Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
41 A 45/2024 - 92.pdf
PDF · 0 B
No categories available
41 A 45/2024 - 92
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Bursíkové, soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové a soudce Jana Peroutky ve věci
žalobce: Mgr. P. K.
bytem X
proti
žalované: obec Vráž
sídlem Květnová 344, 267 11 Vráž
o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Vymezení věci
1. Žalobou podle § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen „s. ř. s. “), se žalobce domáhá toho, aby soud žalované uložil přidělit číslo evidenční pro objekt nacházející se na pozemku žalobce parc. č. XA, k. ú. X (dále jen „pozemek žalobce“) a provést všechny s tím spojené úkony do sedmi dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
2. Soud původně žalobu posoudil podle jejího obsahu jako žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. Rozsudkem ze dne 25. 6. 2025, č. j. 41 A 45/2024 -56 (dále jen „rozsudek ze dne 25. 6. 2025“), ji zamítl jako nedůvodnou, neboť dospěl k závěru, že stavba na žalobcově pozemku není výrobnou elektrické energie z obnovitelných zdrojů, ale je rekreačním objektem. Nebyly tak splněny podmínky pro udělení čísla evidenčního na základě žádosti vlastníka stavby podle § 31a odst. 1 písm. b) zákona č. 128/2000 Sb. , o obcích (obecní zřízení).
3. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) rozsudkem ze dne 15. 1. 2025, č. j. 21 As 161/2025 -32 (dále jen „zrušující rozsudek“), zrušil rozsudek ze dne 25. 6. 2025 a věc vrátil soudu k dalšímu řízení. NSS se neztotožnil se závěrem soudu, podle kterého se lze přidělení čísla evidenčního domáhat žalobou na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. NSS dovodil, že k přidělení evidenčního čísla dochází faktickým úkonem správního orgánu spočívajícím v provedení zápisu evidenčního čísla do základního registru územní identifikace, adres a nemovitostí (dále jen „RÚIAN)“, přičemž tento úkon nepředstavuje formální správní akt s povahou rozhodnutí ve smyslu § 65 s. ř. s. s. ř. s. , ani osvědčení ve smyslu § 154 zákona č. 500/2004 Sb. , správní řád (dále jen „správní řád správní řád “). Provedení zápisu do RÚIAN se tudíž lze domáhat jedině žalobou na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu podle § 82 a násl. s. ř. s. s. ř. s. Také na závěr vyslovil, že když krajský soud shledá, že byly splněny zákonné podmínky pro přidělení čísla popisného, evidenčního či orientačního, má zakázat editorovi údajů nadále zasahovat do práv žalobce tím, že zápis neprovedl.
4. S ohledem na uvedené soud, vázán výše vyloženým právním názorem NSS (§ 110 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. ), věc znovu projednal jako žalobu na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu. Žalobce se v žalobě domáhal toho, aby soud vynesl výrok, že je „žalovaný povinen přidělit žalobci číslo evidenční pro objekt na p. č. XA v k. ú. X (podle geometrického plánu st. 118) a provést všechny s tím spojené úkony do sedmi dnů od právní moci rozhodnutí“. Jak ovšem vyplývá z bodu 24 poslední věty zrušujícího rozsudku, přiléhavým žalobním petitem v tomto případě je požadavek zákazu uloženého editorovi údajů zasahovat do práv žalobce tím, že zápis neprovedl. Soud proto vyzval žalobce k úpravě petitu. Ten jej upravil do souladu se závazným pokynem NSS a domáhal se tak toho, aby soud rozhodl, že „žalovaný nesmí nadále zasahovat do práv žalobce tím, že neprovedl zápis čísla evidenčního ke stavebnímu objektu st. X na p. č. XA v k. ú. X podle žádosti ze dne 2. 8. 2024“.
Podstatný obsah správního spisu
5. Žalobce dne 15. 8. 2024 požádal žalovanou o přidělení čísla evidenčního pro objekt stavba pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů na pozemku žalobce. K žádosti připojil kopii rozhodnutí Místního národního výboru Vráž o přidělení čísla 0142, geometrický plán st. 1181 a doklad o uvedení do užívání (provozní oznámení o provedení prvního paralelního připojení výrobny k distribuční soustavě).
6. Žalovaná sdělením ze dne 3. 9. 2024, č. j. 831/2024, žádosti nevyhověla. Pokud žalobce původní záměr stavby rekreačního objektu nazval stavbou pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, neopravňuje ho to k získání evidenčního čísla.
7. Žalobce dne 8. 9. 2024 doplnil, že žádá o přidělení evidenčního čísla postupem podle § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích. V návaznosti na to žalovaná dne 25. 9. 2024 vyzvala žalobce, aby předložil rozhodnutí či jiné opatření vyžadované zákonem č. 283/2021 Sb. , stavební zákon (dále jen „stavební zákon 2021 “), že stavba je v souladu se zákonem. Téhož dne žalobce na výzvu odpověděl, že stavba byla zahájena a dokončena ještě za účinnosti zákona č. 183/2006 Sb. , o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon 2006 “), který nestanovil specifickou formu dokladu o užívání stavby. Doložené potvrzení od společnosti ČEZ ze dne 1. 8. 2024 deklaruje zapojení do sítě (výměnu elektroměru, který je umístěn ve společném sloupku) a tedy spuštění výrobny, která byla dokončena již delší dobu.
8. Dne 1. 10. 2024 žalovaná žalobci odpověděla, že pozemek žalobce vznikl v roce 1983 dělením pozemku p. č. XB. Na pozemku nebyla evidována žádná stavba, pouze plechová bouda 3x4 m. Stavba, která tam v minulosti stála, sice dostala číslo, ale nebyla nikdy oficiálně vedena na úřadech a v době dělení pozemků pravděpodobně ani fyzicky neexistovala. Pozůstatky stavby se nacházejí či nacházely na pozemku parc. č. XC. Na pozemku žalobce však nikdy žádná stavba nestála.
Obsah podání účastníků
9. Žalobce v žalobě tvrdí, že objektu stavba pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů má být přiděleno evidenční číslo. Z příloh předložených žalobcem k jeho žádosti o přidělení evidenčního čísla vyplývá existence stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie i zahájení jejího provozu, což jsou dostatečné důvody pro přidělení evidenčního čísla. Žalovaná nijak nekonkretizovala, v čem je stavba v rozporu s právními předpisy či částí územního plánu. Není zřejmé, proč musí žalobce na svém pozemku vystavět pouze rekreační objekt. Žalovaná následně po žalobci nesprávně požadovala rozhodnutí či jiné opatření požadované stavebním zákonem 2021. Žalobce potřebuje přidělit evidenční číslo pro zápis objektu stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů energie do katastru nemovitostí, aby mohl splnit další povinnosti (daňové přiznání).
10. Ve vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že novostavba na pozemku žalobce je nezákonná a vede se proti ní řízení. Žalovaná přitom přiděluje čísla popisná a evidenční pouze na výzvu stavebního úřadu, pokud je stavba řádně zkolaudovaná. V případě zániku stavby zaniká též přidělené číslo. Z katastrálních map je patrno, že v žádném zaznamenaném období nebyla na pozemku parc. č. X vedena stavební parcela. Nevyplývá to ani z doby dělení pozemku parc. č. XB na dva pozemky, a to na parc. č. XC a žalobcův pozemek. Na žalobcově pozemku byla v určitém období pouze plechová bouda na nářadí. Z dokumentu ze dne 7. 6. 1961 předloženého žalobcem nevyplývá, na jakém pozemku a k jakému objektu bylo přiděleno číslo evidenční.
11. V replice žalobce uvedl, že není pravda, že by se proti novostavbě na jeho pozemku vedlo nějaké řízení. Z vyjádření žalované pak není ani zřejmé, proč považuje stavbu za nezákonnou. Žalobce naplnil hmotněprávní podmínky stavebního zákona 2006, což však bylo prokázáno až za účinnosti stavebního zákona 2021. Žalobce naplnil § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích. Přidělování čísel je přitom pouze úkonem evidenčním, ke kterému dochází na základě splnění zákonem daných podmínek.
12. V dalším podání se žalobce vymezil proti usnesení krajského úřadu, ve kterém se krajský úřad vyjádřil pouze ke stavbě podle § 79 odst. 2 písm. o) stavebního zákona 2006. Zcela opomněl § 79 odst. 2 písm. v) téhož zákona. Dle územního plánu obce Vráž mohou být solární panely umisťovány mj. pouze na střechách budov. Žalobce tedy musel nejprve vystavět budovu se střechou, aby měl panely kam umístit. Omezení uvedené v písmenu o) se pak nevztahuje na všechny stavby v § 79 [např. u staveb podle písm. n) mohou mít skleníky zastavěnou plochu až 40 m2]. Krajský úřad nijak nezdůvodnil, proč omezil § 79 odst. 2 písm. v) stavebního zákona 2006 pouze na podpůrné konstrukce. Dále žalobce uvedl, že nebylo zohledněno nařízení Rady (EU) 2022/2577 ze dne 22. 12. 2022, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění obnovitelné energie (dále jen „nařízení Rady“), a odkázal na dokument „Odpovědi ČR k implementaci nařízení Rady (EU) 2022/2577“, konkrétně na písm. b), podle kterého samostatné stavby pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie s celkovým instalovaným výkonem do 50 kW jsou při splnění zákonných podmínek zcela ve volném režimu a nevyžadují jakékoliv posouzení stavebním úřadem (ani ohlášení ani stavební povolení). Žalobci tedy stačilo mít k dispozici zastavitelný pozemek se zřízenou elektrickou přípojkou a souhlas provozovatele distribuční sítě s připojením výrobny a mohl postavit výrobnu (budovu), na kterou umístil panely.
13. Žalobce dále uvedl, že na základě jeho žaloby se zdejší soud pod sp. zn. 54 A 82/2024 zabývá kontrolní prohlídkou, kterou vykonal Městský úřad Beroun dne 5. 12. 2024. Dle žalobce důvody prohlášení tohoto úkonu za nezákonný zásah nadále trvají. Řízení o odstranění stavby bylo zahájeno dlouho po podání žádosti a není dosud skončeno, navíc bude bezpochyby zastaveno.
14. V podání ze dne 1. 6. 2026 žalobce uvedl, že z hlediska žalovaného se nejedná o rozhodování, ale o formální postup, kterým nezakládá, nemění, neruší ani neurčuje právo nebo povinnost. V případě žalované se jedná „o obec základního typu, která není stavebním úřadem, u níž se pouze předpokládá, že tam někdo umí číst, počítat, psát a má základy informační gramotnosti. To vše proto, aby byl schopen provést záznam do RÚIANu a vydat (doručit) žalobci písemný doklad.“ Dále uvedl, že „[s]oud nebude zabrušovat do stavebního řízení (vůbec není předmětem žádosti), protože v této věci má význam pouze to, kdo podal žádost o přidělení čísla evidenčního, pro jaký stavební objekt byla žádost podána a fakt, že se tak dosud nestalo.“ Podle žalobce nemá žalovaná možnost se od předepsaného procesu jakkoliv odchýlit s ohledem na čl. 2 odst. 3 Ústav y, podle kterého státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Žalobce považuje za absurdní představu soudu, že by úřad velikosti žalované působil jako vrcholový stavební úřad, bez jehož razítka není možné jakoukoli stavbu zapsat do katastru nemovitostí. Žalobce má za to, že se zdejší soud předchozím rozsudkem pokusil legitimizovat praxi, kdy by úředník, kromě splnění zákonných požadavků, posuzoval při provedení evidenčního úkonu ještě subjektivní (v zákoně neuvedené) okolnosti. Připodobnil to k situaci, kdy by úřad odmítl vydat řidičský průkaz (nikoli oprávnění) s odůvodněním, že za platnosti předchozího řidičského průkazu jezdil žadatel rychle, a v tomto jednání by pokračoval i nyní, proto mu raději řidičský průkaz nevydá, ačkoli jiné zákonné náležitosti splnil.
Ústní jednání
15. Na úvod jednání poučil soud žalobce o tom, že je žaloba projednávána v režimu zásahové žaloby, proto soud rozhoduje podle skutkového stavu ke dni rozhodnutí soudu. Následně žalobce přednesl žalobu s tím, že odkázal na její obsah a doplnil, že považuje za nutné usměrnit soud, aby neřešil stavební řízení, které podle žalobce s projednávanou věci nesouvisí. Soud se podle žalobce v rozsudku ze dne 25. 6. 2025 rozdováděl, neboť se zabýval nějakým stavebním řízením. Žalobce zdůraznil, že chce přidělit číslo pro objekt, kterým není nutné se vůbec zabývat. Vše se týká výkladu § 31a zákona o obcích. Obecní úřad má vyhovět žádosti, je-li žádost podána. Nemá nic zkoumat. Žalobce chce objekt zapsat do katastru nemovitostí, což bez přiděleného čísla nelze.
16. Žalovaná odkázala na svá dřívější podání, která stručně zrekapitulovala. Žalovaná nahlíží na stavbu žalobce jako na nezákonnou, neboť dosud nebyla zkolaudována. Žalovaná proto nemohla žalobci číslo přidělit.
17. Následně soud seznámil účastníky s předběžným právním názorem na věc. Soud sdělil, že nesouhlasí s právním názorem žalobce, že § 31a odst. 1 zákona o obcích, obsahuje dvě samostatné alternativy – toto ustanovení je podle soudu hierarchizováno; je třeba nejprve ověřit, zda nejde o budovu ve smyslu § 31a odst. 1 písm. a) zákona o obcích, až poté je případně možné vydat číslo podle písm. b). Tento závěr soud dovodil z toho, že kategorie budov uvedených v písm. b) je uvozena spojením „v ostatních případech“. Proto je pro posouzení žaloby podstatné řešit otázku, zda je objekt, u něhož žalobce žádá přidělit evidenční číslo, v režimu stavebního zákona (zda vyžaduje povolení podle stavebního zákona), či nikoliv. Soud poskytl účastníkům možnost reagovat na sdělený předběžný právní názor. Žalobce uvedl, že jde o jazykový, a tedy nevhodný výklad.
18. Soud žalobce vyzval, aby popsal, jak objekt vznikal a kdy na něj byly umístěny panely. Žalobce oponoval, že obec nemá procesní možnost, jak stavbu předběžně posuzovat. Dále uvedl, že stavba vznikla v roce 2023 a odkázal na dříve doručené vyjádření soudu, ve kterém je jasně uvedeno, „jak to má fungovat“, a dále odkazoval na metodické sdělení ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“). Soud žalobce dále vyzval, aby sdělil, co všechno jsou na jeho zařízení „nezbytná zařízení“ ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) bod 18 zákona č. 458/2000 Sb. , o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon “). Žalobce se odkazoval na připojení objektu do sítě od společnosti ČEZ. Žalobce má za to, že cokoli vyrábí elektřinu ve smyslu energetického zákona , je potřeba považovat za výrobnu. Dále není co posuzovat. Žalobce také uvedl, že panely musí na něčem být. Odkázal na územní plán obce Vráž, který podle něj jasně stanoví, že solární panely musí být na budovách. Pro plochu s jeho objektem je jako podmíněně přípustná podmínka užití tak, jak ji citoval (umístění technické infrastruktury). Žalobce uvedl, že je technická infrastruktura nezbytná pro to, aby vyráběl elektřinu. a aby objekt odpovídal územnímu plánu obce Vráž, mohou být panely pouze na objektu, takže objekt tvoří celek s panely, jinak by byl v rozporu s územním plánem. Žalobce uvedl, že si v roce 2023 postavil výrobnu, která se skládá z nějakých dílů; má základy, střechu, okna, logicky to má elektroinstalaci, hromosvod. Dokončen byl v prosinci 2023. Panely nainstaloval v únoru 2024 (měnila se legislativa), napojit to bylo možné až od července 2024. Všechny doklady, které ke stavbě předložil, byly z jeho dobré vůle; měl za to, že nic předkládat nemusel. Pak argumentoval tím, že se řešila „nějaká předchozí stavba“.
19. Soud vyzval žalobce, aby se vyjádřil k nákresu stavby zobrazené ve spise o žádosti o společné povolení (nákres připojený k žádosti o vydání společného povolení ze dne 4. 5. 2022), který si soud vyžádal jako související s projednávanou věcí. Žalobce uvedl, že je to pouze informační zobrazení, schéma, ale nikoli projednávaného objektu. Podle žalobce to je úplně jiný objekt, který s tím nemá vůbec nic společného, je to jen z internetu stažený vzor. K dotazu soudu sdělil, že objekt, na kterém jsou umístěny panely, nevypadá jako schéma, které bylo žalobci ukázáno. Soud ho vyzval k tomu, aby tedy popsal, jak ten objekt, na kterém jsou umístěny panely, vypadá. Odkázal na to, že má soud k dispozici katastrální mapu. Žalobce uvedl, že jde o objekt hvězdicovitého charakteru, má 1 nadzemní podlaží, není tam sklep. Neví, jestli tam je podkroví, co to vlastně je. Žalobce uvedl, že s sebou nemá metr a je to složité. Na střeše je 12 solárních panelů. Žalobce také doplnil, že územní plán má nějaká omezení, aby se tam mohlo něco postavit, všechno je to patrné ze zaměření. Podle zaměření to má zastavěnou plochu přibližně 59 m2.
20. Soud dále shrnul dosavadní průběh jednání. Soud sdělil, že má za prokázané, že objekt vznikl v roce 2023, solární panely na něj byly umístěny v roce 2024 a že se pokoušel od žalobce zjistit povahu budovy, avšak tu nemá za jednoznačně prokázanou. Dále soud navázal na to, že aby mohl být tvrzený objekt – výrobna el. energie z obnovitelných zdrojů umístěn v území, musel by být podle § 79 odst. odst. 2 písm. v) stavebního zákona 2006 v souladu s územním plánem, proto provedl soud dokazování územním plánem obce Vráž vydaným dne 14. 12. 2010 (promítnutím hlavního výkresu a přečtením výňatku textové části). Žalobce výslovně potvrdil, že se objekt nachází na ploše RZ – plochy rekreace. Soud poučil žalobce o názoru, že podmíněně přípustné využití „nezbytná dopravní a technická infrastruktura“ znamená, že doplňuje využití hlavní, přináleží tedy k těm funkcím, které mají být v dané ploše plněny: zejména rekreace. Musí jít tedy o nezbytnou dopravní a technickou infrastrukturu sloužící hlavnímu účelu využití. Žalobce má pocit, že se v této fázi jednání posunul výklad gramatický k výkladu teleologickému a odkázal na nařízení Rady, které bylo účinné v době stavby objektu. Nařízení Rady podle žalobce zjednodušeně říká, že je ve veřejném zájmu, aby všude tam, kde je elektrická zásuvka, resp. přípojka, se mohla postavit výrobna. Žalobce postupoval v tomto duchu. Zřídil si výrobnu v rámci snižování energetické náročnosti rekreační činnosti. Zopakoval, že dodal nějaké dokumenty, které ani dodat nemusel. Žalobce zopakoval, že vzhledem k tomu, že bylo citované nařízení Rady účinné v době vzniku objektu, je objekt v souladu se zákonem. K výslovnému dotazu soudu, z čeho to dovozuje, uvedl, že v tom nařízení jsou nějaké články, které on z hlavy nezná a že by se tím nahrazovala činnost pana starosty.
21. Soud informoval účastníky o tom, že si vyžádal související správní spisy (všechny od Městského úřadu Beroun, odbor výstavby: sp. zn. 31020/2022Výst, novostavba rekreační chaty, Na Lesích, Vráž; sp. zn. 75982/2024/Výst, kontrolní prohlídka ve věci zjištění stavby objektu na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X; sp. zn. 95538/2024/VÝST, zahájení nařízení odstranění stavby objektu Vráž na pozemku parc. č. XA v katastrálním území X). S ohledem na předmět řízení, nepovažuje soud za nutné dokazovat těmito spisy, s výjimkou obrázku (nákres budovy, pro kterou žalobce žádal vydání společného povolení), se kterým soud v rámci jednání účastníky již seznámil. Soud rekapituloval, že nařízení Rady, na které žalobce opakovaně odkazuje, upravuje, že jsou výrobny ve veřejném zájmu a že o tomto není spor. Avšak nestanoví výjimku, že by tyto stavby mohly být v rozporu s územním plánem. Soud poukázal na to, že má za to, že je výrobna v rozporu s územním plánem a poskytl účastníkům možnost znovu na tento předběžný závěr reagovat. Žalovaná poukázala na to, že v rámci připojení objektu ČEZ uvedl žalobce u objektu neexistující číslo. Žalobce následně uvedl, že smlouva s ČEZ je od 80. let a ta byla uzavřena pro objekt e142, který nikdy nevznikl. Chybí tam paralelní připojení k elektřině. Kromě spotřeby tam je totiž i výroba; ke spotřebě (objektu e142) se tak připojila i výroba. Soud žalobce vyzval k upřesnění, k čemu se tam tedy energie spotřebovává. Žalobce poukázal na to, že to je zahrádka, celý objekt tak je jeden velký rozvaděč, slouží to k tomu, aby to naplňovalo účel zahrádky – seká tam trávu, napájí to tak sekačku. Znovu odkázal na nařízení, které umožňuje, aby se tam „kde je kabel a elektroměr“ mohla postavit výrobna, což se stalo. Žalobce nemohl postavit výrobnu na 3x3 m, ale potřeboval něco, co bude v souladu s územním plánem. Potřeboval objekt, aby měl kam schovat věci a na něčem to bylo, když to nemohlo být na konstrukci, tak to musí být na objektu. Výrobna je objektem, který se využívá k zahradničení.
22. K výzvě soudu, zda má žalobce nějaké důkazní návrhy, uvedl, že chtěl dokazovat oznámením ČR k implementaci již výše odkazovaného nařízení Rady. Soud žalobce vyzval, aby upřesnil, jaké tvrzení mělo být tímto důkazem prokázáno. Soud dal žalobci jím navržený důkazní návrh k nahlédnutí (č. l. 41 soudního spisu). Žalobce citoval písm. b) tohoto oznámení s tím, že to má prokazovat, že objekt nepotřeboval žádné povolení. Soud k důkazu znovu přečetl žalobcem dříve citovanou část. Na druhém důkazu – metodické sdělení – žalobce setrval. Soud vyzval žalobce k upřesnění, co podle něj dosud nebylo dostatečně ozřejmeno. Žalobce uvedl, že když soud naznačil, že výrobna není v souladu s územním plánem, bude muset předložit důkazy. Soud se doptal, zda má žalobce nějaké důkazy, kterými by to mohl prokázat. Žalobce si chtěl vyžádat stanovisko MMR ohledně souladu stavby s územním plánem. Žalovaná důkazní návrhy nevznesla.).
Splnění procesních podmínek a rozsah soudního přezkumu.
23. Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou a splňuje všechny formální náležitosti na ni kladené.
24. Dále soud posuzoval podmínku přípustnosti žaloby podle § 85 s. ř. s. s. ř. s. spočívající ve vyčerpání jiných prostředků ochrany. Těmito jinými právními prostředky jsou zejména prostředky v rámci systému veřejné správy. Smyslem je, aby se nezákonnosti řešily primárně před správními orgány, u nichž nastaly. Žaloba na ochranu před nezákonným zásahem je přípustná, pokud žádné právní prostředky ochrany nebo nápravy nejsou k dispozici, nebo pokud takové prostředky žalobce bezvýsledně vyčerpal či nejsou dostatečně efektivní a soudní ochranu odsouvají v čase tak, že ji vlastně činí toliko formální. Za bezvýsledné vyčerpání lze považovat zejména situaci, kdy správní orgán vznesenému prostředku ochrany nevyhoví, nebo o něm nerozhodne v zákonem stanovené lhůtě. O neefektivní prostředek ochrany se pak jedná např. tehdy, pokud se daný opravný prostředek blíží spíše dozorčímu prostředku, jeho vyřízení není omezeno žádnou lhůtou nebo fakticky není způsobilý odstranit nezákonný zásah apod. (k bezvýslednosti a efektivitě prostředků ochrany viz KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní : Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer. Komentář k § 79 a § 85 ).
25. Soud neshledal, že by měl žalobce pro případ nepřidělení evidenčního čísla obecním úřadem (resp. neprovedení zápisu do RÚIAN editorem údajů, kterým je vydání evidenčního čísla podmíněno) k dispozici dostatečně efektivní prostředky ochrany přímo v rámci systému veřejné správy. Zákon o obcích pro případ, že obecní úřad evidenční číslo nepřidělí, nestanoví žádnou procesní obranu. Za takovou obranu nelze považovat dozor podle zákona o obcích podle § 125 a § 126 zákona o obcích, který směřuje pouze k přezkumu nařízení obce a usnesení, rozhodnutí nebo jiného opatření orgánu obce v přenesené působnosti; nejde tedy o institut, jenž by jednotlivci umožnil vynutit faktický úkon spočívající v provedení zápisu evidenčního čísla do RÚIAN. Kontrola přenesené působnosti krajským úřadem podle § 129 odst. 1 zákona o obcích má pak charakter dohledu mezi orgány veřejné moci, nikoli mechanismu, kterým by se osoba mohla účinně domoci řešení své konkrétní věci. Ani správní řád správní řád neposkytuje v dané situaci dostatečně účinný postup. Přípustnost žaloby na ochranu před nezákonným zásahem není podmíněna ani podáním stížnosti dle § 175 správního řádu , neboť tento institut svou povahou odpovídá spíše prostředku dozorčímu, resp. je nástrojem, který k němu může vést. Na vyřízení stížnosti navíc není právní nárok a ani její vyřízení samo o sobě ještě nemusí odstranit nezákonný stav (srov. rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2010, č. j. 4 Aps 2/2010 -44). Současně se žalobce přidělení evidenčního čísla nemůže domáhat ani jiným žalobním typem. Žaloba je tedy přípustná.
26. Soud rozhodoval na základě skutkového a právního stavu ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. )
27. Ve věci soud rozhodl po provedení jednání. Při posouzení věci vycházel ze správního spisu, kterým se neprovádí dokazování, z něj soud bez dalšího vychází (srov. např. rozsudek NSS z 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008 -117, nebo z 19. 12. 2022, č. j. 2 Ao 2/2022 -36). Soud provedl k důkazu územní plán obce Vráž ze dne 14. 12. 2010, konkrétně promítl hlavní výkres a dále z textové části výroku přečetl část pro funkční plochy TI – plochy technické infrastruktury a RZ – plochy rekreace – chatové osady. Dokumenty Odpovědi k implementaci nařízení Rady (EU) 2022/2577, kterým se stanoví rámec pro urychlení zavádění obnovitelné energie, Metodické sdělení Ministerstva pro místní rozvoj, odboru územního plánování (dále jen „ministerstvo“) k části zákona č. 19/2023 Sb. , tzv. Lex OZE I, týkající se územního plánování, a k čl. 3 Nařízení rady (EU) 2022/2577, nařízením Rady a stanoviskem MMR ohledně souladu sporné stavby s územním plánem obce Vráž soud dokazování neprováděl, neboť je žalobce navrhl k prokázání správnosti svého právního výkladu relevantních ustanovení zákona. Dokazování má však sloužit k prokázání skutkového stavu, nikoli k řešení právních otázek (soulad stavby s územním plánem posuzuje soud, není vázán případným výkladem MMR)
Posouzení žaloby
28. Žalobce se domáhá přidělení, resp. provedení zápisu evidenčního čísla k objektu na jeho pozemku, který označuje jako stavbu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů.
29. Podle § 31 odst. 1 zákona o obcích musí být budova označena popisným číslem, pokud není dále stanoveno jinak. Evidenční číslo přiděluje obecní úřad podle § 31 odst. 2 zákona o obcích vymezeným budovám (stavbám dočasným, pro rodinnou rekreaci a zásadně i stavbám nevyžadujícím povolení podle stavebního zákona), a to výlučně za účelem vedení jejich evidence ve smyslu § 31 a § 31a zákona o obcích. Z uvedeného vyplývá, že se evidenční číslo přiděluje pouze budovám vyjmenovaným v § 31 odst. 2 zákona o obcích a ve všech ostatních případech se podle § 31 odst. 1 zákona o obcích přiděluje číslo popisné.
30. Podle § 31a odst. 1 zákona o obcích platí, že čísla popisná a evidenční přiděluje obecní úřad
a) v případě nově vzniklé budovy, která je stavbou vyžadující povolení podle stavebního zákona, na základě písemné výzvy příslušného stavebního úřadu,
b) v ostatních případech na základě písemné žádosti vlastníka budovy, jejíž přílohou je geometrický plán a doklad, který osvědčuje, že budova byla uvedena do užívání; přílohy se nevyžadují, docházíli na základě žádosti vlastníka budovy k přečíslování budovy již zapsané v katastru nemovitostí, anebo jde-li o budovy uvedené v § 31 odst. 2 písm. c).
31. Ustanovení § 31a odst. 1 rozlišuje dvě základní množiny budov, u nichž se přiděluje číslo evidenční nebo popisné, a pro každou tuto množinu stanovuje jiný oprávněný subjekt k podání žádosti (výzvy) k přidělení čísla. První množinu budov tvoří nově vzniklé budovy, které jsou stavbami vyžadujícími povolení podle stavebního zákona, přičemž pro tuto první množinu budov je možné vydat číslo evidenční nebo popisné pouze k výzvě stavebního úřadu a pouze v případě druhé množiny budov, tj. v ostatních případech je možné vydat číslo evidenční nebo popisné na základě písemné žádosti vlastníka takové budovy. V případě nově vzniklé budovy, která je stavbou vyžadující povolení podle stavebního zákona, nemůže přímo vlastník budovy podle § 31a odst. 1 písm. a) zákona o obcích požádat o přidělení evidenčního čísla, neboť zákon opravňuje vyzvat obecní úřad k přidělení čísla pouze stavební úřad. Aby obecní úřad ověřil, že žádost (výzvu) podal oprávněný subjekt, musí v případě, obdrží-li žádost o přidělení čísla pro budovu podle § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích, nejprve ověřit, zda nejde o stavbu vyžadující povolení podle stavebního zákona uvedenou v písm. a). Žalobce by totiž nebyl oprávněn žádat o přidělení čísla k nově vzniklé budově (stavbě), která vyžaduje povolení podle stavebního zákona, neboť žalobce není stavebním úřadem, který je podle odkazovaného ustanovení subjektem oprávněným vyzvat obecní úřad k přidělení čísla k této množině budov. Ani v případě nečinnosti stavebního úřadu [pokud by nevyzval obec k přidělení čísla budově definované v písm. a)] by nemohl vlastník budovy nečinnost stavebního úřadu nahradit a sám vyzvat obecní úřad k přidělení čísla (§ 31a takové právo/postup vlastníka budovy neobsahuje), ale musel by případně podat návrh na opatření proti nečinnosti, případně následně podat žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu), kterými by donutil stavební úřad konat a tedy vyzvat obecní úřad k přidělení čísla konkrétní budově.
32. Soud má za to, že je ustanovení § 31a odst. 1 zákona o obcích hierarchizováno a nejprve je třeba ověřit, zda nejde o budovu ve smyslu § 31a odst. 1 písm. a) zákona o obcích, a až poté je případně možné vydat číslo podle písm. b). Kategorie budov uvedených v písm. b) je totiž definována množinou „v ostatních případech“, proto musí být nejprve ověřeno, že nejde o kategorii podle písm. a). Pokud by soud pominul tento jazykový výklad, popřel by výslovné odlišení oprávněných subjektů pro podání žádosti (výzvy) k přidělení evidenčního čísla, aniž by bylo z účelu zákona patrné, že může žádost (výzvu) k přidělení čísla podat v podstatě kdokoli. Soud je přesvědčen o tom, že lze aplikovat toliko jazykový výklad § 31a odst. 1 zákona o obcích, neboť vede k jednoznačnému a jasnému závěru o obsahu (rozsahu, dosahu) právní normy, jejímž nositelem je interpretovaný text právního předpisu (srov. rozsudek NSS ze dne 11. 2. 2026, č. j. 2 Ads 75/2025 -32, odst. 21 a násl.), a není proto třeba přistupovat k dalším výkladovým metodám.
33. Z popsané hierarchie vztahu mezi písm. a) a b) vyplývá závěr, že si obecní úřad musí pro účely přidělování evidenčních čísel podle § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích sám jako předběžnou otázku ve smyslu § 57 odst. 1 písm. c) správního řádu posoudit, zda se jedná, či nejedná o novou stavbu, která vyžaduje povolení dle stavebního zákona. Obecní úřad si tak sám vyhodnotí, zda stavba v době svého vzniku splňovala podmínky pro vydání výzvy podle § 31a odst. 1 písm. a) zákona o obcích. Zároveň není pravda, že by tímto předběžným posouzením nahrazoval obecní úřad činnost stavebního úřadu. Obecní úřad v souvislosti s přidělením čísla nezahajuje žádné stavební řízení, ani neuděluje povolení podle stavebního zákona; pouze si předběžně posoudí, zda se nejedná o stavbu vyžadující povolení podle stavebního zákona. Ačkoli vlastní očíslování budovy nemá žádné konstitutivní důsledky (přidělením čísla nedochází např. k povolení stavby ve smyslu stavebního zákona), tak je třeba trvat na tom, aby byly generovány údaje (přiděleno číslo) v souladu se skutečným stavem, resp. na základě pravdivých tvrzení.
34. V projednávané věci se tak obecní úřad oprávněně zabýval tím, zda nejsou splněny kumulativní podmínky uvedené v § 31a odst. 1 písm. a) zákona o obcích, tedy zda se nejedná o novou stavbu, k níž je třeba povolení stavebního úřadu. Mezi účastníky není spor, a ostatně to vyplývá i z tvrzení žalobce, která uváděl před soudem, že sporná stavba je novou stavbou (vybudoval ji v roce 2023). Avšak sporným bylo, zda se jedná o stavbu vyžadující stavební povolení, přičemž tuto otázku bylo třeba zodpovědět proto, aby bylo vyloučeno, že nejde o stavbu, u níž je možné přidělit číslo pouze na základě výzvy stavebního úřadu. Žalobce přitom tvrdil, že postavil stavbu pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů, pro kterou není třeba vydat žádné rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas (tedy povolení podle stavebního zákona). K tomu odkazoval na § 79 odst. 2 písm. v) stavebního zákona 2006.
35. Podle § 79 odst. 2 písm. v) stavebního zákona 2006, který soud aplikoval s ohledem na žalobcem uváděný okamžik vzniku stavby, platí, že rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas nevyžadují stavby pro výrobu energie z obnovitelných zdrojů s celkovým instalovaným výkonem do 50 kW, pokud jsou v souladu s územně plánovací dokumentací, s výjimkou stavby vodního díla, kulturní památky a stavby ve zvláště chráněném území, památkové rezervaci nebo památkové zóně. (důraz přidán)
36. Z územního plánu obce Vráž soud zjistil, že pozemek žalobce, na kterém se nachází objekt, o kterém tvrdí, že je výrobnou elektrické energie z obnovitelných zdrojů, je na ploše RZ plochy rekreace – chatové osady. Textová část územního plánu obce Vráž pro tuto plochu stanoví:
„a) převažující účel využití
- rodinná rekreace formou chatových osad, příp. zahrádek, kde mohou být povolovány stavby, pro které jsou stanoveny specifické zejména prostorové regulativy
b) přípustné
- plochy zahrádek (ZPF) sloužící pro drobnou zemědělskou činnost, tj. pěstování zeleniny, ovoce, květin, okrasných rostlin pro vlastní potřebu
- zahradní domky pro uschování nářadí a ukrytí před nepohodou
- oplocení zemědělské půdy (zahrad a sadů) za účelem ochrany úrody
c) podmíněně přípustné
- přístřešky pro drobnou zahradní techniku
- nezbytná dopravní a technická infrastruktura
- možnost výstavby nových objektů pro trvalé bydlení nebo rekolaudace stávajících rekreačních objektů na objekty trvalého bydlení pouze u objektů (pozemků) přístupných ze silnice III. třídy nebo v obci v zástavbě navazující na trvalé bydlení a s odpovídajícím napojením na komunikaci, které splňují
d) podmínky prostorového uspořádání
- pro každé dva hektary vymezené zastavitelné plochy bude vymezena plocha veřejného prostranství s touto zastavitelnou plochou související o výměře nejméně 1000 m2, do této výměry se nezapočítávají pozemní komunikace
- minimální velkost nových pozemků 600 m2
- výměra zastavěné plochy rekreačních objektů (do které se započítávají zpevněné terasy zastřešené i nezastřešené) nepřesáhne 8% celkové výměry předmětného pozemku, zároveň však maximálně 60 m2 a to vč. přístaveb stávajících objektů
- v případě oddělení části pozemku, na kterém je již realizována nebo povolena rekreační stavba, nebude na této nově oddělené části povolena další stavba
- výška objektů nepřekročí 1,0 NP s výškou okapové hrany max. 3,0 m od přilehlého terénu a výškou hřebene max 6,0 m, jedním nadzemním podlažím do hloubky max. 3,0 m
e) nepřípustné
- všechny ostatní výše neuvedené funkce a činností“
37. Žalobce se opakovaně dovolával toho, že územní plán obce Vráž umožňuje umístění staveb fotovoltaických elektráren pouze tehdy, jsou-li na fasádách nebo střechách (proto postavil onu stavbu). V územním plánu obce Vráž je sice regulativ umožňující umístění fotovoltaických elektráren na fasádách a střechách obsažen, avšak pouze pro plochu TI – plochy technické infrastruktury, na které se nenachází pozemek žalobce se sporným objektem. Pro plochu TI – plochy technické infrastruktury platí:
„a) převažující účel využití
- umístění a rozvoj ploch, staveb a ostatních zařízení technické infrastruktury místního i nadmístního významu (vodojemy a vodovodní sítě včetně zařízení, čistírny a čerpací stanice odpadních vod, dešťové usazovací nádrže, záchytné nádrže včetně sítí a zařízení, zařízení pro skladování plynů a sítě včetně zařízení, zdroje elektrické energie a sítě včetně zařízení, telefonní ústředny, vysílací zařízení a datová centra)
b) přípustné
- plochy a zařízení technické infrastruktury
- odstavné plochy a garáže
- nezbytná dopravní a ostatní technická infrastruktura
- prvky ÚSES
c) podmíněně přípustné
- byty pohotovostní, majitelů a správců zařízení
- zařízení výroby a služeb, vážících se k funkci technického vybavení
d) podmínky prostorového uspořádání
- podmínkou pro všechny druhy činností je neomezení hlavního využití vymezené plochy a respektování podmínek stanovených zákony 458/2000 Sb. a 254/2001 Sb. včetně dodržení ochranných pásem jimi stanovených
e) nepřípustné
- všechny ostatní výše neuvedené funkce a činnosti
- stavby a činnosti, které by byly v rozporu s bezpečností a provozem hlavního využití vymezené plochy
- stavby fotovoltaických elektráren mimo fasády a střechy budov“
38. Soud nemá za to, že by bylo možné objekt na pozemku žalobce považovat za nezbytnou technickou infrastrukturu, jak ji vymezuje územní plán obce Vráž pro plochu RZ. Pojem nezbytná technická infrastruktura je třeba vztahovat k převažujícímu účelu využití takové plochy. Žalobce uvedl, že energii vyráběnou v této výrobně spotřebovává na sekání trávy (napájení sekačky), nicméně soud má za to, že budovu s 12 solárními panely nelze považovat za nezbytnou technickou infrastrukturu pro napájení sekačky k sekání zahrady. Nelze připustit výklad, že by pojem „nezbytná technická infrastruktura“, který je obsažen prakticky pro všechny funkční plochy vymezené v územním plánu obce Vráž (ostatně i pro plochy TI, které pak vylučují samostatné umístění fotovoltaických elektráren), zahrnoval samostatné budovy výroben elektrické energie, které svou kapacitou významně přesahují myslitelnou spotřebu na dané ploše. Je třeba rozlišovat mezi pojmem nezbytná technická infrastruktura, který zpravidla zahrnuje různé sítě, a pojmem stavba fotovoltaické elektrárny. Ten se uplatní zejména tehdy, má-li být fotovoltaická elektrárna umístěna jako samostatná výrobna, tedy nikoli na objektu plnícím hlavní účel dané plochy (např. vedle rekreační chaty na ploše pro rekreaci, nebo mimo rodinný dům na ploše
určené zásadně pro objekty pro bydlení). Samostatnou budovu (u které žalobce netvrdí, že slouží pro rekreaci nebo zahradničení) nelze považovat za nezbytnou technickou infrastrukturu pro plochu RZ – plochy rekreace – chatové osady, a to tím spíše, že je svými rozměry zcela srovnatelná s budovami, které na takové ploše mohou být vůbec umístěny. Ba dokonce je pravděpodobné, že je přesahuje (srov. např. regulativ výška objektů nepřekročí 1,0 NP s výškou okapové hrany max. 3,0 m od přilehlého terénu a výškou hřebene max 6,0 m, jedním nadzemním podlažím do hloubky max. 3,0 m). Rozpornost původního záměru žalobce (na výstavbu rekreační chaty) s výše zdůrazněnými regulativy přitom potvrdil i NSS v rozsudku ze dne 26. 6. 2024, č. j. 2 As 128/2023 -39. Následně pak i zdejší soud v rámci své rozhodovací činnosti dovodil, že stavba na pozemku žalobce odpovídá tomuto původnímu záměru (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2025, č. j. 54 A 82/2024 -33, odst. 39: „Z fotodokumentace ve správním spise se nadto jeví, že sporná stavba je skutečně spíše rekreační chatou vybavenou fotovoltaickými panely než ‚výrobnou‘ elektřiny, jež by s ohledem na svůj rozsah, význam pro distribuční soustavu, nebezpečí plynoucí pro okolí z jejího provozu či jiných vážných důvodů vyžadovala neustálý dohled, a proto i realizaci pohotovostního bytu správce (ostatně shodně povahu sporné stavby posoudil Krajský soud v Praze i v rozsudku ze dne 25. 6. 2025, č. j. 41 A 45/2024 -56, a de facto i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 2. 5. 2025, č. j. 6 As 2/2025 -38, navazujícím na řízení vedené před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 41 A 4/2024 ). Zásadní indicií v tomto směru je též skutečnost, že sporná stavba je co do umístění a vnějších rozměrů provedena v podstatě shodně jako dříve pro rozpor s územním plánem nepovolený záměr, což je patrné z porovnání fotografií z kontrolní prohlídky, resp. geometrického zaměření stavby předloženého obci s výkresy projektové dokumentace rekreační chaty založené ve správním spise.“. Tvrdí-li žalobce, že je sporný objekt výrobnou elektrické energie z obnovitelných zdrojů, nejde o stavbu v souladu s územním plánem, neboť plocha RZ neumožňuje samostatné umístění výroben elektrické energie z obnovitelných zdrojů, a není splněna podmínka podle § 79 odst. 2 písm. v) stavebního zákona 2006 a nejde tak o stavbu, pro kterou by nebylo třeba vydat povolení podle stavebního zákona.
39. Z opakovaných vyjádření žalobce také vyplývá, že budova pod solárními panely vznikla toliko samoúčelně (jako jakýsi stojánek pro solární panely na ní umístěné), neboť ji žalobce vystavěl proto, že podle něj nebylo přípustné, aby byly panely umístěny toliko na nějaké konstrukci (srov. např. rekapitulaci ústního jednání výše, nebo vyjádření založené na č. l. 38 soudního spisu, ve kterém doslova uvedl, že „[ú]zemní plán obce Vráž definuje, že solární panely mohou být umisťovány mj. pouze na střechách budov, takže žalobce nemohl instalovat fotovoltaické panely pouze na konstrukci, jak jej navádí krajský úřad, tím by se dostal do příkrého rozporu s územním plánem obce Vráž. Naopak byl nucen vystavět budovu se střechou, aby je měl na co umístit. (…) krajský úřad nijak nezdůvodnil, proč omezil § 79 odst. 2 písm. v) pouze na ‚podpůrné konstrukce‘ a jak jinak by tedy v podmínkách obce Vráž měla vypadat střecha výrobny, když střecha může být umístěna pouze na prvním nadzemním podlaží, které musí mít zdi a celek je tedy budovou.“). Na sporný objekt se však podmínka, že panely mohou být umístěny pouze na fasádách a střechách budov, jak ji vymezuje územní plán obce Vráž pro plochu TI, neaplikuje. Je třeba zopakovat, že se pozemek se sporným objektem nachází v ploše RZ nikoli v ploše TI, která stavbu fotovoltaických elektráren zásadně zapovídá s výjimkou jejich umístění na fasádách a střechách budov.
40. Podle § 2 odst. 2 písm. a) bod 18 energetického zákona platí, že se pro účely tohoto zákona dále rozumí v elektroenergetice výrobnou elektřiny energetické zařízení pro přeměnu různých forem energie na elektřinu, zahrnující všechna nezbytná zařízení.
41. Za nezbytné zařízení je třeba považovat pouze takové zařízení, které je technicky nezbytné pro výrobu energie, nikoli stavbu/budovu, kterou žalobce vyhodnotil jako nezbytnou pro umístění solárních panelů. Nemůže požívat soudní ochrany takové chování adresáta právní normy, které není v souladu s požadavkem rozumného uspořádání společenských vztahů (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 374/06 ). Zapovídá-li územní plán umístění fotovoltaických elektráren mimo fasády a střechy domů, neznamená to, že může vzniknout samoúčelně postavená budova, která neslouží k ničemu jinému, než aby nesla solární panely. Ale znamená to, že se pořizovatel územního plánu snaží prostřednictvím takového omezení zamezit nehospodárnému zabírání půdy (právě a jen pro účely umisťování solárních elektráren) a má zájem na tom, aby byly solární panely umisťovány tak, aby samostatně nezabíraly půdu. Mohou tak být umístěny pouze na budově, která má jinou konkrétní funkci, než pouze funkci stojánku na solární panely. Tyto úvahy soud uvádí jen nad rámec, neboť, jak uvedl již výše, pozemek žalobce se sporným objektem se ani nenachází na ploše TI, která výslovně upravuje způsob umístění fotovoltaických elektráren, a již výše pak soud vyložil, že za nezbytnou technickou infrastrukturu nelze považovat samostatné budovy výroben elektrické energie.
42. Primárním úkolem soudu v tomto řízení tedy bylo posoudit s ohledem na hierarchii a logiku § 31a odst. 1 zákona o obcích, zda nejde o budovu ve smyslu písm. a). V řízení se pak prokázalo, že o takovou budovu jde, proto nemohl žalobce žádat o vydání evidenčního čísla. Evidenční číslo nemohlo být podle § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích spornému objektu přiděleno. Obecní úřad ani editor údajů proto nebyli nečinní a nezasahovali nezákonně do práv žalobce, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
43. Soud považuje za vhodné zdůraznit, že s žalobcem souhlasí v tezi, že přidělení čísla popisného nebo evidenčního má být prakticky jednoduchým a rychlým úkonem, při kterém se neprovádí rozsáhlé řízení s dokazováním. K tomu ovšem soud doplňuje, že ani v rámci předpokládaných jednoduchých úkonů nemůže správní orgán zcela pominout zjevné indicie o tom, že nejsou splněny podmínky pro vydání čísla. Správní orgán by neměl vydat číslo popisné nebo evidenční objektu, u kterého je patrné, že nebyly pro přidělení čísla splněny zákonné požadavky. Byť lze mít za to, že většina čísel bude přidělena obratem (zcela bez problémů) podle § 31a odst. 1 písm. a) zákona o obcích na základě výzvy stavebního úřadu po řádně provedených řízeních podle stavebního zákona, a též lze předpokládat, že bude i řada případů, kdy bude přiděleno číslo podle § 31a odst. 1 písm. b) zákona o obcích na základě žádosti vlastníka budovy, neboť obecní úřad, jakožto orgán příslušný k přidělení čísla, bude seznámen s faktickým stavem věci a bude mu zřejmé, že tvrzení vlastníka budovy odpovídají tomu, co na jeho pozemku skutečně stojí, tak mohou nastat situace, jako právě v případě žalobce, kdy je obecní úřad již prostřednictvím dřívější úřední činnosti podrobně seznámen s tím, jak vypadá objekt, pro který se žalobce domáhá přidělení čísla, a může mít oprávněné pochybnosti o tom, že jde o stavbu vyžadující povolení podle stavebního zákona. Je-li zjištěno, že jde o budovu uvedenou v § 31a odst. 1 písm. a) zákona o obcích, není obecní úřad povinen vydat k takové budově číslo na základě žádosti vlastníka budovy. Zároveň není nijak přiléhavý názor žalobce, že by obecní úřad mohl nevydat číslo pouze i z důvodu, že se mu například nelíbí zvolená fasáda domu. Zákon nepředpokládá žádné subjektivní hodnocení objektů, pro něž mají být čísla přidělena. Naopak předpokládá splnění pouze objektivních kritérií, resp. východiska, zda jde o nově vzniklou budovu vyžadující povolení podle stavebního zákona či nikoli. Obecní úřad žádné subjektivní hodnocení budov při přidělování čísla popisného a evidenčního neprovádí.
44. Ačkoli mají základní registry toliko evidenční charakter, přičemž správnost údajů v nich uvedených může být vyvrácena (a opravena), bylo by proti smyslu a účelu výkonu řádné správy, aby do nich byl evidován údaj, u něhož jsou důvodné pochybnosti o jeho správnosti, resp. u něhož je patrné, že je založen na nepravdivých tvrzených. Do základních registrů by měly být evidovány údaje odpovídající skutečnému stavu věcí. Soud upozorňuje na to, že ačkoli je v projednávané věci podrobně zkoumán pouze nárok žalobce na vydání (evidenčního) čísla k budově, tak důsledky posouzení charakteru budovy jsou širší.
45. Podle § 42 zákona č. 111/2009 Sb. , o základních registrech (dále jen „zákon o základních registrech “) zapisuje identifikační údaje stavebního objektu a údaje o jeho vazbách na ostatní územní prvky a na územně evidenční jednotku část obce editor těchto údajů, který je příslušný stavební úřad. Kód stavebního objektu přiděluje správce registru územní identifikace. (odst. 1) Údaje o a) definičním bodu stavebního objektu, b) typu stavebního objektu, způsobu jeho využití a jeho technickoekonomických atributech zapisuje editor těchto údajů, kterým je příslušný stavební úřad. (odst. 2) Technickoekonomický atribut stavebního objektu, kterým je měsíc a rok jeho odstranění, zapisuje stavební úřad do informačního systému územní identifikace. (odst. 3) Pokud stavební objekt nevyžaduje povolení stavebního úřadu, je editorem údajů podle odstavců 1 až 3 obec, na jejímž území se stavební objekt nachází. Obec před zápisem údajů zjistí údaje určující polohu definičního bodu stavebního objektu a adresného místa. (odst. 4)
46. Z výše citovaného § 42 zákona o základních registrech je tak patrné, že v situaci, kdy by obecní úřad přidělil určitému objektu číslo na základě žádosti vlastníka budovy, tedy by vyhodnotil, že nejde o budovu vyžadující povolení podle stavebního zákona, vykonával by současně neoprávněně funkci editora dalších údajů. Zároveň je zřejmý záměr zákonodárce, který svěřil editaci údajů u budov, které vyžadují povolení podle stavebního zákona, právě stavebním úřadům, neboť ty mají v rámci výkonu své agendy dostupné všechny relevantní (a zpravidla správné) informace, které mají být evidovány v RÚIAN.
47. Na závěr soud uvádí, že nepřehlédl, že se žalobce opakovaně odkazoval na nařízení Rady s tím, že měl za to, že je jeho výrobna v souladu s tímto nařízením. Soud nicméně tomuto závěru nepřisvědčuje. Odkazované nařízení Rady mělo za cíl urychlit povolovací řízení, nikoli vyjmout výrobny elektrické energie zcela z povolovacího režimu. Zároveň soud nepřehlédl, že zmírnění pravidel podle tohoto odkazovaného nařízení Rady se vztahuje na instalaci solárního energetického zařízení a s ním spojeného skladování a připojení k soustavě ve stávajících nebo budoucích umělých stavbách vytvořených pro jiné účely, než je výroba solární energie. Zjevně tak nebylo záměrem podpořit výstavbu samostatných výroben, ale urychlit instalaci solárních zařízení na budovy plnící jiný účel. Žalobce přitom tvrdí, že si postavil výrobnu, netvrdí, že si postavil rekreační objekt, na který následně umístil solární panely. Soud z odkazovaného nařízení nedovodil, že by žalobci svědčila jakákoli výjimka, na jejímž základě by mohl na svém pozemku umístit bez jakéhokoli povolení výrobnu elektrické energie z obnovitelných zdrojů v podobě, v jaké tak učinil a že by se na základě tohoto nařízení Rady mohl domáhat přidělení evidenčního čísla k tomuto objektu.
Závěr a náklady řízení
48. Soud shledal žalobu nedůvodnou, a proto ji podle § 87 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch. Úspěšnému žalovanému žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. To se týká nákladů vzniklých jak v řízení před krajským soudem, tak i v řízení o kasační stížnosti před NSS, jelikož tyto náklady tvoří jediný celek a krajský soud o jejich náhradě rozhoduje jediným výrokem vycházejícím z § 60 s. ř. s. s. ř. s. (viz rozsudek NSS ze dne 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 -98).
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Praha 14. července 2026
Lenka Bursíková v. r.
předsedkyně senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje: X