Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1761/26

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně (soudce zpravodaje) a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. Jany Šimkové, advokátky, sídlem Studentská 1225, Bohumín, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. března 2026 č. j. 4 To 20/2026-368 a výroku II usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 1. prosince 2025 č. j. 3 T 93/2024-351, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Karviné, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě a Okresního státního zastupitelství v Karviné, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Z ústavní stížnosti i z jejích příloh se podává, že stěžovatelka byla usnesením Okresního státního zastupitelství v Karviné ze dne 13. 7. 2023 č. j. 1 ZN 4745/2023, ustanovena opatrovnicí poškozených nezletilých k výkonu práv jejich zákonného zástupce v trestní věci vedené proti odsouzené pro zločin týrání svěřené osoby podle , odst. 2 písm. c) a d) , a zastupovala je po celou dobu řízení. Trestní řízení bylo pravomocně skončeno rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 4. 3. 2025 č. j. -279, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 7. 2025, č. j. -321, kterým byla odsouzené uložena povinnost nahradit poškozeným škodu. Se zbytkem nároku byli odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Za zastupování poškozených stěžovatelka vyúčtovala odměnu a náhrady v celkové výši 355 168 Kč včetně DPH. Okresní soud rozhodl napadeným usnesením tak, že výrokem I přiznal stěžovatelce za celkem 17 úkonů právní služby odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas celkem 200 482 Kč včetně DPH. Výrokem II pak její návrh ohledně zbývající částky 154 686 Kč zamítl. Uvedl, že do okamžiku přihlášení se poškozených s nárokem na náhradu škody vycházel z obecné tarifní hodnoty podle věty první advokátního tarifu (dále jen "AT"), neboť do té doby nebylo zjevné, zda a v jaké výši bude náhrada škody uplatněna. Od uvedeného data (za úkony učiněné do konce roku 2024) jí pak přiznal odměnu ve výši 9 920 Kč za společné úkony podle , a AT, když vycházel z tarifní hodnoty odpovídající ochraně osobnostních práv poškozených. Odměnu za úkony provedené v roce 2025 stěžovatelce přiznal v souladu s předloženým vyúčtováním, resp. zněním AT účinným od 1. 1. 2025.

2. Stížnost stěžovatelky krajský soud zamítl jako nedůvodnou. Uvedl, že okresní soud postupoval správně, pokud do okamžiku přihlášení se poškozených s nárokem na náhradu škody vycházel z obecného ustanovení § 10 odst. 5 věty první AT, neboť do té doby nebylo zřejmé, zda bude požadována náhrada škody, nemajetkové újmy či obojí, a z jakého titulu a v jaké výši. Od uvedeného data pak správně postupoval podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, jelikož v daném případě šlo podle tehdejšího znění AT o ochranu osobnostních práv poškozených. Krajský soud rovněž shledal věcně odůvodněným krácení odměny za společné úkony s ohledem na to, že šlo o čtyři poškozené zasažené jednou trestnou činností. Uzavřel, že okresní soud sice stručně, ale dostatečně transparentně vysvětlil svůj postup, krácení nárokované odměny i výpočty.

II.

Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka tvrdí, že usnesením krajského soudu a výrokem II usnesení okresního soudu byla porušena její základní práva zaručená a d. Namítá, že AT, a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2024, tak ve znění od 1. 1. 2025, stanoví, že při zastupování poškozeného v trestním řízení ve věci náhrady újmy se za tarifní hodnotu považuje výše peněžité částky přisouzené poškozenému se stanovenými výjimkami, a to po celou dobu zastupování. Advokátní tarif podle stěžovatelky nikde nestanoví, že by tato zvýšená tarifní hodnota náležela advokátovi až od okamžiku, kdy se poškozený s nárokem na náhradu újmy připojí. Snížení odměny na 9 920 Kč za společné úkony po připojení se s nárokem přitom podle stěžovatelky nebylo soudy jasně a srozumitelně odůvodněno a neodpovídá platným předpisům ani ustálené praxi. Odkaz okresního soudu na AT není podle stěžovatelky přiléhavý, neboť toto ustanovení po novele upravuje odměnu opatrovníka obviněného v trestním řízení, nikoliv odměnu za zastupování poškozeného, a ve znění účinném před novelou upravovalo ochranu osobnostních práv, která s projednávanou věcí vůbec nesouvisí. Stěžovatelka poukazuje na princip srovnatelnosti zdůrazněný v judikatuře Ústavního soudu, podle něhož je namístě srovnávat odměnu zástupce poškozeného s odměnou, jež by advokátovi náležela při zastupování žalobce v civilním řízení o identickém nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy. Naopak krácení odměn vytváří nedůvodný rozdíl v honorování advokáta prosazujícího soukromoprávní nárok poškozeného v adhezním řízení oproti tomu, jak by byla tatáž činnost honorována v civilním řízení. Zmocněnec či opatrovník poškozeného se navíc nemůže s nárokem na náhradu škody připojit dříve, než jsou známy okolnosti nutné pro toto připojení, jako jsou znalecké posudky a rozsah újmy. Trestní řád navíc umožňuje připojit se s nárokem až do zahájení dokazování a současně ukládá povinnost účastnit se všech úkonů trestního řízení od jeho počátku, takže podle stěžovatelky nedává smysl, aby se výše odměny odvíjela od okamžiku, kdy se poškozený s nárokem fakticky připojí. Odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 23. 7. 2025

sp. zn.

, podle něhož exces spočívající v blíže neodůvodněném snížení odměny opatrovníka poškozeného o více než 160 000 Kč zasahuje do práva na přístup k soudu podle y, zahrnujícího také právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí.

III.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud předesílá, že k problematice nákladů řízení se ve své ustálené rozhodovací praxi staví velmi rezervovaně a podrobuje ji toliko omezenému ústavněprávnímu přezkumu. Rozhodování o nákladech řízení, do kterého spadá i určení výše odměny opatrovníka poškozených, má v relaci k předmětu samotného trestního řízení podružný charakter a případné dílčí pochybení obecného soudu v této oblasti zpravidla nedosahuje intenzity opodstatňující porušení základních práv a svobod. Zásah Ústavního soudu je namístě pouze ve zcela výjimečných případech, a to tehdy, pokud rozhodnutí obecných soudů vykazuje znaky zjevného excesu či extrémní libovůle. V nyní posuzované věci však Ústavní soud žádné takové vybočení z ústavních mezí neshledal, neboť obecné soudy svá rozhodnutí o výši odměny stěžovatelky jako opatrovnice čtyř nezletilých poškozených srozumitelně, logicky a ústavně konformně odůvodnily.

5. Klíčovou námitkou stěžovatelky je nesouhlas s tím, že obecné soudy pro úkony právní služby provedené po přihlášení se poškozených s nárokem na náhradu škody do konce roku 2024 aplikovaly tarifní hodnotu podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, namísto jí prosazovaného § 10 odst. 5 AT v tomtéž znění. Tento postup obecných soudů je však plně slučitelný s právní úpravou relevantní pro daný případ i s příslušnou judikaturou Ústavního soudu. Ústavní soud v nálezu ze dne 5. 12. 2023

sp. zn.

v souvislosti s tehdy platnou právní úpravou akceptoval, že při stanovení odměny za úkon právní služby v souvislosti s nárokem na náhradu nemajetkové újmy je namístě vycházet z tarifní hodnoty v paušální výši 50 000 Kč právě podle § 9 odst. 4 písm. a) AT.

6. Stěžovatelka se dále dovolává principu srovnatelnosti a odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn.

, z něhož dovozuje, že krácení tarifní hodnoty vytváří nedůvodný rozdíl v odměňování a představuje svévolné snížení její odměny. Takové interpretaci však nelze přisvědčit. Z uvedeného nálezu naopak plyne, že ústavněprávní dimenze zásadně nedosahuje samotná skutečnost, že normotvůrce odliší odměnu pro advokáty vykonávající v soudním řízení různé činnosti. Neústavní exces, který Ústavní soud v nálezu

sp. zn.

korigoval, spočíval v tom, že obecný soud zcela libovolně a mimo kritéria zakotvená v právní úpravě snížil odměnu zmocněnce jen proto, aby ji uměle srovnal s odměnou obhájce. V nyní posuzovaném případě však soudy žádné takové svévolné či mimozákonné snížení odměny stěžovatelky neprovedly. Naopak se transparentně a předvídatelně držely kritérií výslovně zakotvených v AT v příslušném znění.

7. Ústavní soud nemohl přisvědčit ani tvrzení stěžovatelky o nedostatečném či nesrozumitelném odůvodnění napadených rozhodnutí. Z usnesení okresního soudu i krajského soudu je naopak zjevné, jakými úvahami se tyto soudy při výpočtu odměny řídily. Okresní soud racionálně vymezil období zastupování do okamžiku přihlášení se s nárokem na náhradu újmy a po něm, jakož i různých znění AT v rozhodné době. Nesprávnost postupu obecných soudů nelze spatřovat ani ve snížení sazby odměny o 20 %, neboť stěžovatelka prováděla společné úkony při zastupování čtyř poškozených, což představuje standardní postup podle § 12 odst. 4 AT, který i krajský soud shledal věcně odůvodněným.

8. Ústavní soud proto uzavírá, že napadenými rozhodnutími, resp. jejich jednotlivými výroky, nebyla porušena základní práva stěžovatelky, a proto byla její ústavní stížnost odmítnuta mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu