Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 C 77/2026-106

Okresní soud v Benešově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Šimkem ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta

proti

žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného

pro zaplacení 116 891,25 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku částka spolu s 12 % ročním úrokem z částky částka od datum do zaplacení, s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s 12 % ročním úrokem z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 12 % ročním úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky částka s úrokem 12 % ročně z částky částka od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši 12 %. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba., a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v částce částka – tento úvěr měl sloužit ke konsolidaci závazků žalovaného. Úvěr se žalovaný zavázal právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách společně s úrokem ve výši 20,2 %. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, přičemž na pohledávku (jistinu) uhradil pouze částka. Dle smlouvy tak vznikla žalovanému povinnost zaplatit poplatky a úroky v souvislosti s prodlením. Jelikož ani ty žalovaný nehradil, právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Anonymizováno, jde o věc s cizím prvkem, je třeba zkoumat, zda je ve věci dána pravomoc soudu České republiky, a pokud ano, podle jakého právního řádu je třeba postupovat. Na tuto věc se vztahuje Nařízení evropského parlamentu a rady EU č. 1215/2012 Sb. ze dne datum, podle kterého je dána příslušnost soudu České republiky podle článku 17 a 18. Místně příslušný Okresní soud v Benešově postupoval dle českého procesního předpisu ( ).

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k jednání soudu se bez omluvy nedostavil, přestože byl soudem řádně a včas předvolán.

právnická osoba podání ze dne datum a datum žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a přiložil tabulku přehledu splácení, z níž vyplývá, že žalovaný na úvěr zaplatil celkem částka.

5. Soud provedl důkazy, které hodnotil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti podle , a zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba. uzavřela s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, ve které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši částka, který měl sloužit ke konsolidaci dluhů žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr společně s úrokem splatit v 96 měsíčních splátkách po částka - tato částka je i s pojištěním. V případě prodlení měl žalovaný hradit poplatky a úroky s prodlením spojeny (ze žádosti o úvěr, smlouvy o úvěru včetně vysvětlení některých pojmů používaných ve standartní informaci o spotřebitelském úvěru, z formuláře pro standartní informace). Žalovaný úvěr čerpal, uhradil na něj částku ve výši částka, která byla započítána, jak na jistinu, tak na úroky, poplatky a úroky z prodlení. Vzhledem k tomu, že se dostal do prodlení, mu žalobkyně naúčtovala smluvní úroky a pokutu (z výpisu z účtu, z platební historie). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzývala žalovaného opakovaně k uhrazení jednotlivých splátek po splatnosti, ke kterým připočítala vzniklé úroky a poplatky, dále vyzývala k úhradě celkové dlužné částky s upozorněním na zesplatnění (z upozornění před zesplatněním). Pohledávka za žalovaným byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu, z potvrzení o přijetí úplaty). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku (z předžalobní upomínky včetně podacího lístku). Dále bylo zjištěno, že proti žalovanému jsou vedena další řízení o zaplacení pohledávek, přičemž se jedná o půjčky či úvěry, když žalobkyní je žalobkyně (z výpisu věcí vedených Okresním soudem v Benešově proti žalovanému).

6. Ohledně úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření úvěru svobodný, celkový příjem činil částka, výdaje klienta uvedeno 0 a neměl žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný byl zaměstnaný jako zdravotní personál s příjmem částka. (ze žádosti o úvěr) Další důkazy soudu předloženy nebyly. Stejně tak nebyly soudu předloženy y, které by dokládaly tvrzení uvedená žalovaným v žádosti o úvěr.

7. Při právním posouzení věci soud vycházel z příslušných ustanovení , (dále jen o.z.). Podle o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 stejného ustanovení pak poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2 stejného ustanovení platí, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle odst. 3 stejného ustanovení pak platí, že změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

10. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je podle § 87 odst. 1 ZoSÚ absolutně neplatná, neboť způsob, jakým žalobkyně popsala zkoumání úvěruschopnosti je ve smyslu aktuální rozhodovací praxe vyšších soudů zcela nedostatečný a řádné zkoumání úvěruschopnosti z něj nelze dovodit, jelikož žalobkyně nijak neověřila údaje poskytnuté žalovaným a při zkoumání nebyly zkoumány celkové majetkové poměry žalovaného, zejména jeho výdaje, kdy i v žádosti jsou uvedeny výdaje částka.

11. Ohledně úvěruschopnosti Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí spisová značka, [PR 21/2018 s. 757] uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Stejně tak Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí Anonymizováno uvedl, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. Anonymizováno; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil (srov. k tomu výslovně též sněmovní tisk číslo 679/0, důvodová zpráva k , zvláštní část - k ;7. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2013 – 2017). Z výše uvedeného nutno podle Ústavního soudu dovodit, že posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z „objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy. Naopak obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. V sp. zn. spisová značka, podle kterého důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně, nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.

12. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zabýval se dále soud posouzením věci podle § 2991 o. z., zda u žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku částka, přičemž z platební historie a tabulky, která byla soudu poskytnuta v rámci podání ze dne datum se podává, že žalovaný uhradil celkem částka (z této částky byla splácena jak jistina, tak úroky, poplatky a úroky z prodlení). S ohledem na to, že žalovaný na úvěr zaplatil více, než mu bylo poskytnuto, a proto žalovanému žádné bezdůvodné obohacení nevzniklo, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Benešově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.