Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
25 A 42/2024 - 31.pdf
PDF · 0 B
No categories available
25 A 42/2024 - 31
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Zory Šmolkové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., ve věci
žalobkyně: DT Transport CZ s.r.o.
sídlem Vyšehradská 1349/2, 128 00 Praha 2 - Nové Město
zastoupená Mgr. Michaelou Novákovou, advokátkou
sídlem Žerotínova 1051/19, 702 00 Ostrava
proti
žalovanému Krajský úřad Moravskoslezského kraje
sídlem 28. října 117, 702 18 Ostrava
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 6. 2024, č. j. MSK 36643/2024
takto:
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 20. 8. 2024 domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 26. 6. 2024, č. j. MSK 36643/2024 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 27. 2. 2024, č. j. MMFM 39599/2024, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku dle § 42b odst. 1 písm. u) zákona č. 13/1997 Sb. , o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPozKom “), jehož se dopustila tím, že dne 9. 1. 2023 v 08:40 hodin na silnici č. III/4794 v obci Paskov jakožto provozovatelka provozovala jízdní soupravu složenou z motorového vozidla MAN, SPZ X, jehož
- okamžitá hmotnost byla o 2 971 kg vyšší než hodnota největší povolené hmotnosti 18 000 kg, kdy nízkorychlostním vážením po odečtu toleranční srážky 2 % byla zjištěna hmotnost 20 971 kg,
- okamžitá hmotnost na 1. nápravě byla o 555 kg vyšší než hodnota největší technicky přípustné hmotnosti 7 500 kg, kdy nízkorychlostním vážením po odečtu toleranční srážky 2 % byla zjištěna hmotnost 8 055 kg, a
- okamžitá hmotnost na 2. nápravě byla o 1 416 kg vyšší než hodnota největší povolené hmotnosti 11 500 kg, kdy nízkorychlostním vážením po odečtu toleranční srážky 2 % byla zjištěna hmotnost 12 916 kg,
čímž porušila povinnost stanovenou v § 43a odst. 5 , § 52 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZPP “) ve spojení s ustanoveními § 5 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. a) a § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 209/2018 Sb. , o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel (dále jen „Vyhláška “). Za tento přestupek byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 27 000 Kč a povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.
II. Shrnutí argumentů obsažených v žalobě
2. Žalobkyně ve své žalobě předně namítala, že pasportační list T-29 z roku 2013 nedokládá místo provedení vážení. Na tomto místě se nacházení betonová svodidla, takže měření zde proběhnout nemohlo. Vážní místo se neshoduje s fotografiemi, kde je vzorové stanoviště a pasportačním listem tedy není doloženo splnění požadavků pro sklon vážení. Ve spise také schází dokumentace místa nízkorychlostního kontrolního vážení před započetím vážení. Fotografie vodováhy uložené na váze nemá vypovídací hodnotu a splnění kritérií, jež vyžaduje metrologický předpis MP 00904 vydávaný Českým metrologickým institutem (dále jen „MP 009“), není z fotografie patrné. Podle tohoto předpisu musí být sklonoměr uložen přímo na vozovku, nikoliv na předmět, který je umístěn na vozovce. Důležitý je sklon celé vážní zóny, nikoli jen samotného nosiče zatížení. Rovněž místo vážení není vhodné – cesta je popraskaná, vyskytují se na ni nečistoty a před umístěním vah nebyla vozovka zdokumentována. Pracovníci nedodrželi manuál výrobce vah a metodiku Nízkorychlostní kontrolní vážení vozidel podle zákona č. 13/1997 Sb. , o pozemních komunikacích, aneb rychlá orientace v legislativě, vydávanou CSPSD z roku 2015 (dále jen „Metodika CSPSD 2015 “), výsledky vážení jsou proto zkreslené. Také nezakreslili místo vážení, a proto není možné ověřit, zda vážící zóna splňovala podmínky stanovené předpisy. Deset let starý pasportační list proto nelze použít, jelikož vozovka se od té doby změnila.
3. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že Vozidlo nebylo při vážení řádně zaklínováno, aby nedošlo k jeho případnému pohybu, jak vyžaduje čl. 5.2.1 MP 009 a čl. 7.2 Metodiky CSPSD 2015 a její příloha 7, obsahující zápis z rozšířené porady vedoucího sboru silniční kontroly s vedoucími mobilních expertních jednotek. Metrologický předpis (MP 009) je přitom závazný pro pracovníky NKV, což potvrzuje obsáhlá judikatura, metodologická příručka Ministerstva dopravy i Generální ředitelství cel v přípisu ze dne 12. 4. 2022 přiloženého k žalobě.
4. Vážení také probíhalo bez souhlasu vlastníka komunikace, jak vyžaduje § 38a odst. 3 ZPozKom . Tento si správní orgán obstaral až později. Takový postup ovšem není správný, protože k nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení je dle metodiky Ministerstva dopravy – nízkorychlostní kontrolní vážení a správní řízení ve věci souvisejících přestupků a správních deliktů (dále jen „metodika MD“) nutno mít souhlas vlastníka pozemku, který není ve vlastnictví státu, a to ještě před započetím vážení. Žalobkyně dovozuje, že došlo k porušení § 51 správního řádu (dále jen „s. ř.“), neboť důkazní prostředek byl získán v rozporu s právními předpisy. Na podporu tohoto bodu přikládá přípis Policejního prezidia České republiky ze dne 16. 11. 2020, č.j. PPR-34484-2/ ČJ-2020-990810, kde na dotaz, zda před rozvinutím měřícího zařízení žádá PČR vlastníka pozemku o souhlas s jeho užitím, uvedlo, že v případě, kdy v dané lokalitě nemá odpovídající kontrolní stanoviště, může na základě předchozí dohody a s výslovným souhlasem soukromého subjektu využít i tento soukromý pozemek. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 8. 2013, čj. 4 As 28/2013 -24, vyplývá, že takto získaný důkaz není možné použít a je nutné vycházet z ostatních důkazů provedených ve správním řízení, z nichž lze učinit jednoznačný závěr, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, obstojí. K žalobě přikládá rovněž usnesení o zastavení řízení Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 18. 5. 2023, sp. zn. 16346/2023-570000-12. Dle žalobkyně zde celní úřad považuje chybějící písemný souhlas vlastníka pozemku za tak závažné pochybení, že zastavuje zahájené řízení, pokud v době vážení písemný souhlas neexistoval. Není možné akceptovat přístup žalovaného, který ignoruje metodiky a interní předpisy, které rozvádějí zákonný požadavek.
5. Správní orgány též pochybily, když řidiči, jenž nesouhlasil s výsledky měření, nedaly možnost se vyjádřit a žalovaný nezjišťoval, z jakého důvodu mu tuto možnost prvostupňový orgán nedal.
6. Nebyl také reflektován stav vozidla a jeho znečištění blátem, které na vozidle ulpěly při nakládání. Podle § 6 odst. 2 Vyhlášky lze při znečištění např. blátem nebo sněhem tolerovat překročení nejvyšší povolené hmotnosti až o 3 %, avšak správní orgán toto ustanovení v rozhodnutí neaplikoval.
III. Vyjádření žalovaného k žalobě
7. Žalovaný se odkázal na odůvodnění obou rozhodnutí a dále uvádí, že se napadené rozhodnutí neopírá primárně o pasportační list, ale o fotograficky zdokumentované výsledky měření. Tyto výsledky přitom splňují kritéria vyžadována MP 009. Vodováha je položená na rohožích a vahách, které kopírují sklon terénu. Právě tato metoda měření prokazuje, že sklon je doopravdy měřen na stejném místě, kde je následně vozidlo váženo. Jedná se o běžný postup, což dokládá příkladem i odkazem na úvodní snímek ke kontrolnímu vážení na stránce www.dopoma.cz firmy DOPOMA Konzult, v níž je jako kontaktní osoba uveden PaedDr. J. M., LL. M., zástupce žalobkyně ve správním řízení. Žalovaný proto nepovažuje za nezbytné pořízení fotografie vozovky před umístěním vah. Správní orgán přitom není povinen zjišťovat všechny detaily, ale dosáhnout stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, tedy že naměřené hodnoty jsou relevantní pro posouzení věci. Nevyjdou-li najevo konkrétní pochybnosti nejsou správní orgány povinny v každém jednotlivém případě provádět detailní a rozsáhlé dokazování různých technických podrobností a postupů. Z fotografií je patrné, že povrch vozovky v místě vážení je celistvý, bez výtluků či znečištění a praskliny se nachází pouze mimo vážní zónu. Žádné vyjeté koleje o hloubce 10 mm či hlubší, které jakožto maximální určuje příloha č. 3 Metodické příručky Centra služeb pro silniční dopravu k nízkorychlostnímu vážení z roku 2022 (dále jen „Metodika CSPSD 2022“) se zde nevyskytují a úvaha žalobkyně, že se praskliny nacházejí pod rohožemi a vahami je čistou spekulací, jež uvádí poprvé až v žalobě.
8. Ohledně nezaklínování vozidla zepředu a zezadu žalovaný uvádí, že je pouze nezbytné splnit podmínku, že v okamžiku vážení není vozidlo v pohybu. Klíny se využívají v závislosti na vážené nápravě a poloze ostatních náprav. Nepoužití klínu, či klínování jen z jedné strany nemůže mít vliv na výsledky vážení u stojícího vozidla. Smyslem tohoto opatření je zabránit pohybu tam, kde hrozí, což bylo v daném případě dodrženo. Metodika CSPSD 2022 přitom již požadavek klínování vozidla neobsahuje, pouze nedoporučuje použití zakládacího klínu na vyrovnávacích rohožích. Použití klínu je navíc z fotografií ve spise patrné.
9. Není pravdou, že správní orgány nevzali v potaz znečištění vozidla blátem. V napadeném rozhodnutí na straně 6 v předposledním odstavci žalovaný vysvětluje, že největší povolená hmotnost vozidla byla zde překročena o 16,5 %, což nesplňuje podmínku pro aplikaci ustanovení § 6 odst. 2 Vyhlášky, kde je nejvyšší přípustné překročení 3 %. Zároveň toto nemá vliv na výši pokuty, neboť ta se odvíjí od nejvyššího překročení limitů (§ 43 odst. 1 ZPozKom ).
10. Ohledně výslechu řidiče žalovaný uvádí, že v daném případě je posuzován přestupek žalobkyně, nikoli řidiče. Pouhý nesouhlas s výsledky měření není dostatečným důvodem pro výslech řidiče, jelikož bez uvedení důvodů tohoto nesouhlasu není patrné, jaké skutečnosti by měl objasnit. Žalobkyně přitom v průběhu celého řízení neuvedla, jaké okolnosti by měly z výpovědi řidiče vyplynout.
IV. Replika žalobkyně
11. V replice k vyjádření žalovaného žalobkyně opakuje, že MP 009 přímo stanoví, že kontrola stanoviště má probíhat tak, že sklonoměr je uložen přímo na vozovku. Položení na rohože a váhy nekopíruje povrch vozovky, protože nosiče zatížení ani rohože s ohledem na svou konstrukci a velikost k povrchu vozovky ani přilnout nemohou. Navíc je stěžejní sklon celé vážicí zóny, nikoliv jen samotného nosiče zatížení, jelikož je nutné brát v potaz vliv sklonu na celý vážený objekt a přenášení tíhy a hmotnosti vlivem tohoto sklonu. K replice žalobkyně přikládá fotografie pořízené z místa vážení. Z fotografií je patrné, že vozovka je popraskaná, nacházejí se v ní např. nerovnosti překračující hloubku 24 mm, přičemž dle návodu k vahám Haenni nesmí hloubka nerovnosti přesáhnout 10 mm a naměřený příčný sklon měl hodnotu 3,1 %, tedy více, než je povoleno. Jelikož správní orgán nijak nedoložil a zpětně již ani doložit nemůže, kde konkrétně byly nosiče zatížení uloženy, pak jeho tvrzení, že se v daném místě žádné nečistoty ani nerovnosti či praskliny nenacházely, naprosto spekulativní, nemající oporu ve spisovém materiálu. Pokud správní orgán není schopen přesně označit místo uložení vah např. Uvedeném GPS souřadnic, jak je na mnohých místech kontrolního vážení zcela běžné, pak není možné ověřit, zda místo kontrolního vážení splňovalo požadavky dané normami a výsledek vážení tak nemůže sloužit jako podklad pro uložení sankce. Z obrázku z webu ani webu samotného není patrné, že zachycuje správný postup vážení a obrázek byl navíc vygenerován umělou inteligencí.
12. Ohledně nezbytnosti klínování uvádí citaci z odborné publikace pojednávající o mechanice kol vozidla v momentě, kdy kolo přenáší hnací nebo brzdný moment. Z tohoto pak vyvozuje, že i když se kolo při pohledu zvenčí nepohybuje, ještě neznamená, že uvnitř nepůsobí žádné fyzikální síly. Požadavek zaklínování je tedy založen na hluboké odborné znalosti a pouze tehdy dojde k ustálení sil, které při samovolném pohybu vozidla vpřed nebo vzad, do jednoho klínu pořád ovlivní kroutící moment, který přenese gravitační tíhu mimo osu kol, mimo osu těžiště, čímž je tíhová síla zkreslena vzniklou pákou a údaj takto zobrazený na displeji nosiče zatížení není údajem tím správným.
13. Žalobkyně opakuje, že řidič měl být vyslechnut ohledně průběhu vážení a jeho výsledku aby správní orgán zjistil, z jakého důvodu nesouhlasil s výsledky vážení. Tento postup žalovaného tedy žalobkyně hodnotí jako zásah do svých práv a popření povinnosti správního orgánu zjistit stav, o němž nepanují důvodné pochybnosti.
V. Vyjádření žalovaného k replice
14. K replice žalovaný uvádí, že fotografie žalobkyně jsou pro řízení irrelevantní, protože nelze spolehlivě určit, zda zachycují vážní místo a jsou pořízeny s časovým odstupem více než roku a půl. Pořízené snímky neodpovídají fotografiím ve spise. Pro dostatečné zjištění stavu věci není nezbytné uvádět GPS souřadnice, když je vše zdokumentováno fotograficky. S tvrzením žalobkyně ohledně zpochybnění závěru žalovaného o celistvosti a čistotě vozovky jakožto spekulativního a nemajícího oporu ve spisovém materiálu žalovaný nesouhlasí a opakuje, že fotografie ve spise závěry žalovaného jasně dokazují. Navíc není z fotografií žalobkyně patrné, jak došlo ke vzdálenosti 24 mm. Dále MP 009, platný od roku 2020 podmínku položení sklonoměru přímo na vozovku neobsahuje. Aby bylo možné měřit správně sklon přímo na vozovce, musela by být dokonale rovná, což není možné, naopak položením na nosiče zatížení na vozovce dojde k velmi přesnému změření jejího sklonu. Fotka ze stránky společnosti DOPOMA Konzult s.r.o. byla uvedena ve vyjádření pro ilustraci standardního postupu. Opakuje také, že MP 009 žádnou podmínku zaklínování vozidla zepředu i zezadu neobsahuje.
VI. Posouzení věci krajským soudem
15. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů podle části třetí, hlavy první a druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s. “). Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodnutí žalovaného. Ve věci rozhodoval bez nařízení jednání v souladu s § 51 s. ř. s. s. ř. s. Žalobu shledal nedůvodnou.
16. Podle § 38a odst. 1 ZPozKom se na dálnicích, silnicích a místních komunikacích provádí kontrolní vážení a měření (dále jen „kontrolní vážení“) vozidel spadajících do kategorie M2, M3, N1, N2, N3, T, C, O, R, S nebo SS nebo jízdních souprav tvořených těmito vozidly. Kontrolní vážení může zahrnovat kontrolu hmotnosti vozidla nebo jízdní soupravy, kontrolu poměru hmotností vozidel v jízdní soupravě, kontrolu rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola nebo skupiny kol, kontrolu rozměrů vozidla nebo jízdní soupravy včetně nákladu nebo kontrolu dodržení podmínek spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu.
17. V odst. 2 téhož ustanovení jsou vymezeny dvě kategorie kontrolního vážení: a) kontrolní vážení vozidla nebo jízdní soupravy nepřenosnými vysokorychlostními vahami, při kterém nedochází k odklonění vozidla z provozu (dále jen „vysokorychlostní kontrolní vážení“), a b) kontrolní vážení vozidla nebo jízdní soupravy všemi jinými technickými zařízeními, než jaká jsou uvedena v písmenu a) výše, při kterém dochází k odklonění vozidla z provozu (dále jen „nízkorychlostní kontrolní vážení“).
18. Nízkorychlostní kontrolní vážení zajišťuje podle § 38a odst. 3 ZPozKom , dle znění účinného v době, kdy proběhlo kontrolní vážení, v součinnosti s Policií České republiky nebo s celními úřady na silnicích I. třídy kraj ve svém územním obvodu se souhlasem vlastníka pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba a na ostatních pozemních komunikacích vlastník pozemní komunikace nebo jím pověřená osoba. Dále jej smí provádět Policie České republiky nebo clení úřady samostatně.
19. Podle § 38b odst. 1 ZPozKom je řidič vozidla povinen na výzvu policisty nebo celníka podrobit vozidlo nebo jízdní soupravu nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení.
20. Podle § 42b odst. 1 písm. u ZPozKom se právnická osoba dopustí přestupku tím, že jako provozovatel vozidla nebo jízdní soupravy provozuje vozidlo nebo jízdní soupravu, u nichž bylo kontrolním vážením zjištěno nedodržení hodnot nebo podmínek stanovených zákonem o silničním provozu.
21. Zákon č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) (dále jen „ZSP “) vymezuje v § 43a odst. 6 , že hodnoty hmotností a rozměrů vozidel a jízdních souprav, poměrů hmotností vozidel v jízdní soupravě, rozložení hmotnosti na nápravy, skupiny náprav, kola a skupiny kol, jejichž nedodržení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo stav pozemní komunikace, podmínky spojitelnosti vozidel v jízdní soupravu a použití sklopného nebo odnímatelného zařízení pro snížení aerodynamického odporu, jejichž nedodržení ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, a rozsah údajů uváděných v dokladu o rozměrech vozidla stanoví prováděcí právní předpis.
22. Příslušným prováděcím právním předpisem je vyhláška č. 209/2018 Sb. vyhláška č. 209/2018 Sb., o hmotnostech, rozměrech a spojitelnosti vozidel.
23. Předmětem sporu je mezi účastníky otázka, zda správní orgány dostatečně zjistily skutkový stav. Soud se proto zabýval především tím, jestli je ve správním spise dostatečně průkazně doloženo, že bylo při vážení postupováno v souladu s podmínkami a předepsanými postupy stanovenými příslušnými předpisy technické povahy.
24. V rozsudku ze dne 2. 12. 2015, č. j. 1 As 152/2015 -24 se Nejvyšší správní soud k otázce závaznosti metodických předpisů vyjádřil tak, že: „…ve své judikatuře související se správním trestáním za překročení nejvyšší povolené rychlosti rovněž dospěl k závěru, že pokud při měření nebyl dodržen stanovený postup, nemůže získaný výsledek obstát jako důkaz. K tomu je však nezbytné, aby bylo dodržení postupu měření skutečně účinně zpochybněno. Ke zpochybnění výsledků měření nepostačují prostá, ničím nepodložená tvrzení účastníka řízení, ani jeho teoretické úvahy (srov. rozsudky ze dne 11. 3. 2021, č. j. 7 As 342/2019 – 38, a ze dne 15. 8. 2019, č. j. 10 As 36/2019 – 33). Tyto závěry lze vztáhnout k otázce měření obecně a lze je tedy aplikovat i na nyní projednávanou věc. Předepsané postupy vážení sice nemají povahu právních předpisů, ale to neznamená, že je není potřeba při postupu správních orgánů dodržovat. Jen vážení provedené dle korektního postupu je totiž schopno poskytnout takové výsledky, které mohou v řízení o správním deliktu sloužit jako věrohodné důkazy. Naopak, pokud by vážení bylo provedeno nesprávným postupem, ať již v rozporu s návodem pro obsluhu vážícího zařízení, nebo v rozporu s relevantními ustanoveními předepsaných odborných metrologických postupů, není možné z takových důkazů při řízení o správním deliktu vycházet.“
25. Fotodokumentace pořízená při kontrolním vážení jízdní soupravy nezachycuje žádné zjevné nerovnosti. Na fotografiích je sice možné vidět praskliny ve vozovce, na které žalobkyně poukazuje, ty ovšem jednoznačně nezasahují do prostoru, kde probíhalo vážení. Stejně tak nejsou patrné žádné nečistoty, které by myslitelně mohly mít vliv na výsledek vážení. Fotografie přiložené k replice nejsou pro řízení relevantní, neboť z nich není patrné, že zachycují přesně stejné místo a zjevně zachycují místo vzdálenější od kraje vozovky, než je patrné z fotografií ve spise. Na fotografiích žalovaného nejsou v okolí vah patrné žádné rýhy v okolí vah ani rohože a rýhy na fotografiích jsou takové velikosti, že by z fotografií žalovaného byly patrné. Jsou také pořízeny s delším časovým odstupem, během kterého se mohl stav povrchu změnit. Fotografie poskytnuté žalobkyní proto nejsou způsobilé účinně zpochybnit stav vozovky tak, jak jej doložil žalovaný. na straně 12. Z fotografií, popisu ve spise a podpůrně pasportačního listu T-29 je též dostatečně určeno místo, vážení probíhalo.
26. Žalobkyně dále spatřuje rozpor ve správném postupu v tom, že vodováhy nejsou umístěny přímo na vozovku, jak vyžaduje MP 009, ale na nosiče vah, jež zkreslují sklon a není tedy prokázáno naplnění požadavků. Úvaha správních orgánů, že podložky a váhy kopírují sklon vozovky je logická a je tímto postupem ověřitelné, že vážení probíhalo na stejném místě, kde byl měřen sklon. Soud shodně s žalovaným konstatuje, že MP 009 neobsahuje nikde podmínku položení sklonoměru přímo na vozovku, jak tvrdí žalobkyně. Žalobkyně přitom nebyla schopna předložit žádný jiný dokument, dle kterého by takový postup byl vyžadován.
27. Ohledně podmínky klínování odkazuje krajský soud na rozsudek, Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 8. 2024, č. j. 3 As 191/2023 -29, který pojednává o totožné argumentaci a v tomto aspektu je odůvodnění plně použitelné: „Pokud jde o námitku nesprávného zajištění jízdní soupravy proti pohybu, k tomu Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatelka [žalobkyně] se mylně domnívá, že jediným správným způsobem zajištění vozidla při kontrolním vážení je použití dvou zakládacích klínů (před a za kolem). Svou domněnku opírá o ilustrativní fotografii v metodice CSPSD, která takový postup zobrazuje. Nejvyšší správní soud se však ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že tato fotografie není dostatečným důkazem toho, že vozidlo lze při vážení zajistit pouze použitím dvou zakládacích klínů. Metodika CSPSD je interním dokumentem Centra služeb pro silniční dopravu, jehož cílem je sjednotit postup pracovníků Centra služeb pro silniční dopravu při provádění kontrolního vážení. Cílem tohoto dokumentu naopak není stanovit jediný správný postup kontrolního vážení, jehož nedodržení by nutně vedlo pochybnostem o výsledcích vážení. Při posuzování věrohodnosti výsledků kontrolního vážení tak může mít metodika CSPSD nanejvýš podpůrný charakter. Účelem zajištění vozidla proti pohybu při kontrolním vážení je, aby toto vozidlo mohlo nehybně stát na kontrolních vahách po odbrzdění. Tohoto účelu lze nepochybně dosáhnout i jinými způsoby než dvěma zakládacími klíny, zejména pak na rovném povrchu, kde vozidlo nemá důvod se samovolně dát do pohybu. Návod k použití kontrolních vah Haenni (kterými bylo provedeno vážení v nyní projednávané věci), jenž je součástí spisu krajského soudu, například uvádí jako možný způsob zajištění vozidla zařazení prvního převodového stupně při vypnutém motoru a jako alternativu též uvádí použití jednoho zakládacího klínu. Nejvyšší správní soud se proto ztotožňuje se závěrem krajského soudu, že k dostatečnému zajištění jízdní soupravy proti pohybu v nyní projednávané věci postačovalo užití jednoho zakládacího klínu.“
28. Z fotografií (např. 20230109_090043, 20230109_091041 či 20230109_091212) je přitom patrné použití klínu k zajištění vozidla proti pohybu. Vozidlo splňuje dle výše uvedeného rozhodnutí požadavky kladené MP 009 a je zajištěno proti případnému pohybu. Argumentace žalobkyně z repliky ohledně působení „vnitřních sil“ majících vliv na výsledky měření je nesmyslná a nijak nevyplývá z citované publikace, neboť u stojícího vozidla, kdy jsou působící síly ustálené s výsledným vektorem sil směřujícím rovnoběžně se směrem působení tíhové síly, kolo nepřenáší hybný ani brzdný moment, o kterém citovaná pasáž pojednává.
29. Pokud jde o souhlas vlastníka pozemku, kde probíhalo vážení, žalobkyně dovozuje, že vzhledem k tomu, že písemný souhlas byl udělen až 12. 4. 2023 bylo vážení prováděno bez souhlasu vlastníka pozemku. Z vyhovění žádosti o součinnost ze dne 17. 10. 2023, zaslaného společností Lenzing Biocel Paskov a.s. je výslovně sděleno, že písemný souhlas ze dne 12. 4. 2023 je pouze písemným potvrzením dřívějšího výslovného ústního souhlasu. Přesné datum není možno vzhledem k odstupu času sdělit, ale došlo k němu rozhodně dříve než 1. 1. 2023. Celní úřad na jehož usnesení o zastavení řízení se žalobkyně odkazuje usnesení vydal již dne 18. 5. 2023, tedy dříve než mu tato okolnost byla známa a aniž by ji sám zjišťoval. Není tedy pravdou, že by měření probíhalo bez souhlasu vlastníka pozemku. Tento souhlas pouze nebyl písemný. Písemná forma sice může být preferována, ale není vyžadována. Při ústním souhlasu se správní orgány vystavují riziku, že vlastník pozemku tuto skutečnost později nepotvrdí. V tomto případě však svůj souhlas výše zmíněným vyhověním žádosti o součinnost potvrdil. Soud proto pokládá sdělení společnosti Lenzing Biocel Paskov a.s. za věrohodné a nemá o jeho pravdivosti důvodnou pochybnost, když obě strany existenci souhlasu potvrdily, přičemž ani žalobkyně žádný takový důvod neuvedla.
30. Co se týče pak podmínky písemného souhlasu vyjádřenou v Metodice MD, je z jejího znění na str. 6: „Tuto koncepci částečně narušil zákonodárce tím, že NKV na silnicích I. třídy, jež jsou ve vlastnictví státu, svěřuje kraji. Souhlas v praxi uděluje kraji Ředitelství silnic a dálnic jakožto státní příspěvková organizace zřízená Ministerstvem dopravy za účelem hospodaření s dálnicemi a silnicemi I. třídy. Zákon nikterak blíže nespecifikuje, jakou formou je případný souhlas poskytnut, nicméně je potřebné, aby souhlas byl poskytnut v písemné formě,“ patrné, že se zde hovoří pouze o souhlasu, jež je poskytován vlastníkem silnice I. třídy pro vážení na silnicích I. třídy ve smyslu § 38a odst. 3 písm. a) ZPozKom , a ne o souhlas vlastníka soukromého pozemku. Toto ustanovení navíc pouze určuje, kdo zajišťuje nízkorychlostní vážení a souhlas vlastníka pozemní komunikace je nezbytný pouze na silnicích I. třídy. K tomuto určení (zahájení procesu nízkorychlostního vážení) ovšem dochází již okamžikem výzvy policisty nebo celníka k podrobení vozidla nebo jízdní soupravy nízkorychlostnímu kontrolnímu vážení podle § 38b odst. 1 ZPozKom . Pokud nejsou na tomto místě pro provedení vážení vhodné podmínky, dovoluje totéž ustanovení provést zajížďku k technickému zařízení na nízkorychlostní kontrolní vážení, jež nesmí být, včetně cesty zpět, vzdálené více než 16 kilometrů. Toto zařízení se pak může nacházet například na pozemku soukromé osoby či jinde, ale v tento okamžik už není ustanovení § 38a odst. 3 písm. a) relevantní. Souhlas vlastníka soukromého pozemku je sice nezbytný, nevyplývá však z tohoto ustanovení, ale z toho, že se nejedná o obvyklý způsob užívání veřejně přístupné účelové komunikace ve smyslu § 19 odst. 1 ZPozKom . Jedná se totiž typově o zvláštní užívání pozemní komunikace vy smyslu § 25 ZPozkom , které sice nedopadá na veřejně přístupné účelové komunikace, ale pro činnosti zde uvedené je namísto souhlasu silničního správního úřadu zapotřebí souhlas vlastníka pozemku, neboť ten je povinen strpět pouze její obecné užívání (KOŠINÁROVÁ, Barbora. § 25 [Zvláštní užívání]. In: KOŠINÁROVÁ, Barbora. Zákon o pozemních komunikacích. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025, s. 300, marg. č. 3.). To samé tím spíš platí pro neveřejné účelové komunikace. Metodika MD proto není relevantní a nezbytnost písemnosti souhlasu vlastníka soukromého pozemku pro samotné měření z něj nevyplývá.
31. Jak vyplývá ze zásady volného hodnocení důkazů, správní orgány nejsou povinny provádět veškeré důkazní návrhy účastníků řízení. Postačí provést pouze ty, které považuje nezbytné pro řádné zjištění skutkového stavu ve smyslu ustanovení § 3 s. ř. Je ovšem nezbytné, aby odůvodnil proč tyto důkazní návrhy neprováděl. V napadeném rozhodnutí žalovaný poukazuje na to, že pouhý nesouhlas řidiče s naměřenými hodnotami není důvodem k tomu, aby jej bylo v řízení nutno vyslechnout jako svědka, pokud sám neuvádí důvody svého nesouhlasu, což řidič neučinil. Tyto důvody neuvedla ani žalobkyně, a proto není zřejmé čím by mohla být jeho výpověď pro řádné zjištění skutkového stavu. Správní orgán proto nepochybil, když tento důkazní návrh neprovedl, jelikož se výpověď svědka jeví jako nadbytečná.
32. Konečně pokud se týče nánosu bláta na vozidle žalobkyně nijak nerozvíjí svoji argumentaci oproti odvolání. V napadeném rozhodnutí je vysvětleno, že překročení je v dané situaci 16,5 % nad maximální dovolenou hmotnost a tolerance 3% přesahu se tedy neuplatní. Rovněž toto nemá vliv na výši uložené pokuty, neboť její výše se odvíjí podle § 43 odst. 1 ZPozKom od největšího překročení. Postup žalovaného je tedy plně v souladu s citovaným ustanovením.
33. Všechny žalobní body tak byly shledány nedůvodnými. Soud proto žalobu v souladu s ustanovením § 78 odst. 7 s. ř. s. s. ř. s. zamítl.
34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. , když žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.
V Ostravě dne 26. 8. 2026
Mgr. Jiří Gottwald
předseda senátu
Shodu s prvopisem potvrzuje