Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1932/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatele T. L., t. č. Věznice Mírov, zastoupeného Mgr. et Mgr. Markem Polákem, advokátem, sídlem Valová 2357/8, Zábřeh, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 21. dubna 2026 č. j. -157, za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel byl v roce 2022 uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle , odst. 3 písm. b), c) , ve znění účinném do 31. 1. 2019 a zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle , odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) . Pro výkon trestu v trvání 12 roků byl stěžovatel zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

2. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 16. 3. 2026 č. j. 2 Pp 3/2026-149 zamítl žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, neboť byla podána předčasně (teprve po 1/2 vykonaného trestu, nikoliv po potřebných 2/3 vykonaného trestu). Proti tomuto usnesení podal stěžovatel stížnost.

3. Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc stížnost zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že od 1. 1. 2026 byl sice o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody novelizován, na možnost stěžovatele být podmíněně propuštěn (z hlediska nezbytně nutné doby výkonu trestu) však změna neměla vliv. I nadále totiž stanoví jako základní podmínku podmíněného propuštění při odsouzení za trestný čin podle výkon dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, které však stěžovatel dosud nevykonal. V odůvodnění zohlednil i stěžovatelem namítanou judikaturu a vypořádal se s její aplikací na jeho případ.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel namítá porušení a 36 až 40d. Usnesení krajského soudu nepovažuje za ústavně konformní, je v rozporu s platnou úpravou a současně žádným způsobem nezdůvodňuje, z jakého důvodu nelze postupovat podle , odst. 2 písm. a) . Poukazuje na podle jehož principů soud nepostupoval.

5. Stěžovatel se domnívá, že právní názor uvedený v rozhodnutí R 17/2003 (usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 4. 2002 sp. zn. ), na který poukazuje napadené usnesení, je překonán rozhodnutím R 57/2010 (usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2010 sp. zn. ), neboť považuje za nepodstatné, zda se změna děje úplným nahrazením či dílčí novelou.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně vymezil meze ústavněprávního přezkumu rozhodování obecných soudů o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody podle (viz např. nález ze dne 4. 3. 2026

sp. zn.

, bod 13). Z hlediska ústavněprávního přezkumu je posouzení splnění zákonných podmínek podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody plně věcí úvahy příslušného obecného soudu. O nesprávnost dosahující ústavněprávní relevance může jít jen tehdy, pokud je soudy podaný výklad výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu a představuje tak nepřípustnou libovůli (srov. např. usnesení ze dne 9. 4. 2009

sp. zn.

). O takovou situaci v nyní projednávané věci ale nejde.

7. Krajský soud se v odůvodnění dostatečně vypořádal s odkazem stěžovatele na , neboť uvedl, že se tato zásada neuplatní ve stěžovatelově případě (srov. bod 10 usnesení krajského soudu). Zásada dopadá na případy, kdy v průběhu trestního řízení dojde ke změně , ve stěžovatelově případě však bylo trestní stíhání skončeno již v roce 2022 a novela je účinná až ke dni 1. 1. 2026. Z tohoto důvodu se užije právní úprava účinná v době rozhodování soudu ve vykonávacím řízení. Na tomto postupu nelze shledat žádný ústavněprávní deficit, který by odůvodňoval kasační zásah Ústavního soudu.

8. Stěžovateli nelze přisvědčit ani v tom, že by krajský soud nezdůvodnil, proč nelze postupovat jím preferovaným způsobem podle , odst. 2 písm. a) . Krajský soud v odůvodnění vysvětlil, že novela na dosavadním právním postavení stěžovatele z pohledu nezbytně nutné doby výkonu trestu odnětí svobody pro účely podmíněného propuštění ničeho nezměnila (srov. bod 11 usnesení krajského soudu). Krajský soud se taktéž vypořádal se stěžovatelem namítanou judikaturou (srov. body 12 a 13 usnesení krajského soudu). Přihlédl i k rozhodnutí R 17/2003, podle něhož vykonává-li odsouzený trest odnětí svobody za trestný čin uvedený v , může být podmíněně propuštěn až po vykonání dvou třetin uloženého trestu odnětí svobody, a to i přesto, že v době, kdy je o podmíněném propuštění rozhodováno, již čin, za který byl trest uložen, by vzhledem ke změně právní úpravy nenaplňoval znaky skutkové podstaty žádného z trestných činů uvedených v . Aktuálnost tohoto rozhodnutí podpořil i komentářovou literaturou (srov. bod 12 usnesení krajského soudu).

9. Dále uvedl, že rozhodnutí R 57/2010, na které stěžovatel odkazoval, se na daný případ nevztahuje, neboť se týkalo velmi specifické situace (zrušení původního a nahrazení novým paragrafovým zněním). Uzavřel, že stěžovatel nebyl odsouzen za účinnosti dnes již zrušeného , a proto je tento odkaz nepřiléhavý (srov. bod 13 usnesení krajského soudu). Ani v této úvaze Ústavní soud neshledává žádné ústavně relevantní pochybení.

10. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele, odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. srpna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu