Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 654/2026

23 Cdo 654/2026-253

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce V. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Konečným, advokátem se sídlem v Praze, Malá Štěpánská 1932/3, proti žalované A. V., zastoupené JUDr. Jaromírem Štůskem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze, Jandova 185/6, o určení neúčinnosti právního jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2025, č. j. -223, takto:

Odůvodnění:

Tříčlenný senát soudního oddělení č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a rozhodnout o něm, dospěl při řešení otázek, a) zda se zkrácení věřitele ve smyslu , (dále jen „o. z.“), posuzuje ke dni účinnosti odporovaného právního jednání, nebo podle stavu existujícího v době rozhodnutí soudu otázky, b) zda může být věřitel zkrácen i tzv. ekvivalentním právním jednáním, jímž dlužník za převáděný majetek obdrží přiměřené protiplnění, a c) otázky rozložení důkazního břemene podle o. z. při tzv. nepřímém zkrácení věřitele, k právnímu názoru odlišnému od právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2026, sp. zn. .

Současně předkládající senát seznal rozpor v judikatuře Nejvyššího soudu při řešení druhé z výše uvedených otázek.

V poměrech právní úpravy , , Nejvyšší soud navázal na ustálenou judikaturu vytvořenou k , , a výslovně potvrdil její použitelnost při výkladu pojmů „zkracující právní jednání“ a „zkrácení věřitele“ ve smyslu a o. z. (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. , či ze dne 29. 4. 2025, sp. zn. ).

V rozsudku ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. , převzal Nejvyšší soud dosud zastávaný závěr, že ekvivalentní převod nepředstavuje zkracující právní jednání, obdržel-li dlužník za převáděný majetek skutečné a reálné protiplnění odpovídající jeho obvyklé ceně. V odstavci 27 zde uvádí: „Právní úkony, kterými dlužník převedl svou věc nebo jinou majetkovou hodnotu na jiného, zkracují uspokojení pohledávky věřitele tehdy, jestliže vedou ke zmenšení majetku dlužníka a jestliže v důsledku nich nastalé zmenšení majetku má současně za následek, že věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, ačkoliv – nebýt těchto úkonů – by se z majetku dlužníka alespoň zčásti uspokojil.“

Avšak pozdější rozsudky ze dne 16. 3. 2026, sp. zn. , a zejména ze dne 27. 3. 2026, sp. zn. , nemožnost zkrácení dále podmiňují tím, že právním jednáním dlužníka provedená změna skladby dlužníkova majetku nevedla ke ztížení uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky, byť s odkazem na odstavec 27 rozsudku sp. zn. , který tuto možnost (podmínku) neobsahuje.

Ačkoliv tak z odůvodnění rozsudku sp. zn. vyplývá, že dovolací soud v případě ekvivalentního plnění odmítá nadále možnost tzv. nepřímého zkrácení, současně připouští možnost zkrácení v souvislosti se změnou skladby dlužníkova majetku (dále pak shodně rozsudek sp. zn. ), tu však nespatřuje v okolnosti, že dlužník za majetek převedený odporovaným právním jednáním obdrží reálné protiplnění v podobě obvyklé ceny nebo jiné přiměřené (rovnocenné) náhrady v penězích.

Vzhledem k rozpornosti těchto závěrů a též vzhledem k tomu, že dosud zastávané vymezení pojmu zkrácení věřitele, které je vyloučeno tehdy, je-li za převáděný majetek poskytnuta náhrada, vycházelo ze závěru, že rozhodným okamžikem pro posouzení zkracující povahy právního jednání je jeho účinnost, dospěl předkládající senát k závěru, že toto stanovisko by mělo být překonáno.

Tříčlenný senát soudního oddělení č. 23 proto rozhodl podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. 8. 2026

JUDr. Pavel Horák, Ph.D. předseda senátu