Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 118/2026-63

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované

bytem Adresa žalované

o zaplacení 58 734,84 Kč s příslušenstvím

takto:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Žaloba se, co do zaplacení 36 634,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 409,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 418,24 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 587,67 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 28 587,67 Kč od 22. 10. 2025 do 1. 7. 2026, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 487,67 Kč od 2. 7. 2026 do zaplacení, zamítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 2. 7. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.Žaloba se, co do zaplacení 36 634,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 409,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 418,24 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 587,67 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 28 587,67 Kč od 22. 10. 2025 do 1. 7. 2026, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 487,67 Kč od 2. 7. 2026 do zaplacení, zamítá.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované povinnost uhradit jí částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum, kterou žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 12 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 9 863 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 5 965 Kč, s úrokovou sazbou sazbou ve výši 14,75 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 398 Kč. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti ve 52 týdenních splátkách po 421 Kč, s poslední splátkou dne 29. 2. 2024. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila celkem 1 928 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Dále žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO: IČO (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), jako věřitelem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota dne datum. Předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím zápůjčky posoudila s odbornou péčí schopnost žalované zápůjčku splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě smlouvy bylo předchůdkyní žalobkyně poskytnuto žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 20 000 Kč, které se zavázala uhradit ve splátkách spolu s částkou 21 828 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 16 220 Kč, s úrokovou sazbou sazbou ve výši 14,75 % ročně, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4 108 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 18 měsíčních splátkách po 2 324 Kč, s poslední splátkou dne 26. 5. 2024. Žalovaná na shora uvedenou pohledávku uhradila celkem 7 972 Kč. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a byla rovněž před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání.

Dne 16. 7. 2026 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby, v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet předmětný spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Dále žalobkyně uvedla, že ze zákaznické karty ze dne 2. 3. 2023 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované (výměra důchodu 1/2023, složenky 2,3/2023), kdy žalovaná uvedla, že pobírá starobní a vdovský důchod, její měsíční příjem činí částka, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Ze zákaznické karty ze dne 26. 11. 2022 se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy o zápůjčce majetkovou situaci žalované (výměra důchodu 9/2022, složenky 10,11/2022), kdy žalovaná uvedla, že pobírá starobní důchod, její měsíční příjem činí částka, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé. Pokud by žalovaná uvedla nepravdivé údaje, jednalo by se o trestný čin úvěrového podvodu, kdy dle má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a má se za to, že kdo jednal určitým způsobem, činil tak v dobré víře.

Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila.

Žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (převzala osobně na adrese adresa), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. Právní zástupce žalobkyně při jednání soudu konaném dne 31. 7. 2026 na žalobě setrval, k výzvě soudu připustil, že žalobkyně jinými než dosud doloženými důkazy v otázce úvěruschopnosti žalované nedisponuje. Závěrem právní zástupce žalobkyně navrhl žalobě vyhovět.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 41 828 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 324 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 20 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum uzavřené mezi žalovanou a předchůdkyní žalobkyně bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni uhradit celkem 21 863 Kč, a to v 52 týdenních splátkách ve výši 421 Kč. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši 12 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.

Ze smlouvy o postoupení pohledávek na její přílohy č. hodnota uzavřené dne datum mezi žalobkyní a společností právnická osoba bylo zjištěno, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek na žalobkyni, a to včetně předmětné pohledávky za žalovanou.

Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 21. 10. 2025 vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka z předmětných smluv byla postoupena žalobkyni a zároveň ji informovala o výši dluhu. Dle přiloženého podacího lístku bylo toto oznámení žalované odesláno dne 21. 11. 2025.

Z přiložené y označené jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy číslo) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 2. 3. 2023 byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 1 928 Kč.

Z přiložené y označené jakožto tabulka umoření (číslo smlouvy číslo) bylo soudem zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 26. 11. 2022 byla žalované poskytnuta částka 20 000 Kč, žalovaná uhradila celkem 7 972 Kč.

Z předžalobní upomínky adresované žalované právním zástupcem žalobkyně dne 16. 1. 2026 vyplynulo, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky s výstrahou soudního vymáhání. Dle přiloženého podacího lístku byla tato výzva žalované odeslána dne 16. 1. 2026.

Ze zákaznické karty ze dne 26. 11. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je vdovou, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, má základní vzdělání, pobírá starobní důchod, její čistý měsíční příjem činí částka, odhadované měsíční výdaje činí částka, externí splátky zápůjček činí částka a interní splátky činí částka. Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně dvě složenky (za měsíc říjen a listopad 2022) a dále výměru důchodu (září 2022). Žalovaná tuto u podepsala.

Ze zákaznické karty ze dne 2. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je vdovou, žije v nájmu, má jednu vyživovací povinnost, má učňovské vzdělání, pobírá starobní a vdovský důchod, její čistý měsíční příjem činí částka, další čisté příjmy domácnosti činí částka, odhadované měsíční výdaje činí částka, externí splátky zápůjček činí částka a interní splátky činí částka. Žalovaná poskytla předchůdkyni žalobkyně složenky (za měsíc únor a březen 2023), a dále výměru důchodu (leden 2023). Žalovaná tuto u podepsala.

Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s předchůdkyní žalobkyně smlouvy o úvěrech, jak je shora uvedeno, na jejichž základě obdržel od předchůdkyně žalobkyně finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a 12 000 Kč. Žalovaná na základě těchto smluv uhradila 1 928 Kč, resp. 7 972 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smluv zabývala schopností žalované splácet úvěry způsobem, který zaznamenala v zákaznických kartách. Pohledávky z předmětných smluv byly následně postoupeny žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a následně jí byla také zaslána předžalobní výzva.

Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela dvě smlouvy o úvěru (dle ) shora specifikované, na jejichž základě žalovaná obdržela v hotovosti částku ve výši 12 000 Kč, resp. 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 863 Kč, resp. 21 828 Kč, a to v týdenních, resp. měsíčních splátkách, kdy dluh jako celek byl splatný do 52 týdnů, resp. 18 měsíců od uzavření smlouvy. Žalovaná uhradila celkem 1 928 Kč, resp. 7 972 Kč. Jelikož však soud shledal tyto smlouvy neplatné, vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat ( tohoto zákona). Žalobkyně opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala ( zákona o spotřebitelském úvěru). Soud se však s touto argumentací neztotožňuje. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila a rovněž opomenula zjišťovat výdaje žalovaného. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Předchůdkyně žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala příjmovou částí poměrů žalované, zcela pak pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených v zákaznické kartě (žádosti o spotřebitelský úvěr). Žalovaná uvedla, že má základní (v druhé kartě bylo zaznamenáno učňovské) vzdělání, je vdovou, pobírá starobní, vdovský důchod, přičemž její čistý měsíční příjem činí částka, resp. částka, odhadované měsíční výdaje činí částka. Předchůdkyně žalobkyně ověřila pouze ze dvou složenek (u první karty – 10,11/2022, u druhé karty 2,3/2023) příjem žalované. Z uvedeného je tedy zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně v otázce výdajů žalované neučinila žádná zjištění, nelze tedy shledat, že se předchůdkyně žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti žalovaným uvedených údajů ohledně jejích příjmů a výdajů, nezabývala se jimi podrobněji, blíže je nezkoumala, nezjišťovala a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. – 119).

Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru č. ) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru č. je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

Jelikož žalobkyně vyplatila žalované celkem 12 000 Kč, resp. 20 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Z tvrzení žalobkyně v žalobě a z předloženého výpisu čerpání, splátek a úhrad však plyne, že žalovaná vrátila celkem částku 1 928 Kč, resp. 7 972 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 22 100 Kč (32 000 – 9 900) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 30. 6. 2026. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (2. 7. 2026) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 11,75 % ročně (výrok I.).

Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy v částce 36 634,84 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 409,24 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 418,24 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 28 587,67 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 28 587,67 Kč od 22. 10. 2025 do 1. 7. 2026, a dále zákonného úroku z prodlení z částky 6 487,67 Kč od 2. 7. 2026 do zaplacení.

Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.