Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 1894/26

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Mag. Georg Salm-Reifferscheidt-Raitze a Leopolda Salm-Reifferscheidt-Raitze, obou zastoupených Mgr. Magdalenou Dvořákovou Cilínkovou, advokátkou, sídlem Bolzanova 1615/1, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. dubna 2026 č. j. 2 As 119/2025-115 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. května 2025 č. j. 29 A 174/2020-219, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a 1) Huga Salm-Reifferscheidta, 2) Alexandry Guild, 3) Elisabeth Schmidburg, 4) Cristiane Seuhs-Schoeller, 5) Eleonore Schoeller, 6) Rosy Marii Blin, 7) Gabriely Wanderer, 8) státního podniku Lesy České republiky, s. p., sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, 9) Mendelovy univerzity v Brně, sídlem Zemědělská 1665/1, Brno, 10) České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, sídlem Rašínovo nábřeží 390/42, Praha 2 - Nové Město, 11) města Blanska, sídlem nám. Svobody 32/3, Blansko, 12) Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, sídlem Hroznová 227/17, Brno, 13) Jihomoravského kraje, sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno a 14) Národního památkového ústavu, sídlem Valdštejnské náměstí 162/3, Praha 1 - Malá Strana, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj rozhodnutím ze dne 5. 10. 2020 rozhodl na základě , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, že první vedlejší účastník, právní předchůdkyně stěžovatelů a právní předchůdkyně zbývajících vedlejších účastníků - fyzických osob - nejsou vlastníky ve výroku napadeného rozhodnutí označených nemovitých věcí a že se jim tyto nemovitosti nevydávají do vlastnictví. Úřad dospěl k závěru, že vlastnické právo k označeným nemovitostem přešlo z původního vlastníka, Huga Mikuláše Salm- Reifferscheidta, na Československou republiku podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa. Stěžejní předběžnou otázkou bylo státní občanství původního vlastníka, tedy zda byl oprávněnou osobou dle zákona o půdě ve spojení s , kterým se upravují některé otázky související se , o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění Tuto otázku pravomocně rozhodlo ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 10. 4. 2006 ve spojení s rozhodnutím ministra vnitra ze dne 9. 10. 2006, tak, že československé státní občanství původnímu vlastníku nebylo zachováno.

2. Stěžovatelé se (společně s vedlejšími účastníky, fyzickými osobami) proti napadenému rozhodnutí bránili (vedle žaloby před civilními soudy) správní žalobou na určení nicotnosti napadeného rozhodnutí ke Krajskému soudu v Brně, který ji v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Kasační stížnost pak zamítl napadeným rozsudkem NSS. Oba správní soudy upozornily, že o žalobě proti rozhodnutí pozemkového úřadu je příslušný rozhodovat soud v občanském soudním řízení, nikoli soud ve správním soudnictví. O určení nicotnosti správního rozhodnutí je příslušný rozhodnout správní soud. Ani krajský soud, ani NSS však nicotnost rozhodnutí pozemkového úřadu neshledaly.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelé opětovně kritizují rozhodnutí ministerstva vnitra z roku 2006 ve věci státního občanství původního vlastníka. Tímto rozhodnutím podle nich ministerstvo porušilo závazné závěry nálezu ze dne 29. 6. 2005

sp. zn.

. Stěžovatelé zdůrazňují, že závazné dopady tohoto nálezu nyní porušily též oba správní soudy. Stěžovatelé rekapitulují, jak neústavně ministerstvo v roce 2006 postupovalo. Rozsudek NSS je prý vnitřně rozporný - na jedné straně říká, že nicotnost musí být zkoumána v každém navazujícím řízení, na druhé straně to prý v této věci není možné. Závěry NSS jsou nepřípustně formalistické a neústavní; NSS jim odmítl poskytnout ochranu jen proto, že v minulosti proti jinému rozsudku krajského soudu nepodali včas kasační stížnost (šlo právě o rozsudek soudu, který řešil žalobu proti rozhodnutí ministerstva z roku 2006).

4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud zdůrazňuje, že NSS v souladu s ústavními požadavky vysvětlil podstatu všech svých úvah. Jeho rozsudek není ani vnitřně rozporný. Jak uvedl NSS v bodě 21 napadeného rozsudku, (eventuální) nicotnost rozhodnutí ministerstva z roku 2006 by mohla založit jen nezákonnost rozhodnutí pozemkového úřadu, nikoli jeho nicotnost. Předmětem přezkumu správních soudů byla nicotnost rozhodnutí pozemkového úřadu z roku 2020, nikoli rozhodnutí z roku 2006. Zákonnost rozhodnutí pozemkového úřadu správní soudy řešit nemohou, tuto otázku řeší civilní soudy v řízení podle části páté . Na těchto závěrech není nic vnitřně rozporného, plynou z ustálené judikatury, obsažně citované v obou napadených rozhodnutích, a není na nich nic neústavního.

6. Protože předmětem přezkumu není rozhodnutí ministerstva z roku 2006, NSS nemohl porušit ani závěry plynoucí z nálezu

.

7. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [ ].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2026

Lucie Dolanská Bányaiová v. r.

předsedkyně senátu