovaný argumentoval podobně jako v mnoha jiných obdobných případech. Akcentoval pak potřebu obrátit se na SDEU s předběžnou otázkou, neboť dosavadní výklad českých správních soudů nepovažuje za nepochybný; upozornil též na rozhodovací praxi v Německu (rozsudek Vyššího správního soudu spolkové země Hesensko z 21. 4. 2026, sp. zn. ) a v Irsku. Současně předložil spisový materiál.

II. Posouzení věci soudem

3. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání. Účastníci řízení s tím ve smyslu souhlasili. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování. Podkladem pro rozhodnutí soudu je primárně tiskopis žádosti o dočasnou ochranu, jenž žalobce podal u žalovaného a který mu žalovaný vrátil. Obsah tohoto dokumentu je oběma stranám z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný; nejsou mezi nimi sporná ani jiná skutková tvrzení, jde-li o pro rozhodnutí nynější věci relevantní otázky. Posouzení důvodnosti žaloby záleží v zodpovězení právní otázky.

4. Žaloba je včasná a přípustná [srov. rozsudek NSS z 3. 4. 2025, čj. -42, č. 4682/2025 Sb. NSS]. Ochranu podle a násl. může správní soud poskytnout tehdy, jsou-li kumulativně splněny podmínky, aby žalobce byl přímo (1. podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Tyto podmínky nutno splnit kumulativně. Není-li, byť jen jediná z podmínek splněna, nelze žalobci ochranu podle a násl. poskytnout (rozsudek NSS ze 17. 3. 2008, čj. -65, č. 603/2005 Sb. NSS).

5. V této věci jsou splněny první, druhá a pátá podmínka, neboť vrácení žádosti o dočasnou ochranu žalobci pro nepřijatelnost představuje přímý zásah do jeho práv. Z judikatury vyplývá, že vrácení žádosti pro nepřijatelnost může být zásahem ve smyslu (rozsudek NSS z 30. 5. 2017, čj. -52, č. 3601/2017 Sb. NSS). Čtvrtá podmínka je taktéž splněna. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný postupoval v souladu s právními předpisy, pokud žádost o dočasnou ochranu žalobci vrátil jako nepřijatelnou.

6. Soud připomíná, že dle § 5 odst. 1 lex Ukrajina je žádost o udělení dočasné ochrany nepřijatelná, mimo jiné jestliže

b) je podána cizincem, který není uveden v § 3,

c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie,

d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie,

f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.

(zvýraznění doplnil soud)

7. Dle formuláře byla žádost žalovaným odmítnuta podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, čemuž odpovídá i tvrzení žalobce, že mu byla dříve udělena dočasná ochrana v Rumunsku (shodně i vyjádření žalovaného k žalobě).

8. Soud opakovaně připomíná závěry dosavadní judikatury k nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, zejména rozsudek SDEU ve věci Krasiliva (C-753/2023), na nějž NSS navázal „dubnovou judikaturou“ v rozsudcích z 1. 4. 2025, čj. -27, č. 4683/2025 Sb. NSS, již cit. , či z 3. 4. 2025, čj. -42, a mnoho dalších. Zdejší soud již zohlednil rovněž navazující argumentaci žalovaného (např. rozsudky z 23. 4. 2025, čj. -61, z 30. 4. 2025, čj. -38, z 13. 6. 2025, čj. -37).

9. Ty samé výtky, které žalovaný repetitivně snášel proti závěrům ustálené judikatury stran institutu nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, přitom provází i nynější případ. Na posouzení žaloby totiž plně dopadají východiska dřívější „dubnové“ judikatury. Ta se uplatní zejména s ohledem na konstrukci § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, který stejně jako u nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d), z věcného přezkumu diskvalifikuje žádosti cizinců, jež jsou nebo byli držiteli dočasné ochrany v jiném členském státě EU (první podmínka). K této samostatné původní (byť formulačně upravené) podmínce [oproti § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina] pak v podobě nepřijatelnosti dle písm. f) přibyla další nová podmínka, aby žádosti o dočasnou ochranu, která splnila první podmínku, předcházelo také oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina, kterým Ministerstvo vnitra zpravilo Evropskou komisi o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a o potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy (k této druhé podmínce viz dále).

10. Nejdřív stručně k první podmínce. První část § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina představuje pouze reformulované a navzájem sloučené podmínky nepřijatelnosti dle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina. Dle soudu tedy nadále zůstává klíčovým, že cizinci (žadateli) vzniká nárok na přiznání dočasné ochrany již na základě čl. 8 odst. 1 směrnice o dočasné ochraně, a to pokud splňuje podmínky čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Současně s tím žadateli vzniká také nárok zvolit si hostitelský členský stát. Nebude-li pak vůči němu uplatněn čl. 11 směrnice o dočasné ochraně, vzniká mu pak rovněž právo přemístit svůj pobyt do jiné zvolené členské země EU. Jinak by výluka z aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně postrádala smysl. Skutečnost, že směrnice o dočasné ochraně blíže neupravuje konkrétní případy druhotného pohybu žadatelů, neznamená, že jej zakazuje, jak už dříve mylně namítal žalovaný.

11. Optikou první podmínky žalobce splňuje výše uvedená kritéria pro přiznání dočasné ochrany ve smyslu čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. V opačném případě by mu pobytové oprávnění za jejím účelem předtím rumunské orgány neudělily. Žalovaný ani v nynější věci nevyvrátil závěry judikatury, dle nichž žalobce mohl opětovně žádat o dočasnou ochranu v ČR (sekundární pohyb). Ač nelze argumentaci žalovaného upřít jisté ratio, správní soudy opakovaně judikovaly, že právo na sekundární pobyt trvá i v situaci, kdy žadatel stále disponuje pobytovým oprávněním na účelem dočasné ochrany v jiném členském státě (pak je namístě v rámci správního řízení řádně ověřit trvání povolení za účelem dočasné ochrany a případně poskytnout žalobci čas k jeho ukončení – za všechny viz bod 32 rozsudku NSS z 10. 12. 2025, čj. -23). Nehledě na to, že v tomto případě žalobce tvrdil, že se dočasné ochrany již v Rumunsku vzdal. S významem bodu 30 odůvodnění rozsudku Krasiliva se dřívější judikatura již též vypořádala, totéž platí pro dopady prováděcího rozhodnutí rady (EU) č. 2025/1460.

12. Soud nepřehlédl zaslané rozhodnutí německého soudu potvrzující dle žalovaného jeho pohled, nicméně toto rozhodnutí nemůže bez skutečně přesvědčivé argumentace tam uvedené na výše popsaném nic změnit, už jen proto, že podstatou věci byla jiná otázka, jak žalovaný sám zmiňuje. To platí tím spíše vzhledem k již existující a robustní judikatuře českých správních soudů. Dříve žalovaný připouštěl, že i německé soudy na danou otázku nahlíží odlišně (pochyby tak případně existují mezi německými soudy navzájem). Jde-li o nový odkaz na rozhodnutí Správního soudu v Kasselu z 8. 5. 2026, sp. zn. , jenž měl citovaný rozsudek Vyššího správního soudu Hesensko následovat, to žalovaný soudu nepředložil (předložil jen odkaz na německý orginál). I kdyby však řešilo totožnou otázku jako v nynější věci, s ohledem na uvedené nemůže ustálenou judikaturu českých správních soudů zvrátit, zvlášť pokud jde o rozhodnutí nižšího soudu. Ani argumentace žalovaného, ani rozsudek vyššího zemského soudu z Německa či jiný podklad (jediné správní rozhodnutí) z Irska jinými slovy nejsou takové povahy, aby dosavadní judikaturu správních soudů důvodně zpochybnily a zdejší soud přiměly se od ní odchýlit.

13. Žalobce tak svými námitkami úspěšně zpochybnil základní předpoklad, jehož je třeba k tomu, aby mohla být její žádost nepřijatelná podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina.

14. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani nově „přidaná“ druhá podmínka, kdy v důsledku novely č. , která do lex Ukrajina vložila , žalovaný mohl od 3. 9. 2025 jako nepřijatelnou shledat žádost, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle . Tuto druhou podmínku aktivují správní orgány, konkrétně žalovaný, a to tím, že Evropské komisi doručí oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Judikatura zdejšího soudu již dovodila, že daná podmínka nepřináší jinou „kvalitu“, pokud jde o dřívější závěry soudů.

15. Oznámení dle § 3 odst. 3 lex Ukrajina určené Evropské komisi se svou povahou blíží oznámení dle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně. Jak uvedl zdejší soud v rozsudcích z 21. 10. 2025, čj. -26, nebo z 10. 11. 2025, čj. -21, jde o žádost členského státu o pomoc, která má být zajištěna prostřednictvím či ve spolupráci s orgány EU. Tato žádost je politickým (nikoli právním) aktem, z něhož bez dalšího nelze dovozovat legislativní důsledky, tj. ztrátu práva držitelů dočasné ochrany na druhotný pohyb. Čl. 25 odst. 3 směrnice předpokládá, že Rada neprodleně posoudí situaci a přijme vhodná opatření či doporučení. Neumožňuje členskému státu, aby sám z vlastní iniciativy omezil práva, která žadateli plynou ze směrnice a z prováděcích rozhodnutí. Pokud směrnice o dočasné ochraně nepočítá s tím, že by oznámení členského státu o tom, že byla překročena jeho kapacita, mělo jakékoli přímé důsledky pro žadatele o dočasnou ochranu, nemůže takový důsledek v podobě vytvoření „nepřekročitelné procesní brány“ založit politický akt v podobě oznámení o pouhém riziku překročení kapacity (argument a maiori ad minus). Alespoň prozatím tento nový důvod nepřijatelnosti nenachází oporu v právu EU, které stanoví minimální požadavky stran dočasné ochrany. V právu EU tedy nemůže vyvolávat ani žádné právní účinky. Proto nemůže být zákonným ani postup žalovaného, který v rozporu s právem EU použil § 5 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 3 odst. 3 lex Ukrajina.

16. Tento důvod nepřijatelnosti proto není způsobilý odůvodnit plošné odmítání žádostí pro jejich nepřijatelnost namísto jejich věcného posouzení v řízení. V tomto rozsudku uvedené závěry již ostatně stihl opakovaně potvrdit i NSS (v podrobnostech již cit. rozsudek , ale též rozsudky z 30. 1. 2026, čj. -23, z 12. 2. 2026, čj. -22, či z 23. 2. 2026, čj. -31).

III. Závěr a náklady řízení

17. S ohledem na výše uvedené soud dle věty první určil, že zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil jeho žádost jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Žalovanému zakázal pokračovat v porušování práv žalobce a uložil mu obnovit stav před vrácením žádosti. Soud dodává, že jinými případnými důvody nepřijatelnosti se nezabýval, neboť na jiné důvody žalovaný ve formuláři žádosti neupozornil. Neshledá-li žalovaný jiný důvod nepřijatelnosti, bude dále povinen postupovat dle zmiňovaného rozsudku NSS , potažmo .

18. Vzhledem k uvedenému soud neshledal důvod podávat SDEU předběžnou otázku; není tak ostatně povinen učinit, neboť není soudem poslední instance.

19. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu podle náleží právo na náhradu nákladů, které v řízení před soudem důvodně vynaložil. Od poplatkové povinnosti byl osvobozen, náleží mu tak jen částka odpovídající náhradě nákladů a odměny jeho zástupce. Ta spočívá v odměně za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení a sepsání žaloby) dle a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (AT) v částce 4 620 Kč za jeden úkon, celkem 9 240 Kč [, AT], a náhradě hotových výdajů za 2 úkony v částce 450 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč ( AT). Zástupce žalobce je plátcem daně z přidané hodnoty, výsledná odměna a náhrada hotových výdajů se proto dále zvyšuje o 21 %. Náklady tak činí celkem 12 269 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u NSS, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno, který o ní též rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Kasační stížnost by svým významem měla podstatně přesahovat vlastní zájmy stěžovatele ( ).

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Praha 18. srpna 2026

Mgr. Jan Ferfecký v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje K. Š.