Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 343/25

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Dity Řepkové, soudkyně zpravodajky Kateřiny Ronovské a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) E. C., 2) A. H., 3) nezletilého J. J., 4) L. K., 5) nezletilého M. N., 6) M. Š., 7) Š. V., všech zastoupených Mgr. Annou Šavel, advokátkou se sídlem Jugoslávská 2718, Teplice, proti části výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 1 T 7/2024-1661 ze dne 3. 9. 2024, kterou byli stěžovatelé odkázáni se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, a výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 2 To 85/2024-1759 ze dne 21. 11. 2024, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Vrchního soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

I. Řízení o ústavní stížnosti se přerušuje. II. Plénu Ústavního soudu se postupuje návrh na zaujetí stanoviska k právnímu názoru odchylnému od právního názoru vysloveného v nálezech sp. zn. ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. ze dne 6. 2. 2023, sp. zn. ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. ze dne 2. 4. 2026.

Odůvodnění:

1. Včas podanými ústavními stížnostmi ( ) a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [ a contrario; , ] brojí stěžovatelé proti v záhlaví označené části výroku rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. -1661 ze dne 3. 9. 2024, kterou byli stěžovatelé odkázáni se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních, a proti výroku rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. -1759 ze dne 21. 11. 2024, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatelů. Stěžovatelé namítají, že napadenými výroky došlo k porušení jejich základních práv a svobod zaručených v , a odst. 2 a d.

2. Ústavní stížnosti stěžovatelů, projednávané původně pod

sp. zn.

,

,

,

,

,

a

, spojil Ústavní soud usnesením ze dne 7. 5. 2025 ke společnému řízení.

3. Z obsahu napadených rozhodnutí je patrno, že jedním z důvodů, proč soudy rozhodly o odkázání stěžovatelů s jejich nárokem na náhradu nemajetkové újmy do občanskoprávní řízení, je založen na argumentu, že "[s]oudní praxe ukládá soudu dále bedlivě zvažovat otázku případného spoluzavinění poškozeného či prostoru pro moderaci nároku ve vztahu ke škůdci (zejména z toho hlediska, aby přiznané nároky nebyly likvidační) - srov. nálezu ze dne 30. 3. 2012,

sp. zn.

(N69/64 Sb. NU781), byť zde se akcentují zejména delikty nedbalostní, což není projednávaný případ. Přesto však jsou soudy v rámci adhezního řízení povinny zkoumat majetkové poměry obžalovaného, jeho věk a z něj vyplývající možnosti uhradit vzniklou újmu do budoucna, za současného zachování možnosti vést snesitelný a důstojný život, činí tak však jen s ohledem na to, aby výše náhrady pro obžalovaného nepředstavovala likvidační důsledek (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 4. 2016, sp. zn. ). Majetkové poměry škůdce nejsou samostatným kritériem, zásadně nehrají roli pro odstupňování výše náhrady. Neprojeví se totiž v duševních útrapách poškozeného, a lze k nim proto přihlížet spíše výjimečně ve smyslu jakési moderace vedené zájmem na tom, aby nedošlo k majetkové likvidaci škůdce a aby výše náhrady odpovídala principu proporcionality. Jde o výjimečný nástroj zmírnění přílišné tvrdosti zákona (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. )." Obecné soudy proto při rozhodování o náhradě nemajetkové újmy přistoupily k možnosti snížení (moderaci) náhrady nemajetkové újmy způsobené škůdcem úmyslně z důvodu likvidačních dopadů do majetkové sféry škůdce, a to jak postupem podle , tak postupem podle . Takový postup přitom připouští i judikatura Ústavního soudu v nálezech

sp. zn.

ze dne 24. 7. 2013 (N 132/70 SbNU 221),

sp. zn.

ze dne 3. 8. 2021 (N 137/107 SbNU 131),

sp. zn.

ze dne 6. 2. 2023 (N 22/116 SbNU 164), bod 35,

sp. zn.

ze dne 27. 6. 2023 (N 102/118 SbNU 266),

sp. zn.

ze dne 2. 4. 2026, bod 24, jakož i nálezu

sp. zn.

ze dne 21. 5. 2025, bod 34.

4. Senát příslušný k projednání a rozhodnutí v této věci dospěl při jejím předběžném projednání k názoru, který se odchyluje od právního názoru vyjádřeného v nálezech

sp. zn.

,

sp. zn.

,

sp. zn.

, bod 35,

sp. zn.

,

sp. zn.

, bod 24, jakož i nálezu

sp. zn.

, bod 34. Odlišuje se od nich v otázce (ne)možnosti snížení náhrady nemajetkové újmy, která byla škůdcem způsobena úmyslným zásahem do duševní a tělesné integrity člověka, a to s odkazem na případné likvidační dopady do majetkové sféry škůdce, ať už postupem podle či postupem podle .

5. S ohledem na závaznost právních názorů vyslovených v nálezech Ústavního soudu I. senátu tak nezbylo než postupovat podle a předložit tuto otázku k posouzení plénu.

6. V řízení o ústavní stížnosti stěžovatelů proto bude pokračováno poté, co o návrhu na zaujetí stanoviska rozhodne plénum Ústavního soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2026

Dita Řepková v. r.

předsedkyně senátu