Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Co 299/2025-286

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viléma Šetka a soudců JUDr. Martina Vícha a Mgr. Martiny Andělové ve věci

žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená dne Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A

proti

žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované

zastoupená advokátem Jméno advokáta B

sídlem Adresa advokáta B

o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 201 216,36 Kč, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 24. ledna 2025, č. j. -189, ve spojení s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 18. března 2025, č. j. -192,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se:

a) ve výrocích I. a II. potvrzuje,

b) ve výroku III. mění tak, že pozemek parc. č. hodnota, druh pozemku: orná půda, jehož součástí je stavba rodinného domu dosud nezapsaná v katastru nemovitostí, pozemek parc. č. hodnota, druh pozemku: orná půda a pozemek parc. č. hodnota, druh pozemku: vodní plocha, nacházející se v katastrálním území adresa, v obci adresa, zapsané na listu vlastnictví č. hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm adresa se přikazují do výlučného vlastnictví žalované, přičemž žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na její vypořádací podíl částku 4 292 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o širší vypořádání spoluvlastnictví před soudem prvního stupně ve výši 65 775,79 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náklady státu v řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 933,43 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náklady státu v řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 933,43 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. V odvolacím řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení o širší vypořádání spoluvlastnictví ve výši 29 893,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se:a) ve výrocích I. a II. potvrzuje,b) ve výroku III. mění tak, že pozemek parc. č. , hodnota, , druh pozemku: orná půda, jehož součástí je stavba rodinného domu dosud nezapsaná v katastru nemovitostí, pozemek parc. č. , hodnota, , druh pozemku: orná půda a pozemek parc. č. , hodnota, , druh pozemku: vodní plocha, nacházející se v katastrálním území , adresa, , v obci , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm , adresa, se přikazují do výlučného vlastnictví žalované, přičemž žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na její vypořádací podíl částku 4 292 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o širší vypořádání spoluvlastnictví před soudem prvního stupně ve výši 65 775,79 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náklady státu v řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 933,43 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Litoměřicích náklady státu v řízení před soudem prvního stupně ve výši 8 933,43 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.VI. V odvolacím řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení o širší vypořádání spoluvlastnictví ve výši 29 893,60 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. V záhlaví uvedeným rozsudkem Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „okresní soud“) zamítl vzájemný návrh žalované o uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované částku 201 216,36 Kč (výrok I.), zrušil podílové spoluvlastnictví účastnic k pozemkům parc. č. hodnota, jehož součástí je stavba rodinného domu dosud nezapsaná v katastru nemovitostí, parc. č. hodnota a parc. č. hodnota v k. ú. adresa, v obci adresa, zapsaným na listu vlastnictví č. hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Ústecký kraj, Katastrálním pracovištěm adresa (dále jen „nemovité věci“, výrok II.), nařídil prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastnice napolovic (výrok III.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 77 196,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok IV.).

2. Okresní soud při svém rozhodování vyšel z toho zjištěného skutkového stavu, že účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitých věcí, každá s podílem ½ ve vztahu k celku. Žalovaná nabyla svůj spoluvlastnický podíl kupní smlouvou ze dne datum, přičemž spoluvlastnický podíl v rozsahu 1/2 ve vztahu k celku k nemovitým věcem spolu s ní nabyl její druh jméno FO, který zemřel dne datum a v řízení o pozůstalosti, které bylo vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích pod. sp. zn. spisová značka, nabyla žalobkyně zůstavitelův spoluvlastnický podíl, jež zahrnoval již i podíl na rozestavěném domu. Před tím dne datum byla uzavřena mezi žalovanou a jejím druhem, otcem žalobkyně, nájemní smlouva, jejímž účelem byla pronájem poloviny domu a pozemků v druhově vlastnictví paní žalované a rovněž pronájem poloviny domu a pozemků ve vlastnictví žalované jejímu druhovi, a to na dobu neurčitou, s tím, že nájemné již bylo podle jejich shodné vůle uhrazeno naturálním plněním v podobě zejména prací na výstavbě a údržbě domu a parcel. V roce rok byl vypracován znalecký posudek tituly před jménem jméno FO, který hodnotu nájemního práva ocenil částkou 1 979 433 Kč. Ze znaleckého posudku právnická osoba č. č. účtu bylo zjištěno, že obvyklá tržní cena nemovitých věcí je 8 175 550 Kč. Žalovaná předložila několik daňových dokladů: fakturu č. hodnota, která byla vystavena společností právnická osoba, na částku 46 324 Kč, fakturu č. hodnota od jméno FO na částku 69 676 Kč, fakturu č. hodnota od jméno FO, o nich okresní soud učinil závěr, že neprokazují ani provedení prací, ani jejich souvislost s nemovitými věcmi. Dále žalobkyně předložila faktury č. hodnota, č. hodnota od právnická osoba a.s., č. hodnota od právnická osoba, jenž okresní soud vyhodnotil tak že byly uhrazeny žalovanou, avšak jednalo se o úhradu dluhu jejího otce. Ohledně nemovitých věcí učinil okresní soud ze shodného tvrzení účastnic závěr, že nejsou reálně dělitelné. Solventnost k jejich nabytí do výlučného vlastnictví netvrdila ani neprokazovala žalobkyně, která uvedla, že nedisponuje peněžními prostředky pro výplatu vypořádacího podílu žalované. Solventnost neshledal ani na straně žalované, která prokázala pouze to, že její matka vlastní byt v adresa, který je dotčen změnou ve vlastnických vztazích, přičemž žalovaná podepsala darovací smlouvu s matkou, která jí měla onen byt darovat, darovací smlouva však neměla úředně ověřené podpisy. Po právní stránce okresní soud věc posoudil podle , (dále jen „“), přičemž uzavřel, že jsou zde dány podmínky pro zrušení spoluvlastnictví. Nemovité věci nejsou reálně dělitelné, v úvahu proto přicházelo jejich přikázání do výlučného vlastnictví jedné ze spoluvlastnic při uložení povinnosti vyplacení vypořádacího podílu druhé z nich. Okresní soud shledal podstatným hledisko solventnosti účastnic. Žalobkyně, jak výše uvedeno, solventní k výplatě vypořádacího podílu nebyla. Žalovaná pak svou solventnost neprokázala. Za uvedeného stavu okresnímu soudu nezbylo než nařídit prodej nemovitých věcí ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude mezi účastnice rozdělen podle jejich spoluvlastnických podílů, tedy napolovic. Žalovaná uplatnila vzájemným návrhem tzv. širší vypořádání spoluvlastnictví, neboť trvala na tom, aby jí žalobkyně vyplatila podíl na jí vynaložených investicích do nemovitých věcí, jež však neprokázala, okresní soud proto její návrh zamítl. Zabýval se i platností nájemní smlouvy, kterou žalovaná uzavřela se svým otcem. Uzavřel, že jde o smlouvu absolutně neplatnou, neboť předmětem nájmu nemůže být ideální polovina věcí, uvedená smlouva nemůže být považována ani za dohodu o hospodaření s nemovitými věcmi. O nákladech řízení rozhodl výrokem IV. tak, že pod něj subsumoval jak náklady řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které posoudil podle , (dále jen „“) tak, že vzhledem k tomu, že zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je typově řízením iudicium duplex, žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení, naopak žalobkyně měla plný úspěch v řízení o vzájemném návrhu, jež se řídí pravidlem úspěchu ve věci, vyjádřeným v , okresní soud proto žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 77 196,40 Kč, představující náklady zastoupení, jež určil podle vyhl. č. , o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb /advokátní tarif/ (srov. výrok 30 rozsudku okresního soudu).

3. Proti rozsudku okresního soudu podala žalovaná odvolání. Uvedla, že vzájemný návrh okresní soud zamítl nesprávně, neboť investice do nemovitých věcí řádně doložila a prokázala, z vlastních prostředků vynaložila částku 402 432,73 Kč, o ně se hodnota nemovitých věcí zvýšila. Nájemní smlouvu okresní soud nevyhodnotil dobře, je nutno ji považovat za platnou, motivací otce žalobkyně bylo poskytnout jí právní jistotu a zachovat bytové zajištění, žalovaná takto nemovité věci užívala. I kdyby okresní soud dospěl k závěru o neplatnosti nemovitých věcí, měl vzít v úvahu, že by se jednalo o konkludentní dohodu spoluvlastníků o užívání společné věci. Pokud jde o samotné vypořádání spoluvlastnictví, okresní soud nesprávně rozhodl o veřejné dražbě, měl zohlednit to, že nemovité věci je možno přikázat do výlučného vlastnictví jí, neboť předložila konkrétní plán na financování vypořádacího podílu prostřednictvím převodu vlastnického práva k bytu v Praze. Prvotně navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté, co sama předložila důkaz o své solventnosti v podobě výpisu z účtu, na kterém byly uloženy prostředky získané z prodeje jejího bytu v Praze, změnila svůj návrh, pokud jde o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, tak, že navrhla, aby nemovité věci byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s tím, že vyplatí žalobkyni vypořádací podíl ve výši 4 292 500 Kč a dále navrhla, aby odvolací soud změnil výrok I. rozsudku okresního soudu tak, že jejímu návrhu na zaplacení investic v plném rozsahu vyhoví.

4. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že si je vědoma změny skutkového stavu v odvolacím řízení proti stavu z doby rozhodování okresního soudu, zdůraznila, že je od samého počátku ochotna vyřešit celou záležitost smírně, neboť za současného stavu nemůže nemovité věci užívat a ani z nich nemá žádný prospěch, v domě žije žalovaná, nemůže tedy jimi ani disponovat. Nemá nic proti tomu, aby nemovité věci nadále užívala žalovaná, požadovala však, aby jí byl vyplacen vypořádací podíl ve výši aktuální obvyklé ceny nemovitých věcí. Poté, co se po vypracování znaleckého posudku ukázalo, že obvyklá cena nemovitých věcí činí 8 585 000 Kč, požadovala částku 4 292 500 Kč. Souhlasila s tím, že okresní soud zamítl návrh žalobkyně na úhradu údajných investic ve výši 201 21,36 Kč, tuto částku nelze považovat za investice. Navrhla, aby odvolací soud potvrdil výroky I. a IV. rozsudku okresního soudu a výroky II. a III. rozsudku aby změnil tak, že nemovité věci přikáže do výlučného vlastnictví žalované a uloží jí zaplatit na vypořádacím podílu částku 4 292 500 Kč.

5. Krajský soud jako soud odvolací poté, co zjistil, že odvolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou ( ) a včas ( ), přezkoumal rozsudek v rozsahu, jímž byl odvoláním napaden, spolu s řízením, které jeho vydání předcházelo podle , Po přezkoumání rozsudku soud shledal odvolání žalované částečně důvodným, pokud šlo o část řízení s předmětem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem, nedůvodným v části, ve které se domáhala vyplacení ceny údajných investic.

6. Okresní soud provedl dokazování procesně správným způsobem v rozsahu potřebném ke zjištění rozhodných skutečností, jím zjištěný skutkový stav má oporu v provedeném dokazování, odvolací soud se se zjištěným skutkovým stavem, jak je popsán v rozsudku okresního soudu, ztotožnil a vyšel z něj, dokazování přesto doplnil oy, kterými okresní soud nemohl disponovat a jež se upínaly k prokazování solventnosti žalované a aktuální obvyklé ceny nemovitých věcí. K uvedenému přistoupil poté, co žalovaná doložila že získala peněžní prostředky prodejem bytu v Praze a poté, co žalobkyně doložila odborným vyjádřením, že v mezidobí od rozhodnutí okresního soudu do jednání soudu odvolacího došlo ke zvýšení cen nemovitých věcí v lokalitě Roudnicka.

7. Odvolací soud tedy provedl důkaz následujícími listinami, ze kterých zjistil níže uvedené skutečnosti:

Z dodatku č. hodnota ke znaleckému posudku č. č. účtu, který vypracovala právnická osoba, se podává, že obvyklá cena nemovitých věcí ke dni datum činí 8 585 000 Kč.

Z potvrzení právnická osoba. z datum vyplývá, že na účtu č. č. účtu, který je veden na jméno žalované, jsou uloženy peněžní prostředky ve výši 4 707 615 Kč.

Z kupní smlouvy ze dne datum a z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. hodnota pro katastrální území adresa, kterou uzavřela žalovaná jako prodávající, odvolací soud naznal, že prodala tam uvedené nemovité věci za částku 4 800 000 Kč.

8. Žalobkyně se žalobou domáhala rozdělení a vypořádání spoluvlastnictví, žalovaná v průběhu řízení podala vzájemný návrh a vypořádání investic, které učinila do nemovitých věcí. Odvolací soud se nejprve zabýval rozdělením a vypořádáním nemovitých věcí.

9. Podle § 1140 odst. 1, 2 o. z., nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Účastnice jsou podílovými spoluvlastnicemi nemovitých věcí, jednaly sice o smírném narovnání svých práv a povinností, leč k dohodě mezi nimi nedošlo.

11. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

12. O. z. stanoví nejen možné způsoby zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale i závazné pořadí, v němž mohou být tyto jednotlivé způsoby vypořádání použity. Při rozhodování o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví podle soud nejprve zkoumá, zda je rozdělení společné věci možné ( a násl. o. z.); není-li rozdělení dobře možné, přikáže ji za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li však věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej společné věci ve veřejné dražbě ( o. z.); takto postupuje i v případě, že ten spoluvlastník, který má o věc zájem, nemá finanční prostředky k zaplacení vypořádacího podílu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dostupný na www.nsoud.cz).

13. V daném případě účastnice nehodlají nadále setrvávat ve spoluvlastnictví k nemovitým věcem, zákonem ( ) preferovanou dohodu o zrušení spoluvlastnictví, neuzavřely, ačkoliv, jak výše již zmíněno, o ní jednaly. Okresnímu soudu tak nezbylo než spoluvlastnictví účastníků zrušit a nalézt vhodný a žádoucí způsob jeho vypořádání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

14. Okresní soud se zabýval možnou dělitelností nemovitých věcí a dospěl k názoru, že dělitelné dobře nejsou, přičemž uvedené zjištění a z něj vyplývající závěr učinil ze shodného prohlášení účastnic. Odvolací soud se tedy ztotožňuje s právním závěrem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) okresního soudu o nemožnosti reálného rozdělení nemovitých věcí.

15. V pořadí druhým zákonem stanoveným způsobem vypořádání je přikázání nemovité věci do výlučného vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků, spojené s výplatou vypořádacího podílu druhému (dalším) z nich. Pro tento způsob vypořádání je významná skutková otázka určení obvyklé ceny nemovitých věcí, neboť od něj se odvíjí stanovení vypořádacího podílu. Obvyklá cena nemovitých věcí činí podle dodatku č. hodnota ke znaleckému posudku ze dne datum, částku 8 585 000 Kč, velikost spoluvlastnického podílu každé z účastnic má tedy hodnotu 4 292 500 Kč.

16. Se znaleckým posudkem prvotně nesouhlasila žalovaná, která namítala, že do výše ocenění nemovitých věcí, potažmo do výše vypořádacího podílu, by se mělo promítnout její právo užívat nemovité věci bezplatně, po dobu svého života, v celém rozsahu.

17. Právo bezplatného doživotního plného užívání nemovitých věcí mělo být žalované zřízeno nájemní smlouvou ze dne datum, kterou uzavřela s původním spoluvlastníkem jméno FO. Okresní soud dovodil absolutní neplatnost uvedené nájemní smlouvy a odvolací soud se s ním plně ztotožňuje. Předně nelze přehlédnout, že existuje rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne datum, č.j. spisová značka, kterým v řízení, jež probíhalo mezi stejnými účastnicemi, bylo určeno, že uvedená nájemní smlouva je neplatná. Tímto rozsudkem byl okresní soud vázán ( ), protože v něm byla řešena právě otázka platnosti nájemní smlouvy. Okresní soud však přesto správně podotkl, že absolutní neplatnost nájemní smlouvy způsobuje (již jen) to, že předmětem nájmu byl ideální spoluvlastnický podíl, vznik práva nájmu ideálního podílu (reálně blíže neurčeného) je totiž pojmově vyloučen (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka a ze dne datum, sp. zn. spisová značka), taková smlouva by obcházela základní principy, na kterých je postaveno spoluvlastnictví (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

18. Podle § 575 o. z., pokud má právní jednání neplatné náležitosti jiného právního jednání, které je platné, platí toto jiné právní jednání, pokud je z okolností zřejmé, že vyjadřuje vůli jednající osoby.

19. Žalované nelze přitakat ani v tom, že okresní soud se měl touto smlouvou zabývat z toho hlediska, zda nejde o dohodu o užívání společné věci, kterou by měla být, pro případ vypořádání spoluvlastnictví nemovitých věcí jejich přikázáním, zohledněna v ceně nemovitých věcí. I kdyby měla být v právním jednání, označeném jako smlouva o nájmu domu a k němu přiléhajících parcel, spatřována původně dohoda o hospodaření se společnou věcí, zásadní je skutečnost, kterou odvolací soud vysvětluje níže, že v době rozhodování okresního soudu již taková dohoda neexistovala.

20. Odvolací soud připomíná, že dohoda podílových spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí (hospodaření společnou věcí se rozumí i její užívání, srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka) je bezformálním právním jednáním a nemusí být písemná ani tehdy, týká-li se nemovité věci, může být tedy uzavřena i ústně nebo konkludentně. Podíloví spoluvlastníci ji mohou uzavřít na dobu určitou nebo neurčitou, přičemž jsou svými smluvními projevy vázáni, nedojde-li ke změně poměrů nebo není-li dohoda nahrazena novou dohodou. Podstatnou změnou poměrů je přitom existence takových objektivních a subjektivních okolností, u nichž by bylo možno důvodně předpokládat, že při jejich existenci by došlo k jiné dohodě spoluvlastníků o hospodaření se společnou věcí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Za stavu, kdy původní dohoda o hospodaření se společnou věcí nebyla změněna dohodou novou ani nahrazena rozhodnutím většiny spoluvlastníků počítanou podle velikosti jejich podílů, je právní nástupce původního spoluvlastníka povinen stávající dohodu o hospodaření se společnou věcí respektovat. Změna v osobě jednoho ze spoluvlastníků totiž sama o sobě bez dalšího není podstatnou změnou poměrů, která by měla vliv na vázanost smluvních projevů spoluvlastníků o užívání společné věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Bezformálnost dohody o hospodaření se společnou věcí však neznamená, že na ni nemají být aplikována pravidla o platnosti právních jednání (§ 574 a násl. o. z.).

21. V daném případě bylo obsahem dohody právo obou tehdejších spoluvlastníků užívat bezplatně nemovité věci jako celek, což je oprávnění u spoluvlastníků na dobu, kdy jsou oba živí, zbytečné, protože oba nemovité věci užívali, z podstaty věci každý ze spoluvlastníků má právo k věci jako k celku a toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (§ 1117 o. z.), pokud mají spoluvlastníci stejný, poloviční, podíl, a nemovité věci společně užívají, oba tak mohou činit bezplatně a tak, že užívají věc jako celek. K naplnění zmiňovaného účelu tak pro dobu, kdy oba budou živí, dohodu nepotřebovali. Vzhledem k tomu, že jméno FO byl při uzavírání uvedené dohody smrtelně nemocný, je zřejmé, že skutečnou vůlí stran dohody nebylo zřídit právo užívání celé věci jemu, ale toliko žalované, a to právě pro období po jeho skonu. Takto se ostatně k účelu dohody vyjádřila žalovaná ve svých podáních v rámci tohoto řízení. Pokud by však bývali chtěli tohoto účelu dosáhnout, museli by pro žalovanou dohodou zřídit služebnost bezplatného užívání (obdobu služebnosti bytu), respektive služebnost bezplatného užívání by pro ni musel pan jméno FO zřídit pořízením pro případ smrti (, ), s tím, že uvedená služebnost by musela být zapsána v katastru nemovitostí. Je patrné, že žalovaná a pan jméno FO uvedená zákonná ustanovení obešli, jejich dohoda odporovala zákonu a byla z toho důvodu absolutně neplatná ( o. z.). Jinými slovy, nájemní smlouva ze dne datum by neobstála ani tehdy, pokud by byla posuzována, podle obsahu, jako dohoda o užívání společné věci, nevyvolávala by žádné účinky. I pokud by se nau označenou jako nájemní smlouva nahlíželo jako na dohodu o hospodaření se společnou věcí, je třeba zdůraznit, že v době rozhodování okresního soudu již neexistovala, a to z toho důvodu, že smrt pana jméno FO ve spojení se zásadním nesouhlasem žalobkyně s tím, aby žalovaná bezplatně nemovité věci užívala, vyjádřeným podanou žalobou v řízení, které bylo u Okresního soudu v Litoměřicích vedeno pod sp. zn. spisová značka, je podle názoru odvolacího soudu podstatnou změnou poměrů, která znamenala ukončení, byť této neformální, dohody. Již z tohoto důvodu nemůže být v současné době uvedená neexistující dohoda zohledněna jako závada ve smyslu , o oceňování majetku a změně některých zákonů, jako závada váznoucí na nemovitých věcech. Do ocenění nemovitých věcí proto správně nebyla promítnuta.

22. Žalobkyně neměla zájem o přikázání nemovitých věcí, žalovaná zájem projevila. Hledisek pro přikázání nemovité věci některému ze spoluvlastníků existuje více [obecně k jednotlivým možným kritériím formulovaným judikaturou srov. Spáčil, J. a kol.: III. Věcná práva (–1474). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, komentář k , marg. 51], navíc to, komu bude věc přikázána, záleží na úvaze soudu, která může vyjít i z jiných než v zákoně výslovně uvedených kritérií respektujících základní principy soukromého práva (nyní viz a násl. o. z.), je však jednoznačné, že hlediskem prvořadým je solventnost účastníka navrhujícího to, aby mu byla věc přikázána do spoluvlastnictví (srov. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Solventnost spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána do výlučného vlastnictví, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Účastník tedy musí s finančními prostředky odpovídajícími vypořádacímu podílu disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si finanční prostředky opatřit (například závazným příslibem půjčky či poskytnutím úvěru). Toliko výjimečně je možné spoluvlastníku přikázat společnou věc, ačkoliv finančními prostředky nezbytnými na vyplacení vypořádacího podílu v době rozhodnutí nedisponuje, za předpokladu, že z dokazování vyplyne jednoznačný závěr, že daný spoluvlastník potřebné finanční prostředky v přiměřené době získá (například probíhá-li dědické řízení, po jehož skončení by měl spoluvlastník patřičné finanční prostředky zdědit, či má-li finanční prostředky po omezenou dobu fixované na spořicím účtu či dluhopisovém listu). Zde se ovšem jedná vždy o přísné posouzení individuálních skutečností a hodnocení důkazů v konkrétní věci. Není-li tedy najisto postaveno, že spoluvlastník finančními prostředky již disponuje či je v přiměřené době získá, pak podmínka solventnosti není splněna. Nelze totiž na druhého spoluvlastníka, jemuž má připadnout vypořádací podíl, přenášet riziko, že by musel náhradu vymáhat exekučně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Žalovaná měla tedy prokázat svou solventnost k vyplacení vypořádacího podílu, což učinila v odvolacím řízení, kdy prokázala, že disponuje částkou 4 707 615 Kč, dostačující k tomu, aby byl vyplacen vypořádací podíl žalobkyně.

23. Vzhledem ke shora uvedenému odvolací soud změnil podle rozsudek okresního soudu ve výroku III. tak, že nemovité věci přikázal do výlučného vlastnictví žalované a uložil jí povinnost zaplatit žalobkyni na vypořádání spoluvlastnického podílu částku 4 292 500 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť žalovaná má peníze k dispozici, jak bylo prokázáno, na účtu a může je zaplatit prakticky okamžitě, výrok II. o zrušení podílového spoluvlastnictví účastnic podle jako věcně správný potvrdil.

24. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda okresní soud nepochybil ve svém rozhodnutí o širším vypořádání, tedy o tvrzených investicích žalované do nemovitých věcí (§ 1148 o. z.). Odvolací soud připomíná, že vzhledem ke konstitutivní povaze rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není započtení proti výroku o přiměřené náhradě možné, neboť účinky započtení nastanou až v okamžiku, kdy se pohledávky setkají, tedy kdy se stanou způsobilými k započtení, tj. nejdříve k okamžiku právní moci rozsudku o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, zatímco soud musí vycházet z právního stavu ke dni vyhlášení rozhodnutí ( ), kdy ještě pohledávka na zaplacení vypořádacího podílu neexistuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

25. Okresní soud uzavřel, že žalovaná ani poté, co byla poučena při jednání podle ,3 , neprokázala, že investice, respektive výdaje na udržení nemovitých věcí, které uplatňovala vzájemným návrhem, vůbec vynaložila anebo že by je vynaložila na předmětné nemovité věci. S názorem okresního soudu se odvolací soud ztotožňuje. Faktura - daňový doklad č. hodnota, kterou vystavila společnost právnická osoba na jméno žalované, ještě neprokazuje, že částka na ní uvedená, byla také skutečně uhrazena, totéž lze konstatovat o faktuře č. hodnota, kterou vystavil jméno FO. Traťovou fakturu č. hodnota, kterou vystavila společnost právnická osoba., sice žalovaná podle přiloženého výpisu z účtu proplatila, avšak faktura byla vystavena na jméno jméno FO, byl to tedy jeho dluh, který žalovaná zapravila, náhrady částky 45 287,28 Kč se tak může domáhat v pozůstalostním řízení, nikoliv však přímo v tomto řízení, neboť do ukončení pozůstalostního řízení není zřejmé, zda se stane žalobkyně dlužníkem uvedené pohledávky. Stejný závěr platí i o faktuře č. hodnota, kterou vystavil právnická osoba a o další faktuře společnosti právnická osoba. č. hodnota. Smlouva o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě, která byla uzavřena mezi žalovanou a společností právnická osoba., neprokazuje jakékoliv výdaje spojené s nemovitými věcmi. Totéž platí o paragonech vystavených společností právnická osoba a o zprávě o provedení čištění a kontroly spalinové cesty. Faktura vystavená na jméno FO společností právnická osoba.o., neprokazuje vůbec nic ve vztahu k tomu, že by mělo jít o náklad spojený s nemovitými věcmi, není vystavena na žalovanou a nevyplývá z ní, že by ji (přesto) žalovaná proplácela. Ze zálohové faktury č. hodnota, kterou vystavila společnost právnická osoba., není zřejmé ani to, že ji proplácela žalovaná, a ani jakákoliv souvislost s nemovitými věcmi.

26. Odvolací soud, vzhledem ke shora uvedenému, podle rozsudek okresního soudu ve výroku I. jako věcně správný potvrdil.

27. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil částečně rozsudek okresního soudu, musel znovu rozhodnout postupem podle o nákladech řízení před okresním soudem, a to jak o nákladech účastníků, tak i o nákladech státu.

28. Pokud jde o náklady účastníků, okresní soud rozhodl jedním výrokem o nákladech řízení ve vztahu k samotnému řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví i ve vztahu k širšímu vypořádání spoluvlastnictví, což není správné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Každé z těchto řízení se totiž řídí jinými zásadami. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je judicium duplex, kde pravidlem, formulovaným i nálezem Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, je postup podle , což znamená, že účastníci tohoto řízení si nesou vynaložené náklady řízení ze svého. Naopak řízení o širší vypořádání, zde o vypořádání tvrzených investic, je klasickým řízením sporným, které je ovládáno zásadou vyjádřenou v , že zvítězivší účastník má proti účastníku, který úspěch neměl, zásadně právo na veškeré účelně vynaložené náklady řízení.

29. Žalobkyni vzniky v řízení o širší vypořádání náklady v podobě nákladů zastoupení. K širšímu vypořádání se upínají tyto úkony právní služby: 1/ vyjádření ze dne datum, 2/ účast na jednání dne datum, 3/jednání dne datum, 4/ jednání dne datum, 5/ jednání dne datum. První čtyři úkony byly učiněny před datum, je tak třeba užít AT účinného do tohoto dne. Tarifní hodnotou podle § 8 odst. 1 AT je částka 201 216,36 Kč, odměna, stanovená podle § 7 bod 6 AT činí u každého z prvních čtyř úkonů 9 140 Kč a hotové výdaje podle § 13 odst. 1,3 AT částku 300 Kč, náhrada na daň z přidané hodnoty ve výši 1 982,40. Kč. Za poslední z úkonů náleží podle AT účinného od datum odměna ve výši 9 140 Kč, náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč, a náhrada na daň z přidané hodnoty ve výši 2 013,19 Kč. Zástupce žalobkyně cestoval k jednáním vlastním vozidlem, nákladem řízení tak je podle ,4 AT i cestovné, které činilo na trase adresa a zpět, při nákladu na 1 kilometr podle vyhl. č. a vyhl. č. , částku 1 452,80 Kč a 304,95 Kč náhrady na daň z přidané hodnoty na každou z cest. Nákladem řízení je podle AT rovněž náhrada za promeškaný čas, která u každé z cest činí 300 Kč a 63 Kč náhrady na daň z přidané hodnoty. Celkově tak náklady řízení žalobkyně před okresním soudem, které jí odvolací soud přiznal podle , činí 65 775,79 Kč [(4x/9140+300+1982,4/ + 9140 + 450 + 2013,19 + 4x/1452,80 + 304,95 + 300 + 63].

30. Náklady státu v řízení před okresním soudem byly představovány znalečným ve výši 17 866,86 Kč. Vzhledem k tomu, že žádná z účastnic nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a znalecký posudek byl vypracováván pro tu část řízení, kde šlo o vypořádání v užším slova smyslu, které je svým charakterem iudicium duplex, ve kterém bylo oběma vyhověno (bylo zrušeno spoluvlastnictví a i způsob vypořádání se shoduje s návrhy účastnic), uložil jim odvolací soud podle zaplatit polovinu této částky, tedy 8 933,43 Kč.

31. Pokud jde o náklady řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, odvolací soud vysvětlil výše, že jde o řízení typu iudicium duplex, podle tak o nákladech účastnic jak v řízení před okresním soudem, tak i řízením odvolacím, rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

32. V odvolacím řízení bylo předmětem řízení stále rovněž i širší vypořádání spoluvlastnictví. Ohledně té části předmětu odvolacího řízení, kde šlo o širší vypořádání, vznikly žalobkyni, která v něm měla plný úspěch, náklady řízení v podobě nákladů zastoupení. Ty spočívají a) v odměně ve výši 9 140 Kč, hotových výdajích 450 Kč a náhradě na daň z přidané hodnoty ve výši 2 013,19 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby – účast na jednání ve dnech datum a datum (odůvodnění stejné jako u úkonu jednání před okresním soudem ze dne datum, odůvodnění srov. výše), b) cestovném ve výši 3 125,46 Kč za dvě cesty k odvolacímu soudu na trase adresa a zpět (stanoveno podle ,4 AT ve spojení s vyhl. č. a vyhl. č. ) a náhradě na daň z přidané hodnoty z ní ve výši 656,34 Kč a c) náhradě za promeškaný čas podle , odst. 3 AT v celkové výši 2 400 Kč (dvě cesty na jednání odvolacího soudu adresa a zpět, tj. 2x8x150 včetně náhrady na daň z přidané hodnoty ve výši 504 Kč Odvolací soud tak podle za užití přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 29 893,60 Kč (23 207,80 + 3125,46+656,34+2400+504).

33. Další žalobkyní účtované náklady odvolacího řízení jí odvolací soud nepřiznal. Písemné vyjádření k odvolání nebylo podáno, žalobkyně se vyjádřila až na jednání odvolacího soudu dne datum. Návrh důkazů byl úkon, který směřoval toliko do řízení o užší vypořádání spoluvlastnictví (týkal se přecenění nemovitých věcí), kde si účastnice, jak shora vysvětleno, nesou náklady ze svého. Totéž platí pro účast na místním šetření.

34. V odvolacím řízení bylo sice vypláceno znalečné, náklady však státu nevznikly. Znalečné totiž činilo 6 288,37 Kč a bylo zcela pokryto ze záloh složených účastnicemi, bylo již vyplaceno na základě pravomocného rozhodnutí o přiznaném znalečném. Použitá část zálohy se stala nákladem účastnic, který se váže k části řízení, ve kterém šlo o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v užším slova smyslu, jehož náklady si nese každá ze svého, zbytek složené zálohy bude každé z nich vrácen po právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Účastník může podat dovolání do tohoto rozsudku do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Okresního soudu v Litoměřicích.