Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2470/26

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoněm o ústavní stížnosti stěžovatele Vlastimila Kroniky, zastoupeného Mgr., Mag. iur. Janem Toscherem, advokátem, sídlem Jiráskova 3960/32, Jihlava, proti výrokům II a III rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. května 2026 č. j. 5 Co 181/2026-705, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a Libora Horáka a YARIS, s. r. o., sídlem Krajinská 33/5, České Budějovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavnímu soudu byla dne 21. 8. 2026 doručena ústavní stížnost podle písm. d) y a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), kterou stěžovatel brojí proti v záhlaví označenému rozhodnutí v rozsahu jeho nákladových výroků. Stěžovatel uvedl, že ústavní stížnost podává toliko z procesní opatrnosti - je si vědom, že vedlejšími účastníky bylo podáno dolování ve věci samé, nedomnívá se však, že by mohlo být úspěšné.

2. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti předpokládané . Podle , Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítne návrh, je-li nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ( ).

3. Ústavní soud ověřil, že proti rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo oběma vedlejšími účastníky podáno dovolání vedené pod sp. zn. , o němž dosud nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto. Následně Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.

4. Ačkoliv ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti nákladovým výrokům, proti nimž je dovolání nepřípustné, případný úspěch vedlejších účastníků ve věci samé může do stanovení nákladů zasáhnout. Bude-li krajský soud po případném kasačním zásahu Nejvyššího soudu znovu rozhodovat, argumentace stěžovatele v ústavní stížnosti se může promítnout do nového rozhodnutí krajského soudu o nákladech řízení. Za této situace je tak ústavní stížnost, kterou stěžovatel podle svých slov podal z procesní opatrnosti, v tuto chvíli nepřípustná. V uvedeném se odráží princip subsidiarity ústavní stížnosti jako posledního prostředku ochrany základních práv jednotlivce, nastupujícího až poté, co jednotlivec nemá k dispozici jiné prostředky k obraně proti zásahu veřejné moci.

5. Nebude-li dovolání úspěšné, stěžovateli nic nebrání v podání ústavní stížnosti nové. Ústavní soud přitom není oprávněn odmítnout stěžovatelovu novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nižšího stupně pro opožděnost (pokud by Nejvyšší soud shledal dovolání neúspěšným), neboť to by zakládalo odepření spravedlnosti. To plyne i z ustálené judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Lhůta pro podání ústavní stížnosti proti napadenému rozsudku krajského soudu by v takovém případě počala běžet až po doručení příslušného usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání [srov. např. nález ze dne 31. 1. 2012

sp. zn.

(N 25/64 SbNU 269), shodně též usnesení ze dne 9. 10. 2015

sp. zn.

, či usnesení ze dne 28. 3. 2016

sp. zn.

a řada dalších]. Stěžovatel by však měl v případné nové ústavní stížnosti na nynější rozhodnutí

sp. zn.

výslovně upozornit.

6. Z těchto důvodů Ústavní soud shledal ústavní stížnost ve smyslu nepřípustnou, a proto ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. srpna 2026

Jan Svatoň v. r.

soudce zpravodaj