Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Az 25/2026 - 21

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Jaroslavou Křivánkovou ve věci

žalobce:

T. H. P., narozený X,

státní příslušník X,

t. č. Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty, č. p. 234, 739 51 Vyšní Lhoty

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra České republiky, sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě ze dne 19. 6. 2026 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2026, č. j. OAM-649/BA-BA01-HA15-2026,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

Napadené rozhodnutí

1. Žalovaný rozhodl o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany rozhodnutím ze dne 21. 5. 2026, č. j. OAM-387/BA-BA01-D06-2026 (dále jen napadené rozhodnutí), tak, že žádost o udělení mezinárodní ochrany se podle , o azylu, ve znění účinném do 11. 6. 2026 (dále jen zákon o azylu), zamítl jako zjevně nedůvodnou.

II.

Žaloba

2. Proti napadenému rozhodnutí žalobce brojil žalobou ze dne 19. 6. 2026, v níž nejprve stručně zrekapituloval průběh správního řízení a poté vytyčil žalobní body, které níže rozvedl.

3. Žalobce uvedl, že žalovaný porušil: , (dále jen ), neboť nepostupoval v souladu se zákony a ostatními právními předpisy; , neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu ( ), v souvislosti s , 3 a 4 , neboť žalovaný neopatřil dostatek podkladů pro vydání rozhodnutí a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci; , neboť je odůvodnění napadeného rozhodnutí nedostatečné co se týká úvah, kterými se žalovaný řídil při hodnocení podkladů rozhodnutí a výkladu ustanovení zákona o azylu; zákona o azylu, neboť žalobce splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany, jelikož mu v zemi původu hrozí nebezpečí vážné újmy; zákona o azylu, neboť v případě žalobce nebyl důvod pro zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné, označení jeho žádosti jako ekonomicky motivované je zjednodušující; a dále dle textu.

4. Dále žalobce doplnil, že k žádosti o mezinárodní ochranu uvedl dva důvody, kdy prvním z nich je legalizace pobytu, což však s odkazem na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 8. 3. 2023, č. j. , bod 56, nemůže být samo o sobě důvodem pro zamítnutí žádosti. Druhý důvod pak souvisí se skutečností, že si žalobce na cestu do Evropy půjčil, přičemž žalovaný se nevěnoval nebezpečí, které plyne z aktivit organizovaných skupin poskytujících finanční prostředky. Podle žalobce může být jeho strach důvodem pro získání doplňkové ochrany podle § 14a odst. 1 ve spoj. s odst. 2 písm. b) nebo c) zákona o azylu.

5. Dále žalobce poukázal na dokument Human Trafficking in Vietnam: Patterns of exploitation, risk factors, and access to support z roku 2026 od Asylos Network, v souvislosti s nímž vysvětlil rizika hrozícího obchodování s lidmi po návratu do Vietnamu. S odkazem na § 2 odst. 6 věty druhé zákona o azylu žalobce uvedl, že uvedený kontext může být důvodem pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný se touto částí nezabýval a odůvodnění napadeného rozhodnutí je proto nedostatečné.

6. Závěrem žaloby žalobce rekapituloval výše uvedená pochybení žalovaného, přičemž uvedl, že rozhodnutí jako takové je nezákonné.

III.

Vyjádření žalovaného

7. Žalovaný dne 9. 7. 2026 ve svém vyjádření k žalobě po rekapitulaci řízení a žalobních bodů uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Při rozhodování vzal v úvahu skutečnosti, které žalobce tvrdil, shromáždil k nim relevantní a aktuální informace o situaci v zemi původu. Rovněž vycházel z dostatečně zjištěného stavu věci a má za to, že přijaté řešení odpovídá konkrétním okolnostem daného případu a je patřičným způsobem odůvodněno.

8. Žalovaný konstatoval, že žalobce nevyužil svého práva podle – nechtěl se s nabízenými informacemi seznámit ani se k nim vyjádřit, stejně jako nenavrhl žádné další podklady a neuvedl žádné další skutečnosti nebo nové informace.

9. Žalovaný dále citoval odpovědi žalobce z pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, z nichž vyplývá, že žalobce shledal lepší pracovní poměry v Evropě, že by nežádal o mezinárodní ochranu nebýt jeho zadržení a že si byl vědom svého nelegálního pobytu na území ČR. Žalovaný shledal hlavním motivem žádosti o udělení mezinárodní ochrany pouze ekonomické důvody, kdy žalobce neuvedl žádné azylově relevantní skutečnosti. V této souvislosti žalovaný podotkl, že azyl je zcela výjimečným institutem, jehož účelem není řešení nepříznivé ekonomické situace. Legální pobyt a následně povolení k výdělečné činnosti si může žalobce zajistit postupem dle

10. Legalizace pobytu podle žalovaného s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 2. 2005, č. j. , nemůže být důvodem k udělení mezinárodní ochrany.

11. Žalovaný považuje své rozhodnutí za zákonné, přezkoumatelné, vycházející z dostatečně zjištěného stavu věci. Žalobní argumentace podle něj není způsobilá zpochybnit důvodnost napadeného rozhodnutí.

IV.

Posouzení soudem

12. Řízení v projednávané věci je upraveno , (dále jen ). Soud přezkoumal napadené výroky rozhodnutí v mezích žalobních bodů.

13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě souhlasil s projednáním věci bez nařízení jednání ve smyslu Žalobce se k výzvě soudu, aby ve lhůtě 2 týdnů písemně sdělil, zda souhlasí, aby soud rozhodl o věci samé bez jednání, nevyjádřil. Jelikož v dané lhůtě nevyjádřil svůj nesouhlas s takovým projednáním a zároveň byl ve výzvě poučen, je dle souhlas žalobce presumován. Ve věci bylo zároveň možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy. Soud tedy neshledal k nařízení jednání důvod, a proto rozhodl o žalobě bez nařízení jednání.

V.

Rozhodnutí soudu

14. Žaloba je nedůvodná.

15. Podle § 16 odst. 1 písm. a) zákona o azylu „Žádost o udělení mezinárodní ochrany se zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a, a zároveň uvádí pouze ekonomické důvody.”

16. Podle § 16 odst. 4 věty první zákona o azylu „Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b.”

17. K výčtu ustanovení uvedenému úvodem žaloby, která byla podle žalobce porušena, soud uvádí, že pouhý výčet zákonných ustanovení, která měl žalovaný dle žalobce porušit, nelze považovat za žalobní body (srov. rozsudek NSS ze dne 23. 5. 2018, č. j. -38, kde je s odkazem na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, č. j. -58 uvedeno, že výčet zákonných ustanovení, s nimiž má být napadené rozhodnutí dle názoru žalobce v rozporu, nelze považovat za žalobní body).

18. Jádrem žalobcovy žalobní argumentace je obava z věřitelů v případě návratu do země původu. Žalovaný se dle žalobce měl jeho žádostí o udělení mezinárodní ochrany zabývat věcně, jelikož nebyla podána pouze z ekonomických důvodů.

19. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce odcestoval z Vietnamu v roce 2023 a v té době měl povolení k pobytu a zaměstnání v Maďarsku. Do ČR přicestoval vlakem přibližně na přelomu června a července 2025. Dne 18. 5. 2026 byl kontrolován Městskou policií Plzeň, kdy lustrací bylo zjištěno, že žalobci bylo uloženo správní vyhoštění z území členských států Evropské unie, vydané dne 30. 7. 2025 vedeného pod č. j. KRPC-98805-29/ČJ-2025-020023. Tím vzniklo podezření, že žalobce se nachází na území ČR neoprávněně, pročež byl zadržen, zajištěn a umístěn do zařízení pro zajištění cizinců za účelem správního vyhoštění.

20. Dne 23. 5. 2026 podal žalobce žádost o udělení mezinárodní ochrany. Při poskytnutí údajů k žádosti o mezinárodní ochranu dle § 10 odst. 2 zákona o azylu žalobce coby důvody žádosti o mezinárodní ochranu sdělil: „Mám finanční důvod. Abych se dostal sem do Evropy, tak jsem si musel půjčit peníze od banky. Hlavním důvodem, proč žádám o MO je to, že i přesto, že vím, že jsem v ČR nelegálně, tak doufám, že touto cestou si zajistím pobyt v ČR, abych tady mohl nadále pracovat, jelikož jsou tady mnohem lepší pracovní podmínky než v Maďarsku.“

21. Přestože žalobce v žádosti o udělení mezinárodní ochrany hovořil o „hlavním důvodu“, což by s ohledem na jazykový výklad mohlo indikovat, že existují také jiné (patrně vedlejší) důvody jeho žádosti; žalobce žádné jiné důvody neuvedl. Soudu proto není zřejmé, na základě čeho žalobce v žalobě dovozuje, že v rámci správního řízení uvedl dva hlavní důvody pro žádost o mezinárodní ochranu.

22. Žalobce v žalobě podotkl, že legalizace pobytu na území nebyla jeho jediným důvodem pro podání žádosti, když žalovanému „také mimo jiné sdělil, že si na svou cestu do Evropy původně půjčil – správní orgán má proto povinnost zkoumat, zda právě v souvislosti s tím nehrozí žalobci v zemi původu závažné nebezpečí.“ Jakkoli tvrzení žalobce o půjčce na jeho cestu do Evropy odpovídá obsahu správního spisu, žalobce na údajné nebezpečí hrozící vážné újmy v souvislosti s dluhem poukázal až v žalobě. V té souvislosti nelze pominout, že z výpovědi žalobce ani z žaloby samotné nevyplývá, že by žalobce v minulosti měl v souvislosti s vymáháním uvedeného dluhu v zemi původu jakékoliv problémy, natož že by se v souvislosti s nimi obrátil na příslušné státní orgány a tyto orgány mu pomoc odmítly poskytnout. Žádná skutečnost tak nenapovídá tomu, že by žalobci v souvislosti s uvedeným dluhem hrozily v zemi původu problémy intenzity pronásledování ani že by mu nebyla v případě potřřeby poskytnuta státními orgány ochrana či by taková pomoc byla nedostupná.

23. Žádná skutečnost nenapovídá ani tomu, že by v případě potřeby nebyla žalobci taková pomoc nedostupná či by mu nebyla státními orgány země původu poskytnuta.

24. Pokud jde o břemeno tvrzení v řízení o mezinárodní ochranu, to stíhá žadatele o ni, neboť je primárním zdrojem informací podstatných pro udělení mezinárodní ochrany (srov. např. usnesení NSS ze dne 20. 6. 2013, č. j. -38, či ze dne 11. 12. 2015, č. j. -48). Po žalovaném se požaduje, aby vhodně kladenými otázkami zjistil, zda jsou žadatelem tvrzené skutečnosti relevantní pro udělení azylu či doplňkové ochrany a tvrzení žadatele podle toho posoudil (viz rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2005, č. j. -89). Žalovanému nepřísluší domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a posléze k nim činit skutková zjištění (rozsudek NSS č. j. -41).

25. Neuvedl-li v žádosti o udělení mezinárodní ochrany skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a zákona o azylu, a zároveň uvedl pouze ekonomické důvody, žalovaný správně aplikoval ustanovení § 16 zákona o azylu, když zamítl žádost jako zjevně nedůvodnou.

26. Žalovaný se nadto řádně zabýval celkovou situací v zemi původu, když si pro účely řízení opatřil aktuální Informace Odboru azylu a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, Bezpečnostní a politická situace ve Vietnamu, Vybrané otázky z oblasti občanských svobod a lidských práv, ze dne 20. května 2026, z nichž při svém rozhodování věcně vycházel. Za této situace byl rozsah jím shromážděných informací i skutečností, jimiž se v napadeném rozhodnutí zabýval, dostačující a plně v souladu se zásadami správního řízení a plně reagující na argumentaci žalobce v průběhu správního řízení. Žalovanému tak nelze vytýkat jakékoliv pochybení při zjišťování skutkového stavu. Namítal-li žalobce jeho nedostatečné zjištění, soud tuto námitku neshledal důvodnou, neboť splnil svou povinnost zajistit k žádosti maximální možné množství důkazů a obstaral si informace o zemi původu, které jsou relevantní, důvěryhodné, aktuální a ověřené z různých zdrojů (srov. rozsudek NSS ze dne 31. 7. 2008, č. j. –71).

27. Soud musí v této souvislosti korigovat náhled žalobce, že samostatným důvodem pro neudělení mezinárodní ochrany je snaha o legalizaci pobytu jako taková (kdy každá žádost o mezinárodní ochranu slouží právě k legalizaci pobytu). Z napadeného rozhodnutí jasně vyplývá, že žalovaný se při posuzování žádosti držel dikce § 16 zákona o azylu a k zamítnutí žádosti došlo v důsledku uvádění výhradně ekonomických a nikoli azylově relevantních důvodů.

28. Žalobcem odkazovaný dokument z roku 2026 od Asylos Network s názvem Human Trafficking in Vietnam: Patterns of exploitation, risk factors, and access to support měl žalobce předložit již ve správním řízení, aby jej žalovaný mohl zohlednit při svém rozhodování. Žalovaný poskytl žalobci v průběhu řízení možnost vyjádřit se a doplnit rozhodné skutečnosti či jiné významné informace, naposledy dne 8. 6. 2026 při seznámení s podklady rozhodnutí. Žalobce, ačkoli uvádí, že skutečnosti popsané v uvedeném dokumentu mohou odůvodňovat udělení doplňkové ochrany, v průběhu správního řízení neuvedl žádnou souvislost těchto skutečností se svou osobou ani s konkrétními okolnostmi svého případu. Současně ani v podané žalobě netvrdí, že by byl vystaven nebezpečí, nátlaku, fyzickému násilí či jiným formám hrozeb. Žalovaný se proto nemohl zabývat předmětným dokumentem ani touto žalobcem označovanou podstatnou částí jeho příběhu, neboť žalobce v řízení neuplatnil žádná tvrzení svědčící o hrozící újmě.

29. Nadto považuje soud tvrzení žalobce o nebezpečí, které mu má v zemi původu hrozit v souvislosti s jeho dluhem, za rozporná. Zatímco ve správním řízení žalobce výslovně uvedl, že si finanční prostředky zapůjčil od banky, v podané žalobě nově konstruuje obavu z lichvářů (tzv. loan sharks). Oficiální bankovní instituce jsou legálními subjekty podléhajícími státní regulaci, jejichž legitimní vymáhání pohledávek nelze zaměňovat s kriminálním jednáním lichvářů. Odkaz na zprávu organizace Asylos Network z roku 2026 týkající se obchodování s lidmi ve Vietnamu se jeví pro posouzení případu i z věcného hlediska irelevantní.

30. Lze uzavřít, že v individuálním případě žalobce nebyla prokázána existence důvodných obav, že by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy. Žalobce dle své výpovědi neměl ve vlasti žádné problémy ani mu nic nebrání v návratu. K podání žádosti o mezinárodní ochranu a z ní vyplývající legalizací pobytu byl motivován výhradně finančními důvody.

31. Soud tedy s ohledem na shora uvedené konstatuje, že v řízení před žalovaným nedošlo k žádným vadám řízení a jeho rozhodnutí je zákonné, neboť žalobce neprokázal existenci skutečností svědčících o tom, že došlo, či by potenciálně mohlo dojít, k zásahu do jeho lidských práv, přičemž žalovaný si opatřil dostatek potřebných podkladů pro své rozhodnutí, jež následně řádně odůvodnil. Soud proto žalobu v souladu s ust. jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

VI.

Náklady řízení

32. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Úspěšnému žalovanému však nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly a ani nárok na jejich náhradu neuplatňoval. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení kasační stížnost. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Plzeň 26. 8. 2026

Mgr. Jaroslava Křivánková v.r.

samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje H. K.