Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 281/2025-116
Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Benešem ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta
proti
žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované
o 52 501,51 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 432,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 801,31 Kč za období od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 432,13 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20 069,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 622,57 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 149,85 Kč za období od datum do datum, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 52 501,51 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 069,38 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 32 432,13 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 801,31 Kč za období od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 432,13 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 20 069,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 622,57 Kč od , datum, do , datum, , s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 149,85 Kč za období od , datum, do , datum, , s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 52 501,51 Kč od , datum, do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 069,38 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se obrátila dne datum ke zdejšímu soudu s žalobou, v níž uplatnila nárok na zaplacení částky ve výši 52 501,51 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela dne datum smlouvu č. 014436084R, na jejímž základě byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 60 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, které žalovaná obdržela před uzavřením smlouvy. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet. Účastnice sjednaly úrokovou sazbu poskytnutého úvěru ve výši 13,20 % ročně. Při schvalování úvěru bylo vycházeno z údajů poskytnutých bance klientkou, které byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze právnická osoba. Při hodnocení úvěruschopnosti žalobkyně porovnávala příjem žalované (ve výši 34 800 Kč) a její výdaje (ve výši 27 294 Kč), přičemž výpočtem získala částku disponibilních zdrojů - platební kapacity vypočtené systémem (ve výši 7 506 Kč). Platební kapacita pro splátku ve výši 1 020 Kč byla vyhodnocena jako dostatečná. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila, a po provedeném individuálním hodnocení banka žádosti žalované vyhověla. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, neboť byla v prodlení s úhradou více než dvou měsíčních splátek. Z tohoto důvodu žalobkyně využila svého zákonného práva a dlužnou částku vzniklou z předmětné smlouvy č. 014436084R prohlásila za splatnou, a to dopisem odeslaným doporučenou poštou. Účastnice si v podmínkách sjednaly, že v případě ukončení smluvního vztahu je žalobkyně podle smlouvy oprávněna učinit veškeré závazky žalované splatnými a může požadovat úhradu veškerých pohledávek až do úplného zaplacení, včetně úročení dlužných částek úrokem z prodlení. Dle smlouvy byly žalované účtovány poplatky v celkové výši 1 980 Kč, a to za opakované výzvy k zaplacení dluhu, zaslání upomínky a pojištění. Žalovaná takto žalobkyni dluží částku ve výši celkem 61 075,24 Kč, která je tvořena dluhem na jistině ve výši 50 521,51 Kč, poplatky ve výši 1 980 Kč, smluvním úrokem zkapitalizovaným ke dni datum na částku 5 622,57 Kč, zákonným úrokem z prodlení zkapitalizovaným za období od prodlení dlužnice se splácením do dne datum na částku 2 951,16 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 13,20 % ročně z částky 52 501,51 Kč od datum do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 52 501,51 Kč od datum do zaplacení. Žalovaná svoji povinnost nesplnila a svůj dluh neuhradila, a to ani poté, co se jí žalobkyně snažila kontaktovat na veškerých telefonických i mailových kontaktech, ani poté, co ji žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu.
2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.
3. Soud věc projednal postupem podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti žalované, neboť ta se k jednání soudu nedostavila bez řádné a včasné omluvy, ač byla k jednání řádně předvolána.
4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, která má za skutečnosti prokázané a rozhodující pro posouzení věci, odpovídající i skutkovému závěru:
Žalobkyně je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku /viz výpis z OR k žalobkyni na č. l. 11-12/. Dne datum podala žalovaná k žalobkyni žádost o poskytnutí úvěru ve výši 60 000 Kč bez udání účelu. V žádosti uvedla, že má čistý měsíční příjem ve výši 34 800 Kč, pravidelné výdaje ve výši 6 000 Kč a splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů ve výši 8 600 Kč. Dále uvedla, že výpadek příjmu na dobu delší než 6 měsíců by pro ni spíše neznamenal problém a že spíše neexistuje osoba jí blízká závislá na jejích příjmech /viz žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 21 spisu/. Téhož dne pak žalobkyně se žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru č. Anonymizováno, na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout požadovanou částku 60 000 Kč. Žalovaná se zavázala uvedenou finanční částku splatit společně s úrokem ve výši 13,20 % ročně, a to v 96 měsíčních splátkách ve výši 1 110 Kč včetně poplatku za pojištění při výši poslední splátky 976,42 Kč. Celkově se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni 97 786,42 Kč. RPSN činilo 14,02 % ročně. Součástí smlouvy byly též Obchodní podmínky pro ČSOB spotřebitelské úvěry. V rámci smlouvy bylo sjednáno též pojištění úvěru. Strany v rámci smlouvy sjednaly poplatek za pojištění úvěru ve výši 90 Kč, poplatek za upomínku ve výši 300 Kč a poplatek za výzvu k uhrazení dlužné splátky ve výši 500 Kč. Pro případ, že by žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky ze smlouvy, sjednaly strany mj. smluvní pokutu v denní výši 0,10 % denně z dlužné částky. Smlouva bylo uzavřena distančně za využití elektronického bankovnictví žalobkyně /viz předsmluvní informace na č. l. 13-20, žádost o poskytnutí úvěru na č. l. 21, smlouva o úvěru na č. l. 22-24, záznam o podpisu klienta na č. l. 25, žádost o služby na č. l. 26, záznam o podpisu na č. l. 27, obchodní podmínky na č. l. 56-58 spisu, sazebník v elektronickém systému CEPR, pojistné podmínky v elektronickém systému CEPR, předsmluvní informace v elektronickém systému CEPR/. Před uzavřením smlouvy žalobkyně shromažďovala informace k posouzení úvěruschopnosti žalované. Kromě informací uvedených v žádosti o úvěr dále zjistila, že u žalované jsou evidovány 3 existující splátkové úvěry s celkovou výší splátek 8 062 Kč. Dále zjistila, že k osobě žalované jsou evidovány 3 existující úvěry z kreditních karet, přičemž s výjimkou úvěru z kreditní karty s limitem 45 000 Kč pro období od června 2020 do května 2021 nebyly u žalované evidovány žádné dlužné či nesplacené splátky. V případě kreditní karty s úvěrovým limitem ve výši 80 000 Kč, pro kterou byla uzavřena smlouva dne datum, pak byla očekávána nejbližší splátka ve výši 8 141,55 Kč /viz informace CBCB na č. l. 73-75, detaily procesu na č. l. 76-80 spisu/. V únoru 2022 činil počáteční zůstatek na účtu žalované 2 003,57 Kč a konečný zůstatek 49 394,79 Kč, když celkové příjmy činily 162 124 Kč a celkové výdaje 114 732,78 Kč. Kromě částek ve výši 1 000 Kč, 3 000 Kč, které byly na účet žalované připsány od protiúčtu nazvaného „Jméno žalované“, byly na účet žalované dále připsány částky od protiúčtu s názvem „právnická osoba právnická osoba.“ ve výši 40 000 Kč, 2 000 Kč, dále také mzda žalované ve výši 34 124 Kč a částka ve výši 73 000 Kč byla na účet připsána na základě úvěru od žalobkyně. V březnu 2022 byla na účet žalované připsána mzda ve výši 28 970 Kč. Výdaje za tento měsíc činily cca 71 500 Kč. V dubnu byla na účet žalované připsána mzda ve výši 31 914 Kč, přičemž byly evidovány také příchozí platby v řádu tisíců Kč od účtu nazvaného „Jméno žalované“, 4 000 Kč a 5 000 Kč od protiúčtu nazvaného právnická osoba právnická osoba květnu 2022 pak výdaje žalované jen za první dva dny, tedy do datum činily 12 310,62 Kč /viz výpis z účtu na č. l. 30-33, příchozí platby na č. l. 88-95 spisu, výpisy z účtu v elektronickém systému ISAS/. Žalovaná úvěr dne datum čerpala, následně jej však řádně nesplácela. V období od datum do datum uhradila celkem 27 567,87 Kč /viz přehled splátek na č. l. 28-29, výpis z účtu na č. l. 34, tabulka úhrad na č. l. 85 spisu, výpis úvěrového účtu v elektronickém systému CEPR, přehled úvěru v elektronickém systému CEPR/. Vzhledem k tomu, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, vyzývala jí žalobkyně opakovaně k úhradě dlužných splátek /viz upomínka na č. l. 35, výzva k zaplacení na č. l. 36, opakovaná výzva na č. l. 37, poslední výzva na č. l. 38, dodejka na č. l. 39 spisu/. Vzhledem k tomu, že žalovaná navzdory upomínkám dlužné částky neuhradila, přistoupila žalobkyně dne datum k zesplatnění celého dluhu. Oznámení o zesplatnění bylo žalované poprvé doručováno dne datum /viz oznámení o zesplatnění na č. l. 40, kopie obálky na č. l. 41, výpis ze sledování zásilky RR1637902383F na č. l. 109 spisu/. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum, která byla žalované odeslána datum /viz předžalobní výzva na č. l. 42, podací arch na č. l. 43-44 spisu/.
5. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.
6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
8. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
9. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Ustanovení § 1968 o. z. stanoví, že dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 3016 o. z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, k čemuž uvádí následující. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 60 000 Kč. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a žalovaná projevily vůli uzavřít smlouvu o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnou žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni jistinu úvěru spolu s příslušenstvím. Úvěrová smlouva však nebyla sjednána platně, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že řádně (s odbornou péčí) zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. K tomu soud uvádí, že není postačující vycházet pouze z nedoloženého osobního prohlášení žalované o jejích osobních, výdělkových a majetkových poměrech, neboť odborná péče předpokládá, že věřitel údaje získané od spotřebitele náležitě ověří /srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018/. Žalobkyně však v posuzovaném případě na řádnou kontrolu příjmů a výdajů žalované rezignovala. Ve vztahu k příjmům je na místě uvést, že žalobkyně vycházela z částky 34 800 Kč. Ta ovšem neodpovídala skutečnosti, neboť za poslední tři měsíce před uzavřením sporné smlouvy činila průměrná mzda žalované dle jejích výpisů z účtu 31 670 Kč (34 124 Kč, 28 970 Kč a 31 914 Kč), tedy o více než 3 000 Kč méně. Ve vztahu k příjmům bylo možné konstatovat, že žalobkyně příjem žalované ověřovala, ale pro svůj výpočet nezohlednila příjmy časově předcházející poskytovanému úvěru, když zohledňovala příjmy dřívější. To pak mělo vliv i na stanovení odpovídající částky jako platební kapacity pro splátku úvěru. Žalobkyně pak zcela rezignovala na řádné posouzení zejména výdajů žalované. Žalobkyně vycházela z toho, že výdaje žalované činí v obecně rovině 6 000 Kč, další výdaje na splátky pak zhruba 8 500 Kč. Ignorovala však, že žalovanou čeká splátka úvěru z kreditní karty přesahující 8 000 Kč, a především to, že výdaje žalované, dlouhodobě dosahovaly mnohem vyšších částek než její pravidelný příjem. Jak bylo uvedeno výše, průměrná mzda žalované se pohybovala lehce nad 30 000 Kč. Její výdaje nicméně pravidelně převyšovaly 50 000 Kč a v únoru 2022 dosahovaly takřka 100 000 Kč. Z výpisů z účtu žalované, které měla žalobkyně k dispozici, přitom bylo zřejmé, že žalovaná svou situaci řeší opakovaným čerpáním úvěrů a fakticky se dostává do dluhové spirály. V měsíci únoru jednak žalovaná čerpala od žalobkyně úvěr ve výši 73 000 Kč, dále pak čerpala také úvěr od právnická osoba., který v období 3 měsíců před uzavřením smlouvy přesáhl částku 50 000 Kč. Za dané situace, kdy žalobkyně měla k dispozici výpisy z bankovního účtu žalované, jí musela být dobře zřejmá výše výdajů žalovaná, které byly dobře ověřitelné. Nelze tak aprobovat postup žalobkyně, která vycházela ze zcela zjevně zkreslených údajů uvedených žalovanou v žádosti o úvěr. Naopak bylo na místě vycházet z výpisů z účtu žalované, což by pro žalobkyni, která účet žalované vedla, nepředstavovalo ani žádnou překážku. Soud s ohledem na výše uvedené uzavřel, že žalobkyně poskytla ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je taková smlouva neplatná.
16. K otázce přezkumu posouzení úvěruschopnosti před podpisem úvěrové smlouvy a důsledku absolutní neplatnosti považuje soud za vhodné uvést, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o. z. právě jako neplatnost absolutní. Dané porušení povinnosti poskytovatele totiž odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele. V podrobnostech soud odkazuje např. na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. 27 Co 132/2019-97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. 23 Co 128/2019-129, v nichž se krajský soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Konstatoval, že výklad předmětného § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost. Zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako neplatnost absolutní. Platnost smlouvy z uvedeného důvodu je přitom soud povinen zkoumat z úřední povinnosti /srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK/.
17. Jelikož soud uzavřel, že smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena platně, a stejně tak uzavřel, že nebylo prokázáno, že by žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni uhradila, došlo na straně žalované na úkor žalobkyně k bezdůvodnému obohacení, a proto je žalovaná povinna toto obohacení ve smyslu § 2991 a násl. o. z. žalobkyni vydat. Žalobkyně v žalované poskytla částku 60 000 Kč, přičemž žalovaná následně žalobkyni uhradila 27 567,87 Kč. Žalovanou tedy stíhá povinnost uhradit žalobkyni částku 32 432,13 Kč (60 000 Kč - 27 567,87 Kč), a proto soud žalobě v rozsahu dosud nesplacené částky vyhověl. Žalovaná byla povinna vrátit bezdůvodné obohacení bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). V daném případě bylo prokázáno, že výzva k úhradě dluhu se do sféry dispozice žalované, v souladu s ustálenou judikaturou, dostala dne datum, kdy byla zásilka žalované doručována /srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3144/2018 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2016, sp. zn. 26 Cdo 1239/2016/. Za přiměřenou lze považovat lhůtu k plnění v délce tří dnů a žalovaná tedy byla povinna dlužnou částku uhradit do datum. Vzhledem k tomu, že tak neučinila, ocitla se následujícího dne v prodlení. Žalobkyně se nicméně domáhala úhrady zákonného úroku z prodlení až ode dne datum. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1968 ve spojení s § 1970 o. z. právo na úrok z prodlení z dlužné části jistiny právě od datum v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to částečně v kapitalizované a částečně v běžící podobě, jak žalobkyně požadovala. Lhůta k plnění byla určena v souladu s § 160 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku).
18. V rozsahu zbylých nároků žalobkyně, tj. co do povinnosti žalované uhradit částku ve výši 20 069,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 622,57 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 1 149,85 Kč za období od datum do datum, s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 52 501,51 Kč od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 20 069,38 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl, jelikož tyto nároky vyplývaly z absolutně neplatné smlouvy, jak bylo vysvětleno výše. V případě úroků z prodlení tyto soud zamítl ve vztahu k částce, ve které žalobkyní požadovaná jistina převyšovala zůstatek jistiny z titulu bezdůvodného obohacení (výrok II. tohoto rozsudku).
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla poměrně úspěšnější jen v nepatrné části (54,37 % ku 45,63 %). Při poměřování míry úspěchu a neúspěchu účastníků bylo třeba s ohledem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015, či nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 sp. zn. I. ÚS 2717/08, přihlížet též k uplatněnému příslušenství, které bylo předmětem řízení (výrok III. tohoto rozsudku).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozhodnutím plněny řádně a včas, může oprávněná osoba po právní moci rozhodnutí podat návrh na soudní výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. nebo návrh na exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb., exekučního řádu.