Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 11/2025 - 71.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 11/2025 - 71
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ladislavem Vaško ve věci
žalobce: J. R., narozen X
zastoupen obecnou zmocněnkyní B. R., narozenou X
oba bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí
sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/122529-916,
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2025, č. j. MPSV-2025/122529-916, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce – krajské pobočky v Ústí nad Labem, ze dne 7. 1. 2025, č. j. 833/2025/DEC, jímž byl zamítnut návrh žalobce na změnu výše příspěvku na péči od srpna 2024 a bylo rozhodnuto, že se žalobci bude poskytovat příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně.
Žaloba
2. Žalobce namítal, že posudková komise posoudila jeho zdravotní stav neobjektivně, neúplně a v rozporu s doloženými odbornými lékařskými nálezy. Dle názoru žalobce byl jeho zdravotní stav značně podhodnocen. Namítal, že posudek posudkové komise, který vydání napadeného rozhodnutí předcházel, není řádně odůvodněný a přezkoumatelný a je nepřesvědčivý. Žalobce uvedl, že vzhledem ke kombinovanému psychiatrickému a somatickému postižení s trvalými funkčními důsledky není schopen samostatně zvládat základní životní potřeby mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost, což dle jeho názoru odpovídá III. stupni závislosti. Uvedl, že z posudku plyne, že trpí reziduální schizofrenií, postpsychotickým defektem, periodickou depresivní poruchou, anhedonií, paranoiditou, psychosomatickým útlumem, chronickou obstrukční plicní nemocí II. stupně, ischemickou chorobu dolních končetin, dysplasií kyčelních kloubů, oboustrannou coxartrozou II. stupně, vertebrogenním algickým syndromem, degenerativními změnami lumbosakrální páteře, nestabilitou chůze a chronickými poruchami mobility, kognitivních funkcí a soběstačnosti. V srpnu 2021 utrpěl frakturu bérce a fibuly a byl mu amputován II. prst pravé horní končetiny. Namítal, že jeho zdravotní stav byl hodnocen v rozporu s § 9 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách), a § 2a vyhlášky č. 505/2006 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (dále jen „vyhláška “). K jednotlivým sporovaným základním životním potřebám citoval, jaké dílčí aktivity mají být dle vyhlášky hodnoceny a citoval útržky z posudku posudkové komise a podkladové zdravotní dokumentace. Konkrétně k potřebě mobility namítal, že nezvládá chůzi po nerovném terénu a po schodech. K potřebě orientace namítal, že se neorientuje v čase a místě, z důvodu podezření na lehkou demenci a MMSE3 (pozn. soudu: tj. test kognitivních funkcí v zapamatování tří slov). K potřebě komunikace namítal, že komunikuje nesrozumitelně a neporozumí běžné komunikaci, je negativistický a emočně oploštěný, paranoidní, občas má halucinace, odpovídá se zpožděním a zvládá psaní a používání telefonu. Dle jeho názoru si s telefonem hrají i malé děti, proto by skutečnost, že žalobce používá telefon a zvládá techniku psaní, není dostatečným argumentem pro neuznání potřeby komunikace jako nezvládnuté. K potřebě stravování namítal, že nezvládá dodržovat režim stravování a dietu. Ztrácí váhu i při příjmu potravy, je apatický a má dezorganizovaný den. K potřebě oblékání a obouvání namítal, že vzhledem k amputaci prstu a částečné poruše motoriky, psychickému stavu a jemné motorice nezvládá manipulaci s oblečením vč. samotného oblékání a svlékání. K potřebě péče o zdraví namítal, že nezvládá dodržovat léčebný režim a rozpoznat problém. K potřebě osobních aktivit namítal, že nezvládá navazování kontaktů, plánování, vztahy a denní režim. K potřebě péče o domácnost namítal, že nevaří, neuklízí, neobsluhuje spotřebiče, neorientuje se v nakládání s finančními prostředky a apatie mu znemožňuje činnost. Dále žalobce namítal, že k němu Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) přistupovala zaujatě, a navrhl, aby byl jeho zdravotní stav přezkoumán jinou posudkovou komisí, in eventu soudem ustanoveným znalcem.
Vyjádření žalovaného k žalobě
3. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dle jeho názoru postupoval v odvolacím řízení v souladu s platnými právními předpisy. Žalovaný odkázal na posudek posudkové komise a uvedl, že jej považoval za odborný, stěžejní a úplný důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Dále uvedl, že posudková komise zasedala v odborném složení a že hodnocení zdravotního stavu žalobce bylo plně v její kompetenci. Žalovaný měl za to, že zdravotní stav žalobce byl posudkovou komisí řádně posouzen, neboť se posudková komise vyjádřila ke všem základním životním potřebám a vyhodnotila podkladovou dokumentaci, odvolací námitky a funkční dopady zdravotního postižení žalobce na zvládání základních životních potřeb. Posudková komise zdůvodnila, proč na rozdíl od posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu neuznala za nezvládnuté základní životní potřeby mobility a oblékání a obouvání, naopak za nezvládnuté uznala základní životní potřeby osobních aktivit a péče o zdraví. Dále žalovaný uvedl, že posudkovým kritériem nemůže být pouze subjektivní tvrzení žadatele nebo pečující osoby o nezvládání potřeby či úkonů, když to tíže onemocnění neodůvodňuje. Uvedl, že posudek nepovažuje za nekvalitní nebo protiprávní a že ani nedošlo k neochotě či neschopnosti komplexního posouzení zdravotního stavu, jak žalobce tvrdil v podané žalobě. Dále žalovaný odkázal na instrukci Ministerstva práce a sociálních věcí, náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů, č. 15/2016, o posuzování zdravotního stavu pro účely zákona č. 108/2006 Sb. , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči), účinnou od 1. 9. 2016 (dále jen „instrukce“), a uvedl, že i v případě závažného onemocnění nemusí být funkční důsledky takové, aby vedly k neschopnosti zvládat základní životní potřeby. Dále definoval, co je zvládání životní potřeby v přijatelném standardu. Žalovaný uvedl, že své rozhodnutí nepovažuje za nepřezkoumatelné či nezákonné. Dle jeho názoru byl skutkový stav zjištěn dostatečně, napadené rozhodnutí je v souladu s hmotným i procesním právem a správní řízení netrpí vadami, pro které by bylo nutné napadené rozhodnutí zrušit. Navrhl, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.
Replika žalobce
4. Žalobce uvedl, že dne 30. 3. 2026 čeká odbornou konzultaci, na které se rozhodne o případné operaci vyhřezlé meziobratlové ploténky. Zdravotní stav žalobce má zásadní dopad na jeho běžný každodenní život. Neuropatie III. stupně se u něj projevuje silnými a dlouhodobými bolestmi, sníženou citlivostí končetin, brněním, omezenou hybností a celkovým poklesem fyzické výkonnosti. Vyhřezlá ploténka mu způsobuje bolesti zad, omezení pohybu, potíže při chůzi, stání i sezení a znemožňuje vykonávání základních úkonů. Zdravotní obtíže, omezení pohybu a čekání na operaci mají výrazný dopad na jeho psychický stav, protože vedou k vyčerpání, stresu a úzkosti.
Jednání soudu
5. Při jednání soudu konaném dne 29. 7. 2026 žalobce uvedl, že nezvládal více úkonů, než je uvedeno v napadeném rozhodnutí, při kontrolách a při sociálním šetření byl vždy po lécích. Zdůraznil, že se dusí, není schopen se sám dostat k lékaři, ujde 20 metrů, má brnění levé horní i dolní končetiny, musí mít asistenci při koupání, léky mu musí podávat manželka, musí se kontrolovat, zda léky spolknul, jídlo se mu musí připravovat, odnést a nakrájet, neboť by neudržel příbor. Žalobci se musí pomáhat i s oblékáním a obouváním, potřebuje dopomoc i na WC. Doma se musí zamykat, neboť chce jít za otcem, který už nežije. Dále uvedl, že před měsícem absolvoval injekční obstřik páteře, který mu nepomohl. Žalobce často z ničeho nic odchází, a proto musí být pod dozorem. Je agresivní na veřejnosti, kdy vyhrožuje lidem a nadává jim. Nedokáže si říct, že má hlad a žízeň. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
6. Žalovaný se z jednání omluvil.
7. Soud při jednání k návrhu žalobce v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. provedl dokazování kopiemi lékařských zpráv na č. l. 51–53 a přílohami z č. l 35. Soud dále provedl k návrhu žalobce dokazování listinami, které žalobce předložil při jednání soudu, a to lékařskými zprávami MUDr. G. ze dne 16. 6., 14. 7. a 21. 7. 2026, výsledkem CT navigovaného obstřiku C6/7 l.sin. ze dne 20. 7. 2026 a psychologickou zprávou PhDr. I. P. ze dne 27. 7. 2026.
Posouzení věci soudem
8. Žaloba není důvodná.
9. Smyslem zákona o sociálních službách je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobce splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Podle § 8 uvedeného zákona osoba (starší 18 let), která vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb. Dle § 9 uvedeného zákona se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (§ 9 odst. 4, 5 a 6 téhož zákona).
10. V § 1 odst. 4 vyhlášky je uvedeno, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.
11. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška . Dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Dle § 2a uvedené vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.
12. V příloze č. 1 vyhlášky jsou vymezeny schopnosti zvládat základní životní potřeby.
13. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.
14. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.
15. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.
16. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, stravu rozdělit na menší kousky a naservírovat ji, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.
17. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.
18. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.
19. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.
20. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.
21. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.
22. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o domácnost“ se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení a udržovat pořádek.
23. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobci byl počínaje od února 2023 přiznán příspěvek na péči osoby závislé na péči jiné fyzické osoby v I. stupni závislosti. Dále správní orgán prvního stupně rozhodl o jeho nároku na příspěvek na péči rozhodnutím ze dne 17. 5. 2024, č. j. 26880/2024/DEC, které nabylo právní moci dne 6. 6. 2024, kterým zamítl žádost žalobce o zvýšení příspěvku na péči a rozhodl, že mu bude nadále poskytován příspěvek na péči ve výši 880 Kč měsíčně, neboť dle posudku posudkového lékaře Institutu posuzování zdravotního stavu žalobce i nadále nezvládá samostatně v přijatelném standardu vykonávat toliko tři základní životní potřeby. Dne 14. 8. 2024 žalobce podal návrh na změnu výše příspěvku na péči z důvodu zhoršení zdravotního stavu.
24. Následně bylo dne 5. 9. 2024 v místě bydliště žalobce provedeno sociální šetření. V záznamu ze sociálního šetření je k potřebě mobility uvedeno, že žalobce přes den odpočívá na staré nízké pohovce, otočí se na ní, v lepších dnech z ní vstává sám, v horších mu pomáhá manželka. Stát vydrží chvíli, s oporou stojí, usedat zvládá, chodí o dvou francouzských holích, v minulosti už několikrát upadl, otevírání a zavírání dveří zvládá. Schody je též schopen zdolat, jde pomalu schod po schodu a přidržuje se, žije v domě bez výtahu. MHD nevyužívá, manželka jej vozí autem. K potřebě orientace je v záznamu uvedeno, že žalobce má zrak i sluch úměrný věku, nosí brýle na čtení, dle manželky slýchá hlasy, během šetření leží a oční kontakt nenavazuje. Orientovaný je osobou i místem, vyzná se v domácnosti i v blízkém okolí, dny mu splývají, denní režim rozliší. K potřebě komunikace je v záznamu uvedeno, že žalobce během šetření nemluvil, jen něco nesrozumitelně vykřikoval a nenavazoval oční kontakt. Manželka uvedla, že jindy žalobce hovoří bez vady řeči, na pokyny reaguje, nečte ani nepíše, ačkoli by toho byl schopen, obrazové signály rozliší, na zvukové signály reaguje, obsluhu mobilního telefonu zvládá. K potřebě stravování je v záznamu uvedeno, že veškerý stravovací servis v obvyklém denním režimu žalobci zařizuje manželka, ačkoli by to žalobce zvládl sám, kdyby měl vše po ruce. Pití si nalije a napije se sám, nají se lžící, kterou si stravu i pokrájí. Stravu by si na stůl sám naservírovat nezvládl. K oblékání a obouvání je zde uvedeno, že žalobci oděv a obuv chystá manželka, on rub a líc rozezná, převléká se s pomocí manželky – potřebuje pomoci s ponožkami, kalhotami a obuví, aby nepřepadl. K tělesné hygieně je v záznamu uvedeno, že žalobce se sám osprchuje, manželka mu pomáhá při vstupu a výstupu z vany a mytí vlasů a pečuje mu o nehty. Zuby si nečistí, protože má jen tři, oholit se zvládá. K výkonu fyziologické potřeby je v záznamu uvedeno, že si na toaletu dojde, zaujme vhodnou polohu, vyprázdní se a provede očistu, inkontinentní pomůcky nepoužívá. K základní životní potřebě péče o zdraví je v záznamu uvedeno, že žalobce nezvládá dodržovat stanovený léčebný režim, manželka mu podává léky a sleduje mu termíny návštěv u lékařů. Žalobce zdravotní problém rozezná a pomoc zavolá. K osobním aktivitám je v záznamu uvedeno, že žalobce žije s manželkou, jiné kontakty nenavazuje, během dne jen leží na pohovce a sleduje televizi, o aktivity nejeví zájem ani je neplánuje, veškeré jeho záležitosti zařizuje manželka. K péči o domácnost je v záznamu uvedeno, že vsedě je schopen manipulovat předměty denní potřeby, nákupy a stravu mu zajišťují manželka nebo snacha, úklid provádí manželka se snachou, žalobce zvládá větrat a regulovat teplotu v bytě.
25. Dne 16. 12. 2024 posudková lékařka Institutu posuzování zdravotního stavu MUDr. S. K. vypracovala posudek o zdravotním stavu žalobce, ve kterém konstatovala, že žalobce nezvládá tři základní životní potřeby, a to potřeby mobility, oblékání a obouvání a péče o domácnost. Na základě jejího posudku bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 7. 1. 2025, kterým byla žádost žalobce zamítnuta. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání.
26. V odvolacím řízení žalovaný nechal zpracovat posudek o zdravotním stavu žalobce u posudkové komise. Posudková komise ve svém posudku ze dne 12. 5. 2025 dospěla k závěru, že žalobce z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nezvládá samostatný výkon tří základních životních potřeb v přijatelném standardu, a to péče o zdraví, osobních aktivit a péče o domácnost, jedná se tedy o osobu starší 18 let věku, která se považuje za závislou na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost). Posudková komise byla složena z předsedkyně komise MUDr. L. H., odborné lékařky z oboru psychiatrie MUDr. Z. S. a tajemnice M. V. a vycházela z posudkového spisu Institutu posuzování zdravotního stavu Děčín, správního spisu, zdravotní dokumentace žalobce a záznamu ze sociálního šetření. Posudková komise dospěla k závěru, že z podkladové dokumentace jasně vyplývá, že žalobce je plně orientovaný a jeho chování je účelové. Chování i intelekt má v normě, zrak a sluch jsou přiměřené věku, nemá závažné poruchy kognice, ani fatické poruchy, nemá oběhovou nedostatečnost, horní končetiny jsou bez závažných deformit a funkčních deficitů s aktivní hybností, dolní končetiny jsou bez zánětlivých změn a otoků, těžkých funkčních deficitů, defigurací či destrukcí skeletu. Stoj a chůze jsou samostatné, v případě potřeby s oporou dvou francouzských holí – ty ale nejsou z funkčního hlediska nezbytnou pomůckou pro pohyb v interiéru. Končetiny jsou bez deklarovaného motorického oslabení. Na pohybovém ústrojí nemá deklarované závažné funkční deficity s limitací lokomoce, a to ani z ortopedického ani z neurologického hlediska. Dle výsledků z magnetické rezonance páteře byla zjištěna klinicky asymptomatická (tj. bezpříznaková) a nevýrazná osteochondrosa disku L4/5. Amputace druhého prstu pravé ruky nemůže mít zásadní funkční dopad na používání francouzských holí nebo madel v přijatelném standardu. Není objektivní funkční korelát k nezvládání česání, čištění zubů, používání žínky či ručníku z důvodu amputace prstu. V klinickém obrazu dominuje smíšená porucha osobnosti a depresivní dekompenzace, schizofrenii v minulosti diagnostikovanou neměl – diagnóza reziduí schizofrenie se proto jeví vzhledem k předchozí dokumentaci pochybná. Výsledek testu MMSE se jeví jako účelový, protože žalobce odpovídal na těžší otázky, ale na lehčí nikoli. Posudková komise dále uvedla, že se neztotožnila s posudkovým hodnocením posudkové lékařky Institutu posuzování zdravotního stavu stran zvládání jednotlivých základních životních potřeb, přestože to na závěru o stupni závislosti žalobce nic nemění. Posudková komise uvedla, že nenašla funkční korelát k samostatnému nezvládání základních životních potřeb mobility, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a výkon fyziologické potřeby.
27. K žalobcem sporované základní životní potřebě mobility posudková komise uvedla, že dolní končetiny žalobce neztratily svou opěrnou ani dynamickou funkci, nebyla dokumentována těžká porucha funkce dolních končetin bránící chůzi například i s využitím facilitátorů. Není dokumentováno paretické či plegické postižení dolních končetin, z ortopedického hlediska není omezena hybnost kyčelních a kolenních kloubů. S facilitátory je mobilní. Je schopen vstávat a usedat, stát, zaujímat polohy, chodit (i s případnými přestávkami) v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, chodit po schodech v rozsahu jednoho patra nahoru i dolů, otevírat a zavírat dveře a používat dopravní prostředky. Není odkázán na invalidní vozík.
28. Ke sporované základní životní potřebě orientace posudková komise uvedla, že žalobce je orientovaný místem, časem i osobou, disponuje přiměřenými duševními kompetencemi, které mu umožňují orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Není deklarována závažná porucha smyslových funkcí, která by mu bránila poznávat a rozeznávat okolí zrakem a sluchem. Nebyla prokázána středně těžká, těžká nebo hluboká mentální retardace, středně těžká nebo těžká demence, ani těžké psychické postižení s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace.
29. K žalobcem sporované základní životní potřebě komunikace posudková komise uvedla, co se považuje za schopnost komunikace. Uvedla, že u žalobce nebyla prokázána praktická nebo úplná nevidomost obou očí, praktická nebo úplná hluchota, těžké formy hluchoslepoty, poruchy řeči, středně těžká, těžká nebo hluboká mentální retardace středně těžká nebo těžká demence, ani těžké duševní postižení spojené s prokazatelnými dlouhodobými poruchami komunikace. Z doložené dokumentace vyplývá, že žalobce je schopen se dorozumět srozumitelnou mluvenou řečí, neztratit schopnost psát a podepsat se, i když nemá potřebu písemné komunikace, a používá mobilní telefon ke komunikaci.
30. K základní životní potřebě stravování posudková komise uvedla, že přemístění stravy na místo konzumace lze realizovat i pomocí posouvání, nebo lze přizpůsobit místo konzumace stravy místu servírování. Žalobce je schopen si vybrat stravu v pevném i tekutém stavu a dát si ji na talíř, nalít si nápoj, posunout stravu na místo konzumace, najíst se příborem a napít se. Je schopen rozdělit stravu na menší kousky a servírovat ji. Je schopen dodržovat dietní režim, vybírat si vhodnou stravu a konzumovat ji ve vhodných časových intervalech. Nebyly prokázány anatomické nebo funkční ztráty obou horních končetin, nebo anatomické ztráty podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu k uchopení věcí, praktická nebo úplná nevidomost obou očí a ni těžké duševní choroby spojené se sociální dezintegrací a narušením stravovacích stereotypů.
31. K žalobcem sporované základní životní potřebě oblékání a obouvání posudková komise uvedla, že žalobce nemá těžké poruchy funkce horních či dolních končetin ani duševních schopností, není tedy dán medicínský důvod k nezvládání výběru vhodného oblečení, rozeznání rubu a líce oblečení, správnému vrstvení, oblékání, svlékání, obouvání a zouvání, eventuálně i s využitím pomůcek. Není dána porucha stojné funkce dolních končetin. Rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností je dostatečný k pravidelnému zvládání této potřeby.
32. K námitce žalobce, že žalovaný vycházel z nesprávně zjištěného stavu s odkazem na neúplný a nepřesvědčivý posudek posudkové komice, soud konstatuje, že pokud jde o správnost zjištěného zdravotního stavu žalobce, jedná se o odbornou medicínskou otázku, kterou nemůže soud a v zásadě ani správní orgán sám posoudit pro nedostatek odpovídající odborné kvalifikace, a proto se musí spoléhat na posudky předkládané k tomu kvalifikovanými odborníky – tj. posudkovými lékaři. Z tohoto důvodu tedy posuzuje zdravotní stav žadatelů (příjemců dávky) v řízení, jehož výsledek na takovém posouzení závisí, v prvním stupni posudkový lékař a v odvolacím řízení posudková komise žalovaného. Jedná se o specifickou formu správní činnosti, jejímž hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. V rozsudku ze dne 1. 2. 2022, č. j. 1 Ads 482/2020 -33, Nejvyšší správní soud uvedl, že správní řízení ve věci příspěvku na péči se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby. Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v prvním stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, přičemž na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti (srov. viz rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009 -53). K tomu je možno dále odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021 -30, v němž bylo konstatováno, že „v posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav účastníka řízení, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry ohledně splnění v zákoně stanovených kritérií pro přiznání dávky či průkazu osoby zdravotně postižené. Tento posudek je tedy ve správním a následně v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek lze však považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici“. V kontextu naplnění výše zmíněných požadavků lze dále poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018 -37, ze kterého plyne, že „aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby“.
33. Splnění požadavku úplnosti a přesvědčivosti posudku musí vyhodnotit jak správní orgán před vydáním rozhodnutí, tak krajský soud při přezkumu takového rozhodnutí. Výsledný posudek tedy sice podléhá hodnocení a jeho správnost není nikterak presumována, ale je přezkoumatelný pouze omezeně, neboť soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018 -37). Nenaplnění výše uvedených požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. Na danou judikaturu navazuje i další judikatura Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013 -25, judikoval: „V řízení o nároku na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách je povinností odvolacího správního orgánu žádat po posudkové komisi doplnění posudku, pokud posudková komise postavila své hodnocení na rozporných podkladech, aniž by rozpory sama odstranila nebo vysvětlila. Tak tomu může být v případě, že se objeví rozpor mezi výsledkem šetření sociálního pracovníka a názorem posudkové komise, aniž by posudková komise sama provedla vlastní přešetření zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči.“
34. Soud tedy není oprávněn hodnotit zvládání jednotlivých základních životních potřeb žalobcem, nýbrž musí posoudit pouze to, zda je posudek posudkové komise přesvědčivý a úplný tak, aby nebylo pochyb o jeho objektivnosti a správnosti. Soud zdůrazňuje, že nemá pochyb o odbornosti posudkové komise, jejího složení a způsobilosti hodnotit zdravotní omezení žalobce ve vztahu k právní úpravě příspěvku na péči. Z posudků vč. doplnění vyplývá, s jakými podklady posudková komise pracovala, tedy že vycházela ze spisového materiálu vč. zdravotní dokumentace žalobce (proti rozsahu podkladů pro posudek žalobce nebrojil). A vyplývá z něj rovněž, jakým způsobem byly vypořádány odvolací námitky žalobce a stěžejní námitky žalobce vznesené v průběhu předcházejícího řízení. Soud neshledal, že by posudková komise některý z podkladů opomněla vzít v potaz.
35. Ve vztahu k hodnocení základní životní potřeby mobility jako nezvládnuté, soud považuje hodnocení posudkovou komisí za úplné a přesvědčivé. Posudková komise zhodnotila, že žalobce nemá žádné anatomické ztráty či těžká funkční postižení obou dolních končetin, jeho motorické funkce jsou zcela v pořádku, tudíž zvládá chůzi, stoj, usedání, vstávání, zaujímání poloh i nástup a výstup z bariérových dopravních prostředků, není proto žádný medicínský důvod k nezvládání této základní životní potřeby v přijatelném standardu. V rámci hodnocení jednotlivých potřeb se posuzují dílčí aktivity uvedené v příloze k vyhlášce, u základní životní potřeby je to 1. vstávání a usedání, 2. stoj, 3. zaujímání a změna poloh, 4. pohyb chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, 5. otevírání a zavírání dveří, 6. chůze po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů a 7. nastupování a vystupování z dopravních prostředků včetně bariérových, a používání těchto prostředků. Žalobce namítal, že nezvládá chůzi po schodech a chůzi po nerovném terénu. Posudková komise podrobně zdůvodnila, že u žalobce není dán medicínský důvod k nezvládání chůze - tedy i chůze po nerovném terénu či do schodů. S facilitátorem v podobě dvou francouzských holí se dokáže přiměřeně pohybovat i po nerovném terénu – tedy i překonávat drobné překážky (např. obrubníky, drobné větve a kořeny přes cestu, štěrk či drobné kamínky, výmoly apod.). Případné potíže při zdolávání náročného či velmi členitého terénu (např. kamenité horské stezky, hustý les, dlouhá prudká stoupání atd.), se kterými se žalobce ve svém každodenním životě běžně nesetkává, či při přechodné změně jinak běžného prostředí v důsledku oprav na trase, nebo vlivem extrémního počasí (např. když je ulice pokrytá vrstvou ledu, krup či velkým množstvím sněhu apod.), nemohou vést k uznání potřeby mobility jako nezvládnuté. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby, s případnými facilitátory a kompenzačními pomůckami, v tomto případě v podobě francouzských holí. Přijatelný standard však neznamená to samé jako zvládání základních životních potřeb zcela zdravým a ničím neomezeným jedincem v nejvyšší možné kvalitě, proto snížená kvalita výkonu některých základních životních potřeb v přijatelném standardu nezpůsobuje nezvládání základní životní potřeby. Co se týče namítané chůze po schodech, shledal soud závěr posudkové komise o tom, že nejsou dány medicínské důvody k nezvládání chůzi po schodech nahoru i dolů v rozsahu alespoň jednoho patra přesvědčivými, neboť plně korespondují i se závěry sociálního šetření, dle kterého žalobce bydlí v prvním patře domu bez výtahu a chůzi po schodech zvládá. Rovněž skutečnost, že žalobci při chůzi po schodech poskytuje jištění jeho manželka, i když je jinak schopen se po schodech s facilitací ve formě přidržování se zábradlí/opěry o francouzské hole, pohybovat samostatně, nebo že žalobce není schopen zdolat schody stejnou technikou a tempem jako zdravý jedinec v jeho věku, nevede k nezvládání základní životní potřeby v přijatelném standardu. Námitky žalobce stran hodnocení této potřeby soud neshledal důvodnými.
36. K namítané základní životní potřebě orientace soud uvádí, že také hodnocení této základní životní potřeby seznal úplným a přesvědčivým. Tvrzení žalobce, že jeho psychiatrické nálezy uvádějí dezorientaci v místě a čase, není pravdivé, neboť toto tvrzení se v nálezech, které jsou součástí spisu, nenachází. Lékařské nálezy, které posudková komise citovala ani žalobcem předložené odborné nálezy a ostatně ani žádné jiné listin y obsažené ve správním spisu, neobsahují informaci o tom, že by žalobce byl zcela neorientovaný, jak tvrdil. V případě základní životní potřeby orientace se hodnotí schopnost smyslová, tedy orientace v situacích pomocí zraku a sluchu, a duševní kompetence reagovat na nastalé situace. Posudková komise vyčerpávajícím způsobem popsala, že žalobce nemá žádné smyslové postižení, jeho intelektové a kognitivní schopnosti jsou přiměřené a nemá ani těžké psychické postižení s prokazatelnými dlouhodobými těžkými poruchami orientace. Posudková komise přesvědčivým způsobem vysvětlila, že tvrzení a chování žalobce jsou účelové a tomu odpovídá i nevěrohodný výsledek testu MMSE3, na který se žalobce odkazoval. Bylo jednoznačně vysvětleno, že výsledek tohoto testu není relevantní, protože žalobce účelově odpovídal na jednoduché otázky nesprávně. Žalobce namítal, že orientaci nezvládá z důvodu podezření na lehkou demenci, k tomu ale soud zdůrazňuje, že pouhé „podezření“ nepostačuje, naopak k tomu, aby bylo možné demenci označit za příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, musí být nejprve s určitostí diagnostikována. Kromě toho k neschopnosti orientace z důvodu „nedostatku duševních kompetencí“ může vést středně těžká či těžká demence, nikoli pouze lehká demence. Posudková komise v souladu s podklady pro posudek popsala, že žalobce středně těžkou ani těžkou demencí netrpí a není u něj dán ani jiný důvod pro uznání této základní životní potřeby jako nezvládnuté. Závěrům posudkové komise také odpovídá závěr sociálního šetření ze dne 5. 9. 2024, v němž je uvedeno, že žalobce je orientován osobou i místem, dny mu splývají, denní režim rozliší. V tomto ohledu tedy soud žalobcem vytýkané vady v posudku neshledal.
37. Ve vztahu k základní životní potřebě komunikace soud zdůrazňuje, že pouhá neochota žalobce interagovat s okolím coby jeho povahový rys, ačkoli je jinak fyzicky i psychicky komunikace schopen, nemůže vést k uznání této potřeby za nezvládnutou. Ze sociálního šetření jednoznačně plyne, že žalobce je schopen adekvátně komunikovat slovem i písmem a používat i mobilní telefon ke komunikaci. Posudková komise po zhodnocení zdravotní dokumentace žalobce dospěla ke shodnému závěru. Srozumitelným a jednoznačným způsobem popsala, že žalobce má přiměřené mentální schopnosti ke komunikaci, netrpí žádným smyslovým postižením, středně těžkou, těžkou či hlubokou mentální retardací, středně těžkou či těžkou demencí ani těžkým duševním postižením. Skutečnost, že žalobce odpovídá se zpožděním a občas vykřikuje nesrozumitelné výrazy, ačkoli běžně komunikuje srozumitelně, neznamená, že není schopen komunikovat v přijatelném standardu. Tvrzený negativismus, citová oploštělost, paranoia a občasné halucinace podle hodnocení posudkové komise nedosahují takové intenzity, aby se jednalo o těžké duševní postižení spojené s prokazatelnými dlouhodobými poruchami komunikace. Soud proto shledal námitky stran této potřeby nedůvodnými.
38. K základní životní potřebě stravování žalobce namítal, že nezvládá dodržovat režim stravování a dietu, hubne, je apatický a má dezorganizovaný den. Skutečnost, že si žalobce zvykl nechat se obsluhovat manželkou, neznamená, že je automaticky neschopný zvládat tuto potřebu samostatně. Ze záznamu ze sociálního šetření plyne, že žalobce by potřebu zvládal zcela samostatně, kdyby měl vše po ruce, v podstatě má problém jen s přenášením stravy na stůl ke konzumaci. V záznamu je rovněž uvedeno, že žalobce denní režim rozezná, v žalobě uvedené tvrzení, že má dezorganizovaný den, se jeví jako účelové. Posudková komise přesvědčivým způsobem popsala, že žalobce netrpí žádným smyslovým či psychickým postižením, které by mělo za následek narušení stravovacích stereotypů. Co se týče tělesných funkcí, posudková komise popsala, že žalobce i přes amputaci ukazováčku pravé ruky nemá narušenou úchopovou funkci horních končetin, je tedy schopen si nabrat stravu, naporcovat ji na menší kousky a zkonzumovat ji, nalít si nápoj a vypít jej. Přemístění stravy na místo konzumace lze realizovat i pomocí posouvání, nebo lze přizpůsobit místo konzumace stravy místu servírování, případně lze použít servírovací stolek. K tomu soud zdůrazňuje, že posudková komise shledala, že žalobce by měl zvládat pohyb po domácnosti i bez opory francouzských holí, nicméně pokud i přesto žalobce používá francouzské hole i doma, nic mu nebrání realizovat přesun stravy posouváním, jíst v místě servírování či používat servírovací stolek. S využitím možností facilitace tedy není důvod k nezvládání této potřeby v přijatelném standardu. Posudková komise popsala, že žalobce žádnou lékařem stanovenou dietu nemá, je však schopen dodržovat případný dietní režim, vybírat si vhodnou stravu a konzumovat ji ve vhodných časových intervalech. Soud proto i v této části shledal posudek posudkové komise úplným a přesvědčivým.
39. Ve vztahu k životní potřebě oblékání a obouvání žalobce v žalobě uvedl, že vzhledem k amputaci prstu a částečné poruše motoriky, psychickému stavu a jemné motorice nezvládá manipulaci s oblečením vč. samotného oblékání a svlékání. Posudková komise popsala, že žalobce nemá žádné anatomické či funkční ztráty obou dolních končetin, pohybové funkce má zcela zachovalé a je schopen usedání, vstávání a stoje, nemá anatomické a funkční ztráty obou horních končetin, proto oblékání, svlékání, obouvání a zouvání zvládá. Skutečnost, že má amputovaný prst pravé ruky, nemá na zachování úchopové funkce ruky podstatný vliv, neboť je schopen držet v pravé ruce francouzskou hůl, madla i jiné předměty, je tedy schopen uchopit i lem kalhot či jinou část oděvu. V záznamu se sociálního šetření je uvedeno, že žalobce se obléká s dopomocí manželky, potřebuje pomoci toliko s ponožkami, kalhotami a obuví, aby nepřepadl – to jsou však úkony, které by žalobce neměl mít problém zvládnout s běžně dostupnými facilitátory (navlékačem ponožek, dlouhou lžící na boty, sedátkem) a volbou vhodného oblečení a obuvi (např. volné kalhoty, jednoduchá nazouvací obuv bez vázání apod.) Žalobci nic nebrání tomu, aby odívání a obouvání realizoval převážně vsedě, aby u toho nepřepadal. Jiná manipulace s oblečením kromě samotného výběru oděvu, oblékání a svlékání (zejm. praní, žehlení, věšení, skládání, třídění a ukládání do skříně) není hodnocena v rámci základní životní potřeby oblékání a obouvání, ale v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, kterou posudková komise uznala u žalobce jako nezvládanou. Námitky žalobce stran potřeby oblékání a obouvání tedy soud shledal nedůvodnými.
40. Soud nijak nezpochybňuje existenci ani dlouhodobost zdravotních obtíží žalobce, které mu nepochybně působí komplikace a omezení v jeho osobním životě, nicméně zdůrazňuje, že nárok na příspěvek na péči pro osobu závislou na péči jiné fyzické osoby ve II. či dokonce III. stupni musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, což se však v tomto případě nestalo. Žalobce pochopitelně popisoval svůj zdravotní stav výhradně subjektivně, avšak posudková komise předložila objektivní medicínské posouzení zdravotního stavu žalobce, vycházela přitom z dostupné zdravotní dokumentace a sociálního šetření a vypořádala se přitom i se subjektivními tvrzeními žalobce. Soud tak posudek posudkové komise považuje za úplný a přesvědčivý. Z tohoto důvodu soud neshledal ani důvod pro to, aby byl k hodnocení zdravotního stavu žalobce byl ustanoven znalec.
41. V rámci hodnocení jednotlivých potřeb se posuzují dílčí aktivity uvedené v příloze k vyhlášce, tento výčet je taxativní a nelze k němu přiřazovat další aktivity (ani přesouvat aktivity hodnocených v rámci jiných potřeb). Tímto způsobem se postupuje u všech žadatelů o příspěvek na péči (a všech příjemců příspěvku na péči, u kterých dochází k přezkumu nároku na příspěvek a jeho výše) bez rozdílu. Soud neshledal, že by se posudková komise a potažmo žalovaný od zákonem a vyhláškou stanoveného postupu v případě žalobce odchýlili a k žalobci přistupovali diskriminačně, ať už v pozitivním (zvýhodňujícím) nebo negativním (znevýhodňujícím) smyslu. Ze správního spisu neplyne nic, co by nasvědčovalo podjatosti některého z členů posudkové komise či následně úředních osob žalovaného. Tvrzení žalobce, že k němu posudková komise přistupovala zaujatě soud shledal ničím nepodloženým. Neshledal tedy důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí. Soud rovněž
42. Soud v mezích žalobních bodů vyhodnotil žalobu jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 a 2 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a procesně úspěšnému žalovanému náhrada nákladů řízení ze zákona nepřísluší, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, sídlem Moravské náměstí 611/6, 657 40 Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Ústí nad Labem 29. července 2026
Mgr. Ladislav Vaško v. r.
samosoudce
Shodu s prvopisem potvrzuje G. Z.