Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 1768/2026

24 Cdo 1768/2026-144

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka,Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci osoby omezené ve svéprávnosti (opatrovanky) N. K., zastoupené procesním opatrovníkem JUDr. Michalem Stachem, advokátem sídlem v Jindřichově Hradci, Na Hradbách č. 56/1, za účasti navrhovatelky M. K., se sídlem městského úřadu v XY, a Statutárního města XY, se sídlem magistrátu v XY, o jmenování opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání Statutárního města XY proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. ledna 2026 č.j. -106, takto:

I. Dovolání Statutárního města XY se odmítá.

Stručné odůvodnění( ):

1. Dovolání Statutárního města

XY

proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15.1.2026 č.j. -106 není přípustné podle ustanovení §

237 , neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

2. Ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu v otázce „bydliště opatrovance“ vesmyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.), vychází z názoru, že bydlištěm fyzické osoby se rozumí obec, resp. městská část, v níž tato osoba bydlí (tj. fakticky se zde zdržuje a má tu své společenské a sociální vazby) s úmyslem se zde zdržovat trvale. Bydlištěm je tedy zejména místo, kde má fyzická osoba svůj byt, rodinu, popř. kde pracuje, jestliže tam také bydlí. Okolnosti dočasného charakteru, jako např. pobyt v nemocnici, výkon trestu odnětí svobody, studium, vojenská služba, nic nemění na bydlišti fyzické osoby, nejsou-li současně doprovázeny takovými okolnostmi, z nichž lze s jistotou usuzovat, že fyzická osoba se v místě původně dočasného pobytu zdržuje s úmyslem zde trvale bydlet. Tyto závěry jsou podpořeny a umocněny aktuální právní úpravou, kterou přináší ustanovení větyprvní o.z., podle něhož člověk má bydliště v místě, kde se zdržuje s úmyslem žít tam svýhradou změny okolností trvale. Při rozhodování o ustanovení veřejného opatrovníka vesmyslu ustanovení o.z., je tedy věcí soudu, aby při úvahách o bydlišti opatrovance učinil konkrétní skutková zjištění zacílená na ověření existence jednotlivých hledisek, charakterizujících bydliště člověka podle ustanovení o.z. (k tomu srov. např.odvolacím soudem zmíněné usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2016 sp. zn. , dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2022 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.2.2017 sp. zn. ).

3. V projednávané věci odvolací soud ve svých úvahách o výběru vhodného veřejného opatrovníka ve smyslu ustanovení o.z. náležitě přihlédl k tomu, že pobyt opatrovanky (osoby omezené ve svéprávnosti) ve výchovném u v XY „je omezen do 30.6.2026 ve vazbě na ukončení studia“, a že poté má opatrovanka v úmyslu (jak vypověděla při jednání před odvolacím soudem dne 8.1.2026) vrátit se do Statutárního města XY, kde má trvalé bydliště a kde „žije převážná část širší rodiny, jejích sourozenců“. Disponujíc dostatečnými finančními prostředky by si zde chtěla pronajmout vlastní byt, osamostatnit se od matky a pokračovat v dalším studiu. Za této situace (byť jde o rozhodnutí odlišné od původního záměru opatrovanky) odvolací soud ve smyslu výše citované judikatury důvodně nejmenoval opatrovníkem město XY, které opatrovanka hodlá v blízké době opustit a kde „nemá žádné sociální vazby“, nýbrž Statutární město XY (dovolatele), které preferuje i sama opatrovanka a které již dříve funkci opatrovníka ve vztahu k majetku opatrovanky vykonávalo.

4. Dovolateli lze přisvědčit potud, že ve smyslu výše citované judikatury je pro určení bydliště člověka stěžejní nejen to, že daný člověk má úmysl se na určitém místě trvale zdržovat, chce v daném místě bydlet a svázat svůj život s tímto místem (tzv. volní složka), aleže by měla být splněna i tzv. složka faktická, tj. že se daná osoba na tomto místě skutečně zdržuje a bydlí zde. Dovolatel však nepřihlíží náležitě k tomu, že pobyt opatrovanky ve městě XY má za daných okolností charakter toliko přechodného (dočasného) pobytu ve vztahu k předešlému (trvalému) bydlišti opatrovanky ve Statutárním městě XY, kam se opatrovanka hodlá v dohledné době vrátit.

5. Dovolatel navíc své právní posouzení věci nekorektně buduje také na odlišných skutkových zjištěních (zejména že odvolacím soudem vyhodnocené bydliště opatrovanky veStatutárním městě XY „je odlišné od místa, kde by se chtěla zdržovat i nadále“). Argumentaci dovolatele v tomto směru však nelze považovat za kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž toliko za polemiku s opačným skutkovým závěrem odvolacího soudu (že opatrovanka je rozhodnuta „se vrátit po ukončení studia a pobytu ve výchovném u do XY“), který byl pro posouzení věci rozhodující. Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů však nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1.1.2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel kdispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014 sp. zn. nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.2.2021 sp. zn. ).

6. S ohledem na uvedené Nejvyšší soud dovolání Statutárního města XY proti usnesení odvolacího soudu – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení odmítl.

7. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 8. 2026

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu