Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
76CC0ACAB102B653C1258E7500602F46.html
HTML · 34.52 KB
No categories available
18Co 227/2026
USNESENÍ
Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudkyň Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a Mgr. Blanky Fauré ve věci
nezletilých: O. S. C. , narozený xxx
N. J. C. , narozený xxx
R. T.C. , narozený xxx
všichni bytem xxx, xxx xxx xxx,
Spolková republika Německo
všichni zastoupeni kolizním opatrovníkem xxx xxx xxx
děti rodičů:
S. J. C. R.,
narozená xxx
bytem xxx, xxx xxx xxx,
Spolková republika Německo
zastoupená advokátkou xxx
N. J. C. T.
, narozený xxx
bytem xxx, xxx Praha - xxx
zastoupený
advokátem xxx
o určení výživného
,
k odvolání otce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 4. 2026, č. j. 25 Nc 14011/2025 -57, 25 P a Nc 292/2025 ,
takto:
Rozsudek soudu I. stupně
se zrušuje
a věc
se vrací
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Napadeným rozsudkem byla otci stanovena vyživovací povinnost k nezletilým dětem tak, že je povinen přispívat na výživu nezletilého O. S. C., narozeného dne xxx, částkou 7 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 (výrok I), na výživu nezletilého N. J. C., narozeného dne xxx, částkou 7 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 (výrok II), a na výživu nezletilého R. T. C., narozeného dne xxx, částkou 5 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2025 (výrok III), s tím, že výživné je splatné vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Současně byl otci uložen závazek uhradit dlužné výživné za období od 1. 9. 2025 do 31. 3. 2026, a to na nezletilého O. ve výši 49 000 Kč (výrok IV), na nezletilého N. ve výši 49 000 Kč (výrok V.) a na nezletilého R. ve výši 38 500 Kč (výrok VI.), s tím, že tyto nedoplatky je otec povinen hradit k rukám matky ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto tak, že na ně nemá žádný z účastníků právo (výrok VII).
2. Takto soud I. stupně rozhodl v řízení, ve kterém se matka domáhala zvýšení vyživného na nezletilé v celkové výši 23 200 Kč měsíčně s účinností od 1. 8. 2025. Uvedla, že rodiče i děti jsou občany USA, matka s nezletilými žije v Německu, zatímco otec v České republice, a že otec po rozchodu rodičů na výživu ani péči o děti nepřispívá. Za podstatnou změnu poměrů označila přestěhování do Německa, které negativně ovlivnilo její pracovní možnosti a výdělkovou schopnost. Uvedla, že otec je od srpna 2025 zaměstnán bez zdravotních omezení odůvodňujících zkrácený úvazek, přičemž má i možnost podnikat. Navrhla vycházet z jeho potenciálního příjmu ve výši přibližně 60 000 Kč měsíčně.
3. Otec se k návrhu nevyjádřil.
4. Opatrovník nezletilých navrhl stanovit otci vyživovací povinnost k nezletilému O. S. a N. J. ve výši 8 000 Kč měsíčně na každého a k nezletilému R. T. ve výši 6 000 Kč měsíčně, a to zpětně od 1. 8. 2025. Poukázal na to, že otec s opatrovníkem nespolupracoval, neposkytl žádné informace o svých poměrech, nehradí výživné a na péči o nezletilé se nepodílí. Z dostupných údajů vyplývá, že je zaměstnán jako učitel anglického jazyka a současně je registrován jako osoba samostatně výdělečně činná v několika oborech, zejména v oblasti jazykové výuky. Opatrovník proto navrhl vycházet z potenciality jeho příjmů, které lze s ohledem na zaměstnání a podnikatelskou činnost odhadovat nad rámec běžného příjmu učitele. Z rozhovoru s matkou opatrovník zjistil, že matka s nezletilými žije v Německu na americké vojenské základně, kde pracuje a pobírá příjem přibližně 2 100 EUR měsíčně. Uvedla rovněž náklady spojené s bydlením, školní docházkou a zájmovými aktivitami nezletilých, včetně nákladů na brýle u N. Kontakt otce s nezletilými je omezený a probíhá převážně online, osobní setkání jsou sporadická a náklady na dopravu zpravidla hradí matka. Matka dále uvedla, že výživné po otci v USA nevymáhala s ohledem na jeho tehdejší nezaměstnanost, přičemž poukázala i na incident v únoru 2025, kdy při setkání v N. mělo dojít k opakovanému pokusu o rodičovský únos ze strany otce.
5. Soud I. stupně po provedeném dokazování výslechem matky a listinnými důkazy a po citaci odpovídajících zákonných ustanovení dovodil svou pravomoc ve věci rozhodnout s odkazem na čl. 3 písm. a) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009, o příslušnosti, rozhodném právu, uznávání a výkonu rozhodnutí a spolupráci ve věcech vyživovací povinnosti, podle něhož jsou ve věcech vyživovací povinnosti v členských státech příslušné soudy místa, v němž má odpůrce místo obvyklého pobytu. V projednávané věci má otec obvyklé bydliště na území České republiky, a proto je dána mezinárodní příslušnost českých soudů.
6. Poté dospěl k závěru, že od poslední úpravy výživného vydané soudem v K. došlo ke změně poměrů, neboť otec již není nezaměstnaný, je zaměstnán v České republice a má také možnost vykonávat samostatnou výdělečnou činnost. Vzhledem k jeho pasivitě v řízení a absenci jakýchkoli objektivních překážek bránících mu pracovat na plný úvazek soud vycházel z jeho potenciálních příjmů a uzavřel, že by mohl dosahovat čistého měsíčního příjmu nejméně 40 000 Kč. S ohledem na skutečnost, že otec svou vyživovací povinnost nenahrazuje osobní péčí o děti, stanovil výživné při horní hranici doporučujících tabulek Ministerstva xxx, nikoli však v plném rozsahu požadovaném matkou. Vyživovací povinnost stanovil s účinností od 1. 9. 2025, tedy od počátku školního roku, kdy otec mohl plně využívat svůj pracovní potenciál a prokazatelně zahájil výdělečnou činnost.
7. Současně vyčíslil dlužné výživné za období od 1. 9. 2025 do 31. 3. 2026 ve výši 49 000 Kč na nezletilého O., 49 000 Kč na nezletilého N. a 38 500 Kč na nezletilého R. Protože otec netvrdil ani neprokázal žádné platby na výživu nezletilých, vycházel z tvrzení matky a uložil mu nedoplatky uhradit. Zároveň mu umožnil jejich splácení v pravidelných splátkách pod ztrátou výhody splátek pro případ prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 23 z. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
8. Proti tomuto rozsudku podal včasné a přípustné odvolání otec, ve kterém namítá závažné procesní vady řízení. Tvrdil, že mu nebyly doručeny žádné písemnosti související s řízením, zejména návrh matky, výzvy soudu ani další rozhodnutí, a že o probíhajícím řízení vůbec nevěděl. Z odůvodnění napadeného rozsudku podle něj není patrné, zda soud učinil pokus o doručení těchto písemností, zda byly přeloženy do jazyka, kterému rozumí, tedy do angličtiny, ani zda mu byl ustanoven tlumočník. V důsledku toho neměl možnost se k návrhu vyjádřit, navrhovat důkazy, podat svou výpověď ani jinak uplatnit svá procesní práva. Nesouhlasil proto se závěrem soudu, že byl v řízení pasivní. Uvedený postup považoval za porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil, věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a zajistil jeho řádné obeslání, poskytnutí lhůty k vyjádření a možnost účasti v řízení za pomoci tlumočníka.
9. Opatrovník nezletilých v rámci vyjádření se k odvolání provedl pohovor s otcem dne 6. 8. 2026, z něhož vyplynulo, že otec žije v České republice přibližně jeden a půl roku. Uvedl, že po rozchodu s matkou v roce 2018 v USA mu bylo stanoveno výživné na všechny tři děti ve výši 1 619 USD měsíčně. V té době pracoval pro státní aparát, následně však onemocněl se srdcem, byl dlouhodobě v pracovní neschopnosti a po návratu do zaměstnání byl propuštěn. Poté pracoval po dobu asi dvou let jako sociální pracovník, avšak organizace, pro niž pracoval, ukončila činnost a otec se stal nezaměstnaným. V době nezaměstnanosti mu soud státu K. stanovil výživné ve výši 440 USD měsíčně na všechny tři děti, které bylo hrazeno srážkami z podpory v nezaměstnanosti. Dále uvedl, že v roce 2024 se matka s dětmi přestěhovala do Německa se souhlasem soudu, přičemž on se následně přestěhoval do České republiky, aby byl dětem blíže a mohl se s nimi vídat. Když žili v USA, bydleli ve stejném městě a pravidelně se stýkali. Poslední platbu výživného provedl podle svého vyjádření v lednu 2025, kdy po prodeji domu v USA zaslal matce částku 4 000 USD na úhradu dluhu na výživném. Po příjezdu do České republiky bydlel u svého synovce, měl turistické schengenské vízum a řešil uznání vzdělání, pracovní povolení a další náležitosti potřebné pro dlouhodobý pobyt. V dubnu 2025 získal pracovní povolení a od září 2025 pracoval jako učitel angličtiny. Uvedl, že ze zaměstnání ve škole dosahoval příjmu přibližně 14 000 až 16 000 Kč měsíčně a z výuky v jazykových kurzech dalších přibližně 40 000 Kč měsíčně. V červnu 2026 byly jeho pracovní smlouvy ukončeny a v době pohovoru byl nezaměstnaný, přičemž tvrdil, že aktivně hledá zaměstnání. Současně sdělil, že jako osoba samostatně výdělečně činná dosahoval hrubého příjmu kolem 50 000 Kč měsíčně, avšak po zohlednění daňových povinností podle jeho účetního činí jeho čistý měsíční příjem přibližně 20 000 Kč.Otec dále uvedl, že se v září 2025 pokoušel s matkou dohodnout na jednorázové úhradě 5 000 USD, která by pokryla jeho dluh na výživném. Tvrdil, že je proti němu vedena exekuce, má zablokovaný účet, prakticky nedisponuje majetkem a s jeho situací mu pomáhá církevní komunita. Současně namítal, že mu nebyly doručeny soudní písemnosti, a proto nevěděl o probíhajícím řízení. ÚMPOD mu sdělil, že zásilky zasílané na evidovanou adresu byly vráceny jako nedoručené.
10. Ve svém vyjádření k odvolání otce ÚMPOD uvedl, že považuje za nezbytné, aby výše výživného byla stanovena spravedlivě, přiměřeně skutečným odůvodněným potřebám nezletilých dětí a současně možnostem, schopnostem a majetkovým poměrům obou rodičů, zejména otce jako povinného rodiče. Zdůraznil, že otec neměl možnost účastnit se řízení a předložit soudu důkazy o svých příjmech, majetku, pracovním zařazení a dalších skutečnostech významných pro posouzení jeho vyživovací povinnosti. V zájmu nezletilých je, aby výživné bylo stanoveno v částce, která bude odpovídat reálným možnostem povinného rodiče, přičemž za rozhodující považuje zjištění úplných a aktuálních informací o poměrech obou rodičů, aby bylo možné výživné určit objektivně a spravedlivě. S ohledem na uvedené skutečnosti vycházel z pravdivosti tvrzení obsažených v odvolání otce a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž budou řádně zjištěny majetkové, příjmové a osobní poměry rodičů a bude otci dána možnost se k věci vyjádřit a předložit důkazy k posouzení rozsahu jeho vyživovací povinnosti.
11. Matka ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že otec na výživném neuhradil ničeho, přestože během prázdnin učil angličtinu online, což potvrdili mladší chlapci, kteří u něho trávili 2 týdny. Nejstařsí syn pobyt u otce odmítl.
12. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, doplnil dokazování (§ 212 , § 212a odst. 1 , 5, § 213 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů /dále jen „o. s. ř. “/ ve spojení s § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb. , zákon o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů /dále jen „z. ř. s.“/), a dospěl k závěru, že zde nejsou předpoklady pro jeho potvrzení ani změnu.
13. Z listin zaslaných otcem ohledně pohybu na jeho bankovním účtu v odbobí od 4. 1. 2025 do 1. 7. 2026, které založil k výzvě odvolacího soudu, vyplývají jím tvrzené výše příjmů, i když od doby, kdy ÚMPOD tvrdil, že ukončil pracovní poměr, se pohybují ve vyšší výši než otcem uváděných 20 000 Kč. Zároveň otec založil blíže neidentifikovatelný výpis z účtu R. ze kterého je zřejmé pouze saldo ve výši cca 1,6 mil Kč.
14. V daném případě se jedná o řízení s mezinárodním prvkem, který je dán cizí státní příslušností obou rodičů i nezletilých, jakož i trvalým bydlištěm nezletilých mimo ČR. Soud I. stupně správně dovodil svou pravomoc ve věci rozhodnout s s odkazem na čl. 3 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 4/2009.
15. Odvolací soud se nejprve zabýval námitkami otce, směřujícími k procesnímu pochybení opatrovnického soudu, v důsledku nichž bylo otci znemožněno participovat na řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že matka podala k soudu I. stupně dne 2. 12. 2025 návrh na určení výživného pro nezletilé děti. Otce označila adresou xxx, xxx Praha, k čemuž doložila sdělení xxx oboru xxx xxx ze dne 3. 11. 2025, kterým potvrzovala, že otec je na této adrese registrován od 12. 2. 2025 do 28. 2. 2025, z téhož sdělení, jakož i se sdělení xxx xxx xxx ze dne 30. 10. 2025, pak vyplývá, že otec byl od 20. 8. 2025 hlášen také na adrese xxx, Praha, ubytovatel B. R.. Na tyto adresy bylo otci dne 31. 12. 2025, resp. 2. 1. 2025, držitelem poštovní licence vhozeno oznámení o uložení soudní písemnosti na poště, a to návrhu matky, usnesení o ustanovení opatrovníka pro řízení nezletilým, přípis opatrovnického soudu, kterým otce vyzýval k sdělení faktického bydliště, vyjádření se k návrhu matky včetně předložení potvrzení o příjmech od února 2025 a sdělení, zda otec bude požadovat k nařízenému jednání tlumočníka. Protože si otec uvedenou zásilku na poště nevyzvedl, byla vhozena do schránky dne 14. 1. 2026, resp. 19. 1. 2026 (viz č. l. 24 spisu). Soud I. stupně opětovně přípisem ze dne 26. 2. 2026 požádal xxx xxx xxx o sdělení aktuální adresy otce, když z odpovědi ze dne 5. 3. 2026 vyplývá, že od 18. 2. 2026 otec nahlásil adresu xxx, Praha xxx a adresu zaměstnání xxx xxx xxx, xxx xxx, xxx. Otci bylo doručováno předvolání k jednání nařízenému na den 10. 4. 2026 na adresy v Praze xxx i xxx (vyrozumění pošty vhozeno do schránek dne 6. 3. 2026 a 5. 3. 2026, zásilka pro nevyzvednutí vhozena do schránek dne 16. 3. 2026 a další datum nečitelné, viz č. l. 38 spisu) a dále i na adresu xxx, Praha (vyrozumění pošty vhozeno do schránky dne 18. 3. 2026, zásilka pro nevyzvednutí vhozena do schránky dne 1. 4. 2026, č. l. 47 spisu).
16. Za tohoto stavu nelze dovodit jakékoliv procesní pochybení soudu I. stupně. Opatrovnický soud doručoval na adresy, které byly ve vztahu k osobě otce úředně evidovány příslušným správním orgánem, a navíc průběžně ověřoval jejich aktuálnost. Postupoval tedy v souladu se zákonem a učinil vše, co po něm lze rozumně požadovat k zajištění informovanosti účastníka o probíhajícím řízení. Skutečnost, že si otec doručované písemnosti nepřevzal, nelze přičítat k tíži soudu. Smyslem právní úpravy doručování je mimo jiné přenesení odpovědnosti za dostupnost účastníka řízení pro účely doručování na samotného účastníka. Každý účastník je povinen zajistit, aby na jím evidované či zákonem předpokládané doručovací adrese mohl přebírat soudní písemnosti, případně aby soudu oznámil adresu jinou. Jestliže tak neučiní a zásilky si na evidované adrese nevyzvedává, nese procesní následky svého jednání sám. Nelze připustit, aby účastník pouhou pasivitou nebo ignorováním doručovaných zásilek zmařil průběh soudního řízení a následně namítal porušení svých procesních práv. Za situace, kdy byly veškeré písemnosti doručovány zákonem předvídaným způsobem a na řádně zjištěné evidované adresy otce, odvolací soud uzavírá, že otec nebyl na svých procesních právech nijak zkrácen a měl objektivně možnost se s obsahem doručovaných písemností seznámit a svá práva v řízení uplatnit.
17. Na základě výše uvedeného odvolací soud neshledal důvodnými námitky otce, podle nichž mu procesním postupem soudu I. stupně bylo znemožněno účastnit se řízení a uplatňovat v něm svá procesní práva. Z obsahu spisu je naopak zřejmé, že opatrovnický soud vyvinul dostatečnou aktivitu ke zjištění pobytu otce a veškeré písemnosti mu doručoval na adresy, které odpovídaly požadavkům § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , tedy na adresy evidované ve veřejné evidenci vedené xxx xxx.
18. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle odst. 2 vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnosti prarodičů a dalších předků vůči dítěti.
19. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
20. Podle § 913 odst. 1 o. z. jsou pro určení rozsahu výživného rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 při hodnocení odůvodněných potřeb oprávněného se přihlédne k jejich budoucí změně, lze-li ji rozumně určit. Podle odst. 3 při hodnocení schopností a možností povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti a zda jím dosahovaný příjem odpovídá příjmu, kterého by mohl dosahovat zejména vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, vzdělání a kvalifikaci a také vzhledem k situaci na trhu práce v místě jeho pracoviště nebo bydliště. Při hodnocení majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
21. Podle § 914 o. z. je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.
22. Podle § 915 odst. 1 o. z. platí, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
23. Podle § 919 odst. 1 o. z. nežijí-li spolu rodiče nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, a nedohodnou-li se o plnění vyživovací povinnosti k dítěti, nebo žijí-li rodiče takového dítěte spolu, ale jeden z nich vyživovací povinnost k dítěti neplní, postupuje soud podle § 915 až 918. To platí i v případě, že soud rozhoduje o péči o nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, pokud se rodiče nedohodnou o plnění vyživovací povinnosti k dítěti.
24. Podle § 921 odst. 1 o. z. výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení (§ 921 odst. 2 o. z.).
25. Podle § 922 odst. 1 o. z. lze výživné přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.
26. Podle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.
27. Předpokladem rozhodnutí soudu o změně dosavadní úpravy vyživovací povinnosti rodičů k dětem je změna poměrů účastníků. Jedná se o výsledek srovnání poměrů, z nichž vycházel soud při rozhodování o dřívější úpravě výživného, s poměry v době nového rozhodnutí (§ 923 odst. 1 o. z.).
28. Soud I. stupně správně také dovodil, že od doby posledního rozhodnutí nastala podstatná změna poměrů, která odůvodňuje zvýšení vyživovací povinnosti otce vůči nezletilým, jíž je jednak změna poměrů na straně otce, kdy otci se od posledního rozhodnutí soudu dne 23. 2. 2024 (v USA) změnilo jak místo jeho tvrvalého pobytu, tak zaměstnání. Nadto také narostly náklady na zajištění běžných potřeb nezletilých již samotným plynutím času.
29. Přesto však odvolací soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek nemůže obstát. Řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je ovládáno zásadou úplné apelace, přičemž odvolací soud je povinen přihlédnout i k novým skutečnostem a důkazům uplatněným v odvolacím řízení. V průběhu odvolacího řízení se podařilo navázat kontakt s otcem, který nyní se soudem i opatrovníkem nezletilých aktivně spolupracuje, reaguje na výzvy soudu a předložil listin y vztahující se ke svým příjmům a majetkovým poměrům.
30. Z listin založených otcem lze sice učinit dílčí závěry o jeho příjmech v rozhodném období, tyto podklady však nejsou natolik úplné, aby bylo možno spolehlivě uzavřít, jaké jsou jeho skutečné příjmové, majetkové, sociální a zdravotní poměry. Současně z obsahu spisu i z tvrzení otce vyplynulo, že se v USA dlouhodobě léčil pro zdravotní potíže související se srdečním onemocněním, přičemž rozsah a současný dopad těchto zdravotních obtíží na jeho pracovní schopnosti nebyl dosud dostatečně objasněn. Otec rovněž tvrdí existenci exekučního řízení, zablokování účtů a další skutečnosti významné pro posouzení jeho majetkových poměrů. Na druhé straně jím předložené podklady nasvědčují tomu, že jeho finanční situace nemusí být zcela shodná s tím, jak ji prezentuje. Skutkový stav proto nelze považovat za dostatečně zjištěný.
31. Odvolací soud přitom zdůrazňuje, že soud I. stupně za skutkového stavu existujícího v době svého rozhodování nepochybil, pokud napadený rozsudek vydal. Vycházel z důkazů, které měl k dispozici, z tvrzení účastníků a z obsahu spisu. Za situace, kdy otec na soudní výzvy nereagoval, nepředložil žádné podklady o svých příjmech, majetku ani zdravotním stavu a nepodal soudu žádné vysvětlení svých poměrů, byl soud I. stupně oprávněn vycházet z tehdy zjištěného skutkového stavu a hodnotit možnosti a schopnosti otce zejména z hlediska jeho potenciálních výdělků.
32. Situace se však v průběhu odvolacího řízení podstatně změnila, otec nyní se soudem komunikuje, předkládá listinné důkazy a deklaruje ochotu své poměry objasnit, čímž vznikl prostor pro podrobnější a objektivnější zjištění jeho skutečných příjmů, majetku, závazků, zdravotního stavu i celkových životních poměrů. Odvolací soud proto považuje za nezbytné, aby tyto skutečnosti byly v řízení před soudem prvního stupně řádně prověřeny a vyhodnoceny.
33. Současně odvolací soud shledává nedostatečně zjištěnými také majetkové a výdělkové poměry matky. Z obsahu spisu vyplývá, že matka žije s partnerem, avšak dosud nebylo postaveno najisto, zda s ním sdílí společnou domácnost, jakým způsobem jsou hrazeny náklady bydlení a chodu domácnosti a do jaké míry se partner na těchto nákladech podílí. Ačkoliv partner rodiče není vůči nezletilým vyživovací povinen, okolnosti společného hospodaření mohou mít význam pro posouzení skutečné životní úrovně matky a rozsahu jejích vlastních výdajů. Takové zjištění je významné i s ohledem na § 915 občanského zákoníku , podle něhož má být životní úroveň dítěte zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Pro správné určení rozsahu vyživovací povinnosti je proto nezbytné mít dostatečně objasněné poměry obou rodičů. Současně je třeba zohlednit, že matka o nezletilé dlouhodobě téměř výlučně pečuje, čímž svoji vyživovací povinnost plní ve značném rozsahu osobní péčí. Odvolací soud si je vědom toho, že otec tvrdí existenci dluhů a dalších finančních závazků, případně probíhající exekuce. Tyto skutečnosti však samy o sobě nemohou vést k vyloučení ani podstatnému omezení jeho vyživovací povinnosti vůči nezletilým dětem. Vyživovací povinnost rodiče k nezletilým dětem představuje zákonnou povinnost prioritní povahy, která zásadně předchází ostatním majetkovým závazkům rodiče. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů otce bude proto třeba přihlédnout k jeho celkové finanční situaci, současně však nelze přehlédnout, že případné dluhy vzniklé z jiných právních vztahů nemohou být bez dalšího přenášeny na nezletilé děti prostřednictvím snížení rozsahu jejich zákonného nároku na výživu. V tomto ohledu odvolací soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. III. ÚS 4058/19 , ve kterém ÚS v bodě 9 uvedl, že vyživovací povinnost k dětem je „ primární povinností “ rodiče; proto neobstojí snaha rodiče přednostně a co nejvýhodněji konsolidovat vlastní dluhy, pokud tyto dluhy rodiče přímo existenčně neohrožují a lze je splácet přiměřenými splátkami.
34. Pokud otec v odvolání namítal, že mu nebyly do anglického jazyka přeloženy veškeré soudní písemnosti, odvolací soud považuje za potřebné uvést, že z českého procesního práva taková povinnost soudu nevyplývá. Účastník řízení, jehož mateřským jazykem není český jazyk, má podle § 18 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. právo jednat před soudem ve svém mateřském jazyce nebo v jazyce, kterému rozumí, přičemž soud mu k tomu zajistí tlumočníka. Toto právo směřuje k zajištění jeho účinné účasti v řízení, zejména při jednání před soudem, výsleších či dalších procesních úkonech, při nichž má účastník možnost uplatňovat svá procesní práva. Z uvedeného ustanovení však nelze dovodit právo na překlad všech soudních písemností doručovaných v průběhu řízení. Ani skutečnost, že písemnosti nebyly přeloženy do anglického jazyka, proto sama o sobě nezakládá vadu řízení ani nezpůsobuje neúčinnost jejich doručení.
35. Za této procesní situace dospěl odvolací soud k závěru, že skutkový stav nebyl dosud zjištěn v rozsahu potřebném pro spolehlivé posouzení možností, schopností a majetkových poměrů obou rodičů a pro stanovení výživného odpovídajícího jak odůvodněným potřebám nezletilých, tak jejich právu podílet se na životní úrovni obou rodičů. Proto odvolací soud podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, v němž bude nutné dokazování v uvedeném směru doplnit.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí
není
dovolání přípustné.
Praha 26. srpna 2026
JUDr. Marcela Kučerová v. r.
předsedkyně senátu