Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1A5273AF995EA131C1258E6E004D3312.html
HTML · 14.92 KB
No categories available
30 Cdo 460/2026
30 Cdo 460/2026-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Jana Kolby a JUDr. Hany Poláškové Wincorové v právní věci žalobce JUDr. Ing. Petra Bernátka, IČO 13083864, se sídlem ve Zlíně, náměstí Práce 2512, zastoupeného Mgr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem v Praze 13, Sluneční náměstí 2588/14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení částky 89 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 47 C 144/2024, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2025, č. j. 21 Co 80/2025-104, takto:
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky 89 700 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného nejprve u Ministerstva spravedlnosti a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 14 A 51/2020. Předmětem řízení bylo zrušení povolení žalobce k výkonu činnosti insolvenčního správce. Řízení trvalo celkem 4 roky a 10 měsíců. Žalobce uplatnil nárok u žalované dne 6. 3. 2024, žalovaná v šestiměsíční lhůtě k projednání nároku nepřistoupila s tím, že žalobce k výzvě nepředložil řádnou plnou moc, která by opravňovala jeho právního zástupce k podání žádosti o odškodnění předmětného nároku.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 16. 1. 2025, č. j. 47 C 144/2024-38, uložil žalované zaplatit žalobci 60 375 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 7. 9. 2024 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu, aby soud uložil zaplatit žalované žalobci 29 325 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od 6. 3. 2024 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 60 375 Kč od 6. 3. 2024 do 6. 9. 2024 a úroky z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., z úroku z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne 27. 8. 2024 do zaplacení primárních úroků z prodlení podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok II), a dále uložil žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 23 901 Kč (výrok III).
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozsudkem ze dne 17. 9. 2025, č. j. 21 Co 80/2025-104, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že se žaloba o zaplacení částky 60 375 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení zamítá (výrok I rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a uložil žalobci zaplatit žalované náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů ve výši 2 100 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v plném rozsahu včasně podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu mimo jiné ve výroku III. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. však dovolání není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání žalobce odmítl jako objektivně nepřípustné.
Otázka, zda plná moc udělená označenému advokátovi byla použitelná i pro žádost podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“, nemůže přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit, neboť při jejím řešení se odvolací soud neodchýlil od řešení přijatého v judikatuře Nejvyššího soudu, pokud přihlédl k tomu, že při výkladu obsahu plné moci je třeba zkoumat skutečnou vůli (úmysl) jednajícího pouze v případě, je-li nebo musela-li být adresátu takového jednání známa. Pokud mu skutečná vůle jednajícího známa není, jako v posuzované věci, vyjde se ve smyslu § 556 odst. 1 věty druhé o. z. z významu projevu vůle vyplývajícího z písemné plné moci, jaký by mu zpravidla přikládala osoba, které je projev vůle určen(srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 23 Cdo 1565/2024, nebo ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněný pod č. 4/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud přitom shledal, že žalovaná uplatněný nárok žalobce věcně neprojednala, neboť od počátku měla za to, že z předložené plné moci nevyplývalo zmocnění advokáta k zastoupení žalobce při předběžném projednání nároku, na tuto skutečnost žalobce (resp. jeho právního zástupce) upozornila a vyzvala ho k doložení řádné plné moci, žalobce však na danou výzvu relevantním způsobem nereagoval.
Na otázce výkladu § 556 odst. 1 věta prvá o. z. napadené rozhodnutí ve smyslu § 237 o. s. ř. nestojí, neboť ze skutkových zjištění je zřejmé, že z předložené plné moci vůle žalobce nechat se v rámci předběžného projednání jeho nároku u žalované zastoupit advokátem neplyne. Tím nejsou použitelné ani odkazy dovolatele na v dovolání uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu, která se daného ustanovení týká.
K namítané vadě řízení spočívající v opomenutém důkazu nemohl Nejvyšší soud přihlédnout v situaci, kdy dovolání nebylo shledáno přípustným (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem), přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč, a to podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, ve světle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 8. 2026
JUDr. Pavel Simon předseda senátu