Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
19 C 53/2026-56
Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného
o zaplacení 22 289 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 409 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 289 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinna vrátit žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku ve výši 669 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 409 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 289 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.IV. Česká republika – Okresní soud ve Zlíně je povinna vrátit žalobkyni část zaplaceného soudního poplatku ve výši 669 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 289 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, adresa (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 5. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému částku 14 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 16 700 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 5 589 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 12. 6. 2025, žalovaný ale k tomuto datu úvěr nesplatil a dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena původní věřitelkou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 700 Kč a ze smluvního úroku ve výši 5 589 Kč.
2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud obdržel dne 26. 3. 2026 v 7:50 hodin, tj. necelou hodinu před začátkem jednání, omluvu žalovaného, ve které uvedl, že se nemůže dostavit na jednání z důvodu školních povinností a současně požádal o odročení jednání. To, o jaké školní povinnosti se jedná, již blíže neuvedl. Žalovaný si zásilku s předvoláním k soudnímu jednání vyzvedl dne 6. 3. 2026. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaslal soudu omluvu necelou hodinu před začátkem jednání, přestože se o času a místu jednání dozvěděl již dne 6. 3. 2026, shledal soud žádost žalovaného o odročení jednání za opožděnou. Žalovaný navíc ve své žádosti blíže neuvedl, z jakého důležitého důvodu se nebude moct na jednání dostavit, přičemž obecné tvrzení o tom, že se nemohl dostavit z důvodu školních povinností, nelze považovat za dostatečnou omluvu. Soud proto nevyhověl žádosti žalovaného o odročení jednání a za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen „o. s. ř. “), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 5. 12. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, kterou původní věřitelka umožnila žalovanému čerpat úvěr ve výši 14 000 Kč a žalovaný se zavázal původní věřitelce hradit úvěr ve sjednaných měsíčních splátkách, kterými bude kromě jistiny hradit i úrok ve výši 279.83 % ročně a poplatky dle aktuálního sazebníku. V čl. VII. bodu 2. smlouvy je uvedeno, že bude úvěruschopnost žalovaného ověřena mimo jiné dotazy do externích dlužnických databází, zejména SOLUS, NRKI a BRKI (viz smlouva o úvěru č. hodnota). Dodatkem č. 1 ze dne 14. 1. 2025 byla celková výše úvěru navýšena na 14 700 Kč. Dodatkem č. 2 ze dne 8. 2. 2025 byla pak výše úvěru navýšena na 15 400 Kč a dodatkem č. 3 ze dne 14. 4. 2025 byla výše úvěru navýšena na 16 700 Kč (viz citované dodatky). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr dne 5. 12. 2024 platbou na jeho účet č. č. účtu v částce 14 000 Kč. Na stejný účet mu pak poskytla dne 14. 1. 2025 částku 700 Kč, dne 8. 2. 2025 částku 700 Kč a dne 14. 4. 2025 částku 1 300 Kč (viz výpisy běžného účtu právnická osoba, výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 9. 2024 do 31. 12. 2024). Žalovaný uhradil na úvěr celkem 12 291 Kč (viz potvrzení o finančních transakcích k úvěrové smlouvě č. hodnota). Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, jak či zda byla skutečně původní věřitelkou posouzena úvěruschopnost žalovaného.
4. Dne 12. 12. 2024 uzavřela původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly, že k postupování pohledávek bude docházet prostřednictvím dílčích smluv o postoupení pohledávek, které budou uzavírány doručením datové pásky se souborem jednotlivých postoupených pohledávek. Okamžikem uzavření dílčí smlouvy postupuje původní věřitelka pohledávky uvedené v datové pásce žalobkyni. V předloženém seznamu pohledávek je uvedena předmětná pohledávka za žalovaným (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznam pohledávek). Dopisem ze dne 16. 10. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, a to za původní věřitelku na základě udělené plné moci, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 10. 2025, plná moc ze dne 12. 12. 2024). Dne 20. 10. 2025 odeslala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzvala k uhrazení dlužné částky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 16. 10. 2025, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 14 000 Kč, který se zavázal splácet ve sjednaných měsíčních splátkách. Dodatky k této smlouvě byl úvěr navýšen na částku 16 700 Kč.
10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 12. 12. 2024 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které dochází k postupování pohledávek prostřednictvím dílčích smluv, uzavřených doručením datové pásky se seznamem pohledávek. Žalobkyně předložila seznam pohledávek, ve kterém je uvedena i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému, a to žalobkyní za původní věřitelku na základě plné moci. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.
11. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se úvěruschopnost žalovaného ověřuje mimo jiné dotazy do externích dlužnických databází, zejména SOLUS, NRKI a BRKI. Z předložených důkazů ale nevyplývá, jak či zda vůbec původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně přesto, že byla k tomu vyzvána usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 26. 2. 2026, č. j. 19 C 53/2026 -39, neuvedla ani neprokázala, jak původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se navíc jednání konaného dne 26. 3. 2026 nezúčastnila a vzdala se tak tím práva být dle § 118a odst. 1 , 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena o tom, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a ke kterým tvrzením je třeba doplnit a označit důkazy. Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti, soud tak vychází ze závěru, že k poskytnutí spotřebitelského úvěru došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
12. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou ‚ o úvěru, jako je smluvní úrok. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 16 700 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku celkem 12 291 Kč, po započtení této částky (16 700 Kč – 12 291 Kč) tak činí bezdůvodné obohacení částku 4 409 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).
13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.
14. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 17 880 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 289 Kč od 13. 6. 2025 do zaplacení (výrok II.).
15. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tj. podle poměru úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně byla úspěšná v částce 4 409 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 24 392,1 Kč (22 289 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 103,10 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 18 % a žalovaný měl úspěch ve výši 82 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 64 % (82 % - 18 %) nákladů řízení. Žalovaný ale žádné náklady řízení neuplatnil, ani žádné jeho náklady řízení nevyplývají z obsahu spisu. Soud proto rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).
16. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.
17. Podle položky č. 2 bodu 2. ve spojení s položkou č. 1 bodem 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků v příloze k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, v platném znění (dále jen „zákon o soudních poplatcích “), činila poplatková povinnost žalobkyně 1 115 Kč. Žalobkyně uhradila celkem na soudním poplatku částku 1 784 Kč, čímž vznikl přeplatek ve výši 669 Kč. Soud je tak v souladu § 10 odst. 1 zákona o soudních poplatcích povinen vrátit žalobkyni vzniklý přeplatek. Podle § 10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích je soud povinen přeplatek vrátit ve lhůtě do 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení soudního poplatku rozhodl (výrok IV.).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.
Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.